Srdeční záležitost a óóó, Alhambra

Tak mi připadá, že se tenhle blog stává mou srdeční záležitostí. Říká se, že kdo jednou propadne bloggování, nemůže už nikdy přestat (taková varianta alkoholu, hihi..). Potvrzuju.
Sice teď věnuju mnohem víc energie do jiného projektu, ale to neznamená, že na Pavlínu v Itálii zapomínám. Naopak! :)

Pobyt v Itálii má jednu nespornou nevýhodu, a tou je postupné zapomínání rodného jazyka. Rozmluvit se po čtyřech týdnech jen o angličtině a italštině je neuvěřitelně složité - mozek šrotuje na plné obrátky, hledá vhodná vyjádření, snaží se dostat se co nejblíž k jádru věci.. a někdy se zadaří, jindy ne.
Jediné věci, které se asi v životě nezbavím, je oko na gramatické chyby. Na Facebooku čtu krátký komentář jedné krajanky a bum! bum! dvakrát pěstí do oka za "dobře vyvynutej" a "takže to nevydím (...)".
Ale co už, každej máme nějakou tu úchylku.:)

Jinak jsem ještě nezmínila, co jsme prožili a viděli mezi Alteou a Madridem.. Granadu. 

Granada bylo nejhezčí místo z celého putování. Shodli jsme se na tom oba. Kupodivu.
Bydleli jsme v maličkém hostýlku Rambutan, co nám doporučila jedna místní italská holčina. Přímo z okna jsme měli úžasný výhled na Alhambru...

Ano, tu Alhambru - sídlo sultánů, harém, vojenskou pevnost a centrum arabské kultury v Evropě.
Plně funkční až do roku 1492, kdy ji poslední sultán vydal bez boje všanc křesťanům.
Téhož roku právě v jedné z komnat Alhambry podepsala Isabella Castillská smlouvu s Kryštofem Kolumbem o financování jeho námořních cest.

Každopádně arabská architektura je úchvatná, oko i rozum nad ní zůstává stát.
Tak se pokochejte i vy!

Perlička ze zákulisí: přesposlední ze sultánů (Nasdírská dynastie) měl v harému 4000 manželek!