Sit-com B&B - den 1.

Takže ve svém osobním volnu mezi 23. a 24. hodinou večerní píšu krátký zápis z dnešního dne. Krátký, protože mi padá hlava a co chvíli usnu jak špalek. Žel mě ještě čeká sprcha, páč po celodenním zápřahu fakt nebyl čas.

Budík jsem si nařídila na 7:30 abych si v klidu stihla i uvařit snídani, jó zlatý voči, kdepak snídaně. Sotva se o třičtvrtě vyhrabu, už slyším jekot, jak se nestíhá a že je na to sama a ať jí jde Cristiano okamžitě pomoct. No a jelikož ten ještě spí a nemůže přece, jakožto hlavní herec, podávat snídani atd. tak jde kdo? Já! Ach ta láska nebeská! ;)

No po snídani úprk do centra, nakonec se mi napodruhé podařilo vytisknout A3 fotku nahé Pamely Anderson a reklamu, co jsem sem hodila včera. No a přijela spousta herců, bylo nás tady 25, takže lítání, shánění, obstarávání, čekání, natáčení, fotografování, vaření (kafe a čaj, hehe), nošení... atd.atd.
Snídani jsem stihla za letu kolem poledne a to jen protože jsem se utrhla a uvařila nám kuskus s řasou Wakame.
No, myslím, že jako backstage jsem se osvědčila. Pár foteček z prvního dne:

Žel jakožto ten, co stojí za kamerou a za foťákem, nemám jedinou s ani jednou ze všech těch slavných osobností, co tu dneska byly (Sergio Forconi, Agresti, De Pin... z těch méně slavných pak Gianluca Trupa, který teda úžasně hraje homosexuála, ještě s jedním svým spolupracovníkem byli fakt dvojka k popukání!)

I můj počítač měl větší roli než já, byl v sále jakožto atrapa celé odpoledne (tudíž z mého záměru napsat odpoledne nevzešlo nakonec vůbec nic). Je vidět například s panem Forconim a jedním z techniků zde: 

 V roli cameriery non-parlante neboli číšnice beze slov se nakonec objevila Cristiane, den před odjezdem domů do Brazílie na dva až tři měsíce si přijela zakomparsovat. Spolu s Damiánem jsem je vyfotila s Forconim, každého zvlášť. Jsem v tom taková půl na půl... na jednu stranu si říkám "sakryš, měla bych se taky vyfotit s těma slavnejma, to se může hodit", na druhou zase "ale co, jsou to jen lidi a na co ti to bude, ukazovat fotky".. i když teď, jak nad tím přemýšlím, tak možná nějakou tu cestu k dobře placenýmu italskýmu komparsu by mi to mohlo zajistit ;)

Každopáďo oběd jsme zvládli, po 25 megarohlících se 4 různými náplněmi se jen zaprášilo, o pomerančích, jablkách, kafi, čaji a pozdněodpoledních sušenkách nemluvě. Když už jsem u jídla, tak to sfouknu najednou, děsili jsme se, že nám těch všech 25 lidí zůstane na večeři, poněvadž jak uvařit těstoviny atd. atd. ale nakonec se jeden po druhém vypařili až nás zbylo pouhých 12, o jednoho méně než v neděli. Každopádně ve vyhladovělých krcích zmizely dvě kila těstovin s omáčkou, půlka pečeně z prasete, hrášek a špenát, skoro dva litry vína (jelo hlavně rosso, bílé moc ne) ani jsme nemrkli! :)

A co se lidí týče, začínáme se tak trochu znát, dnes tu byla i jedna "pro všechno" (jméno mi žel neutkvělo), co mi ošmikala Cristiána, ale konečně hezky, ne jak ten nemožnej pseudo-kadeřník, co k němu tady v Certaldu furt chodí. Tak taky trochu šminkovala atd.. a vůbec to byla moc milá osoba, jistého věku, tak po čtyřicítce určitě, i víc, ale sympatická. A měla zajímavé botky, taková "kopýtka", jak jsem si to nazvala.. zkrátka prostor pro palec byl oddělený od ostatních prstů šven, i podrážku tam v té mezeře neměla. Jojo, jsem detailista:)

Kosmetik je mladej kluk, co nejspíš něco hulí, ale má neuvěřitelný tiky, to jsem ještě neviděla. Škoda, jinak se zdá fajn, i když takový trochu zženštilý.

Giulia Perelli alias Lidia, manželka, jakožto vegetariánka mi moc děkuje za jídlo (uvařila jsem jí tofu na cibulce se sójovkou a petrželovou natí) a vůbec mě chválí, ale nevím proč, přijde mi to od ní takové hrané. I když možná se mýlím, ona je celá taková "hodně teatrální". I u stolu. A ty pauzy, co dělá, když mluví! No, do divadla jak stvořená.

Číšnice Adriana (alias Cristina v reálu) naopak nosí nosík prošku nahoru, ale co, momentálně je to jedna z nejžádanějších toskánských (potažmo i italských) hereček /modelek této doby, takže to k tomu asi patří. Jinak je fajn, slušná, zdvořilá, i když trošku výbušná na place, když jí režisér říká, aby to hrála jinak, nedej snad když poněkolikáté! ;)


Kostumérky jsou fajn holčiny, prohodily jsme pár slov.. i kluci od kamery. Se zvukařama zatím nějaký větší kontakt nenavázán, krom jednoho, co si myslel, že jsem z Holandska:) Uvedla  jsem je všechny na pravou míru s Českou republikou, někdo nadhodil Československo, jiní se nevyjádřili, Marco pořád vzpomíná na nějaký zámek s medvědy u nás, kde byl a nemůže se upamatovat na název... a já fakt netuším.

Semtam mi ujede nějaké to slovíčko blbě, semtam nevím, ale jinak na cizinku si myslím, že zvládám. Chválím se. Dnes chtěl Cris abych přinesla inbuto.. přestože jsem nerozuměla, vypochopila jsem, že je to korek - zátka na víno, a tak jsem to popsala babičce imuto inuto no, a on to byl trychtýř. Holt není svátek každý den, že. :)

Tak vás zdravím a padám do sprchy a postele. Za celej den jsem se ani na chviličku neposadila, furt běhám nahoru a dolů ty tři patra, co dělí náš byt a natáčecí postor.. to budou svaly! :)
Dobrou!