Kampa' to bude?

neděle 27. března 2011

Ohlédnutí za Londýnem

Óóó, ani se mi nechce věřit, že jsem zpět na jihu.. ze severu na jih, no teplotně to tu teda nevypadá.
Anglie je známá deštěm, Angličané si na to sami stěžují (a prý si rádi stěžují, jak jsem se dozvěděla.. :)), ale nám počasí během šesti dní vyloženě přálo - kromě zimy a zamračena v den příletu a odletu. Skoro jakoby slunce mělo radost, že tam jsme, a trucovalo, že jedeme pryč. Hehe.

Bylo toho tolik, že nevím odkud začít.. Tak prvně řízení vlevo je pro středoevropana tak nezvyklé, že mě několikrát málem přejel taxík - a to mají na zemi nápisy LOOK RIGHT, LOOK LEFT... zastávky autobusů na opačné straně, ... prostě zmatek! :)

Soho, o kterém jsem psala posledně, je super pro noční život. Spousta lokálů, hodně z nich gay-friendly nebo adult-related... Ale jelikož ani jeden z nás není "party animal" (alkohol, diskotéka, wild night-life), tak jsme po dvou dnech opět změnili ubytování - tentokrát na Primrose Hill - kus od centra. No, abych byla upřímná, tak by nám ta centrální poloha v Sohu vlastně vůbec nevadila (komu se kdy poštěstí mít Piccadilly Circus za rohem, že?), zato hostel byl naprosto příšerný - špinavá netěsnící okna s vtipným, alespoň pět let starým nápisem "neotevírat, opravuje se", v pokoji postel, tři plastové židle a stoleček, jedno ramínko osaměle visící na tyčce ve výklenku ve zdi (imitace skříně?) a centimetrová vrstva prachu tamtéž. Brrrr. Kupodivu matrace byla kvalitní, a to na přespání stačilo. Zažili jsme i horší místa (Amsterdam).

Pět večerů, pět stand-up comedy shows - tomu říkám dávka. Ještěže jsem si nevzala fotbalistu! Takhle se u toho alespoň bavím, i když ne vše je zrovna můj šálek čaje (o páté, ať jsme tematičtí:)).
Záleží na komicích. Každopádně je to nejlepší způsob, jak poznat Angličany takové, jací jsou - oni to na sebe totiž prásknou a ještě si z toho dělají legraci. Některá z představení byla vyloženě úchvatná, jiná byla vážně dobrá, další tak napůl a jedno vyloženě zoufalé - to ten již zmiňovaný první večer.

Nákupy?
Camden Town je konečně pořádně alternativní čtvrt s trhy a obchody se vším možným (hlavně letí VINTAGE čili second-hand, ale takoý ten echt jóó starý, jestli víte, co tím myslím). :)
Tady by se dal strávit celý den. Jenže ne všichni jsou tak unešení z nákupů. Pořídila jsem si ovšem úplně parádní jarní bundičku (zeleno-zelenou značky Nature Line London) - co víc si přát? :)

Portobello Market u Notting Hillu - starožitnosti, vintage, ovoce a zelenina, šperky, kosmetika, vetešnictví... zkrátka a dobře od každého něco.


U stánku se zeleninou jsem byla nadšená, že měli obří tuříny - ne jako zajímavost, ale jako normální běžnou zeleninu! 
U pekaře se mi zase líbil ten široký výběr celozrnného a kváskového chleba!
Ve spodní části je zase jeden vege-obchůdek, kde mají sladké pečivo bez cukru (celé tři druhy!:)
A pořídili jsme -neplánovaně- brašnu na kameru!! Je , za 4£ a je značková! :) 


Památky?
Westminsterské opatství po vás bude chtít nehorázných £16.00 vstupného (1 osoba) - dá se do něj ovšem nakouknout i zadara a já vám řeknu jak. :)
Ve všední dny v 17:00 se zde koná mše - volně přístupná, jen se musíte tvářit, jako že jdete na mši (nákupní tašky, videokamery a foťáky nejlépe schovat). Budete-li vypadat věrohodně, pan strážce vás pustí dovnitř, dostanete arch s přepisem většiny mše (co říkají oni a co máte říkat vy, kdy se máte postavit a kdy si sednout), vyberete si místečko k sednutí a pak máte celých 30 minut na obdivování. A nejen kostela, mne osobně třeba překvapilo, když po dvou čteních (SZ, NZ) promlouvali i o Libyi či o schválení státního rozpočtu.. zkrátka žádná zkostnatělá bohoslužba! Další kulturní zážitek (uslyšíte nefalšovanou starou agličtinu, tak pozor.. ) k doporučení. A pak je konec, projdete si kostel (ne, neuvidíte vše, jako platící turisté, ale to je zase otázka priorit.. ale třeba hrob Livingstona tam je, portrét Richardův, atp.) a tradááá, zase o kousek dál, třeba k londýnským hodinám.



Doprava?
Oyster card (něco jako pražská Opencard, jen zaběhlejší, i když nevím, jak to funguje teď) - turnikety na vstup i výstup z metra / autobusu.
13 linek metra (kam se hrabe pražské A, B, C;)), první den jsem se naučila barvičky a jejich názvy a 1) velmi se mi to hodilo; 2) můj mozek ještě zvládá se něco rychle našprtat. Potěšující zpráva.
PLEASE MIND THE GAP je nezapomenutelná formulka londýnského "undergroundu".
Doubledeckers jsou úchvatné!! Ten výhled!



Jídlo?
Jak již jsem naznačila v listu "TOP TEN" anglických dobrot:
Organic Houmous od Sainsury's - ten první a nejlepší (kdepak humus od Marks and Spencer!).
Bio mandlové máslo Meridian z opražených neloupaných mandlí.
Skotské ovesné koláčky - Rough oatcakes. V jednoduchosti je krása - složení: oves, sůl, olivový olej.
Raw food tyčinky od NAKD. Mňamózně delikatesní.

No a ochutnali jsme i typické anglické jídlo - Fish and Chips! (Já teda verzi Fish & Salad.) 
Treska byla na chuť výborná. Zasytila.. až moc. Bylo nám po ní oběma tak nějak těžce... A díky tomu se na žebříčku neumístila. :)


Tak a teď už končím, bylo by toho moc a moc.. Ale jako nahlédnutí snad stačí.
Závěrem ještě jedna typická fotka a báj báj, Londýne. Ještě mě uvidíš! :)


1 komentář:

  1. Anonymní31/3/11 14:34

    Dik za zajimavou reportaz z Londyna :-)
    L.K.

    OdpovědětVymazat

Reaguji co nejdřív, díky za komentář!