A to je vše, přátelé! Skončili jsme, jasná zpráva, ... s tím zakopáváním to snad tak nedopadne :)
Poslední den byl vcelku pohodový, vzala jsem to vše s nadhledem, lidi byli (až na vynervovaného, napruženého a trochu nachlazeného režiséra) vesměs usměvaví, optimističtí. Aula sice prohlásil, že mu to tu bude chybět, ale ten kluk v něčem jede a celej den byl tak vysmátej, že mu to nevěřím ani trošku.
Včera bylo moc textu, málo fotek, tak dneska náprava, vynasnažím se mluvit fotkama. Kosmetické doladění dvou hlavních protagonistů - boxera Číslo 1 (signor Roberto Ascolano čili Numero Uno, vyráběla jsem plakát, vzpomínáte? ;)), kterého si (mj. výborně) zahrál Niki Giustini a Claudie Electry (nebo Carmen Electry, v reálu Daniela Airoldi), nad jejíž hereckým uměním zůstává rozum stát, je to prostě neodolatelná postarší dáma. Navíc má hlas jako Edith Piaf a i zpívá její písně.. i ji tak trošku připomíná.
Potom tu máme jednu venkovní - vysmátý Niki v teplákovce a Aula (člen štábu).. no posuďte samy (to ypsilon je tu schválně! ;))
Dále jedna interní boxer-vlastník-servírka (samozřejmě, že chtěla do postele s panem Ascolanem, ale Cristiano ji prostě pořád posílá pracovat).
Pro něj byla připravena svůdná masérka (s prominutím vypadala, jakoby právě zdrhla z E55; viz další foto), ale nakonec to dopadlo (jak už to tak v sitcomech bývá) všechno úplně jinak...
Skončili jsme kolem čtvrté, páté hodiny odpoledne, pak už jen odnos věcí, společná foto a odjezd. Zůstali tu jen Daniela a Marco, ti zvednou kotvy až zítra. Takže večeře byla "o svíčkách", komorní, ve čtyřech osobách (pasta a kuře se smaženejma hranolkama a šalvějí, kyselé zelí a brokolice pro zájemce). Načež jsem po snězení kuřete zvěděla, že bylo dělané na bílém víně.. no nikdy nevěř babičkám! A tak jsem si dala i doušek červeného, zaplácla to jablkem a pomerančem a čekám, co příjde. :)
Ah, další foto do sbírky, tentokráte s Nikim.. sice mi z hlavy roste lustr, ale aspoň je to originální, ne? ;)
(šotek zařádil a foto zmizelo)
V titulcích budu uvedena jako ispettore produzione - inspektor produkce, asi spíš inspekční výroby.. prostě někdo, kdo se stará o koordinaci, zázemí a jídlo pro štáb. Tak jako inspektor jsem ještě nikde vedená nebyla, že. Bilance? Bylo to skvělý. I přes kiksy, napětí a vypětí, milión vad... něco, na co se prostě nezapomíná na celej život.
No, a o čempak vám teď budu psát? Myslím, že život se vrátí do svých zajetých, monotónních kolejí - to budou ale nešťavnaté záznamy. Nu což, není každý den posvícení, že! ;)
Přeji dobrou noc, zítra nás čeká poslední minisnídaně a následný megaúklid. Vstávám v 7:30. A konečně si, po více jak týdnu, umyju vlasy, jak já se těším!
Se závěrečným stínovým foto-rozloučením (Ach ten šotek! Už podruhé!) (i když tentokráte poněkud netradičně) vás zdraví vaše Pavlína v Itálii! ;)
Poslední den byl vcelku pohodový, vzala jsem to vše s nadhledem, lidi byli (až na vynervovaného, napruženého a trochu nachlazeného režiséra) vesměs usměvaví, optimističtí. Aula sice prohlásil, že mu to tu bude chybět, ale ten kluk v něčem jede a celej den byl tak vysmátej, že mu to nevěřím ani trošku.
Včera bylo moc textu, málo fotek, tak dneska náprava, vynasnažím se mluvit fotkama. Kosmetické doladění dvou hlavních protagonistů - boxera Číslo 1 (signor Roberto Ascolano čili Numero Uno, vyráběla jsem plakát, vzpomínáte? ;)), kterého si (mj. výborně) zahrál Niki Giustini a Claudie Electry (nebo Carmen Electry, v reálu Daniela Airoldi), nad jejíž hereckým uměním zůstává rozum stát, je to prostě neodolatelná postarší dáma. Navíc má hlas jako Edith Piaf a i zpívá její písně.. i ji tak trošku připomíná.
Potom tu máme jednu venkovní - vysmátý Niki v teplákovce a Aula (člen štábu).. no posuďte samy (to ypsilon je tu schválně! ;))
Pro něj byla připravena svůdná masérka (s prominutím vypadala, jakoby právě zdrhla z E55; viz další foto), ale nakonec to dopadlo (jak už to tak v sitcomech bývá) všechno úplně jinak...
K obědu byla vynikající ribolita (můj nápad; polévka z chleba, ale pozor, tekuté to teda nebylo, zato vynikající, i moje varianta se špaldou namísto chleba).
Skončili jsme kolem čtvrté, páté hodiny odpoledne, pak už jen odnos věcí, společná foto a odjezd. Zůstali tu jen Daniela a Marco, ti zvednou kotvy až zítra. Takže večeře byla "o svíčkách", komorní, ve čtyřech osobách (pasta a kuře se smaženejma hranolkama a šalvějí, kyselé zelí a brokolice pro zájemce). Načež jsem po snězení kuřete zvěděla, že bylo dělané na bílém víně.. no nikdy nevěř babičkám! A tak jsem si dala i doušek červeného, zaplácla to jablkem a pomerančem a čekám, co příjde. :)
Ah, další foto do sbírky, tentokráte s Nikim.. sice mi z hlavy roste lustr, ale aspoň je to originální, ne? ;)
(šotek zařádil a foto zmizelo)
V titulcích budu uvedena jako ispettore produzione - inspektor produkce, asi spíš inspekční výroby.. prostě někdo, kdo se stará o koordinaci, zázemí a jídlo pro štáb. Tak jako inspektor jsem ještě nikde vedená nebyla, že. Bilance? Bylo to skvělý. I přes kiksy, napětí a vypětí, milión vad... něco, na co se prostě nezapomíná na celej život.
No, a o čempak vám teď budu psát? Myslím, že život se vrátí do svých zajetých, monotónních kolejí - to budou ale nešťavnaté záznamy. Nu což, není každý den posvícení, že! ;)
Přeji dobrou noc, zítra nás čeká poslední minisnídaně a následný megaúklid. Vstávám v 7:30. A konečně si, po více jak týdnu, umyju vlasy, jak já se těším!
Se závěrečným stínovým foto-rozloučením (Ach ten šotek! Už podruhé!) (i když tentokráte poněkud netradičně) vás zdraví vaše Pavlína v Itálii! ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Díky za komentář!
SPAMy neschvaluju, takže pokud tu hodláš jakkoli plevelit, šetři energií. Tvůj neadekvátní komentář poletí do koše dřív než ho kdokoli uvidí >:)