Sluníčko, sluníčko...

... popojdi maličko aneb Pavlínina snídaně na zvednutí dobré a hřejivé nálady! A s tím vyplazeným jazykem jako by říkalo: "Tůůůdle..." :)

Včerejší post byl poněkud nedokončený, chtěla jsem ještě vystihnout, proč že to vlastně dělám a jaké jsou ty výhody, které převážily, ale museli už jsme odjet do Livorna, jelikož nás v TV studiu netrplivě očekával Luciano Nelli a jeho program Musica Vera Sì o No. Takže jsem to nechala bez uzavření.

Jinak včera nám dovezli a namontovali novou postel.. teda respektive rozkládací gauč, který jsme si vybrali a který nám bude odteď sloužit i jako postel. Konečně tu bude trochu místa v tom našem minipokoji (nebudeme-li ovšem líní to každé ráno skládat a večer zase rozkládat ;))

Je to model Maiorca, ale já osobně jsem si jej pojmenovala jako Divočinu - kombinaci tapet, potahu a dlaždic se prostě jinak říct nedá! No posuďte sami.

Jsem ve skluzu s pár recepty, asi je sem do příštího postu (ale ještě dnešního dne) plácnu. Jinak na ně zapomenu a nenávratně je ztratím v propasti dat mého počítače.. což by byla škoda, poněvadž jsou obzvláště vyvedené i s fotkami!:)
Dnes mi udělala úplně megaradost Zuzi, co mi zničehonic napsala třístránkový mejl a mimojiné mě rozesmála i přinutila přemýšlet - doufám, že to máme v rodině, zaujmout psaným slovem! ;-) Takže šupkydupky končím a jdu odepisovat.
Na závěr ještě pár dní starou fotku jedné večeře s růží (zní to romanticky, co? Hehe, ale nenechte se zmást, růže byla k jídlu, ne pro mě! )

.. byl to čekankový špetnát ve žlutém provedení s rýží basmati a ozdůbkou z radicchio rosso. Mňamka!