Kampa' to bude?

čtvrtek 9. června 2011

Vybavujeme kuchyňku

Kéž by tak bylo možné uchovat vůni jako se uchovává chuť!
No jen si to představte, namísto zralých třešní si "zavaříte" trochu vůně z rozkvetlé lípy či jiného oblíbeného stromu a takhle v zimě za chladných večerů (kdy za oknem chumelí a vy jste rádi, že jste doma v teple) si otevřete sklenici s červnovou vůní... A pěkně zhůluboka se nadechnete.. Zní to skoro jako pohádka O dvanácti měsíčcích, že? :) Nebo jako kniha - příběh v ní vás taky zavede úplně jinam než tady a teď..

No, to mě jen tak teď napadlo - máme za domem dva mohutné lipové stromy a v těchto dnech se z nich nejenže line omamná vůně na kilometr daleko, ale bzundí to v nich jako v úle - včely mají napilno. Vlastně to jsou takové sezónní pracovnice, asi jako lidé.. s tím rozdílem, že "lidská" sezóna trvá šest měsíců a ta včelí pár dní... Ono to tak bude korespondovat s délkou života.

Ale dost o včelách.
Přijeli za námi přátelé z Rakouska a dostali jsme od nich... domácí pekárnu!


Takže konec kupování chleba.. nevýhodou je snad, že já bych se pečenému (a všem jiným) chlebu měla vyhýbat obloukem, ale takový celozrnný, slunečnicový, čerstvě upečený, na stole nachystaný je prostě neodolatelný!


To bude zkouška vůle - výsledek prvního dne: zatím podléhám. 

No a chcete vědět, co dalšího nám do domácnosti přibylo?
Sada dvanácti hrnců (včetně vychytaných pokliček s teploměrem!) od jedné švýcarské firmy a sada sedmi nožů stejné značky - to bude povařeníčko a pokrájeníčko! ;) (Br, zdrobněliny!)



A to by bylo, co se materiální stránky týče, snad všechno. Ústřední otázkou je teď: KAM S TÍM VŠÍM?!? V naší minikuchyňce (tři krát tři kroky), co slouží i jako jídelní kout (to se tam pak nedá ani hnout) máme holt trošku těsno. Ale já, kutil, na něco přijdu! :)

No a pak je tu ta nemateriální stránka (třeba ta, že se to kolem mne jenom rojí a hemží znameními, co si neumím vyložit a vrtají mi hlavou), ale o té třeba zase příště, dnes můj čas na bloggování vypršel, povinnosti volají.

Tak krásné a produktivní červnové dny přeju a loučím se s poslední fotkou - kvetoucím kaktusem, co jsem měla tu čest vidět v celé jeho nádheře.


A to prosím kvete jen jednou za rok na jeden den!

3 komentáře:

  1. Neslo by ten kaktus namnozit a privezt do CR? Sestra je velka sberatelka a pestitelka kaktusu, tak tohle by bylo neco pro ni!! Kac.

    OdpovědětVymazat
  2. Anonymní10/6/11 15:05

    Tak s tím zavařováním vůní jsi nepřišla první,vynalezl ho Myšpulín z Třeskoprsk a pojmenoval ho Mixle v Pixle :-)(viz stejnojmenný příběh z už neznámokterého letitého vydání čtyřlísku)
    L.K.

    OdpovědětVymazat
  3. Kač, nemám sebemenší ponětí, jak se množí takoví půlmetroví pichlatí přátele! :)
    Jinak ten květ, což možná z fotky není dobře vidět, byl velký jako moje otevřená dlaň!

    Luci, klobouk dolů před tvou pamětí! Tenhle díl Čtyřlístku jsem zaručeně nečetla. Holt vše už bylo objeveno, vynalezeno a vymyšleno...

    OdpovědětVymazat

Reaguji co nejdřív, díky za komentář!