Optimismus je pěkná fuška!

Teda řeknu vám, být optimistou, myslet pozitivně a brát všechno z té lepší stránky je všechno hrozně krásné, ale té energie, co se na to vynaloží! Já teda neříkám, že na negativní náhled na svět žádnou energii nepotřebujeme, ale ono to nějak běží samo.. takový autopilot. Cvak, samonastavení do negativního stavu. Ovšem uvědomělý člověk si řekne "nenene, takhle to já nechci, žádný negativismus v životě vytvářet nehodlám" a udělá tomu všemu přítrž. Chtělo by se mi říct "jednou provždy", ale je to spíš běh na dlouhou trať. A tak začne všechno přehodnocovat, otáčet, koukat na to odjinud, hledat na všem tu dobrou stránku. Ze začátku to jde ztuha, člověk se nutí do širokého úsměvu, i když by se nejraději zamračil.  

Ale pozor!  

Opravdu je to tak, že by se nejraději zamračil? Nebo je to jen zvyk, jakési podmínění? Možná se do "mračící tendence" narodil, byl v ní vychován; lidé, kteří jej obklopovali byli vesměs "mračouni"; vraštit obočí byl kolem něj prostě standard, tak se to prostě dělalo a tak to bylo správně. A kdo to tak nedělá, ten je divný. A nikdo přece nechce být označen za divného, že...
A ejhle, najednou se to nezdá tak "přirozené" - jestli se usmívat nebo se tvářit nasupeně je nakonec - jako všechno na světě - jen a jen volba.

Tak dobrá, je-li tomu teda vážně tak, proč tedy nezvolit tu druhou, nevyzkoušenou cestu?
Za pokus nic nedáte a kdo stojí stále na jednom místě, nikdy se nikam nepohne, že. A začnete "od píky". Nasadit úsměv a držet ho na tváři pět minut. Později deset.
Připadáte si retardovaní, usmívajíce se na horu špinavého nádobí? Nevadí, to se jenom mysl vzpouzí novému návyku. Věřte nevěřte, ona se vám ta nálada i u toho mytí talířů zlepší.
Taky zjistíte, že v obličeji máte spoustu svalů, o jejichž existenci jste neměli ani ponětí.

Na každičké věci najděte alespoň chloupek dobrého.
Něco, co vás potěší. Nebo alespoň něco, co vás nezarmoutí, nenaštve, nerozčílí, neurazí, nerozpláče, neotráví... To pro začátek.
Radujte se z maličkostí.
Vyšlo ráno slunce? Nechte se pošimrat paprsky po tváři!
Prší? Nechte se pár zkropit kapkami, však se vám nic nestane, nejste z cukru!
Je vám zima? Skvělá příležitost udělat pár dřepů a rozhýbat tělo!
Je vám horko?  Výborná záminka k výrobě vějíře!
Atd. atd.

Jo, a nezoufejte, i když se viditelné výsledky nedostavují. Vydržať!

Zanícené negativisty kolem vás, na kterých vám záleží, prostě nepředěláte. Smiřte se s tím, běžte příkladem, ale nic neočekávejte. A pokud náhodou nějaká změna nastane, budete jen příjemně překvapeni.
Zaníceným negativistům kolem vás, na kterých vám nezáleží či v jejichž společnosti se cítíte hůř než líp, se vyhněte anebo je prostě neposlouchejte. Odkývejte jim, co chtějí, omezte se na minimální zdvořilostní konverzaci a hlavně neztrácejte čas přemýšlením, jak asi ten který komentář mysleli... Stejně se netrefíte a akorát vás to rozhodí. A to nechceme, že. ;)

Hm, a pozor, negativní myšlení a špatná nálada jsou zhoubně zhoubné! Když se aktivně nepodílíte na jejich potlačení / odstranění / vymýcení, hned je máte zpět a v ještě horší podobě než předtím. Takže to nevzdávejte.
A abych navázala na začátek - energie se na to tedy spotřebuje hodně. Ale zase ji objevíte a načerpáte všude kolem vás - z již zmíněných maličkostí, například, z dobrého pocitu ze sebe sama, z hlubokého nádechu a výdechu, z pohybu na čerstvém vzduchu... a určitě přijdete sami i na další zdroje. Stačí se jen rozhlédnout. A kdo hledá, najde.

Rozesmát vás může i drobný streetart - jen mít oči otevřené!

Tak. A hned je mi líp. Měla jsem dnes jeden ze "zoufacích, zhoubných, nic nestíhacích, vše špatně jdoucích" dnů... Vypsat se pomáhá. Mně jo. A co pomáhá vám?

Nasazuju úsměv a plná motivace jdu na to nádobí! :)