Kampa' to bude?

neděle 12. září 2010

Fíková dohra a zase na prášky!

Tak už jsem zase na prášcích.
Ano, ano, čtete správně, nejsem na prášky, ale na prášcích, češtinu ještě zvládám a s hlavou mám všechno v pořádku. :)
Jen jsme zase navštívili našeho lékaře ("vládce náš, slunce naše jasné", jak by řekli Bélí a Zélí {a jéje, tady někdo kouká na pohádky!:)}), odborníka to především na TČM a vůbec přírodní medicínu {ano, mu vděčím velkou mírou za záchranu mého zdraví}) a jak tomu už bývá zvykem, opět nás zásoboval novou dávkou bylinných pilulek.

Já se vždycky cítím tak nějak víceméně v pořádku, ale ono z toho pak vyplave na povrch, že vlastně až tak úplně dokonalé to není.
Ale tak člověk na sobě musí neustále pracovat a to nejenom zdravotně, že.

Zrcadlení na řece Arno
(Což mi připomíná, že jsem se rozhodla trošku zdisciplinovat svůj život - vstávám teď pravidelně v 6:45 s východem slunce, na který koukám buď rovnou z postele anebo (když se mi to zadaří) z mostku, nejvyššího to místa v okolí, co leží kousek od domu.
Takhle poránu ještě nejezdí skoro žádná auta a ten pohled je prostě okouzující.)
Ale to odbočuji, zpět k vizitě:

Nechala jsem si prohmatat dlaň, poslechnout pulsy na zápěstí a prohlídnout jazyk a tu to máš, Xiao Yao San a Tian Wang Bu Xin Dan třikrát denně půl hodiny před jídlem. A Bifiselle hned po něm.

Napřed mě to otrávilo (víte, jaký je to opruz čekat půl hodiny na jídlo když mřete hladem?), ale pak jsem z toho udělala přednost - aspoň piju půl hodiny před jídlem, mám čas ho v klidu a soustředěně nachystat a hlavně plánuju a nejím tak chaoticky jako doposud. A jak dojím, tak už se ničím nedocpávám, což mi vyloženě prospívá!

Nicméně když Dr. slyšel, že jsem se ládovala fíky ("fíky nééééééé!!!" a následoval dlouhý výčet, co všechno je na fících špatně, z čehož jsem si zapamatovala jen, že podporují tvorbu cyst a šlupka je projímavá) a broskvemi, tak se jen chytal za hlavu. Dorazila jsem ho tedy přiznáním, že jsem v poslední době měla jednou za čas pivo (no brněnské pšeničné jsem si přece nemohla nechat ujít!) a na snídani si dala do kaše skořici!

A tak jsem zase zpět u pravé a poctivé makrobiotické stravy. Jen tedy nevím, kdo sní ty tři kádičky vynikající rýžovo-fíkové zmrzliny... Nechcete přijet? ;)
No dobře, tak... já je teda "dám k ledu".

2 komentáře:

  1. Hm tak to já bych se nemohl živit bioticky, natož terpvá makrobioticky. Dám si na co mám chuť a co mi nechutná si nedám. Ono živit se zdravě je super. Jenže co je dnes zdravý.. A to Tink Sun cosi, to je dobrý na co? Zjřejmě nějaký vitamíny.

    OdpovědětVymazat
  2. Hehe:)
    No ono ne všechno, co je dobrý je zdravý. Hm... a asi se to dá říct i naopak. Ale jak vlastně definovat "dobrý" - zvyknout se dá na cokoli a navíc chutě se v průběhu života mění.
    Každopádně jíst makrobioticky (jako jakkoliv jinak "specificky") pevnou vůli vyžaduje..
    Ale chci to být já, kdo rozhoduje, čím se budu živit (ve smyslu vyživovat tělo) nebo to budou chutě, kterýma se nechám ovládat (a zpravidla by se mnou nejradš mlátily z extrému do extrému)?
    Nicméně co mi nechutná, to taky nejím, neboj side... Jen je toho dost pomálu!:))
    Kdepak vitamíny, bylinky. Čínský. Ty Tiany zrovna na lepší spaní. :)

    OdpovědětVymazat

Reaguji co nejdřív, díky za komentář!