No nebylo to úplně nadšeně-dobrovolné, ale moc možností na výběr jsem neměla. Nad příčinami mého "náhlého" onemocnění jsem se naspekulovala ažaž, ale shrňme to asi následovně:
"Kdo dlouhodobě zdravě jí (pravidelně, nepřejídá se a nepřehání to s ořechy, tahini, ovocem, olivovým olejem a dalšími lehce okrajově-makrobiotickými surovinami), nestresuje se, chodí spát dřív než po půlnoci, nesedí skoro celý den před počítačem, pravidelně se prochází venku (nejlépe ve dvou;)), zhluboka dýchá, nepodchlazuje si bosá chodidla na studených dlaždicích, neexperimentuje s půsty, jak ho napadne, v posilovně se sprchuje jakmile se zpotí a nečeká, až na něj otevřou okno, aby ho ofouklo, nenechá se mentálně ničím rozhodit a udržuje se aktivní ve všech směrech, ten neonemocní."
Možná, že je mi v tom výčtu nějaká přísada chybí... třeba je to fakt tím, že je virus ve vzduchu? :)
Každopádně ve čtvrtek se mírná bolest krku z předchozího dne rozvinula v bolest na mandlích, chraplavý hlas, teplotu... A bylo čím dál tím hůř.
Zavolala jsem zubaři a odřekla plánované odstranění plomb. Ovšem pondělní odlet do Atén se zrušit nedal.
I proto jsem se za horečky 38,2 (při zajímavých meditačních stavech, kdy tělo běží v úsporném režimu bez jedného pohybu, jen mysl vše pozoruje a užívá si ten pocit přítomnosti, poněvadž v tu chvíli nic jiného než TA CHVÍLE neexistuje) nechala naložit do auta a odvézt k doktorce, doufajíc, že se vyhnu antibiotikům.
Čtvrteční ordinační hodiny: 17:00 - 19:00.
V 16:50 čekárna plná pacientů, postáváme venku, není si kam sednout. Fouká vítr.
V 17:15 se dozvídáme, že doktorka ještě nedorazila. Přítel jede pro babičku, co za mě vyčeká frontu.
V 17:35 přichází doktorka. Usazujeme babičku s instrukcemi, jak z mého telefonu zavolat přítelovi.
Odpočívám doma.
V 18:45 zvoní pevná linka, jsme na řadě. Babičce se nepodařilo zavolat z mého mobilu. A že je v menu češtině, nepomohli ani technicky zdatnější spolučekatelé. Ještěže si pamatuje číslo domů.
V 18:55 vstupujeme do ordinace.
Doktorka je příjemná.
Oficiálně nepracujíc ani nestudujíc (a jsouc ze státu EU) nemám sice zákonný nárok na zdravotní péči (kdybych byla mimo EU, stačilo by zaplatit roční poplatek a nárok bych měla, jak paradoxní!), ale prohlédne mě důkladně (juk na mandle, poslechne mě na hrudi, do uší se mi podívá takovým udělátkem) a napíše mi antibiotika. Bez nich to prý nepůjde. Ojoj. Aspoň jsou prý nejšetrnější a jen na šest dní. Tak dobrá.
Za deset minut jsme venku, večer před jídlem první patáček, v noci propotím durch již druhé pyžamo.
Dnes se cítím líp. Bolest na mandlích pomalu ustupuje, pomáhám tomu pitím čaje kukicha s čerstvou (bio) zázvorovou šťávou, slanými obklady na krk (kdybyste viděli, co vše se po nich uvolňuje, ůůů!), vyváženou stravou a pocením. Beru laktobacily (Bifiselle).
Uvařím si znovu lotosový čaj, kuzu, dám si umebošku... Prostě té západní medicíně přírodně (makrobioticky) pomůžu, jak to jen půjde.
Ale jsem vděčná, rozhodla jsem se nic si nevyčítat, však časem vyeliminuji i tu lékovou chemii. Beru to jako příležitost zamyslet se, takový mezník.. Asi bylo na čase... když to nejde po dobrém, je třeba zvolit těžší kalibr. :)
Lidské tělo je přece jenom ten nejdokonalejší instrument, co znám.
Tak šupšup z postele, za chvíli je doba tabletky, tak ať si něco uvařím.
Přeju vám všem co nejpevnější zdraví!
A kde bych koupila lotosovy koren na ten zaracny caj?
OdpovědětVymazatL.K.
V prodejnách zdravé výživy, mají ho sušený, stačí se zeptat.
OdpovědětVymazatA vydrží ti fakt dlouho - počítej, že z jednoho špalíčku máš tři čaje a ještě trochu "zeleniny" do polívky. ;) A špalíčků je v balení fůra..