Sit-com B&B - den 5.

Dnešní den byl poněkud ponorkový, možná spíše ponorný, řekla bych. Pátý den započal úprkem pro vodu, včera jsme totiž přijeli k zavřenému prameni (fontáně, kohoutkům..jak to jen nazvat), a tak to zbylo na dnes. Cristiano byl víc než naštván a upřímmně řečeno ani se mu nedivím, poněvadž mu opět překopávali scénář. Stav nas...nosti mu zůstal po celý den a měl k tomu plné právo, i já jsem měla všech těch lidí chvílema plné kecky.
Ale popořádku. Pátečním mým úkolem bylo vyrobit plakát Numera Una čili Niki Giustiniho, boxera (v sitcomu, jinak má dosti zaoblené bříško a je to -světe div se- kabaretista) k přichycení na dveře pokoje na nedělní epizodu. Přes víkend by nám to totiž neměl kdo vytisknout.

Výsledek zde, jako podklad posloužil Rocky Balboa. Strávila jsem nad tím půl dne (ne, že bych nebyla tak neschopná, ale moc s těma grafickejma programama neumím, neposlouchaly mě vrstvy a navíc ve finále se mi kousl počítač, takže celé dílo šlo do háje a začínala jsem od nuly), ale jsem spokojená. Aspoň jsem se naučila jak pracovat s GIMPem, to potřebuju, úkoly tohoto typu.
Mimoto jsem semtam blejskla nějakou tu fotku, ráno natáčeli moc pěknou "snídaňovou" scénu s mnichy a satanisty dohromady.. I když výraz jednoho z nich je spíš do hororu.

Další scény se natáčely za zavřenými dveřmi, respektive umístění kamery bylo takové, že se nesměly otevřít a ty druhé taky ne, zase kvůli světlu, takže z dopoledních scén nic moc nemám. Aspoň jsem si v klidu pracovala na svém.
Pekař nám přivezl třicet baget, přestože jsme si je, zcela záměrně, neobjednali, a tak jsem mu byla vyložit, že zítra vážně ne-e a místo dnešních těstovin byly panini con prosciutto, mortadella, tonno, maionaise e pomodorro, frittate, fettine. Joj, snědly se. Čaj, kafe, klasika, večer tři košíky sušenek (frollini all'uovo), jen se po nich zaprášilo. A když už jsme u jídla, tak na večeři (13 lidí) byly těstoviny s hráškem a šunkou (vegetariánka chyběla, ale já měla výbornou rýži s hráškem) a na druhý chod braccioline con pattate fritte e cavolfiore fritto - roštěnka s domácíma hranolkama a smaženým květákem. Hranolky nevyzbyly ani na druhou půlku stolu, Otesánci je v cuku letu zblajzli.

Foto po večeři z obou stran stolu, byli i Enzo (zakomparsoval si jakožto carabiniere - něco jako policista) s přítelkyní; máme novýho zvukaře, kterýmu děsně smrděj nohy (prošla jsem kolem něj a divže mě nesbírali ze země) plus se přidal Mirko, představitel Scoreggie.


Mno, Cristiano mě hodil na půl čtvrtou do města, kde jsem teda pěkně prochladla při nekonečném čekání až otevře kopírnictví (po čtvrté, lenoch!), pak jsem zaskočila do zdravé výživy pro kukuřičné chlebíčky a následně COOP - dělám si teď sbírku účtenek, taková malá osobní soutěž o nejdelší. Zatím to vyhrává ta z 12.1. dlouhá plus mínus 37 cm. Potkala jsem tam Isu a zpět nás obě vzala Cristina svou velkou stříbrnou Audinou. Vcelku mě to nakupování i baví, aspoň se naučím rychlosti - žádné pošlapování a obhlížení, prostě jedu podle seznamu, hophophop, pokladna - bez seznamu do supermarketu nelez, mé nové heslo.
Večer tu bylo husto, nedařila se jedna scéna, zkoušeli ji donekonečna, pak už všichni napjatí jak struna, režisérovi docházela páska v kazetě, no běs. A propos i rejža si zakomparsil carabiniera - ten vpravo.

Zítra mám na starosti i snídani (všichni mizí do nemocnice, Crisův tatínek se cítí nějak nemocně, neví se, co mu je, má zvýšenou teplotu mezi 37-37,2 ((u Italů je normální 35-36)), nějaké kamínky v játrech či co, no při jeho dietě se není čemu divit, ale stejně, doufám, že vše dopadne OK. Navíc bude pryč i Cristina, s Gabrielem jedou na očkování po třech měsících - nějaká šestivakcína. A Isa doprovází a psychicky podporuje) takže budíček v 6:55, to bude radost. Su zvědavá, jak to doklepu do noci.

Dneska po večeři nejenže mi nikdo (až na Enzovu Cristinu) nepomohl sklízet, ale navíc mi ještě ta příšerná kosmetička upatlala celej stůl šťávou z pomeranče (prostě neschopná si najít ubrousek či talíř natož po sobě uklidit, to bych chtěla moc!) a pak po mě chtěli, abych jim donesla amarro, grappu nebo nějakýho panáka na vytrávení.. No zůstala jsem na ně koukat jak vyoraná myš, v hlavě mi šrotovalo, jestli to jako má být vtip nebo jestli to vážně myslí vážně.. No, evidentně mysleli. Tak jsem to zahrála do outu, že se podívám, ale nevím, nevím a bylo.
Navíc "nikdo" rozbil lampu ve třetím pokoji, dveře jsou tak porůznu oblepeny stříbrnou a černou lepicí páskou, ubrus připíchli bez zeptání rýsováčkem do dřevěného stolu, na digestoř nastříkali lak na vlasy a mnoho dalšího. Až na pár vyjímek jsou to všichni spratci rozmazlení, co se tu rekreují a ještě mají blbý kecy. Chjo, ale musím to tak říct. Tak ještě dva dny!:) Aspoňže už mě znají do jednoho jménem a Pallina byla zapomenuta, uf! :)
Teď spát nebo zítra bude snídani podávat ZOMBIE i bez nalíčení od vizážisty! Stačí si znovu oblíct černou Karkulku (bylo v ní vedro na umřetí, fakt!) 

Jinak byl dnes přenádherný den až na tu zimu. Slunce svítilo, a tak jsem odpoledne trošku blbla na zahradě. A vznikla z toho foto Pavlíny "ležící, přestože letící".
Dobrou!