Sitcom 2012: závěrečné shrnutí

Ano, dlouho jsem tu nebyla, ale včera jsem uveřejnila pořádný dlouhý a vlastně poslední ucelený záznam ze sitkomového deníčku. Následují jen kusovité poznámky, co pro nezasvěcené nemají žádný význam. Přesto sem hodím alespoň krátký přehled těch nadcházejících dní: 

Den 17.  Dovolená na Formenteře

aneb jak donutit Cristiana strávit 14 dní v nudistickém resortu? No přece navnadit ho, jako každého Itala, na hezkou ženskou! Jenže všechno se to zkomplikuje, epizodu bych vystihla asi jako: já o voze, ty o koze neboli když dva mluví o tomtéž, není to totéž. 

Humor založený na dvojsmyslech, do češtiny těžko přeložitelné. 

Nicméně poukázka na dovolenou skončí nevyužita.   

Den 18. - čtvrtek - Polibek lásky

Adrianina oblíbená televize přijala Cristianovu nabídku a rozhodla se natočit jeden díl Adrianiny nejoblíbenější telenovely Polibek lásky v B&B. A navíc hledají jednoho mužského protagonistu a jednu ženskou protagonistku, i začnou se Cristiano, Lidia i Adriana předhánět v tom, kdo lépe recituje. Když přijede režisér Bianchini, zahrnou ho teatrálními replikami jako ze Shakespearových časů. Jen Giordana telenovela vůbec nezajímá, natož v ní recitovat. Připraví hostovi a domácím kávu, ale nešikovně si přitom opaří ruku a vehementně si uleví kletím. To ovšem velmi zaujme pana režiséra a aby jej přimněl to zopakovat, spálí mu i druhou ruku. Kleje jako dlaždič a rejža už ho vidí, k velkému zklamání ostatních, v dalším dílu telenovely.

Zkrátka a dobře: Giordano se sice stane hvězdou, leč jeho role obnáší pořádnou nakládačku ze strany žárlivého milence, takže nakonec to zase taková výhra není. 

Den 19. Lidie, studentka univerzity

Chybí kostumistka (a zrovna by byla tak potřeba), kosmetičce dojdou šminky, a tak vyrazí hledat do Empoli nové a zabije tak půl dne. Stresující atmosféra. 

Lidie se rozhodne, že má dost stereotypního života v Bed and Breakfastu a zapíše se na univerzitu. Začne mluvit velice sofistikovaně a se spolužačkou se rozhodnou v rámci školního projektu zkoumat kamionistu, takového hrubiána a sprosťáka, co se jednou v BB namane. Cristiano je paf z toho, jak jsou obě studentky unešené z nevychovaného vystupování toho jižanského týpka, i zkusí, na Giordanovu radu, tímtéž stylem okouzlit další Lidiinu spolužačku. 

Výsledek si asi dokážete představit, takovou facku svět neviděl. 

Den 20.  Eko B&B 

Poslední epizoda tohoto týdne a ještěžetak. 

Adriana s Lidií se snaží přesvědčit Cristiana o nutnosti používání ekoproduktů, třídění odpadu a dalších "zelených" aktivitách. Ten je skeptický až do té doby, kdy mu šarmatní američanka Karen naznačí, že jí hrozně imponují muži, co jsou nakloněni eco-frindly. Od té chvíle si na sebe nevezme Cristiano nic jiného než zelené tričko, zalévá zasazená semínka, třídí odpad a uspořádá velkou "přírodní" oslavu, od níž si slibuje ... No, mnohé. Ale ne zase tolik, kolik se mu dostane, jelikož se o oslavě dozví zaměstnanci firmy oné Američanky, a přijdou jí dát pořádně za vyučenou, jelikož je využívá a nedává jim dostatečný plat. No a v nastalé tmě je jí Cristiano zatraceně blízko... a podle toho také následující den vypadá. A tím končí EKO období v penzionu. 

Den 21. Sauna párty

Mega oslava u příležitosti otevření sauny: doktor Baronti je v ní omylem uzavřen, přesauněn a nakonec zachráněn zaníceným komunistou, z čehož divže nedostane infarkt.  

Den 22. Záměna / výměna / výhybka 

Opět jeden lingvistický oříšek, vtipný vám nepřijde ani příběh, jelikož je do češtiny nepřeložitelný a nepřeveditelný. Lehce lechtivý podtext, v italštině jsou slova pro swingery a pána na železnici, co má na starosti výhybky tytéž, takže setkání dvou swingers párů a výhybkáře, přítele dr. Barontiho, v penzionu je nasnadě. 

Dnes přijel osobní profi fotograf blejsknout pár fotografií jedné z protagonistek (sousedky Rosy) a jejího nastávajícího (oba se stali slavnými pobytem v domě Velkého Bratra) pro bulvár - pěkně ho vyzpovídám a okoukám, co se dá. Má ten samý foťák i objektiiv jako já!!! Chachááááá.

Zvukař hraje primadonu, nebaví se s ním skoro nikdo, protože je kolem něj ovzduší Toho Důležitého. Jen hlavní produkční s ním má nějaké techtlemechtle, raději nevědět. 

Na plac se v žabkách nesmí (ani nepřemýšlejte o bosých nohou) z důvodu bezpečnosti. 

Den 23. Pinocchio 

Závěrečná epizoda se obrací ke známému televiznímu seriálu Pinocchio (r. 1972) od Commenciniho (v Itálii kultovní třeba jako Kamarádi s Markem Ebenem nebo pozdější Bylo nás pět, zkrátka to znají všichni), kde si dětskou roli Pinocchia zahrál Andrea a tady z toho právě čerpá námět epizody. Je v podstatě psaná Andreovi na tělo. Lidie a Adriana nemohou věřit vlasním uším, když jim Cristiano vypráví, že ho jakýsi Pinocchio srazil, když jel kolem na skútru. Jako omluvu je pozván na konferenci, ale nevědouc, s kým má tu čest, jde po penězích.. A je z toho kolosální trapas a z fingovaného zranění je nakonec zranění opravdické a bolestivé. 

The End. La fine. Konec.

Sitcom 2012: 15. den

Výhodný sňatek

Manželce nesu čaj s citrónem a cukrářské piškoty, odpoledne jí konečně klesne teplota, je schopná natáčet - juchů! Giordano se jí neomluvil a celý den je potichu, neslyším od něj ani drby ani pomluvy ani imitace.. a upřímně řečeno je to úleva a kéž by mu to vydrželo (nevydrží, už den na to zase stejná písnička, i když v omezeném množství). 

Do B&B přijede zámožný šlechtic Giovannino a spolu se svým šoférem se ubytují v jednom z pokojů. Cristiano odlétá do Belgie na konferenci, zanechá penzion v rukou Giordana (přisátého na tabletu, bez kterého neudělá ani krok), Lidie a vdavkůchtivé Adriany, která se, aby upoutala šlechticovu pozornost, vydává za majitelku B&B. Giovannino ji (z toho důvodu) požádá o ruku, Adriana okamžitě souhlasí, domluví si na večer kněze a oba se již vidí díky svatbě bohatší. 

Adriana se bude vdávat! Opravdu?

Jenže ouha, Giovannino není žádný šlechtic, ale sňatkový podvodník, již dávno hledaný policisty.

Cristiano zmešká vlak i let a navíc mu ukradnou zavazadlo a když při návratu vidí, že v B&B nikde nikdo (přípravy na svatbu vrcholí), pořádně se rozčílí. V té chvíli přijíždí policisté a odkrývají Cristianovi pravou identitu šlechtice. Giovannino utíká oknem svého pokoje i s šoférem, policisté jsou mu v patách a při té bleskové razii se Cristiiano praští do hlavy a omdlí. Mezitím Lidie a Giordano vyzdobí halu jako obřadní místnost, kněz se už už chystá začít s oddacím proslovem a Adriana si doupravuje svatební šat. Za tónů svatebního pochodu se z pokoje snoubence vypotácí právě z mdlob probraný Cristiano a překvapení všech nemá konce.

Přijedou dva naši známí kabaretisté (do rolí šlechtice a šoféra), herec z Benátek (kněz) je zde už od neděle (vybral si nevhodný den k příjezdu, prší a nálada byla taková, jaká byla) a Tiziana, poněvadž je třeba znovu natočit tváře ze sobotní scény zblízka (ty ztracené poničením paměťové karty). Po hlavním produkčním ani vidu, ani slechu. No co už, zvládneme to i bez něj. I tak je nás dost. 

Sitcom 2012: 14. den

Neděle

Ačkoliv nemáme ani jeden z nás nařízen budík, proberu se už v 7:00. 

Žel pohled z okna mě ujistí, že z vytouženého lenošení u bazénu nebude nic, a tak ještě dvakrát na hodinku usnu. V devět už nevydržím a hrabu se z postele. 

Mám hlad jak vlk, leč spodní patro je zcela temné, okenice zavřené a maskérka s Hříbkem chrní jakoby je do vody hodil. Aby taky ne, vrátily se kolem 4. ranní, já je slyšela!

Vzdám se tedy veškerých nadějí na domácí zeleninovou snídani, počkám do desíti a sejdeme obhlídnout, co nám přichystala majitelka penzionu. Vařená vejce, kiwi, rajčata, mortadella, mléko, džus, koláč. Žádám o teplou vodu, rozmíchám si v ní trochu misa a spolu s vařenou cizrnou to zdlábnu, naprosto neuspokojena.

Deštivé ráno se pozvolna vleče. Stáhnu, zmenším a utřídím fotky, poslouchajíc k tomu po dlouhatanánské době Kryla. Ono taky není moc co jiného dělat. 

Okolo oběda se všichni zůstavší v našem bytě proberou, nechám jim ochutnat naklíčené fazole mungo (chutnají) a trošku je osvítím, co se diety týče. Lidia (Cristianova sitcomová manželka) volá zahradníkovi (do hotelu) jestli poobědvají s námi. Ten ale telefon nebere. I co už. Kolem druhé se konečně vykopeme z bytu. Přestalo pršet (hurá !) a z nedostatku místa uvnitř (křtiny) máme prostřeno venku pod pergolou. Giordano s manželkou a kameraman už vesele stolují, jsou u druhého chodu. Kdo pozdě chodí.. ten pozdě jí. :) 

Neví se přesně proč, ale zahradník nemůže (už od loňska) Lidii vystát. Ta se hned zmíní, že jí není dobře, načež on se okamžitě vytasí s pohotovou odpovědí ve stylu: "Tak co sem lezeš, když ti není dobře?" Připočtěme k tomu následující rádoby vtipnou poznámku jeho polovičky (rekvizitářky): "Lidii není dobře, výborně, tak aspoň bude o jedno místo u stolu navíc!" A je to tu - Lidie vybuchne, že nás má plné zuby a ať jdem k šípku (velmi zjemněno; použila slova, za která by se ani dlaždič nemusel stydět). Zrudne, rozbrečí se a odchází. 

No zkrátím to: atmosféra je hustá, zahradník to přehnal, což si ale on sám zjevně nemyslí. U stolu nastane hrobové ticho. Pokojská odchází za Lidií. 

Hříbek se pokusí o odlehčení nemístnou kritikou Lidie, je Cristianem přerušena a je jí (a nejen jí) objasněno, že i vtipkování a špičkování má svá pravidla a hranice, za které se prostě nesmí. Následně odchází i C. za Lidií, o chvíli později i já. 

Kostky jsou vrženy, řešíme to vrchem spodem, zprava, zleva, každý s každým a po skupinkách a tak různě až do večera, no kdepak odpočinek! Je to úděsně vyčerpávající, kam se hrabou všechny natáčecí dny dohromady!  

Sitcom 2012: 13. den

Hypnóza

Můj objektiv EF 18-55mm má dnes velkou premiéru, je s ním totiž natočena jedna scéna!! Juhůů. Mezitím mi je zapůjčen 50mm, dělá zajímavá makra.

Do B&B zavítá psycholog, specialista na hypnózu, jedoucí právě na nedalekou konferenci. Adriana ho žádá, aby jim předvedl, jak lze někoho zhypnotizovat. On, okouzlen jejím šarmem, se nechá přesvědčit a zhypnotizuje nabídnuvšího se skeptika Cristiana, který hypnózu nazývá absolutním šarlatánstvím. 

 

 

 

Jenže ouha, ono to funguje a Cristiano dělá cokoliv, co je mu řečeno, že udělat musí. Zametá, seká trávník, nakupuje, objednává... Lidia toho chce využít, připraví hnízdečko lásky a už už se připravuje na vášnivou noc, jenže všechno to nakonec – jako vždycky – dopadne úplně jinak.

Dnešní den je tzv. den blbec. Ráno se stále ještě řeší odjezd onoho mladíka, do toho odjíždí i hlavní organizátor, který má dnes opět (jako včera) sehrát roli signora Arabiky. Důvod spěšného odjezdu zní: maminka v nemocnici. Později odpoledne se vyrojí pochybnosti, zdá se totiž, že možná nakonec jeho máti nic není, že jen E. utekl před jistou dámou, která ho tu po obědě vehementně hledá a chce po něm peníze. To ovšem nic nemění na tom, že je třeba narychlo sehnat schopného herce na jeho místo. Nedaleká herecká škola zašle jednoho ze svých studentů, který je všechno jen ne aktér a přestože se zoufale snaží, nedaří se mu vyslovit «dalla Telenet», což je v roli pana Arabiky klíčové. Odešleme ho zpět a roli dostane původně plánovaný poslíček. Žel ani jeho přednes není nijak převratný (navíc má málo času na naučení svých replik), a tak ztratíme spoustu času opakováním scén.

Odpoledne přiběhne asistentka fotografie, zvaná Gufo (Sova) či Fungo (Houba-Hříbek), jestli prý někdo nemáme čtečku karet. Vrhneme na ni nechápavé pohledy, povytáhnu obočí a kroutím hlavou. Sprdne mě, že ať se jako neksichtím, protože ta jejich se porouchala a jestli se jako žádná nenajde, tak končíme. Načež jí C. opáčí, že normální lidé s sebou po kapsách obvykle každý den čtečky paměťových karet nenosí. Inu dostane se nám dalšího výchovného poučení, že ona ji teda s sebou vždycky nosí, jen tentokrát ne. Abych to zkrátila: čtečka se jim porouchala s kartou uvnitř. Došlo k jejímu porušení a byly ztraceny nahrávky detailů tváří hlavních protagonistů. Taková hodinka až dvě práce. Naštěstí jen stálých herců, ne těch hostujících. I tak to nepotěší.

Dále onemocní kostymérka a manželka. Lidia má teplotu 38,7°C a namísto, aby si vzala Paralen, čeká od rána až do osmé hodiny večerní s průjmem a křečemi na zázrak, že to přejde samo. Nepřejde. Má strach, že by to mohl být slepák. Majitelka penzionu zavolá svému rodinnému lékaři, který záhy přijede, prohlédne ji a uklidní (jelikož začíná hysterčit), že je to všechno od bolavého krku. Uf.

Ráno dorazí pouliční prodavač z Toga, náš známý, kterému Cristiano v hypnóze koupí celou výbavu za přemrštěný peníz. Popovídáme si a nakonec musí, chudák, přestože scény dotočil poměrně brzy, počkat až do šesti večer než ho někdo odveze.

Přijede spousta turistů, což s sebou, mimojiné, přináší nutnost uvolnit jeden z námi obývaných apartmánů. Konrétně ten, ve kterém spí zvukaři plus Giordano a hlavní rekvizitářka a architektka v jedné osobě. Jsme ze strany produkce nenápadně diplomaticky dotázáni, zda bychom mohli uvolnit náš pokoj. C. ovšem není žádná naivka, prohlédne záměr (vyšoupnout nás do tmavého přízemního pokoje bez toalety a možnosti zamknout dveře a do našeho současného pokojíčku nastěhovat onen druhý pár) a kategoricky odmítne. Hlavička! 

Nicméně faktem je, že kvůli jejich stěhování se opozdíme s obědem – čekáme na něj u stolu dobrou hodinu!

Půlka lidí odjíždí, od odpoledne kromě fotografky zastávám i roli pomocné rekvizitářky a později si k tomu přiberu i funkci kostymérky. Režisér se rozčílí kvůli absenci štábu a večer nás pošle všechny někam s tím, ať si to dotočíme sami. Nervy tečou úplně všem, organizátorka není k nalezení, i když možná je to tak líp. Věci spíš komplikuje než by je organizovala. Je to takový ten typ osoby, co lidem i na veřejnosti šušká do ucha, při sebemenší překážce se hroutí a vůbec z ní máte permanentně pocit, že se muselo právě stát něco katastrofálního.

Večeříme v půl jedenácté. Zahradník s pokojskou a maskérkou si utahují z manželky. Přejde to s úsměvem, ono to snad vadí víc mně než jí?!
Do jedné hodiny ranní dotáčíme scény. V noci vysadí (kvůli odleskům) dveře s dvojitými skly (tak tak, že je unesou dva chlapi), jenže je nezajistí a během natáčení spadnou zvukařovi na hlavu. Takže ledovat a doufat, že bude v pořádku.. Naštěstí ano. 

Přijede slečna jednoho z osvětlovačů, moc milá a sympatická holčina. Zahradník s architektkou z nedostatku volných postelí (tedy aspoň takových, které by jim vyhovovaly) spí v nejbližším hotelu, vzdáleném 15 minut cesty autem. 

 

Zítra je v areálu plánována velká akce – křtiny. A navíc máme konečně volný den. Tentokrát se domů nevracíme, zůstaneme tu i přes neděli. Všichni se těší, jak se vyplácnou k bazénu, budou se opalovat a vůbec konečně si dají oddech a relax. Včetně nás.

Sitcom 2012: 12.den

Chat

Pátek. Den začneme dvacetiminutovou procházkou před osmou hodinou. Nádhera.
Cristiano si, pod přezdívkou Tygroušek71, na zahradníkovu radu nabalí na online-chatu jistou Laňku85, které navykládá, že je singl, svalnatý a cosi kdesi. Lidia, nickem Laňka85 (což samozřejmě vidíme my, jakožto diváci, ale Cristiano s Lidií o tom nemají ani páru), konečně doufá, že našla spřízněnou duši a manželovi oznámí, aby si uvědomil, že by ho taky mohla opustit. Na chatu si s Tygrouškem dohodnou rande na náměstí, ona v sexy černém oblečku a červených lodičkách, on oblečen za kovboje včetně kovbojského klobouku. Jaké je ale jejich překvapení, když se omylem (nebo náhodou?) potkají už při odchodu z B&B.

Zatím nic netušící Tygroušek a Laňka

Jak to dopadne si asi dokážete představit, prozradím jen, že dojde i na kopance! :)

A teď ze zákulisí: jelikož se celá scéna odehrává uvnitř, doufáme v rychlý průběh dne. Ale ouha, rejža si nenechá vysvětlit, že venkovní scéna příjezdu dodávky s kávou je naprosto zbytečná, i ztratíme dobrou hodinu a půl (!!!) jejím točením.

Uvnitř štábu se situace vyhrotí natolik, že jeden z členů nejenže začne ze vzteku bušit holou pěstí do zdi, ale odejde i od oběda a u večeře se po třech soustech zvedne a svým tak krásným, výrazným a zvučným hlasem všem oznámí, že odjíždí kvůli jednomu psychopatovi mezi námi. Jinak by to prý byla pěkná spolupráce se skvělým týmem. Za překvapených pohledů se zvedne a odkráčí. Následuje ticho tichoucí, já třeba vůbec nevím, která bije. Situaci prodiskutujeme vrchem dolem, nakonec se manželka, já a pokojská dobereme k tomu, že s ním mlátí nevyspělé hormonální impulzivní mládí. Kromě neshod se zvukařem je totiž ve hře i ženská a nedostatečné ocenění jeho práce ze strany režie. Připočítejme k tomu i fakt, že se jedná o jeho první "reálný" job po skončení školy ve Vancouveru a voilà. Chlapec dal produkční ultimátum, že buď převezme režii (argumentujíc neschopností režiséra) nebo odjede. Což, vcelku logicky, není vyslyšeno, a tudíž je nás o jednoho míň.

Výhodou dneška je, že je tu málo extra herců, po předchozích dnech si tu až skoro «intimitu» (dá-li se to o dvaceti lidech říci) vyloženě užíváme.

Začínám na sobě pozorovat, že přibírám. Aby taky ne, těstoviny dvakrát denně!

Sitcom 2012: 11. den

Přepadení v B&B


Eh, králík nám smrdí (s prominutím) v koupelně dokud jeho majitelku slušně nepožádám, aby ho odnesla ven. Trošku si stěžuje (ne mně), ale vynese ho. Pak se pohádá s pomocnou produkční, je to jak v mateřské školce: ty jsi řekla tohle a jak si to dovoluješ. Ale já jsemto tak nemyslela, já jsem jen vtipkovala... Pomóóóc!
Znovu nám předvede tyátr, tentokrát jí ale musím dát trošku za pravdu - slíbili jí totiž, že ji hned po dotočení scén odvezou domů, ale kdyžten moment nastane, najednou se nikdo nemůže uvolnit nebo není auto nebo... Prostě je více nezajímá. Hlavní koordinátor, který včera volal Luaniné máti, se v půlce dne vypaří i s autem aniž by ji vzal s sebou. Takže nás oblažuje přítomností svou i králíkovou (má jich doma víc a žijí navolno v koupelně!) až do večera, kdy ji konečně uklidněná produkční hodí na vlak.

Na place se stupňuje napětí. Dotáčíme včerejší scény a díky tomu je už od rána (zcela přesně) předpokládán závěr dnešního dne na druhou hodinu ranní. Aspoňže je konečně slunný den, jak má být. 

V tomto dílu dojde k přepadení B&B! A to hned dvojitému. První lupič s atrapou pistole se spokojí s uloupeným croissantem k snídani a ještě jim poseká trávník, vyčistí bazén a zamete chodník.. Zkrátka udělá Giordanovu práci. Zahradník totiž dnes chybí. No a v domnění, že se jedná o onoho trumbelína lupiče, zavře Cristiano pravého, ozbrojeného a nebezpečného lupiče do tělocvičny, kde se právě odehrává další z lekcí aerobiku. Moment napětí, přiběhnou policisté, kteří jsou mu na stopě, ale Carmen Electra vše vyřeší svým neodolatelným šarmem a lupiče bezprostředně odzbrojí, spoutá a zkrátka ho “postaví do latě jak se patří”.

Rocco da Rifredi zůstal přes noc a díky tomu se dostal k roli pravého bandity, jelikož pozvaný herec se nedostavil.

Sitcom 2012: 10. den

B&B ve světle červených lamp

Kolem půlnoci je předpokládán příjezd Luany Tiramisu, pornohvězdy dnešní epizody. Ve tři ráno mě vzbudí tři rázné údery; v polospánku se domnívám, že holky, co spí dole, zapomněly nechat klíče v zámku. Ale není tomu tak! V koupelně je klec s králíkem, co se každou chvíli oklepává a buší tak oušky do bedny. Eh. 

Kromě Luany si dnes zahraje Rocco Da Rifredi (parodie na známého italského pornoherce Rocca Sifrediho), tři členové Produkce 69, manažer, novinář a Carmen Ellectra – zkrátka je nás plný barák.

Rocco, kterého Lidia, Adriana a dokonce i Giordano neskrytě obdivují, přijede s Luanou a celým produkčním štábem do města natočit poslední scénu svého nejnovějšího pornofilmu. Jenomže interiéry, kde měli natáčet, z neznámého důvodu lehnou popelem, a tak hledají náhradní místo. Obdrží anonymní telefonát, že ve zdejším B&B by to šlo. Kdo v tom asi bude mít prsty?

Naneštěstí pro Cristiana má právě dnes přijet novinář pověřený výběrem ubytovacích zařízení do turistického průvodce Crazy Planet. A jak to všechno dopadne? Jako vždy – nečekaně!

Ráno je mírný skluz, maskérka musí nalíčit deset lidí a herec z předchozího dne se neukáže před půl jedenáctou. Všichni jsou naštvaní, řeknu-li to hodně mírně. Do oběda taktak natočíme první scénu!

Stíhám fotit i krásy přírody

Luana je vůbec zvláštní osoba, nosí paruky, poněvadž nemá ráda svoje vlasy. Prostě se v nich sama sobě nelíbí. Je jí něco kolem dvaceti, jak prozradí kostymérce. Později zjistíme, že si nějakých 7 let ubrala. Přijede se zvláštním kamarádem, ke kterému se chová neuvěřitelně panovačně a přestože sama hubeňour, u stolu spořádá jídla za dva až tři lidi! Natáčení se protáhne dlouho do noci a když kolem půlnoci konečně přijde na řadu novinář (který čeká připraven a nalíčen od 8:00), dá se Luana do breku (krokodýlí slzy), že tu nemůže zůstat a že ji mà (máti) přetrhne a že musí domů a bůůůů, že její scéna se nebude točit... Zůstaneme z toho trochu paf, takhle se dospělí lidé přece nechovají. Nicméně ji uklidníme, produkční zavolá mamince, Luana natočí scénu a jde spát, aby zítra hned zrána natočila další a mohla domů. Toliko zní dohoda.

Výstřední to osoba

Kolem půlnoci se dva ze tří kravaťáků, kteří mají figurovat v závěrečné scéně, zvednou s oznámením, že odjíždí. Ani není možno jim cokoliv vyčítat, dnes byl státní svátek, ale zítra ráno musí do práce (nejsou to herci na plný úvazek) a navíc jsou přítomni od osmi ráno a dle plánu mělo natáčení skončit v šest večer. Navíc předpokládáme, že dřív jak v půl 3. se ke spánku nedostaneme a taky, že ne. Ovšem jejich odjezd ohrozí celou epizodu, bez finále děj postrádá smysl! Naštěstí třetí z nich zůstane a závěrečná scéna se dotočí. Co se nestihne, to překládáme na zítřek.

Atmosféra je více než hustá, každý si na něco stěžuje. Herci na osvětlovače, že jim to dlouho trvá; osvětlovači na herce, že nejsou nikdy k nalezení; všichni na režiséra, který nerozumí scénáři a o herce se nestará; kdekdo na zvukaře, že kecá i do čeho nemá; no a pak jsou tu jednotlivé neshody mezi konkrétními osobami. Navíc se profláklo, že jedna extra (herečka, co přijela na jeden den) dostala zaplaceno, zatímco stálí herci jsou tu gratis. Což, zcela logicky, vzbudí pohoršení. 

Jak jsme natáčeli II.

Naprosto mě nepřekvapí, že rajčata z úterní večeře zbyly. O to víc, že zbylo asitak kilo těstovin s červenou omáčkou. Na dotaz "jak to?" se mi dostane odpovědi v podobě pokrčených ramenou. Je mi líto je vyhodit, kostumérka se zajímá, jestli nejsou kolem aspoň nějací psi, kterým by se to mohlo dát... Vzhledem k tomu, že tu nemají ani popelnici, o existenci psů silně pochybuji. Zato už se mi v hlavě rodí nápad na dnešní oběd - budou zapékané těstoviny! (Kdepak psi! ;)) Recyklace rulezz, přivařím další kilo těstovin, smíchám s rajčaty, spoustou parmezánu, bešamelem a čtyřmi vejci a šup s nimi do trouby. Žel se mi nepodaří najít nic většího než dvě "průměrné" zapékací misky. Ovšem mají úspěch, a to takový, že než se naděju (a než se sejdou všichni ke stolu), jsou fuč.
Opozdilci dojídají bílé penne rigate s parmezánem, mozzarelu a zeleninové talíře.

Ale abych nemluvila jen o jídle, poněvadž není člověk živ jen jídlem, že. Změňme tedy téma.

Vera, ona krásná skoro-návštěvnice je ve skutečnosti jednadvacetiletá holčina z Palerma (co na to vůbec nevypadá, ani věkem ani vzhledem), co studuje lyrický zpěv na konzervatoři. Přiletěla na dva dny jen kvůli téhle maličké roličce (na vlastní náklady!) a jak se zpětně dozvím, na place jí to vlastně moc nejde. Holt někdo se hercem rodí...
Při odpolední kafe pauze zůstanu chvíli na place na čumendu, docela se pobavím, C. se přebleptne a Veru překřtí na Věru (vivat čeština!), s Pierluigim v roli zahradníka (ovšem pozor, oficiálním povoláním je psycholog!) mu to vyloženě prospívá, je to radost slyšet jejich spádné dialogy.
Všem aktérům to moc pěkně jde, obzvláště pak doktor Baronti je charismatický, ostatně jako vždycky. Žel má jednu podstatnou neřest - kouří. A to i tam, kde nemá. Například v kostumérně, v kuchyni, ve společenské místnosti atp. A divili byste se, ale ono se dost špatně vysvětluje takovému váženému sedmdesátiletému herci, co vám přijede natočit pět epizod z přátelství bez nároku na odměnu, že se tady kouřit nesmí. I přivřu oko a dělám, že nevidím. Je to dobře? Je to špatně? Je to tak, jak to je a basta.

Vzhledem k tomu, ze kostumérka Doriana dostala přislíbenou (i) páteční scénu, kde má figurovat jako jedna z hippies (jako Flower Power / ta mluvící; já tam mj. mám být jako ta nemluvící, takový trošku lepší kompars:)), stráví veškerý svůj čas studováním své jedné věty. Posléze využije příležitosti a zapřede s Verou sofistikovaný rozhovor na téma lyrický i nelyrický zpěv (sofistikovaný pro mě, padají termíny, jež jsem v životě neslyšela) a nezůstane jen u toho, nahodí i laptop a spustí karaoke, do kterého z plných plic pějí šlágry italské muziky. (Většina mi nic neříká.)
Pokoušíme se je se zahradníkem usměrnit, protože od natáčecího placu nás dělí koneckonců jediná zeď, ale marně.
To jsou mi trylky!

K večeři je opět porchetta, tentokráte kostumérku zaměstnám a pověřím ji krájením - i co, že dělá pláty jak pro dřevorubce, i co, že pižlá i ten lněný motouz kolem, hlavně, že to nemusím krájet já.
Vše se krásně daří až na to, že chci z ledničky cosi - už si nevzpomínám, co - vytáhnout a otevřu dveře natolik, že jimi shodím celou krabici porcelánových hrníčků nachystaných na mini-parapetu k odnesení dolů. O-ou! Úplně mě zamrazí.
No, nadávat můžu tak leda na sebe (i když to neudělám, už to nemám v letoře), se Susanne sbíráme a zametáme. Celkem to dělá pět malých kafe hrnků z pravého porcelánu (!!) a tři velké barevné čtvrtlitráčky.. Několik jich naštěstí zůstane vcelku. No a dle pravidla, řečeného hned první den ("Kdo rozbije, zaplatí!") už přemýšlím, kde sehnat adekvátní náhradu (v neděli se na mne usměje štěstí v podobě trhů se starožitnostmi, kde seženeme krásnou sadu šesti + dvou hrníčků Made in Italy, to vše za dvě eura. No není to řízení osudu? ;))

Večeří se pozdě, k nám do obydlené části přibyde na gauč Lorenzo (klučina, co obsluhuje klapku a fušuje do světel), jelikož dole bude mít zvukař Riccardo "privé" se stážistkou Camillou, co přijela pozdě a zatím jsme nepřišli na to, co že tady přesně dělá. (Jo vlastně, mačká čudlík na kameře při natáčení, protoře kameraman bývá unavený (!?!)).
Pobaví mě, jak o té noční "akci" všichni ví a akceptují to. Dokonce mám mírné podezření, že ze strany některých slečen štábu je tam i troška závisti; koneckonců zvukař je šarmantní osoba - galantní, velkoměšťák, profík, usměvavý, většinou dobře naladěn, ale na druhou stranu si nebere servítky, co si myslí, to řekne a když se naštve a zařve, tak to stojí za to. Jestli vlastně dole nakonec něco bylo nebo nebylo se už nedozvíme. (A ani po tom nijak nepátrám. ;))

V noci další Paralen, kapky do nosu, vstávání.. a ráno v 6:45 budíček. Ještěže mám ty odpolední šlofíky, jinak bych se tak tak držela na nohou...

Změny, českoslovenština a Serafino

Včera jsem si tak intenzivně hrála s mým blogem (protože když už něco dělám, tak to chci mít dokonalé a nemohla jsem si připustit, že se mi komentáře nechtějí zobrazovat tak, jak chci já!), že jsem si rozdrbala celou šablonu a barvičky a hlavně svůj krásný fotkový rámeček, nad kterým jsem strávila dobré dva dny. Grrr! Navíc jsem kvůli své tvrdohlavosti zůstala vzhůru až do dvou v noci a ráno jako by mě palicí praštili. A tak si říkám: "nic není dokonalé", beru dosavadní vzhled jako provizorní a v dostupné době ho pozměním..
Na jednu stranu mě změny hrozně otravují, vyloženě je (asi nějak vnitřně, pocitově) nemám ráda, ale na druhou zas bez nich nemůžu žít (opět vnitřní pocit), jak se chvíli něco nemění a stane se to stereotypním, už si zase stěžuju.. takové "toulavé botky" to nazývám, ale ve všem, ne jen v cestování. Holt těžko se mi zavděčit ;)
Při dnešním natáčení scének pro Luciana a jeho TV program jsem si vzpomněla na jeho středeční uvedení komika - ve snaze být originální hodil do placu (v přímém přenosu, samozřejmě), že dnes to bude netradičním jazykem! Československy i finsky prý už někoho uváděl, tak dnes anglicky. No myslela jsem, že spadnu z židle. Prý československy!! (In cecoslovaco), to bych fakt chtěla slyšet! Prý už si to ale nepamatuje, no ještě aby jo!

Navíc mě dnes v pubu (The Alchemist v Empoli.. na fotce s Maurem, moderátorem a zde "pseudo-Američanem" v popředí) pobavil jeho majitel, vyprávěje vtipnou historku o tom, že v Denveru je nedostatek mužů, a tak tam jdou na dračku, a přirovnávaje to k zemím východu (například v Praze, že), kde se stačí objevit a ženský ti taky skáčou do náruče. Tak to už na mě bylo moc. Holt stará škola, oboum jim táhne k sedmdesátce a tam už se těžko co vysvětluje.

Ovšem jak jsem si slíbila, tak jsem si splnila! Jsem ve dvou scénkách, které by měly být v televizi příští měsíc, každá týden 1x denně). V jedné hraju již ozkoušenou roli ukrajinské uklízečky, co tři dny nejedla a v té druhé slečnu, čtoucí si v hospodě noviny a už už akceptující pozvání na drink, když ji vyděsí Serafino Settevite ve snaze prodat svou Encyklopedii Čtyři kočky.. a z drinku sejde, poněvadž vylekaná uteču. Myslím, že vyšly docela pěkně, snad se mi podaří je i nahrát a pak dát odkaz.

 

K těm Čtyřem kočkám (Quattro Gatti).. jedná se o parodii na famózní italskou encyklopedii Treccani - Treccani je příjmení, které se shodou okolností vyslovuje stejně jako "tre cani" [:tre kany:] neboli Tři psi.
Jo, a obal knihy vlastní invence i výroba! ;)

Poslední dnešní ohlédnutí za sitcomem - backstage video, mnou natočené, Cristianem poskládané a ozvučené. A v návaznosti na sitcomovou tradici se loučím fotem se slavnou osobností - S. Settevitem. 
 

Sit-com B&B - den 7.

Den sedmý, předposlední, vypjatý, ponorkový, řekla bych, s nečekaným vyústěním. Poránu jsem si trošku víc pospala, probudila mě věta "da pagare, da pagare, da pagare" opakovaná donekonečna... To byla scénka, kde se Cris probíral poštou měl tam skoro samé složenky. Šárka dnes hrála modelku, byla "dokonalá", jak mi sdělila Francesca, nová asistentka režie. Vysoká, štíhlá, blonďatá.. další dvě modelky si zahrála taková písklata z Florencie, obě maličké, jedna chemická blondýna a druhá hnědovláska. Všechny tři zmalovala kosmetička k nepoznání, jako šašky. Pusu jim udělala divže ne až pod nos, něco naprosto odpuzujícího. No posuďte sami...

Každopádně asistentka režie postavila všechny pěkně do latě, řve jak na lesy, ale natáčení aspoň dost rychle odsýpá, žádné prostoje. I když nesrovnalostí a nedorozumění stále fůra. Příště je třeba si večer sednout nad plánem na další den, pěkně si to projít, s režisérem vyjasnit a pak už nezmatkovat na place.
Oběd mi byl oznámen na třináctou, tak jsem po jedenácté přetlumočila v kuchyni a že OK. Ještě jsem se dvakrát ujistila, že správně pochopila, že v jednu budou jíst. Za deset jedna jdu nahoru a ještě ani nevřela voda na rýži (mělo být houbové rizoto-rýže se vaří 15 minut plus něco na smíchání s omáčkou). To mě vytočilo, a tak jsem jim to teda řekla.. odpověď? No a tak co, ježišmarjá, počkají deset minut! Ale pointa je jinde, načež na mě začali řvát, že nejsou žádný roboti, že to nejde na povel, že taky dělají a ať si to teda příště udělám sama a ať je nekomanduju, že su jak jejich syn, co je taky furt sekýruje, ale to oni že nebudou trpět a ať si to nezvykám a cosi kdesi. Akorátže to mi neříkejte, že není možné přivést k varu 5 litrů vody během tří hodin. Šetří se, šetří (takže se plyn pod vodou vypne samozřejmě), pak se dělá všechno s klidem, piánko piánko a nakonec su ta špatná já. No, tak to mi teda zůstal šutr na hrudi, není to nic příjemného, taková hádka s tchyní a tchánem, jeden proti dvěma. Navíc když vím, že mám pravdu a oni sou jak berani neústupní... Br.
Pro asistentku byla rýže s brokolicí, parmezánem a olojem, dvakrát se mě byla ptát, jestli tam není nic jiného a pak prohlásila, že je to pikantní. No co jí na to mám říct, když tam nic pikantního nebylo? Vysvětlíš to dvakrát, třikrát, že to nejspíš bude novým olejem (ten toskánský když je čerstvý tak pálí  na jazyku), ale když někdo trvá na tom, že je to prostě pikantní, tak už jsem teda nevěděla, co na to říct. I Cristiano mi pomohl, ale nemohla pochopit že tam FAKT nic není. Asi podle ní mám v koníčku přidávat lidem do jídla pepř, když vím, že jsou na něj alergičtí. Tak všem vysokým hlasem sdělila, že kdyby něco, tak kortikoidy má v kabelce. Připadla jsem si jak spadlá z višně, fakt. Navíc k večerním špagetám mi řekla, že nejí špagety. Jiný druh těstovin ano, ale špagety prý ne. A ať jí teda donesu tuňáka, že si ho sní s chlebem a fazolama (byly fazole s párkem). Tu teda fakt nechápu. Na foto při revizi scénáře s Marcem, Crisem a částečně i hvězdou dneška, herečkou Danielou Airoldi (v sitcomu roli Carmen Electry). Tatáž na fotce s modelkama a v pozadí s Adrianou ("Adriana, lavora!" "Va béne!")

 Odjely kostumérky, Cecilia, Agresti, navečer i Giulia Perelli, a tak jsme se vyblejskly, jak to řekla ona "due moglie, quella vera e quella finta" neboli dvě manželky, ta pravá a ta hraná. ;)

Večer mi ujely nervy. Sice mi Stefano (od něj bych to nejmíň čekala, takový nemluva) odpoledne řekl, že jsem vnesla do pracovního týmu radost svou přítomností (a hlavně sušenkama, co jim nosím ;-)), Valeria mě taky pochválila a poděkovala mi než odjela, Francesco se vrátil podívat se a "olíbali" jsme se jako staří známí, Aula mě povzbuzoval ať to beru s klidem jako všichni tady (takovej pohodář a moc pěknej kluk, objektivně samozřejmě), ale i přesto mě prostě stále překvapuje, jak někteří lidé naprosto postrádají alespoň základy slušného chování. (Zeptat se zda potřebuju s něčím pomoct, co hledám, konverzačně.. nic). Při večeři jsem ani nesnědla první chod, jak jsem byla zaneprázdněná nošením na stůl. Při druhém chodu jsem odskočila nakrájet další košík chleba a přilítl Cris, že lidi dole potřebujou chleba (ala italiano ovšem, takže pěkně z plna hrdla) .. a to byla poslední kapka do mého poháru trpělivosti a sebeovládání a prostě jsem vybuchla. Nesnáším, když na mě někdo řve! Jenže tady to tak nechodí, prostě mi prý přišel pomoct. No, bylo z toho docela fiasco. Každopádně víc jsem dolů nevkročila, na to jsem měla příliš nereprezentativně uslzenej obličej. Sklízení ze stolu zbylo na něj, já se uklidnila umýváním nádobí, písní a krátkým proběhnutím bosky ke kontejneru a zpět. Jak příjemné, přestože jsou tři stupně a zem je po dešti mokrá. Sice ze začátku šok, ale já těch bot už mám prostě dost, celej den na sobě.. Obzvlášť na štěrku se běželo krásně. A kůže mi od léta vůbec nezchoulostivěla, jde jen o zvyk:)
No a večer hledaje péřovou bundu, co někde ztratil Gabrio (zvukař) jsme zjistili nemilou věc - babičce se ze skříně ztratil kožený kabát. No horribile dictú. Ah, tak právě mi bylo řečeno, že kabát se našel, uf!

I tak bude paráda až si udělám relax od všech těch lidí, prospím celý den a uvařím si nějakou extrasuper mňamku. :)
Tak dobrou noc. 

Sit-com B&B - den 6.

Dnes to vezmu ale opravdu zkrátka, už se blíží druhá hodina noční a zítra je třeba vstávat.

Začali jsme točit epizodu "Poker Texano", přijede americký šampión v texaském pokeru (Graziano Salvadori) do B&B a Cristiano ho vyzve na hru, domnívaje se, že on sám je the best, poněvadž na dovolené vždycky vyhrával, zatímco manželka brala lekce tenisu (teda spíš lekce s tenistou). Samozřejmě prohraje úplně vše, i ženu, která s Jackem Fosterem musí strávit noc. Ale Cristiano vymyslí úžasný plán, vymění manželku za servírku!

 Druhá dějová linie se týká Giordana, co mu jakožto výsledek rozborů oznámili pouhé tři týdny života, a tak se rozhodne říct všem upřímně, co si o nich myslí. A jak to dopadne? Jack Foster je grand, ocení, že Cristiano se nezdráhal splnit daný slib, ale nemůže přece jít s manželkou, a tak se vyspí se servírkou, o záměně nevědouc.

V téhle epizodě figuruje i Tiziana Caserta v roli Lidiiny tety. Viz foto. Pomocná režie Cecilia měla dnes úžasné tričko! Je budhistka, i když to, jak na to přišla, se mi zdá poněkud naivní (viděla to u přítelkyně svého bratra a později si zkusila odříkat modlitbu a zalíbilo se jí to.. a už to bude třetím rokem, co se modlí (naposled ve svém prastarém autě v době večeře...)

Kosmetičky podle mě nelíčí vůbec dobře, Tiziana například vypadá jak klaun, totéž Lidie a Adriana (rty!!!) Ale tak nejsem odborník, že. Mágo Alfons se všem pletl pod nohy, hrozně se angažoval a až nepřiměřeně se všemu smál. A od našeho posledního setkání neuvěřitelně ztloustl.. No co na to říct... kdyby nebyla Venuše kamenná, určitě by se koukala úplně jinam :) 

Venku bylo krásně, zima. Snídani jsem zvládla, oběd (těstoviny s pestem) na etapy (3) taktéž, večeře (těstoviny carbonara s dýní a pancettou affumicatou a kuřecí stehna v troubě s párkem -Isa je nechtěla vůbec dělat, ještě mě sprdla, co jsem to koupila, že to bude málo a tůhle, i jedna zbyla! Oni je totiž doma nejí, zdálo se jí tam málo masa- a smažené brambory, salát, vařená brokolice -nad tou se ofrňovali a přitom byla nejlepší!- a pro vege zapečená zelenina v troubě -mrkev, pórek, petržel, brokolice, wakame (uvařené v tlakáči), ovesné vločky, tofu na kostičky naložené v sójovce a česneku, spařené zelí, pekáček vymazat a vysypat kukuřičnou strouhankou a péct v troubě na 180 asitak 15-20 minut. Mňáááám!) taky.
Odpoledne klasicky COOP, nakonec nadvakrát, poněvadž hlava děravá jsem zapomněla plastikové pohárky. Přijeli i Ivan s Šárkou - naši "nejnovější" přátelé, co tu teď máme. Šárka si zahraje i modelku, já jsem na to moc krátká (ne ve smyslu kapacit, ale nožičky mi k tomu nevyrostly ;)) a i tak mám práce dost. I když, zcela upřímně, nakonec mě trošku mrzí, že se neobjevím na obrazovce. Ale prý mě dají do titulků, tak to bych si teda vyprošovala! ;) O to víc si to vynahradím v epizodách Doppio Malto, napíšu si něco na tělo. :))

Oficiální foto, jejíž varianta vyjde příští týden v národních novinách La Nazione spolu s dalším článkem o sitcomu:

Jinak jsem na sebe vzala (chtěnechtě) i roli plánovačky menu a zodpovědné kuchyněvedoucí. No, nevadí mi to (to je ale překvapení, co?) Odjel Francesco Sardo a Aula (zvukaři), naopak přijela druhá asistentka režie (jméno nezapamatováno), co je alergická na peperoncino a pepř, ale ví, co je to makrobiotika a chodí do mb restaurací. Tak ta mi udělala radost, už jen tím, že někdo takový je. Je sympatická a přísná zároveň, přesně někoho takového tu bylo potřeba. Například dnes přijeli herci na 8:30, ale panstvo od štábu se ráčilo vzbudit pozdě, pak nebylo nalíčeno a připraveno, Cris vykládal Gabriovi (vedoucí osvětlovač a pomocný kameraman), že nemá mít blbé kecy podrývající autoritu a rozkládající pracovní morálku a tuhle tohle.. první scéna se točila kolem půl jedenácté. S tím, že Andrea odjížděl v jednu a Graziano ve čtyři. 
A místo podpisu připojuji tak jako včera jeden z mých momentálně nejoblíbenějších "stínoportrétů". Tak zase zítra!

Sit-com B&B - den 5.

Dnešní den byl poněkud ponorkový, možná spíše ponorný, řekla bych. Pátý den započal úprkem pro vodu, včera jsme totiž přijeli k zavřenému prameni (fontáně, kohoutkům..jak to jen nazvat), a tak to zbylo na dnes. Cristiano byl víc než naštván a upřímmně řečeno ani se mu nedivím, poněvadž mu opět překopávali scénář. Stav nas...nosti mu zůstal po celý den a měl k tomu plné právo, i já jsem měla všech těch lidí chvílema plné kecky.
Ale popořádku. Pátečním mým úkolem bylo vyrobit plakát Numera Una čili Niki Giustiniho, boxera (v sitcomu, jinak má dosti zaoblené bříško a je to -světe div se- kabaretista) k přichycení na dveře pokoje na nedělní epizodu. Přes víkend by nám to totiž neměl kdo vytisknout.

Výsledek zde, jako podklad posloužil Rocky Balboa. Strávila jsem nad tím půl dne (ne, že bych nebyla tak neschopná, ale moc s těma grafickejma programama neumím, neposlouchaly mě vrstvy a navíc ve finále se mi kousl počítač, takže celé dílo šlo do háje a začínala jsem od nuly), ale jsem spokojená. Aspoň jsem se naučila jak pracovat s GIMPem, to potřebuju, úkoly tohoto typu.
Mimoto jsem semtam blejskla nějakou tu fotku, ráno natáčeli moc pěknou "snídaňovou" scénu s mnichy a satanisty dohromady.. I když výraz jednoho z nich je spíš do hororu.

Další scény se natáčely za zavřenými dveřmi, respektive umístění kamery bylo takové, že se nesměly otevřít a ty druhé taky ne, zase kvůli světlu, takže z dopoledních scén nic moc nemám. Aspoň jsem si v klidu pracovala na svém.
Pekař nám přivezl třicet baget, přestože jsme si je, zcela záměrně, neobjednali, a tak jsem mu byla vyložit, že zítra vážně ne-e a místo dnešních těstovin byly panini con prosciutto, mortadella, tonno, maionaise e pomodorro, frittate, fettine. Joj, snědly se. Čaj, kafe, klasika, večer tři košíky sušenek (frollini all'uovo), jen se po nich zaprášilo. A když už jsme u jídla, tak na večeři (13 lidí) byly těstoviny s hráškem a šunkou (vegetariánka chyběla, ale já měla výbornou rýži s hráškem) a na druhý chod braccioline con pattate fritte e cavolfiore fritto - roštěnka s domácíma hranolkama a smaženým květákem. Hranolky nevyzbyly ani na druhou půlku stolu, Otesánci je v cuku letu zblajzli.

Foto po večeři z obou stran stolu, byli i Enzo (zakomparsoval si jakožto carabiniere - něco jako policista) s přítelkyní; máme novýho zvukaře, kterýmu děsně smrděj nohy (prošla jsem kolem něj a divže mě nesbírali ze země) plus se přidal Mirko, představitel Scoreggie.


Mno, Cristiano mě hodil na půl čtvrtou do města, kde jsem teda pěkně prochladla při nekonečném čekání až otevře kopírnictví (po čtvrté, lenoch!), pak jsem zaskočila do zdravé výživy pro kukuřičné chlebíčky a následně COOP - dělám si teď sbírku účtenek, taková malá osobní soutěž o nejdelší. Zatím to vyhrává ta z 12.1. dlouhá plus mínus 37 cm. Potkala jsem tam Isu a zpět nás obě vzala Cristina svou velkou stříbrnou Audinou. Vcelku mě to nakupování i baví, aspoň se naučím rychlosti - žádné pošlapování a obhlížení, prostě jedu podle seznamu, hophophop, pokladna - bez seznamu do supermarketu nelez, mé nové heslo.
Večer tu bylo husto, nedařila se jedna scéna, zkoušeli ji donekonečna, pak už všichni napjatí jak struna, režisérovi docházela páska v kazetě, no běs. A propos i rejža si zakomparsil carabiniera - ten vpravo.

Zítra mám na starosti i snídani (všichni mizí do nemocnice, Crisův tatínek se cítí nějak nemocně, neví se, co mu je, má zvýšenou teplotu mezi 37-37,2 ((u Italů je normální 35-36)), nějaké kamínky v játrech či co, no při jeho dietě se není čemu divit, ale stejně, doufám, že vše dopadne OK. Navíc bude pryč i Cristina, s Gabrielem jedou na očkování po třech měsících - nějaká šestivakcína. A Isa doprovází a psychicky podporuje) takže budíček v 6:55, to bude radost. Su zvědavá, jak to doklepu do noci.

Dneska po večeři nejenže mi nikdo (až na Enzovu Cristinu) nepomohl sklízet, ale navíc mi ještě ta příšerná kosmetička upatlala celej stůl šťávou z pomeranče (prostě neschopná si najít ubrousek či talíř natož po sobě uklidit, to bych chtěla moc!) a pak po mě chtěli, abych jim donesla amarro, grappu nebo nějakýho panáka na vytrávení.. No zůstala jsem na ně koukat jak vyoraná myš, v hlavě mi šrotovalo, jestli to jako má být vtip nebo jestli to vážně myslí vážně.. No, evidentně mysleli. Tak jsem to zahrála do outu, že se podívám, ale nevím, nevím a bylo.
Navíc "nikdo" rozbil lampu ve třetím pokoji, dveře jsou tak porůznu oblepeny stříbrnou a černou lepicí páskou, ubrus připíchli bez zeptání rýsováčkem do dřevěného stolu, na digestoř nastříkali lak na vlasy a mnoho dalšího. Až na pár vyjímek jsou to všichni spratci rozmazlení, co se tu rekreují a ještě mají blbý kecy. Chjo, ale musím to tak říct. Tak ještě dva dny!:) Aspoňže už mě znají do jednoho jménem a Pallina byla zapomenuta, uf! :)
Teď spát nebo zítra bude snídani podávat ZOMBIE i bez nalíčení od vizážisty! Stačí si znovu oblíct černou Karkulku (bylo v ní vedro na umřetí, fakt!) 

Jinak byl dnes přenádherný den až na tu zimu. Slunce svítilo, a tak jsem odpoledne trošku blbla na zahradě. A vznikla z toho foto Pavlíny "ležící, přestože letící".
Dobrou!

Sit-com B&B - den 4.

Čtvrtek čtrnáctého ledna, den čtvrtý. Kupodivu jsme se dnes nerozčtvrtili, i když jistou zajímavou čtveřici jsme tu dnes měli. ;)

Jednalo se o satanistickou skupinu Disco Inferno, podle scénáře měli být oděni do dlouhých černých hábitů typu Ku - Klux - Klan, ale výsledně (nejspíš z finančních ne-možností) z toho byly jen takové tmavé čepičky po prsa, jak měla třeba Červená Karkulka.
No posuďte sami, samozřejmě jsem se s nimi nechala vyfotit, o to radši, že jsem zrovna dnes byla laděná do jejich "pekelných" barev. ;)

Takže zleva:  
Cispa ("Ospalek") neboli jeden kluk z Certalda, taková osobnost sama pro sebe;  
Rutto ("Grg") alias originální, leč poněkud vulgární zpěvák Joe Natta (the best je stejně jeho rapující babička Rolanda);
pózující spící Pavlína; 

Scureggia ("Prd") aneb Mirko Malatesti, snaživý začínající monologista z Certalda, jehož největším koníčkem jsou rychlá auta (Lamborghini, Ferrari)
Talpa ("Krtek") čili Stefanino, další nepříliš úspěšný začínající kabaretista (chybí mu JSV: jasně-stručně-výstižně) vážící pouhých 48 kg a připomínající nápadně reklamu na jakousi banku v ČR (to jsem vám to ale rychle vyrostl... nebo že by to bylo na půjčku? No tak něco.)
No jo, jako společnost dost odrazující, ale jelikož se jedná jen o fikci - proč ne! :)

Na dnešní, převážně venkovní natáčení krásně svítilo slunce, přestože kosa teda byla. Chudák Cristina De Pin v té své minisukýnce...

Zjevila se tady spousta nových lidí, dva jakýsi kameramani či fotografové (nepochopeno) plus tihle čtyři jakoby-hudebníci, navíc i Vanni Baldini, spoluautor dnešní scény azároveň protagonista Signora Arabicy, prodejce domácích kávovarů.

Na fotografii v rozhovoru s vlastníkem B&B, tentokráte v růžové košili. 
Došlo i na předělávání scénáře, jelikož Andrea Agresti si, jakožto známá osobnost, vypodmínil svou účast sloučením dvou osob do jedné (šoféra a zahradníka) a ústřední zápletka tohoto dílu je právě v těchto dvou postavách. takže se nám večer pěkně protáhl, všichni byli tak trochu zpruzení, začíná se nám to tu skupinkovat (kdo proti režiséru Marcovi, kdo proti Cecilii, pomocné režisérce, kdo proti tomuhle a támhletomu..)

K obědu jsme navařili 4 kilogramy těstovin (2 nahoře a 2 dole), žel byl skluz, tudíž se jedlo na etapy s tím, že ti, co nejedli a natáčeli byli o to nervóznější a hladovější, pozoruje ty nepracující nacpávající si žaludky teplou těstovinou.. Každopádně kilo zbylo, Cris to nějak neodhadl, říkala jsem tři, ale ve strachu, že bude málo jsem kývla na 4. Lepší víc než míň, že. Ráno jsem opět zvládla celý nákup v COOPu, odvoz zajistil Oris (na vyžádání samozřejmě), takovou půlhodinku to chce, ale pěkně mi to odsýpá - seznam a šup šup šup, poškrtat, k pokladně, zaplatit, naskládat do krosny a tadáááá!

Dnes byla 100% vege večeře - risotto al radicchio rosso a fritellate con la ricotta (palačinky, do nich ricottu, trochu mlíka a nastrouhaný parmezán, zabalit, naskládat na máslem vymazaný plech, poprostředku pak polít rajčatovou omáčkou a zapéct; škoda, že jsem to před odnesením dolů neblejskla, bylo to fakt pěkný). Jako na potvoru Giulia vegetariánka odjela navečer pryč, naježená, poněvadž tu obejdovala celý den, aby kolem čtvrté řekla jednu větu. Chápu. Nic, no, její škoda. Zítra bude opět maso.
No a já měla rýži s napařenými kapustovými listy a makrelu v troubě pečenou na babiččině výborném kysaném zelí, co mi stále ještě přebývá v ledničce.
Nelíbí se mi chování kosmetičky Francesky ke mně, je hrozně nafrněná, pořád si něco vymýšlí, nikdy není spokojená a jedná se mnou jako bych byla služka, ani trocha vděku či nějaké slušnosti. Navíc mě zásadně (jako jediná) neoslovuje jménem. Asi jí zítra nenápadně stoupnu na nohu! ;)

A propos odvčera znám jménem všecky ze štábu; byli v Certaldu na aperitivu a lehce se tam lízli, takže bylo u stolu veselo. Překřtili mě po toskánsku z Pavlíny na Pallinu, ani nechtějte vědět, co to v překladu znamená! :) Ale jsou to vcelku fajn lidi. Kluci znaj Brno (Grand Prix, jak jinak), Federico na mě dokonce s hrdostí vybalil po chvíli usilovného přemýšlení "plíštý sastáfka Albertov", tak to se nedalo než pochválit. S úsměvem samozřejmě, jako vše.
Závěrečná foto patří režisérovi, Marco Frosini se jmenuje a má moc fajn web tv TYOU [:týjů:].
Dobrou!
(0:51, to jsou mi časy. Ale aspoň strávím tu pozdní večeři. Jo, ulítávám teď na mandarinkách, já vím, že je nemám, ale nemůžu si pomoct, mám chuť na něco sladkého a šťavnatého. Musím přestat číst Neonův deníček nebo mě s tím svým vitariánstvím nakazí! :-))

Sit-com B&B - den 2.

O půl jedenácté jdu spát a přes to nejede vlak! Takové pěkné předsevzetí jsem si dala :)
Právě jsem povečeřela, osamocena v našem bytě, to si neumíte představit, jak smutné je večeřet jednočlověkově, když o patro níž slyšíte 15 lidí u stolu, jak se smějí, baví a tak vůbec. Holt nebylo místo a kdo to odskákal, že. Přiznávám, že jsem z toho trochu down, ale tak na druhou stranu stanou se horší věci v životě, že.
Aspoň jsem si udělala vynikající papáníčko (mně a Giulii vegetariánce) - "Žlutozelené sfornato"
(zapečená pohanka s cuketou a tofu - nastrouhaným a přednaloženým v sójovce, kurkumě, římském kmínu, oleji a sój. mléku. Vymazat plíšek, vysypat kukuřičnou strouhankou, nandat pohanku, sýr.směs, cukety na špalíčky, i když lepší by byly na kolečka, trošku posilit, znovu směs, posypat strouhankou, podlít a péct z obou stran na 180-200 stupňů, podle výkonu trouby. Mňam!)

Ale to jsem se zapomněla, mám psát o natáčení a sitkomu a ne o mé kulinářské vášni. Pardón. ;)
Takže dnes jsem vstala v 7:30, ale nečekaně mě u snídaní nebylo nijak zvlášť potřeba (a já se dolů moc nehrnula, po ránu jsem vypadala spíš jak strašidlo než jako usměvavá servírka) a nakonec jsem sestoupila asitak kolem 10., když už bylo natáčení v plném proudu.

Dnešek by se dal označit jako "venkovní" a naneštěstí pro nás byla venku zima, tak kolem 6°C, odhaduju, a slunce pod mrakem. Vylezlo jen na chvíli, zrovna uprostřed scény, kdy si ho samozřejmě všichni nejmíň přáli. Obřadné "zahánění slunce" bylo velmi intenzivní. ;)

Epizoda nese název Večer s překvapením a víceméně tam jde o komickou zápletku, v níž dominuje jeden muž (a není to Cristiano, jak by se mohlo zdát), dvě ženy a hlavně nový telefon. Všechno by bylo ideální až na to, že ony ústřední dvě ženy nejsou vůbec žádné herečky a pořád se zkoušelo a zkoušelo.. a když se jelo naostro, tak především manželka vždy zapomněla text. Takže už i na place to skřípalo, byl skluz, semtam i nějaká hádka či přinejmenším diplomatický konflikt.

Po krátké socializační odmlce (máme 23:50, já to říkala!) se vracím k událostem uplynulého dne.

Bylo tu o jednoho technika navíc, Aula se jmenuje, takový docela sympaťák. Definitivně se tu hulí, můj fajnový nosánek cítí trávu (teda nejen tu;)) na sto honů, natož za dveřmi. A vůbec se tu dost kouří. Na noc kromě stálého osazenstva přibyla fotografka, co má 1000 přátel na Facebooku a manželka, co je tu věkově úplně mimo poněvadž je nejstarší.

Každopádně to dnes docela odsýpalo, zvládla jsem po obědě (jejich chlebech) zajet i na nákup, co mi zabral jen 40 minut (jinak by mi odjel odvoz) včetně čekání ve frontě, placení a skládání do krosny a tří kabelí.. Opět se chválím. A teď to tu už jen proložím nějakou tou čerstvou fotečkou a tadá! D-O-R-M-I-R-E! (spinkat!)

Když jsme u těch fotek, ta fotografka má neuvěřitelný arsenál, megapřístroj se třema i čtyřma násadkama (no jo, já vím, že tak se tomu neříká, ale nemám na to školy ;))..objektivama a prostě umí vyčarovat zázraky. Na druhou stranu ale i jí se ledacos nepovede, má ty fotky rozmazaný.. prostě žádná polobohyně. Na FB je nedává, jen na své stránky (vyzjistím) a má Mac. Jako skoro všichni tady. Jádro pudla? Trošku mě mrzí, že moje fotky nejsou natolik oceněny jako její, přestože kvalita (zachyceného záběru, nemluvě teď o schopnostech foťáku) je někdy nerozeznatelná. Ale co už, měla jsem jít studovat fotografku a bylo by. Však nikdy není pozdě:)
Dobrou!

Sit-com B&B - den 1.

Takže ve svém osobním volnu mezi 23. a 24. hodinou večerní píšu krátký zápis z dnešního dne. Krátký, protože mi padá hlava a co chvíli usnu jak špalek. Žel mě ještě čeká sprcha, páč po celodenním zápřahu fakt nebyl čas.

Budík jsem si nařídila na 7:30 abych si v klidu stihla i uvařit snídani, jó zlatý voči, kdepak snídaně. Sotva se o třičtvrtě vyhrabu, už slyším jekot, jak se nestíhá a že je na to sama a ať jí jde Cristiano okamžitě pomoct. No a jelikož ten ještě spí a nemůže přece, jakožto hlavní herec, podávat snídani atd. tak jde kdo? Já! Ach ta láska nebeská! ;)

No po snídani úprk do centra, nakonec se mi napodruhé podařilo vytisknout A3 fotku nahé Pamely Anderson a reklamu, co jsem sem hodila včera. No a přijela spousta herců, bylo nás tady 25, takže lítání, shánění, obstarávání, čekání, natáčení, fotografování, vaření (kafe a čaj, hehe), nošení... atd.atd.
Snídani jsem stihla za letu kolem poledne a to jen protože jsem se utrhla a uvařila nám kuskus s řasou Wakame.
No, myslím, že jako backstage jsem se osvědčila. Pár foteček z prvního dne:

Žel jakožto ten, co stojí za kamerou a za foťákem, nemám jedinou s ani jednou ze všech těch slavných osobností, co tu dneska byly (Sergio Forconi, Agresti, De Pin... z těch méně slavných pak Gianluca Trupa, který teda úžasně hraje homosexuála, ještě s jedním svým spolupracovníkem byli fakt dvojka k popukání!)

I můj počítač měl větší roli než já, byl v sále jakožto atrapa celé odpoledne (tudíž z mého záměru napsat odpoledne nevzešlo nakonec vůbec nic). Je vidět například s panem Forconim a jedním z techniků zde: 

 V roli cameriery non-parlante neboli číšnice beze slov se nakonec objevila Cristiane, den před odjezdem domů do Brazílie na dva až tři měsíce si přijela zakomparsovat. Spolu s Damiánem jsem je vyfotila s Forconim, každého zvlášť. Jsem v tom taková půl na půl... na jednu stranu si říkám "sakryš, měla bych se taky vyfotit s těma slavnejma, to se může hodit", na druhou zase "ale co, jsou to jen lidi a na co ti to bude, ukazovat fotky".. i když teď, jak nad tím přemýšlím, tak možná nějakou tu cestu k dobře placenýmu italskýmu komparsu by mi to mohlo zajistit ;)

Každopáďo oběd jsme zvládli, po 25 megarohlících se 4 různými náplněmi se jen zaprášilo, o pomerančích, jablkách, kafi, čaji a pozdněodpoledních sušenkách nemluvě. Když už jsem u jídla, tak to sfouknu najednou, děsili jsme se, že nám těch všech 25 lidí zůstane na večeři, poněvadž jak uvařit těstoviny atd. atd. ale nakonec se jeden po druhém vypařili až nás zbylo pouhých 12, o jednoho méně než v neděli. Každopádně ve vyhladovělých krcích zmizely dvě kila těstovin s omáčkou, půlka pečeně z prasete, hrášek a špenát, skoro dva litry vína (jelo hlavně rosso, bílé moc ne) ani jsme nemrkli! :)

A co se lidí týče, začínáme se tak trochu znát, dnes tu byla i jedna "pro všechno" (jméno mi žel neutkvělo), co mi ošmikala Cristiána, ale konečně hezky, ne jak ten nemožnej pseudo-kadeřník, co k němu tady v Certaldu furt chodí. Tak taky trochu šminkovala atd.. a vůbec to byla moc milá osoba, jistého věku, tak po čtyřicítce určitě, i víc, ale sympatická. A měla zajímavé botky, taková "kopýtka", jak jsem si to nazvala.. zkrátka prostor pro palec byl oddělený od ostatních prstů šven, i podrážku tam v té mezeře neměla. Jojo, jsem detailista:)

Kosmetik je mladej kluk, co nejspíš něco hulí, ale má neuvěřitelný tiky, to jsem ještě neviděla. Škoda, jinak se zdá fajn, i když takový trochu zženštilý.

Giulia Perelli alias Lidia, manželka, jakožto vegetariánka mi moc děkuje za jídlo (uvařila jsem jí tofu na cibulce se sójovkou a petrželovou natí) a vůbec mě chválí, ale nevím proč, přijde mi to od ní takové hrané. I když možná se mýlím, ona je celá taková "hodně teatrální". I u stolu. A ty pauzy, co dělá, když mluví! No, do divadla jak stvořená.

Číšnice Adriana (alias Cristina v reálu) naopak nosí nosík prošku nahoru, ale co, momentálně je to jedna z nejžádanějších toskánských (potažmo i italských) hereček /modelek této doby, takže to k tomu asi patří. Jinak je fajn, slušná, zdvořilá, i když trošku výbušná na place, když jí režisér říká, aby to hrála jinak, nedej snad když poněkolikáté! ;)


Kostumérky jsou fajn holčiny, prohodily jsme pár slov.. i kluci od kamery. Se zvukařama zatím nějaký větší kontakt nenavázán, krom jednoho, co si myslel, že jsem z Holandska:) Uvedla  jsem je všechny na pravou míru s Českou republikou, někdo nadhodil Československo, jiní se nevyjádřili, Marco pořád vzpomíná na nějaký zámek s medvědy u nás, kde byl a nemůže se upamatovat na název... a já fakt netuším.

Semtam mi ujede nějaké to slovíčko blbě, semtam nevím, ale jinak na cizinku si myslím, že zvládám. Chválím se. Dnes chtěl Cris abych přinesla inbuto.. přestože jsem nerozuměla, vypochopila jsem, že je to korek - zátka na víno, a tak jsem to popsala babičce imuto inuto no, a on to byl trychtýř. Holt není svátek každý den, že. :)

Tak vás zdravím a padám do sprchy a postele. Za celej den jsem se ani na chviličku neposadila, furt běhám nahoru a dolů ty tři patra, co dělí náš byt a natáčecí postor.. to budou svaly! :)
Dobrou!