Dneska byl jeden z těch dnů, kdy jsem si uvědomila, jak krásné je žít a co všechno vlastně život nabízí. Že už jen to, že otevřu oči do nového dne, ať už je jakýkoliv, zdravá a schopná dělat cokoli, co si jen zamanu, je takovým malým zázrakem. Myslím, že kdyby se takhle na život dívali všichni, tak by se nám to tady docela pěkně žilo. Anebo by to tu byla jen banda přemýšlivých bláznů, kde by nikdo nic nedělal, poněvadž by nevěděl co, haha! :)
A propos k tomu nicnedělání. Jsou lidi, kteří cíleně "nicnedělají" celý život, například takoví Dvorští, jejichž stránku jsem (ani nevím, co mě k tomu vedlo, příště se klepnu přes prsty) zase jednou po dlouhé době navštívila. Od negativních emocí jsem už před dlouhem dospěla do stadia "nezajímáte mě" - možná je to póza, ale rozhodně na ně nehodlám plýtvat svou drahocennou energií. No a včera mi vlastně těch jejich potomků přišlo líto. Celý život bez kontaktu s okolím, žádní přátelé, rodina jen úzká, navíc ideologií vymyté mozky, že to tak musím říct; absence vlastního názoru, možnosti se rozhodnout.. Co je to za život? Sice nic nemusí (škola, práce), ale to neznamená, že je jim líp nebo že jsou někde dál než ostatní!
Někdy si myslím, že jistá míra práce je jenom k užitku (přestože C. tvrdí, že práce škodí ;)) - občas mě popadne i záchvat chuti šťourat se v zemi (rozuměj okopávat zahrádku:)) - mě, odjakživa městský, antirurální typ!!!
Zítra budu mít pravděpodobně na starosti snídani pro hosty, jelikož všichni se ráno přesouvají do nemocnice v Empoli, kde čeká O. vyšetření žaludku - mají podezření na rakovinu. Teď to bude znít ošklivě, ale může se člověk něčemu takovému divit, když po celý život jí 2x denně maso (i syrové), zelenina mu, pokud není smažená či to není rajčatová pasta na těstovinách) nic neříká, pije jen víno a kafe a má 72 let?
Joj, ono to až zas tak horké s tou středozemní dietou nebude, zjistila jsem, že spousta úmrtí tady je v současnosti způsobena buď rakovinou žaludku nebo střev.. pomalu začíná být rarita umřít na stáří.
Ale bude v tom i nějaká ta genetika, každopádně doufám a přeju mu, aby to dopadlo dobře a tímto téma uzavírám a pro dnešek končím.
Podle mě se zdravému člověku (což znamená mimojiné zdravě se stravujícímu) nestane to, že by nedělal nic pro druhé. Tohle je obrovský blud, který panuje ve společnosti. Že kdyby nás někdo nenutil k prácí, tak se flákáme a nic by nebylo uděláno. Já jsem po mnoha letech podnikání a práce z domova, tím pádem časové nezávislosti, došel k závěru, že to možná trvá nějaký ten pátek, než člověk na tu správnou kolej najede, ale pak je neuvěřitelně zaneprázdněný, kreativní, plný nápadů, chuti tvořit.. ale konečně má prostor realizovat se po svém, tak jak chce on. A hledá si výzvy, neutíka do samoty. Tohle si myslím, že obecně platí, ale jak jsem začal v úvodu - tohle platí u zdravého člověka a k tomu je potřeba se několik let pročišťovat :-)
OdpovědětVymazatTato společnost obrovsky doplácí na to, že jsme jako ovce, poslušně děláme co někdo přikáže. Tím se sami oslabujem a potápíme.