Jak zefektivnit čas?

Například tím, že nad psaním tohodle příspěvku nestrávím minimálně hodinu (jako obvykle), ale pouhých deset minut - hodila by se mi minutka, tik tak tik tak crrrrrrrrrrrr! Po deseti minutách konec, zavíráme, jedeme dál, máme toho ještě spoustu.

Tyto "povýletové" dny mají jednu společnou charakteristiku - jsou neobyčejně hektické. Má to ale i svoje kouzlo - když běháte jak fretka, musíte myslet zároveň na deset věcí a hlídat si, abyste na některou z nich nezapomněli (což se většinou stejně stane), nemáte čas přemýšlet nad životem brouka a hloubat nad malichernostmi. Den uběhne tak rychle, že se ani nenadějete a je tu soumrak, šero, tma... tradáááá!

A už aby se šlo spát. Ale i večer se dá dělat spousta věcí, tak například prát (před sedmou hodinou večerní nepovoleno z důvodu úspory energie a že jí ta "naše" pračka vysosá - méně než dvě hodiny jí to nikdy netrvá), psát (jindy není ani chvilka na otevření počítače - taky dobře, aspoň nebrouzdám, nezabíjím čas a nevystavuju se elektrosmogu, hehe), uklízet, umývat nádobí, vařit, šít...
Zkrátka všechno to, co během dne je škoda dělat, poněvadž slunce prostě láká z baráku ven a nedá se tomu odolat.

Dnes jsem nachytala aspoň trošku vitamínu D v tílku během půlhodinového natáčení na terase. Sice se tady říká, že v měsících, co mají v názvu "R" je slunce pořád ještě zrádné a není radno na něm bez pohybu pobývat déle než je nezbytně nutné. Marzo (březen) i aprile (duben) do tohoto "pravidla" ještě spadají, ale koneckonců měl-li by se člověk řídit neustále jen pravidly a pořekadly, pranostikami, poučkami, doporučeními a radami starších... to by se z toho asi brzy zbláznil. Takže tůdle, opalovat se půjdu i zítra.

K tomu zefektivnění času jsem chtěla zmínit jen to, že věci se dají dělat dvojím způsobem (což platí na všechny jevy nejen v lidském světě, dualita světu vládne - můžete být optimistou nebo pesimistou nebo nějakou kombinací těchto dvou, ale třetí varianta neexistuje, to bychom museli mluvit o trialitě - uf, je takové slovo vůbec ve slovníku?).
Vezměme v úvahu třeba to, že před sebou máte práci určitého obsahu, do které se vám moc nechce. Navíc nemáte ani moc náladu.

A) Práci vykonáte s počátečním otrávením, tzn. nepůjde vám moc od ruky, bude vám to dlouho trvat a nebude vás to bavit a stejně v myšlenkách budete někde jinde.
Přínos? Nulový. Dokonce bych spíš řekla mínusový.
Zadostiučinění z vykonané práce žádné, pocit nutného zla a plýtvání časem.

B) Přesvědčíte sami sebe, že čím dřív je hotovo, tím dřív se můžete věnovat jiným věcem (ještě lepší varianta je najít na té práci něco pozitivního, například umývání země je vynikajícím protažením svalů, no ne? ;)) a hejbnete kostrou - až jsem se divila, o kolik se dá vše zrychlit.
Představte si, že vám jede vlak, který musíte stihnout. Dejte si limit (rozumný, ale ne moc dlouhý, jinak vás to nebude stimulovat) a uvidíte, že stejný objem práce se dá zvládnout za polovičku času. Ano, možná se u toho zapotíte, ale není to spíš plusem?
Zadostiučinění? Velké (Jsem já to ale šikulka!). 

Toliko poznatky z praxe.
Taky jsem laicky vypozorovala, že v jisté hodiny jsem aktivnější než jiné - ráno (přinutím-li se vstát z postele opravdu brzy) zvládám trojnásobek čehokoliv než odpoledne nebo večer, o noci nemluvě. A to jak z oblasti fyzické, tak psychické práce; platí to i na úroveň nálady, množství energie, míru aktivity....
Nejhorší je dlouho spát, to pak mám pocit, že jsem jak palicí praštěná a i když chci, únavy se za celý den nezbavím. Zní to skoro paradoxně, ale čím víc člověk odpočívá, tím víc je unaven. A naopak. Čím víc člověk pracuje, tím víc energie má. No vážně to tak funguje!

Tento článek nemá ani hlavu ani patu.
Jen jsem měla pocit a potřebu se trochu rozepsat.
Děsí mě, že mou italianizací zapomínám rodný jazyk - onehdy jsem se přistihla dumat nad předložkou, kterou použít v jednom slovním spojení. Teď se už nemůžu upamatovat, které spojení to bylo, ale váhala jsem mezi na a pro... a bylo to teda kruté zjištění, nemohla jsem se rozhodnout. A aby se mi to nestávalo, musím víc česky číst a psát. A mluvit, ale to je obtížnější.

Konec. Přesáhla jsem 10 minut, jdu se penalizovat! ;)

P.S.: Poslední londýnský odrobinek - zajímalo-li by vás, jak to vypadalo v Londýně v roce 1927, tak vřele doporučuju následující video.
A věděl-li by někdo z vás, co je to za skladbu v závěrečné části (piano), napište mi prosím vzkaz. Jsem jí unešená, ale nemůžu si vzpomenout (za předpokladu, že jsem to kdy věděla, což není jisté), jak se nazývá a od koho je. Díky!!

Jarní západ slunce

Překlepla jsem se na "zápas dlunce", což mi připomnělo Neználkovo veršování "slunce blunce"...

Každopádně jsou fotky, které nepotřebují žádný komentář. 

Například ta následující - koukala jsem na tenhle zázrak přírody z okna celých dlouhých 10 minut s otevřenou pusou. 

Tak si ho taky užijte.

Ohlédnutí za zimou

Jak jsem dřív předeslala, o mých "jarních prázdninách" tu ještě napíšu a je to tady! Vzhledem k tomu, že jaro je v plném rozpuku, je načase ohlédnout se za zimními dny (teď nebo nikdy, později to asi už moc aktuální nebude).
Škoda zbytečného mluvení, nechám vyprávět fotky.
I zima má svoje kouzlo, obzvláště když je nasněženo a svítí slunce! :) 

Každopádně mi to nedalo a zima nezima, 1. března jsem vytáhla kolo na naši první letošní společnou vyjížďku. Pravda, sice mě pak dva dny bolelo v krku, ale stálo to za to!:) 

A když pak o pět dní později napadl čerstvý prašan, bylo naprosto jasné, jak s ním naložit! Na tuhle chvíli jsem se těšila a byla zvědavá!

Ale teda záblo to, to vám řeknu. Sestřička se v něm dokonce zvládla promenovat o hodnou chvíli déle než já! Připisuju to jejím horkým nohám; já je mám pořád jako kus ledu. Každopádně doporučuju zkusit, ze začátku (než si uvědomíte, jak to studí) to roztomile šimrá ...

A na závěr jedna, kde slunci sjíždí z hlavy pomyslná obláčková koruna.. nebo to  taky vypadá jakoby si  stínilo rukou (že by na mě chtělo dobře vidět? ;))
Ať je to, co je to, dýchá z toho taková vyrovnanost, klid, ticho, smíření.. a každý ať si v tom najde to svoje; já se cítila táááákhle maličkatá když jsem mačkala spoušť. :))

Sit-com B&B - den 5.

Dnešní den byl poněkud ponorkový, možná spíše ponorný, řekla bych. Pátý den započal úprkem pro vodu, včera jsme totiž přijeli k zavřenému prameni (fontáně, kohoutkům..jak to jen nazvat), a tak to zbylo na dnes. Cristiano byl víc než naštván a upřímmně řečeno ani se mu nedivím, poněvadž mu opět překopávali scénář. Stav nas...nosti mu zůstal po celý den a měl k tomu plné právo, i já jsem měla všech těch lidí chvílema plné kecky.
Ale popořádku. Pátečním mým úkolem bylo vyrobit plakát Numera Una čili Niki Giustiniho, boxera (v sitcomu, jinak má dosti zaoblené bříško a je to -světe div se- kabaretista) k přichycení na dveře pokoje na nedělní epizodu. Přes víkend by nám to totiž neměl kdo vytisknout.

Výsledek zde, jako podklad posloužil Rocky Balboa. Strávila jsem nad tím půl dne (ne, že bych nebyla tak neschopná, ale moc s těma grafickejma programama neumím, neposlouchaly mě vrstvy a navíc ve finále se mi kousl počítač, takže celé dílo šlo do háje a začínala jsem od nuly), ale jsem spokojená. Aspoň jsem se naučila jak pracovat s GIMPem, to potřebuju, úkoly tohoto typu.
Mimoto jsem semtam blejskla nějakou tu fotku, ráno natáčeli moc pěknou "snídaňovou" scénu s mnichy a satanisty dohromady.. I když výraz jednoho z nich je spíš do hororu.

Další scény se natáčely za zavřenými dveřmi, respektive umístění kamery bylo takové, že se nesměly otevřít a ty druhé taky ne, zase kvůli světlu, takže z dopoledních scén nic moc nemám. Aspoň jsem si v klidu pracovala na svém.
Pekař nám přivezl třicet baget, přestože jsme si je, zcela záměrně, neobjednali, a tak jsem mu byla vyložit, že zítra vážně ne-e a místo dnešních těstovin byly panini con prosciutto, mortadella, tonno, maionaise e pomodorro, frittate, fettine. Joj, snědly se. Čaj, kafe, klasika, večer tři košíky sušenek (frollini all'uovo), jen se po nich zaprášilo. A když už jsme u jídla, tak na večeři (13 lidí) byly těstoviny s hráškem a šunkou (vegetariánka chyběla, ale já měla výbornou rýži s hráškem) a na druhý chod braccioline con pattate fritte e cavolfiore fritto - roštěnka s domácíma hranolkama a smaženým květákem. Hranolky nevyzbyly ani na druhou půlku stolu, Otesánci je v cuku letu zblajzli.

Foto po večeři z obou stran stolu, byli i Enzo (zakomparsoval si jakožto carabiniere - něco jako policista) s přítelkyní; máme novýho zvukaře, kterýmu děsně smrděj nohy (prošla jsem kolem něj a divže mě nesbírali ze země) plus se přidal Mirko, představitel Scoreggie.


Mno, Cristiano mě hodil na půl čtvrtou do města, kde jsem teda pěkně prochladla při nekonečném čekání až otevře kopírnictví (po čtvrté, lenoch!), pak jsem zaskočila do zdravé výživy pro kukuřičné chlebíčky a následně COOP - dělám si teď sbírku účtenek, taková malá osobní soutěž o nejdelší. Zatím to vyhrává ta z 12.1. dlouhá plus mínus 37 cm. Potkala jsem tam Isu a zpět nás obě vzala Cristina svou velkou stříbrnou Audinou. Vcelku mě to nakupování i baví, aspoň se naučím rychlosti - žádné pošlapování a obhlížení, prostě jedu podle seznamu, hophophop, pokladna - bez seznamu do supermarketu nelez, mé nové heslo.
Večer tu bylo husto, nedařila se jedna scéna, zkoušeli ji donekonečna, pak už všichni napjatí jak struna, režisérovi docházela páska v kazetě, no běs. A propos i rejža si zakomparsil carabiniera - ten vpravo.

Zítra mám na starosti i snídani (všichni mizí do nemocnice, Crisův tatínek se cítí nějak nemocně, neví se, co mu je, má zvýšenou teplotu mezi 37-37,2 ((u Italů je normální 35-36)), nějaké kamínky v játrech či co, no při jeho dietě se není čemu divit, ale stejně, doufám, že vše dopadne OK. Navíc bude pryč i Cristina, s Gabrielem jedou na očkování po třech měsících - nějaká šestivakcína. A Isa doprovází a psychicky podporuje) takže budíček v 6:55, to bude radost. Su zvědavá, jak to doklepu do noci.

Dneska po večeři nejenže mi nikdo (až na Enzovu Cristinu) nepomohl sklízet, ale navíc mi ještě ta příšerná kosmetička upatlala celej stůl šťávou z pomeranče (prostě neschopná si najít ubrousek či talíř natož po sobě uklidit, to bych chtěla moc!) a pak po mě chtěli, abych jim donesla amarro, grappu nebo nějakýho panáka na vytrávení.. No zůstala jsem na ně koukat jak vyoraná myš, v hlavě mi šrotovalo, jestli to jako má být vtip nebo jestli to vážně myslí vážně.. No, evidentně mysleli. Tak jsem to zahrála do outu, že se podívám, ale nevím, nevím a bylo.
Navíc "nikdo" rozbil lampu ve třetím pokoji, dveře jsou tak porůznu oblepeny stříbrnou a černou lepicí páskou, ubrus připíchli bez zeptání rýsováčkem do dřevěného stolu, na digestoř nastříkali lak na vlasy a mnoho dalšího. Až na pár vyjímek jsou to všichni spratci rozmazlení, co se tu rekreují a ještě mají blbý kecy. Chjo, ale musím to tak říct. Tak ještě dva dny!:) Aspoňže už mě znají do jednoho jménem a Pallina byla zapomenuta, uf! :)
Teď spát nebo zítra bude snídani podávat ZOMBIE i bez nalíčení od vizážisty! Stačí si znovu oblíct černou Karkulku (bylo v ní vedro na umřetí, fakt!) 

Jinak byl dnes přenádherný den až na tu zimu. Slunce svítilo, a tak jsem odpoledne trošku blbla na zahradě. A vznikla z toho foto Pavlíny "ležící, přestože letící".
Dobrou!