A dnes to bude velmi stručné a možná i velmi překvapivé, nevím. Každopádně dřímá ve mně i technologická část osobnosti (pozor, neplést s technickou, té je tam opravdu pomálu), která prostě čas od času vyplave na povrch. A když vyplave zrovna v tu pravou chvíli, kdy jsem tzv. "pro-akčně" naladěna (abych vysvětlila - když se zrovna neplácám v dojmu, že vše už bylo objeveno, vymyšleno a provedeno a že vlastně nevím, k čemu jakákoliv konstruktivní aktivita je), tak...
... A teď jsem úplně zapomněla, jak jsem tu větu chtěla dokončit. Zatrolené větné roviny, už na základce mi říkali ať ta svoje složitá "spisovatelská" čtyř-řádková souvětí zkracuju.
Jó, a takhle to dopadá. To se pak člověk ztratí, ani neví jak. :)
Takže rovnýma nohama do těch internetových vychytávek:
neboli "Online pracovní deska", kam si můžete uložit vše, co vám připadá užitečné, kam se rádi chodíte dívat, radit se či poradit, relaxovat, čerpat inspiraci, obchodovat, nakupovat, sdílet nebo si prostě jen tak číst. Výhoda tkví v tom, že s jejich (netvibes) pomocí máte online přístup odkudkoliv ke všemu, co si tam doma nastavíte aniž byste museli pracovat stále na vlastním počítači. Nemusíte si tak zahlcovat paměť (tu vlastní, v hlavě uloženou) všemi těmi stránkami a odkazy. Koneckonců je nemožné si pamatovat vše.
Být informovaný neznamená vědět vše, ale vědět, kde danou informaci najít! :)
Já mám například na svém počítači naukládáno asi milion bookmarků / záložek (dobře, dobře, tak tolik jich nebude, ale ke stovce určitě!) seskupených do různých kategorií podle toho, co mě zajímá. No a kdo si to má všechno pamatovat, že. A počítač s sebou taky úplně všude nenosím. Tak jsem si prostě vytvořila stránku, importovala všechny oblíbené linky / odkazy a je to.
Teď jen nezapomenout, jaké že to na ty netvibes mám heslo... ;)
Nene, tentokrát se nejedná o žádnou pastu ani italské těstoviny (paste), ale o slovní označení tolik používaného Ctrl+C a Ctrl+V neboli Kopírovat a Vložit.
Určitě se vám taky už někdy stalo, že jste potřebovali v rychlosti napsat takové ty záludné znaky jako je například zavináč (@) nebo copyright (©) nebo prostě třeba müsli (kde jenom ty dvě tečky nad u... já jsem to věděla...) a očima jste už potřetí, počtvrté projeli celou klávesnici a ony ne a ne se ukázat. A minuty utíkají... Ne všichni si zkrátka pamatují kombinace klávesových zkratek a koneckonců i s jejich použitím můžete mít leckde problém.
A jsme u jádra pudla!
Takhle úžasná "copypaste" stránečka to za vás všecko vyřeší. Je tam nepřeberné množství různých znaků a netradičních písmen a dokonce i obrázků... a to jen a jen vám k dispozici - stačí na vybraný symbol kliknout a máte ho ve schránce! Pak už jen vložíte (nebo ctrl vé) a voilà! ✔ ✔ ✔
A ušetřený čas můžete strávit nějak smysluplněji... třeba se trošku protáhněte, ať rozproudíte energii!:)
Další díl vychytávek až zase něco vychytám! :) ★
Tak páčko!
neděle 28. listopadu 2010
sobota 27. listopadu 2010
I nasněžilo - zima je tu
Neuvěřitelné!
26. listopadu, během jedné hodiny, zatímco jsme studovali záludnosti češtiny (no já teda moc ne), v naší metropoli nasněžilo a to dobré dva centimetry! A drží se to!
Dnes ráno venkovní teploměr hlásí mínus pět stupňů, což je na jednu stranu nádherné, ale na druhou stranu (vzhledem k ještě ne úplně doléčené nemoci a sice krásně alternativní, leč nikterak výrazně teplé bundě) mě to nijak obzvlášť netěší. Ale ono je to vlastně jedno, zpoza okna od teplého radiátoru se na to pěkně kouká. :)
K té nemoci - dnes ráno jsem si koneně vzala poslední Neoduplamoxí antibiotický prášek a odteď už se láduju jen a jen probiotiky, ajurvédskými tonifikanty a posilovači imunity vůbec.
Přemýšlela jsem tuhle nad tím, že se z mého TČM poradce tak ze dne na den vyklubal propagátor a zastánce ajurvédy. Kdoví proč. No, upřímně - moc se mi to nelíbí, nějak mi ty čínské názvy bylinek přirostly k srdci a hlavně mám takový subjektivní pocit, že zabíraly mnohem víc, ale no tak uvidíme, třeba to je jen dočasné. I když on, jakožto integralista (doktor celostní medicíny) má plné právo přecházet z jednoho systému do druhého.. Když to bude fungovat.
Hlavně, že ví, co dělá. Jen nás celá ta ajurvéda přišla nějak dráž. Ale co už.
Teď ještě zbavit se toho ranního kašle a odpolední únavy a bude. Lepší doktora nepotřebovat vůbec. Ani čínského, ani indického... ani italského. :)
To mi připomíná, že sem chci vložit pár sezónních opatření (no jo, komentáře k nim si neodpustím:)), vycházejících z čínské dietetiky, kterými je vhodno se v zimě řídit a která se snažím dodržovat. Zatím mi dělá problém především brzký odchod na kutě, hehe.
Mělo by to být období klidu (paralelně k přírodě, která se ukládá k zimnímu spánku), odpočinku, rozjímání a meditace.
Doporučení:
26. listopadu, během jedné hodiny, zatímco jsme studovali záludnosti češtiny (no já teda moc ne), v naší metropoli nasněžilo a to dobré dva centimetry! A drží se to!
Dnes ráno venkovní teploměr hlásí mínus pět stupňů, což je na jednu stranu nádherné, ale na druhou stranu (vzhledem k ještě ne úplně doléčené nemoci a sice krásně alternativní, leč nikterak výrazně teplé bundě) mě to nijak obzvlášť netěší. Ale ono je to vlastně jedno, zpoza okna od teplého radiátoru se na to pěkně kouká. :)
K té nemoci - dnes ráno jsem si koneně vzala poslední Neoduplamoxí antibiotický prášek a odteď už se láduju jen a jen probiotiky, ajurvédskými tonifikanty a posilovači imunity vůbec.
Přemýšlela jsem tuhle nad tím, že se z mého TČM poradce tak ze dne na den vyklubal propagátor a zastánce ajurvédy. Kdoví proč. No, upřímně - moc se mi to nelíbí, nějak mi ty čínské názvy bylinek přirostly k srdci a hlavně mám takový subjektivní pocit, že zabíraly mnohem víc, ale no tak uvidíme, třeba to je jen dočasné. I když on, jakožto integralista (doktor celostní medicíny) má plné právo přecházet z jednoho systému do druhého.. Když to bude fungovat.
Hlavně, že ví, co dělá. Jen nás celá ta ajurvéda přišla nějak dráž. Ale co už.
Teď ještě zbavit se toho ranního kašle a odpolední únavy a bude. Lepší doktora nepotřebovat vůbec. Ani čínského, ani indického... ani italského. :)
To mi připomíná, že sem chci vložit pár sezónních opatření (no jo, komentáře k nim si neodpustím:)), vycházejících z čínské dietetiky, kterými je vhodno se v zimě řídit a která se snažím dodržovat. Zatím mi dělá problém především brzký odchod na kutě, hehe.
⁂ ⁂ ⁂ Zima ⁂ ⁂ ⁂
Element vody, převaha yinu, ústředním vnitřním orgánem jsou ledviny a močový měchýř.Mělo by to být období klidu (paralelně k přírodě, která se ukládá k zimnímu spánku), odpočinku, rozjímání a meditace.
Doporučení:
- Chodit brzo spát a časně vstávat (nejlépe při rozednění - např. dnes mezi půl sedmou a sedmou).
- Vyhledávat teplo, ale nepotit se (hlavně ne sauna - vyhání energii z těla ven!)
- Jíst hořké a slané potraviny (stahují a podporují yin).
- Základem stravy má být vařené obilí (nezapomínat na jáhly, na "talíři" by mělo obilí být víc než zeleniny).
- Jíme zeleninu nakládanou (a sušenou).
- Zařazujeme často mořské ryby a řasy, solíme mořskou solí.
- Z luštěnin je vhodná sója.
- Vhodné jsou husté polévky ("zahřívací", tzv. eintopf - z jednoho hrnce).
- Úprava jídla pečením (dodá jídlu hodně yangu).
- Ovoce nedoporučeno, ale když už, tak sušené (ale ne tropické - ochlazuje! Nejlepší jsou křížaly.)
- Neužívat ostrá a pálivá koření (vytahují yang na povrch X správně má být yang v zimě uvnitř a yin na povrchu) - takže addieu! skořici, chilli papričkám, sušenému zázvoru, kardamomu, hřebíčku, pepři, ... Co takhle zkusit čerstvý zázvor? :)
- A jen dodatek - jídla by se měla jíst vždy teplá, obzvláště v zimě nikdy studená! (Zapomeňte na jogurty... nebo aspoň na jogurty rovnou z ledničky!:) O zmrzlině snad ani nemluvě.)
čtvrtek 25. listopadu 2010
Kolik jazyků umíš, ...
Drazí milí čtenářové,
tak jsem opět tu, i když ne tady, ale tam..
Zkrátka jsme právě na takových menších prázdninách, nazvěme je třeba "zimními". Dýchajíce čerstvý, svěží, studený a hlavně krásně suchý český vzduch si užíváme plnými doušky všeho, co nám naše druhá země nabízí.
Není to hezké, mít dva domovy? :)
Když nad tím přemýšlím, tak ze začátku jsem si připadala jako cizinec v Itálii. (Ehm, že by to bylo tím, že jsem v Itálii cizinec opravdu byla? ;))
Byla to pro mě nepoznaná země, kterou jsem krůček po krůčku začala odhalovat a objevovat, pronikat do jejích tajů a odkrývat její tajemství, seznamovat se s jazykem, s kulturou..
Teď už jsem tam jako doma; vím, co od ní můžu čekat a jak se mám chovat; prostě už mě překvapí jen máločím.
Takže nyní mám jedinečnou možnost být při tom, jak se ČR stává druhým domovem pro mou polovičku. A je to krásný proces. Sice náročný, ale krásný.
Tu kulturní část už má víceméně za sebou, u té jsem já neasistovala, ale teď to vše v českém jazyce a s českým jazykem dostává jiný rozměr.
Nejvtipnější na tom je, že si sama uvědomuju, jak je čeština složitá a propletená a plná výjimek. Chvílemi si nad tak primitivními otázkami typu "a proč to tak je?" lámu hlavu i já. A nevím. Jazyk rodilého mluvčího je totiž něco samozřejmého; něco, nad čím nepřemýšlíte. Něco, kde nemusíte hloubat, se kterou předložkou se to které sloveso pojí a tím pádem zda bude následovat akuzativ, genitiv nebo instrumentál - prostě to tak je a basta! Ale vysvětlete to cizinci, že.
Taková výuka češtiny je obrovská zkouška trpělivosti. Zatím ještě propadám (nebo k tomu mám blízko), ale už pozoruju pokroky.
Každopádně věřte mi to nebo ne, co jazyk, to jiná osobnost. Abych se vyjádřila přesněji - osobnost člověka se neuvěřitelně mění v závislosti na tom, jakým jazykem právě mluví. A pozoruju to jak na sobě, tak na lidech kolem.
A mám to potvrzeno i od jiných, prý jsem k nepoznání, když mluvím italsky, hehe! :)
Tak a teď už musím, za chvíli totiž vyučuju! ;)
tak jsem opět tu, i když ne tady, ale tam..
Zkrátka jsme právě na takových menších prázdninách, nazvěme je třeba "zimními". Dýchajíce čerstvý, svěží, studený a hlavně krásně suchý český vzduch si užíváme plnými doušky všeho, co nám naše druhá země nabízí.
Není to hezké, mít dva domovy? :)
Když nad tím přemýšlím, tak ze začátku jsem si připadala jako cizinec v Itálii. (Ehm, že by to bylo tím, že jsem v Itálii cizinec opravdu byla? ;))
Byla to pro mě nepoznaná země, kterou jsem krůček po krůčku začala odhalovat a objevovat, pronikat do jejích tajů a odkrývat její tajemství, seznamovat se s jazykem, s kulturou..
Teď už jsem tam jako doma; vím, co od ní můžu čekat a jak se mám chovat; prostě už mě překvapí jen máločím.
Takže nyní mám jedinečnou možnost být při tom, jak se ČR stává druhým domovem pro mou polovičku. A je to krásný proces. Sice náročný, ale krásný.
Tu kulturní část už má víceméně za sebou, u té jsem já neasistovala, ale teď to vše v českém jazyce a s českým jazykem dostává jiný rozměr.
Nejvtipnější na tom je, že si sama uvědomuju, jak je čeština složitá a propletená a plná výjimek. Chvílemi si nad tak primitivními otázkami typu "a proč to tak je?" lámu hlavu i já. A nevím. Jazyk rodilého mluvčího je totiž něco samozřejmého; něco, nad čím nepřemýšlíte. Něco, kde nemusíte hloubat, se kterou předložkou se to které sloveso pojí a tím pádem zda bude následovat akuzativ, genitiv nebo instrumentál - prostě to tak je a basta! Ale vysvětlete to cizinci, že.
Taková výuka češtiny je obrovská zkouška trpělivosti. Zatím ještě propadám (nebo k tomu mám blízko), ale už pozoruju pokroky.
Každopádně věřte mi to nebo ne, co jazyk, to jiná osobnost. Abych se vyjádřila přesněji - osobnost člověka se neuvěřitelně mění v závislosti na tom, jakým jazykem právě mluví. A pozoruju to jak na sobě, tak na lidech kolem.
A mám to potvrzeno i od jiných, prý jsem k nepoznání, když mluvím italsky, hehe! :)
Tak a teď už musím, za chvíli totiž vyučuju! ;)
pondělí 22. listopadu 2010
O italské vlhké zimě
Spousta lidí si představuje, jak je tady "na jihu" teploučko i v zimě, jak nám tady pořád svítí slunce, jak si tady chodíme oblečení jen tak "nalehko"...
Tímto bych vás všechny ráda vyvedla z té domněnky, že v Itálii je v zimě větší teplo než v českých luzích a krajích. A to hned z několika důvodů.
Prší. A není to ani mrholení, ani sněžení, ani kroupy.. Prostě prší. To jóóó musí být zima aby zasněžilo.
Kdo nezažil, nepochopí. Ono v podstatě venku není ani zima, jako spíš studené vlezlé vlhko, co vám pomalu, ale jistě pronikne až do morku kostí, odkud se horko těžko dostává. A nepomůže vám oblečení, ani několik vrstev, ani péřové bundy.. Provlhne vám prostě úplně vše.
Stálo by to moc peněz a Italové obecně jsou kupodivu zvyklí na nižší domácí teploty. Včera jsem četla nějaké lékařské doporučení, v němž odborníci důrazně odrazovali od vytápění místností. Za ideální teplotu doporučovali ne víc než 18°C. Ano, mluvili o zimním období.
Vražedná to kombinace. Já chápu, že v létě taková studená dlažba krásně ochladí, ale stejný, ne-li silnější efekt má žel i v zimě. Kdepak koberce, to je nehygienické. Kdepak parkety, to se musí udržovat. Linoleum? Co to je?
Přezouvat se? To tu není ve zvyku, ani na návštěvách. Ráno nasadíte boty a před odchodem na kutě je zase zujete. Aby taky ne, kdo by tu chodil (na takové studené dlažbě) neobut!
Dřevěná okna a dveře jsou sice úžasně přírodní (no ten lak na nich nevím), ale za třicet / čtyřicet / padesát let (podle stáří domu) už holt netěsní, co těsnívaly, sem tam nějaká ta škvíra..
Plastová okna tu nefrčí, nehledě na to, že často je třeba požádat o každou maličkost, kterou v bytě hodláte opravovat a změnila by venkovní vzhled domu. Itálie je totiž zemí žijící z historie. Na tu nasahat! A tak tu všechno vypadá víceméně jako tenkrát, jen já kvůli tomu drkotám zuby.
Joj, to si holka zvykej.
Je fakt, že Italové se (na druhou stranu) nemůžou vynadivit a vynaťukat si na čelo nad tím, že v Česku se v zimě doma chodí naboso nebo v ponožkách a v tričku s krátkým rukávem, že v obchodech je hic, zatímco venku vám od mrazu upadá nos, že nenosíme velké deštníky (nejlépe vystřelovací se zlatou špičkou a elegantním dřevěným zahnutým držátkem), protože přece "nejsme z cukru" a nad dalšími a dalšími zvyklostmi.
Holt jiná kultura & jiný svět, říkám já. :)
A to je OMYL!
Tímto bych vás všechny ráda vyvedla z té domněnky, že v Itálii je v zimě větší teplo než v českých luzích a krajích. A to hned z několika důvodů.
Za prvé.
Déšť, déšť, déšť...Prší. A není to ani mrholení, ani sněžení, ani kroupy.. Prostě prší. To jóóó musí být zima aby zasněžilo.
Za druhé.
Vlhkost, vlhkost, vlhkost...Kdo nezažil, nepochopí. Ono v podstatě venku není ani zima, jako spíš studené vlezlé vlhko, co vám pomalu, ale jistě pronikne až do morku kostí, odkud se horko těžko dostává. A nepomůže vám oblečení, ani několik vrstev, ani péřové bundy.. Provlhne vám prostě úplně vše.
Za třetí.
Netopí se, netopí se, netopí se...Stálo by to moc peněz a Italové obecně jsou kupodivu zvyklí na nižší domácí teploty. Včera jsem četla nějaké lékařské doporučení, v němž odborníci důrazně odrazovali od vytápění místností. Za ideální teplotu doporučovali ne víc než 18°C. Ano, mluvili o zimním období.
Za čtvrté.
Dlaždice, dlaždice, dlaždice + nepřezouvat, nepřezouvat, nepřezouvat...Vražedná to kombinace. Já chápu, že v létě taková studená dlažba krásně ochladí, ale stejný, ne-li silnější efekt má žel i v zimě. Kdepak koberce, to je nehygienické. Kdepak parkety, to se musí udržovat. Linoleum? Co to je?
Přezouvat se? To tu není ve zvyku, ani na návštěvách. Ráno nasadíte boty a před odchodem na kutě je zase zujete. Aby taky ne, kdo by tu chodil (na takové studené dlažbě) neobut!
Za páté.
Staré domy, staré byty, stará okna.Dřevěná okna a dveře jsou sice úžasně přírodní (no ten lak na nich nevím), ale za třicet / čtyřicet / padesát let (podle stáří domu) už holt netěsní, co těsnívaly, sem tam nějaká ta škvíra..
Plastová okna tu nefrčí, nehledě na to, že často je třeba požádat o každou maličkost, kterou v bytě hodláte opravovat a změnila by venkovní vzhled domu. Itálie je totiž zemí žijící z historie. Na tu nasahat! A tak tu všechno vypadá víceméně jako tenkrát, jen já kvůli tomu drkotám zuby.
Joj, to si holka zvykej.
...
A další body mě momentálně nenapadají, možná si ještě na něco vzpomenu.Je fakt, že Italové se (na druhou stranu) nemůžou vynadivit a vynaťukat si na čelo nad tím, že v Česku se v zimě doma chodí naboso nebo v ponožkách a v tričku s krátkým rukávem, že v obchodech je hic, zatímco venku vám od mrazu upadá nos, že nenosíme velké deštníky (nejlépe vystřelovací se zlatou špičkou a elegantním dřevěným zahnutým držátkem), protože přece "nejsme z cukru" a nad dalšími a dalšími zvyklostmi.
Holt jiná kultura & jiný svět, říkám já. :)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)