Jak uvařit chobotnici

aneb 

Večeře ve čtyřech 

Tak domluveno, přátelé (dají-li se tak nazvat lidé, které uvidím potřetí v životě) potvrzují naše pozvání na večeři. Přivádí mě to na myšlenku, že idea televizního pořadu Prostřeno v podstatě není až zas tak špatná. 

V Itálii je prostřeno na týdenním pořádku, jen se nic nevyhrává. Lidi se prostě rádi sejdou nad dobrým jídlem v domáckém prostředí. A není to jen o jídle nebo snaze se trumfnout...

Ano, jakožto hostitelka strávím dopoledne smýčením bytu a úporným přemýšlením nad menu. Rámcově je rozhodnuto – budou ryby. Je to takový přijatelný kompromis, jak to výstižně nazve drahá polovička. Rybou totiž masožrouta neurazíš, uděláš dojem a zároveň nevykrvácíš (ergo nemusíš sáhnout příliš hluboko do kapsy), jak se tady říká. 

Kolem páté vyrážíme nakupovat. Rozhodla jsem se pro rizoto se sépií a jako druhý chod volím čerstvého lososa na plátcích dýně Hokkaidó, obojí zapečené v troubě. Člověk míní... a rybí pult věci mění. Přestože čerstvého lososa vídám pokaždé, když sem zavítám, jako na potvoru ho dnes nemají. Ani sépii. Jsem dost bezradná a minuty ubíhají... Varianty typu sladkovodní ryba z Tanzánie či odchovaní pstruzi z Řecka jsou zkrátka nemyslitelné! Nakonec tedy přetvořím první chod v těstoviny se světlými baby-sépiovými kroužky a petrželí (pohodička), ale u druhého prostě nevím. 

„A co takhle chobotnici?“ 

Eh? Cože?!? To nemyslí vážně!!

Myslí. 

Popadne mě panika, jelikož jsem chobotnici v životě nepřipravovala a nejsem toho názoru, že dělat hokusy pokusy zrovna, když máme hosty, je ideální nápad. Prý zavoláme jeho máti, ona bude vědět. Ha. A máme přece internet. Haha...

O chvíli později odnášíme k pokladně sedmisetgramového chapadlového macka. Uf. Prý to je pro čtyři tak akorát. 

Koukám, že se opět zeširoka rozepisuji, což jsem neměla v úmyslu. Takže stručně zpět k faktům: 

Tchýně je samozřejmě na telefonu nedostupná a na internetu objevím vesměs jen recepty na studený chobotnicový salát s bramborem (hahaha, to tedy nevím, kdy bych to stihla vychladit, vzhledem k tomu, že za hodinu a půl má být prostřeno). Inu nastupuje improvizace. 

 Jak na chobotnici

Chobotnice má, mimojiné, oči, zobák a vnitřnosti. To všechno musí pryč. Mně práci naštěstí usnadnili u pultu, zbyl jen zobák. Ven s ním. Důkladně ji omyji  a vyštrachám ten největší hrnec, co tu je. Naštěstí se tchýně ozve – většinu z ingrediencí, co mi poradí, doma samozřejmě nemám a odmítám je jít kupovat.

Do dvou a půl až tří litrů studené vody (přefiltrované, máme něco jako Britu) putuje paní chobotnice, následovaná kusem pórku (namísto cibule), dvěma mrkvemi na čtvrtinky, čtyřmi kousky zázvoru, kyticí petržele a sedmi kuličkami nového koření. Osolit přiměřeně, přiměřeně a šup s tím na oheň. 

Od momentu varu necháme probublávat jednu hodinu. Pozorovat, jak se mořská kráska chová v průběhu varu nechám na vás. Je to zábava! 

Já ji decentně dosolila a po hodině vypnula oheň a až do momentu servírování nechala odpočívat ve vývaru. A jakém vývaru! Ještě dva dny poté jej jíme jako vynikající polévku! 

Ale zpět k naší večeři. Žel nemůžu sloužit fotografií, tak aspoň popíšu. 

První chod (500g těstovin) zmizel cobydup, a s maličkým srdíčkem jsem se pustila do přípravy chobotničího talíře. Na internetu psali, že ji po uvaření lze zbavit kůže, ale ne! Nedělejte to. Připravili byste se o hodně, je totiž vynikající, měkkučká a hlavně - dělá chobotnici chobotnicí. 

Nakrájím chapadla na dvoucentimetrové kousky, rozprostřu na velký talíř, přiložím pár měsíčků citrónu a voilà, nos na stůl! 

Přílohu máme pestrobarevnou: čerstvé zelené fazolky (7 minut varu v osolené vodě), zářivě oranžové špalíčky mrkve (7 minut varu v osolené vodě), světle žluté měkké kostičky dýně Hokkaidò (hádejte.. ano, opět 7 minut) a hlávkový salát. 

A výsledek? 

Vynikající! Chuťově ja jedničku! Mňamózně úchvatný! 

Obdržela jsem nejednu pochvalu. 

Co víc? Překvapila jsem sama sebe. A to nejen tím, že jídlo bylo opravdu chutné. Vaření i večeři, potažmo roli hostitelky, jsem si totiž náležitě užila. Žádné stresy, relax. Proč taky, že? Nenechám se přece rozházet jednou mořskou potvůrkou.