Září září! (To je věta!) ;)

Krásné dobré čtvrtozářijové ráno přeju všem čitatelům, ehm čtenářům, tohoto blogu.

Jak jste asi postřehli, dala jsem si drobnou pauzu. Bez pár dní to bude měsíc, co jsem sem napsala poslední příspěvek. Za měsíc se toho stalo hodně. Nejvíc událostí, věcí, setkání a dalšího se vždy uděje, když to nejmíň čekáte a nejmíň plánujete. Všimli jste si toho taky? :)

Takže se toho událo hodně a hodně jsem přemýšlela a nechala se jen tak unášet životem.. je to nádherný pocit, přijmout vše, co přichází a až poté na to reagovat nebo se podle toho zachovat. Ono je stejně úplně zbytečné se strachovat či obávat nebo se jen připravovat předem.. stejně vše dopadne úplně jinak, než čekáte! A to je na tom to super! Slyšeli jste někdy o synchronicitě? Tak přesně to jsem denně zažívala a pozorovala kolem sebe.

Každopádně jsem udělala i pár rozhodnutí týkajících se mého života a v důsledku i tohoto blogu.
V jedné moudré knížce (kterou vám doporučím třeba zase příště) se píše, že poslouchat máme jen příjemným slovům nebo těm, které nás nějakým způsobem povznesou nebo posunou dál v našem životě. Totéž o mluvení.. což mi připomíná přísloví "na hrubý pytel hrubá záplata" anebo "co zaseješ, to sklidíš"... Takže konec s pesimismem, chmurnými myšlenkami, stěžováním si (i  když doufám, že tohodle tu je i tak pomálu).
Chtěla bych, aby se tohle místo stalo příjemným počtením, někdy odpočinkovým, jindy k zamyšlení, někdy třeba i k vyburcování, ale každopádně optimistickým nebo aspoň ne černým, toho je kolem nás dost a dost, stačí otevřít noviny nebo si poslechnout zprávy.
Možná není náhoda, že mě život svedl dohromady s komikem, třeba je to znamení... Zajímavé, že mě to napadá až teď. :)

No ale hlavně - život je hra (ve smyslu dětského hraní si), tak proč z ní dělat tragédii a koukat na svět, jako by to bylo nebezpečné, smutné místo plné nástrah?
To, co posloucháme, co čteme, o čem přemýšlíme, o čem a jak mluvíme (poněvadž slovo je akorát zhmotněná myšlenka, mající větší energii) si koneckonců naše podvědomí do našeho života přitáhne (ať už si toho všimnete nebo ne), tak proč to vědomě neovlivnit?

Takže jako první krok se zeširoka usmějte, důvodů máte přece fůru - jste živí, venku je krásně (i déšť a zima mají své kouzlo!), za chvíli půjdete na oběd, máte si s kým povídat, ... určitě vás napadne spousta dalších věcí. A i když se vám do úsměvu nebude chtít, zkuste to - nasaďte jej a uvidíte, že po pěti minutách usilovného usmívání se (i kdyby křečovitého) se vám zlepší nálada!

Tak slunce v duši (jak říkal rosnička Zákopčaník) a úsměv na tváři (jak říkám já)! ;o)