Už to kouzlo začínám chápat, nejdůležitější je užívat si přítomnost a jakmile se vám to povede, tak se věci dějí samy. Tak například dnes:
Od rána jsem byla jak na trní, poněvadž jsem odpoledne měla jít předvést jedno hooperské číslo (hooping čili točení obručí, zkrátka něco jako hula hop, ale mnohem rafinovanější) na pódiu v centru Milána (jak jsem se k tomu dostala by bylo na dlouhé povídání a pro náš příběh to teď není podstatné). Takže tréma, jít - nejít, mám na to - nemám na to... A pak jsem se rozhodla, že nemám co ztratit a že do toho praštím. Udělám ten krok do obávané propasti.
A v tu ránu začalo sněžit. V Itálii. Opravdicky, nefalšovaně a hustě.
Pravda, předpovídali to na pátek, ale dnešní ranní slunce tomu ani zdaleka nenapovídalo. Nicméně představa hoopingu za tohoto počasí byla nemyslitelná (dost na tom, že mě po včerejší tříhodinové procházce městem zlehka škrábalo v krku). Inu příště, aspoň budu mít čas se líp připravit. (Dokonce mi to bylo trochu i líto.)
Vyrážíme tak jak tak, mám radost jak malé dítě, venku je kosa jen to praští a chumelí o stošest. Chytám huňaté vločky na jazyk a chutnají sněhově.
Zapomněla jsem říct, že dnes byl sváteční den - patron města, svatý Ambrož, připadá právě na sedmého prosince. Takže všude fůra lidí. Navíc dnes zahajuje sezónu snad nejslavnější italské (milánské určitě) divadlo - La Scala. Pozváni jsou jen prominenti, smetánka italské společnosti. Kolem divadla barikády, těžkooděnci a protestující demonstranti - no děje se toho hodně.
Fotím, co se dá, ale moc se nedá, protože můj Canon nemá sníh rád a já mám ráda jeho, takže jen pár snímků tu a tam.. A světe div se, dorazíme domů, zareaguju na výzvu novin (díky C., který je skoro pořád online, a tak ví o všem, co se kde šustne), fotky zmenším, pošlu a ejhle - o hodinku později mi je publikují v jednom z nejčtenějších italských deníků!!!
Není tohle kouzlo?! :)
Vlastně ani tak nejde o to publikování samotné jako spíš o to, že kdybych si ráno řekla: "dnes budu fotografkou a uvidím svoje fotky na stránkách novin", tak mi to zaručeně nevyjde. Ale že jsem se viděla jinde a v tomhle poli (foto) jsem se ani za mák nesnažila - ta dáááá a jedem! Nádhera.
Zkrátka jsem vyšla ze své komfortní zóny a byla rozhodnutá udělat něco, co normálně nedělám (veřejně vystupovat) a výsledek... Toho adrenalinu, asi dnes neusnu. :)
K příběhu se vzdáleně váže blogový příspěvek (Čelovka bez baterek) o konvencích a fantazii, který jsem četla tenhle týden. Povšimněte si hlavně ilustračního obrázku, ten sedí. ouhlasím a připojuji se k misi prosince - dělat každý den alespoň jednu věc jinak, než obvykle. I kdyby se mělo jednat jen o prosté čištění zubů levou namísto pravou rukou!
Přeju hodně zdaru do kouzlení i Vám!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Reaguji co nejdřív, díky za komentář!