Veganské mufínky nejen na Mikuláše

Včera bylo pondělí 5.12. a kromě svátku Jitek také v podvečer chodila "nadílková" trojice, vždyť to všichni (my Češi) známe. 

A na mě tady, 1000 km od země české, padlo nějaké mikulášovské blues či co. 

Život v cizí zemi je úžasně obohacující, ale co si budeme namlouvat, jeho součástí je i ta nostalgie a stesk po rodném domově... 

A tak mi zrovna včera chyběla ta kouzelná atmosféra, loupání pražených buráků, vůně mandarinek, sladkost čokolády a bezstarostnost dětství. Hm.

Naštěstí po noci vždy zase vyjde slunce a s ním i nový den, takže dnes je mi mnohem líp. Nadílku si udělám sama. A vám taky nadělím - recept na výtečné veganské mufínky, které jsem již třikrát ozkoušela a byly oceněny i mlsnými "tradičními" jazýčky! 

Až je vyzkoušíte, budete se divit, jak i bez vajec a mléka drží a jsou vláčné a měkkučké! 

Veganské mufínky

Pokud zvolíte variantu muffin, dávka vychází na 8 kousků. Pokud uděláte dortovou variantu (byli jsme pozvaní na večeři a sluší se něco sladkého přinést), je to na menší formu... 

Stále ale přibližně 8 porcí. 

Dochutit můžete dle vlastních preferencí, já zkoušela: 

Čokoládové (10g kakaa a sladit melasou-nerafinovaným třtinovým cukrem) 

Skořicové (spooousta skořice, bio-mandarinková kůra, kardamom) 

Pomerančovo-kokosový dortík (kakao a kůra z 1 bio pomeranče, čokoládová poleva a posypat kokosem). 

INGREDIENCE:

*všechny níže uvedené v bio kvalitě*

80g semoly z tvrdé pšenice (něco mezi krupicí a hrubou moukou)

70g celozrnné pšeničné mouky

50g kukuřičného škrobu

60g třtinového cukru (lze částečně či úplně nahradit melasou/medem... Slad vyzkouším příště)

40g oleje (kombinace na vás, 30g slunečnicový nebo kukuřičný a 10g olivový či kokosový)

10g prášku do pečiva (na bázi vinného kamene)

160 ml rýžového mléka ochuceného lískovými oříšky 

špetka soli

A dle zamýšlené chuti:

lněné semínko

15g kokosu

chia semínka

10g kakaa (fairtrade)

15g pomerančové kůry (1 velký plod)

        kůra z mandarinky/citronu

Koření (kardamom, skořice, perníkové, kurkuma)

POSTUP:

Mám doma kuchyňský robot (Thermomix), se kterým je to o fous snazší, ale postačí i klasika (mísa, vařečka).  

Začínám tekutými přísadami, kořením, kůrou a cukrem (smíchat), poté suchými - mouka, škrob, kakao a prdopeč (přimíchat), na závěr dosypu kokos, lněné semínko atd. 

Jestli máte radši, prostě dejte vše do mísy a důkladně promíchejte, toť cíl!

Silikonové formičky na muffiny plním do 2/3. 

Peču na 180 stupňů cca 20-25 minut, před finálním vytáhnutím vždy zkontroluju párátkem (od příště už špejlí!:)), zda jsou dokonale propečené (vnitřek muffinu lze lehce odrobit ze dřeva).

Vynikající za tepla i za studena.

Přeju dobré chutnání a napište, jak vám mufínky šmakovaly! 

Vybavujeme kuchyňku

Kéž by tak bylo možné uchovat vůni jako se uchovává chuť!
No jen si to představte, namísto zralých třešní si "zavaříte" trochu vůně z rozkvetlé lípy či jiného oblíbeného stromu a takhle v zimě za chladných večerů (kdy za oknem chumelí a vy jste rádi, že jste doma v teple) si otevřete sklenici s červnovou vůní... A pěkně zhůluboka se nadechnete.. Zní to skoro jako pohádka O dvanácti měsíčcích, že? :) Nebo jako kniha - příběh v ní vás taky zavede úplně jinam než tady a teď..

No, to mě jen tak teď napadlo - máme za domem dva mohutné lipové stromy a v těchto dnech se z nich nejenže line omamná vůně na kilometr daleko, ale bzundí to v nich jako v úle - včely mají napilno. Vlastně to jsou takové sezónní pracovnice, asi jako lidé.. s tím rozdílem, že "lidská" sezóna trvá šest měsíců a ta včelí pár dní... Ono to tak bude korespondovat s délkou života.

Ale dost o včelách.
Přijeli za námi přátelé z Rakouska a dostali jsme od nich... domácí pekárnu!

Takže konec kupování chleba.. nevýhodou je snad, že já bych se pečenému (a všem jiným) chlebu měla vyhýbat obloukem, ale takový celozrnný, slunečnicový, čerstvě upečený, na stole nachystaný je prostě neodolatelný!

To bude zkouška vůle - výsledek prvního dne: zatím podléhám. 

No a chcete vědět, co dalšího nám do domácnosti přibylo?
Sada dvanácti hrnců (včetně vychytaných pokliček s teploměrem!) od jedné švýcarské firmy a sada sedmi nožů stejné značky - to bude povařeníčko a pokrájeníčko! ;) (Br, zdrobněliny!)

A to by bylo, co se materiální stránky týče, snad všechno. Ústřední otázkou je teď: KAM S TÍM VŠÍM?!? V naší minikuchyňce (tři krát tři kroky), co slouží i jako jídelní kout (to se tam pak nedá ani hnout) máme holt trošku těsno. Ale já, kutil, na něco přijdu! :)

No a pak je tu ta nemateriální stránka (třeba ta, že se to kolem mne jenom rojí a hemží znameními, co si neumím vyložit a vrtají mi hlavou), ale o té třeba zase příště, dnes můj čas na bloggování vypršel, povinnosti volají.

Tak krásné a produktivní červnové dny přeju a loučím se s poslední fotkou - kvetoucím kaktusem, co jsem měla tu čest vidět v celé jeho nádheře.

 

A to prosím kvete jen jednou za rok na jeden den!

MMRK! Mňam Makrobio Rýžové Košíčky

MMRKám na Vás!
A to s čerstvým receptem na jeden mňamózní makrobiotický dezert, po kterém se jenom zapráší!
A to prosím pozor, i u tak náročných a vybíravých strávníků / expertů přes sladké, jako je... například moje neMB polovička!
Tak jsem zase objevila něco, co je pěkným kompromisem pro nás oba... i když já bych se i od téhle laskominy měla raději držet dál. No ale vydržte to! ;)

Malý úvod:

V Itálii mají jeden typ sladkého, co až zas tak za sladké moc považováno není, po kterém se C. může utlouct: rýžový košíček, co se nazývá budino [:budýno:].

Italové jej s chutí konzumují k snídani vestoje v baru (alternativa k typické brioche [:brioš:] čili "našemu" croissantu), následně jej zapíjejíce cappuccinem [:kapučínem:] či jiným typem kávy (v našem případě ječnou kávou (orzo).

I řekla jsem si, že na tom přece nemůže být nic tak složitého a jala se tuhle delikatesku intuitivně imitovat - samozřejmě bez použití vajec, cukru, mléka, ricotty, bílé mouky, másla, barviv a dalších extrémních "off limit" ingrediencí.

Jak se mi to povedlo můžete posoudit sami; C. byl víc než spokojen a pro velký úspěch následovalo repete (MB budini II.), které se od předchozího lišilo jen nepatrně (do těsta přidána kukuřičná mouka (místo rýžové) a mišutka pro větší savost a měkkost těsta; náplň pšenično-datlovo-citrónová namísto rýžovo-šafránové a rozinky pouze vevnitř, ne na povrchu), ale úspěšností se první variantě hrdě vyrovnalo.

Co (a jak) na to?  

Těsto:
1 sklenička pšeničné celozrnné mouky
1 sklenička kamutové celozrnné mouky 
0,5 skleničky kaštanové mouky
0,5 skleničky rýžové mouky
0,75 skl. rýžového sirupu
0,5 skl. oleje (ne olivový!)
špetka soli

Všechno důkladně zpracovat (hantýrkou "prohňácat", nejlépe se to dělá rukama, ale ani dřevěná vařečka není k zahození) a nechat chvíli odpočinout v ledničce. Následně tvořit kuličky (dlaněmi) a z nich tvarovat placičky či rovnou "mističky" - vkládat do předem připravených papírových košíčků (myslím, že by šly i formičky) vyskládaných na plechu. Nejlépe tak, aby v každém košíčku byl důlek na náplň - no možná nebudou až zas tak dokonale kulaté (viz moje), zato budou ORIGINÁLNÍ! ;)

Náplň:
rýže (případně jiná obilovina s většími zrny, třeba pšenice či špalda)... odhadem 2-3 skl. (? pardón, jsem já to ale kuchařka, co... zkrátka aby byla ponořená)
1,5 skleničky bio jablečného džusu
0,5 skl. rýžového mléka (tekuté, z krabice / kdo má přístroj na přípravu obilných mlék, ten vyhrál! (Já ne :( ) 
skoro 0,5 skl. maizeny (kukuřičný škrob)
vanilka (prášek, trošička)
špetka soli
3 hřebíčky
šafrán (či kurkuma, kvůli barvě, ale jen maliličkato!!!) (podruhé nahrazeno datlemi, citrónem, piniovými příšky a špetkou karobu)
nesířené rozinky
kukuřičná strouhanka na vysypání košíčku (vysaje případný přebytečný tuk)

V kastrolku (keramický je nejlepší) povařit zbylou (či předem uvařenou a zchládlou) rýži v džusu a rýž. mléce s kořením a solí. Trošku mléka si odlít do skleničky s maizenou, tu v něm (zastudena!!) rozmíchat.

Mezitím je čas na vysypání vnitřku košíčků troškou kuk. strouhanky a vložení dvou rozinek na dno každého z nich.

Až bude směska povařená (tak 10 min, řekla bych), vyjmout hřebíčky, vlít znovu důkladně promíchaný kukuřičný škrob v rýž. mléce a intenzivně míchat - zkrátka a dobře budete vařit puding s tím rozdílem, že v něm budete mít rýži, no. :))
Provrknout tak dvě minutky, stáhnout z ohně a bleskurychle dávkovat lžičkou (dřevěnou samozřejmě) do připravených košíčkových mističek.
Rychlejší vyhraje, puding mu neztuhne a bude se mu to "nalívat" skoro samo.
Plnit přiměřeně - přiměřeně, aby to jako košíček vypadalo. Navrch možno zdobit rozinkou (či mandličkou nebo čímkoliv jiným) a šup s tou parádou do trouby rozehřáté na 180 °C, kde si budini pobudou 25 minutek.
Doporučuju průběžnou vizuální kontrolu kolem 20. minuty, výsledná doba pečení totiž dost záleží na typu trouby.

No a rada na konec - nejlepší jsou teplé, i když čerstvě po vytažení z trouby ta náplň zatraceně pálí (jaké překvapení!). Ovšem i studené jsou vynikající, drží tvar a jsou dobře přenosné i jako malá svačinka (jeden až dva perfektně zasytí i velké jedlíky).
A vydrží až pět dní - netvrdnou! ;)

Tak hodně zdaru do pečení, jaro sice není ideální období k tomuto typu úpravy jídel, ale na druhou stranu když už to sladké být musí, tak alespoň zdravou alternativou s "košer" přísadami. ;)

Nechte si chutnat!

Hokus pokus dortkorpus!

No a jak jsem tak v tom jednom kole, kdy nevím, co dřív udělat a kam dřív skočit, tak do toho si ještě usmyslím, že budu píct dort. Manželovi k narozeninám.
No, natajno (jak bych si to představovala) to jaksi není úplně proveditelné (vzhledem k velikosti našeho minibytečku a prostému faktu, že jsme skoro pořád spolu), a do poslední chvíle hrozí, že to ani nestihnu. Což by mě mrzelo.
Miluju totiž překvapení. A čím jsem starší, tím víc mě baví ta aktivní část  - být spíš překvapitel. I když ani překvapený není nepříjemné. Ale vzhledem k tomu, že příchozí překvapení neovlivním, zatímco odchozí ano, tak volím tu aktivní část. A koneckonců neříká se "dej a bude ti dáno, přej a bude ti přáno"? Co takhle "překvap a budeš překvapen"? :)

Ale stahuju hlavu z oblačných mudrlantských výšin zpět na zem k onomu dortu.
Takže dort se většinou dělá z mouky, že.
Mouka zahleňuje a já bych ji neměla. Kritérium č.1: Dort musí být takový, abych jej mohla i já. (Ne až tak moc kvůli mně, ale spíš jde o tu sdílenou chvíli a přece někomu nedarujete dort aby si ho snědl celý sám, že.)
Takže dedukce: "Co je to mouka?" Usušená namletá obilná zrna.
Spojením mouky s mlékem / vodou či jinými tekutými látkami vznikne těsto.
A co takhle ten postup tak trošičku obrátit?
Místo mouky vezmu primární surovinu - obilná zrna. Místo zpracování a následného zvlhčení je napřed namočím a pak zpracuju. Není to geniální nápad? Je! :)

A jak to všechno dopadlo?
Namočila jsem broušenou špaldu v malém kastrůlku do vody na několik hodin. Pěkně mi ta zrna nabobtnala. A večer, po 21. hodině (když konečně byla chvilka volna) jsem se pustila do hokusu - pokusu - dortkorpusu.
Bylo to takové malé alchymistické experimentování, připadala jsem si jako malý kouzelník a moc mě to bavilo. Doufajíc ve výsledek, který bude chutnat. Nedávno jsme si totiž doma vyjasnili chutě a k mému egoistickému velkému zklamání - jelikož to opravdu byla jen otázka vlastního ega: každý má nárok na vlastní chutě a vlastní názory a já nikomu ty svoje (ať už názory nebo chutě) vnucovat nemůžu - jsem se dozvěděla, že jsem ze svých dezertů entuziastická hlavně já, zatímco jemu mnohem víc chutná sladká a osvědčená klasika (jíž se ode mne nedočká). Nu což, o to víc to pro mne byla výzva - upéct něco, co bude nejen MB, ale co zároveň i potěší onen chlupatý a náročný jazýček, co doma mám. A zadařilo se!

Ingredience "báj voko", příště si je pečlivě zapíšu, slibuju. Ale abych je nezapomněla úplně..
namočená špalda (2 hrsti? tak 250 g),  
voda (ta z namáčení lepší míň než víc),  
špetka soli,  
skořice,  
bio rozinky (aspoň 100 g), 
lněné semínko (1 lžíce)
rýžový sirup (tak aspoň 3-4 lžíce),  
troška žitné mouky (na obarvení do hněda, tak 2 lžíce),  
mandlové mléko (tak půl skleničky, piju to jen já a litr za ty tři dny, co to v ledničce vydrží teda vážně nevytáhnu.. a v buchtě se to ztratí;)),  
olej (tak dvě lžíce),  
kypřicí prášek bez fosfátů (cca půl pytlíčku, tzn. kolem 20g), 
Mišutka na zahuštění (ptáte se, kde jsem ji vzala? Nechala jsem si ji dovézt! Cha!;))

Vše krom posledních dvou (Mišutky a prášku do pečiva) vysypat do mixéru a rozmixovat na tekutou hmotu (ne příliš tekutou). Poté přidat Mišutku (zahustí) s práškem, rychle a důkladně zamíchat a rozprostřít (docela to teče, nelekněte se) do naolejovaného a kukuřičnou strouhankou vysypaného pekáčku (já použila jednorázovou hliníkovou formu). Péct při 180°C asitak 50 minut, zkrátka dokud se neodlepí od krajů a kůrka na povrchu nezezlatoví.

A jelikož v jednoduchosti je krása (a taky díky pokročilé večerní hodině), po zchládnutí do "dortkorpusu" přišla jedna modrá svíčka a "tanti auguri a te..." (čili všechno nejlepší po italsku)

Chutnalo!!!
Památná věta: "Proč neděláš buchty jako tuhle? Je výborná! Máš na ni recept, doufám..." Hm, tak příště se pokusím o přesnou rekonstrukci - snad se zadaří.

P.S.: To, že se jednalo o dort, byla jen souhra okolností, je to normální vynikající buchta. Rozmixované rozinky a množství sladu ji dělají poměrně hodně sladkou (pro neMB strávníky podstatné, buchty "naslano" totiž nefrčí), použití celých rozmixovaných zrn vede k zajímavé, jakoby "mokré" konzistenci uvnitř.

Průřez korpusem

Nejlepší byla rovnou z trouby, kdy kůrka pěkně křupala a vnitřek byl ještě vlažný. Druhý den již celá poněkud změkla, ale chutově stále ještě výborná, i třetí den a do čtvrtého už z ní nezbyl ani drobeček. 
Měla-li bych víc času, uvažovala bych o polevě - nejspíš "čokoládové" nebo "karobové". Poněvadž ale kakao nesmím já a karob (jinovější a ještě méně doporučený než kakao, obzvláště pro ty, kteří trpí kožními vyrážkami) by zase neměl C., tak mohu vlastně říct: "Ještěže jsem měla tak málo času!".
Povrch by se dal před pečením ozdobit i mandličkami (nebo semínky - slunečnice, dýně... ale to by mi neprošlo, semínkožrouta máme doma jen jednoho). A to je vše, co mě teď z možných vylepšení napadá.
Jo, dobrou chuť přeju, vyzkoušíte-li! :)

Dušičky aneb Tutti i Santi

Dušičky se v Itálii slaví (naprosto analogicky jako v jiných koutech světa) hlavně návštěvou hřbitova, zapálením svíček na hrobech (spíš teda před hroby, o tom později) a vzpomínkou na zesnulé. Nikdy jsem žádná tradicionalistka nebyla (že bych dodržovala tradice jen proto, že se to musí), ale italský hřbitov jsem ještě neviděla (no dobře, jeden z venku) a zvědavost mi nedala, abych se nechytila příležitosti...
Jenže včera (tak jako předevčírem a den předtím a ...) bylo zataženo a Toskánsko zavlažoval vydatný déšť. A navíc (a to především):

Jelikož včera byl ten den (církevní svátek Tutti i Santi), kdy se všichni členové italské rodiny vyfiknou do toho nejlepšího, co ve skříni mají, dámy si zajdou ke kadeřníkovi a na tvář nanesou tunu make-upu a šminek, zahalí se do oblaku luxusního parfému a všichni společně vyrazí, nabádajíce potomky k adekvátnímu se chování (což se rovná udělení rady "Chovej se slušně!" a tím to padá; nijak to s tím usměrňováním tady nepřehánějí), do kostela na mši (ti echt věřící) a následně na pozvolnou procházku hřbitovem (kam v jednom z předchozích dní ženy naběhly -od poslední návštěvy často uplynul celý rok- a hroby svých blízkých opucovaly, upravily, donesly čerstvé květiny a naaranžovaly svíčky, aby je ostatní na Dušičky nepomluvili, že se nestarají), co dva kroky se zastavujíce a klevetíce tuhle s tím sousedem, tuhle s onou sousedkou, s bývalými spolužáky, se spolupracovníky, s kamarády, kolegy, s doktory a prodavačkami, ...
Prostě s kýmkoliv, koho jen znají. Že jen od vidění? Nevadí, vždycky je nad čím diskutovat, od počasí přes slevy v COOPu, výhodné akce v buticích až k událostem, co hýbou italskou mediální scénou (přeloženo: "co říkali v televizi";))
Taková megaspolečenská událost.

Pak se zapálí svíčka na hrobce (patřil-li její obyvatel k movitějším) nebo před deskou (levnější patrové "králíkárny" (promiňte ten výraz) a jde se domů.
Pokrytectví první třídy - welcome to Italy! ;)

Které je libo patro? Předplaťte si dopředu, jinak nebudou!

Ano, ano, dovolila jsem si trošku sarkasmu a hodit všechny Italy do jednoho pytle. (Stejně by mi na ně nestačil...) Výjimky samozřejmě existují a potvrzují pravidlo.

Detto questo... (řečeno tohle, blížím se k pointě...)
Zítra mám slíbenou procházku na hřbitov, tak se těším! (Mnohem víc než na zítřejší návštěvu zubaře, heh.) A dodám i nějaké foto.

Dnes jen jediné, a to Pan dei Santi neboli typický jihotoskánský pekařský výrobek na Dušičky - v překladu by to byl chléb svatých, někde ho vydávají za chléb mrtvých (Pan dei Morti).

Pan dei Santi

Podobá se našemu mazanci, jen vevnitř jsou "santi" = oříšky (piniové, lískové, mandle), rozinky a pak spousta dalších klasických věcí jako cukr, žloutky, máslo, mouka, v jednom receptu jsem objevila i nadrcené cukrářské piškoty!
No, nemaje kvásek, ani jsem se o alternativu nepokoušela. Místo toho jsme měli jablkovou buchtu z jablek Francesca. 

Francesca [:frančeska:] jsou něco jako naše Aničky, ale tady jsou to prostě Františky a nejsou to jablka letní, ale letno-podzimní. Mám jich plné krabičky na skříních, mají provonět byt, ale nějak výrazně to teda poznat není.

A konec, dnes mám nějakou ukecanou, co?

Makrobiotický koláč s tofu náplní a jablečnou želatinou

Ingredience: 

korpus:

15 dkg kamutové mouky
15 dkg celozrnné pšeničné mouky
15 dkg kukuřičného oleje (spíš 10)
15 dkg sladu (kukuřičný)
Rozhodně nepřidávat vodu nebo jen málo, páč pak ztvrdne a je to o zuby!

náplň:

300 g hedvábného tofu (vellutato)
100 ml ovesného mléka (lépe rýžové, je sladší)
slad, vanilkový prášek, šafrán (zažlutí, příště nic, příliš žluté), příp. koření - hřebíček, kardamom...
maizena (nikdy nesypat do horké tekutiny - udělají se žmolky!)

želatina:

400 ml bio jablečné šťávy
práškový agar-agar

Postup:
Korpus smíchat, rozprostřít do dosrtové formy, vytvarovat vyšší okraje.
V troubě nechat předpéct (= poučení pro příště, jinak hrozí tmavé kraje a nedopečený prostředek.).
Náplň svařit vanilku a koření v rýžovém mléce, přidat tofu, krátce povařit, rozmixovat tyč. mixérem, vychladit, přimíchat maizenu rozpuštěnou v trošce rýž. mléka, povařit, nalít na korpus a péct cca 30 min - dokud nezezlátnou okraje a nevytvoří se "škraloup" na povrchu.
Vychladit.
Rozmíchat agar-agar v jabl. džusu, povařit 5 min. a nalít na studený koláč. Opět vychladit.
Dobrou chuť!

Rady pro příště:
Nepříliš sladké, šlo by i pod želatinu nějaké ovoce, ale lépe nemíchat ovoce - mouka. Příp. přidat rozinky do náplně a rozmixovat.

Původně jsem zamýšlela cheese-cake, ale vzešlo něco úplně jiného.

Možná by šlo do již povařené náplně přidat šťávu i agar-agar a nalít na upečený korpus - risk: přílišná křupavost korpusu. 

Bonus - Vizuální návod "step by step":

 

Žitný kváskový chleba a jiné hokus-pokusy

Po včerejším naprosto nezdravém ztláskání Oskri kokosové tyčinky (se sladem, ale stejně!) vidím, že řešením pro mě nebude poránu nic nejíst, poněvadž pak mám tendenci do sebe něco cpát večer.
Takže dnes jsem zvolila opačnou strategii - pořádně se nasnídat a večer už nic moc nejíst. Žel se musím přiznat, že to až zas tak moc nefungovalo, v pauze mezi obědem a večeří jsem zašla Cristianovi na carubelu (s rýžovými chlebíčky, mňam) a pak jsem se dorazila i arašídovým máslem (rýžové došly, takže kukuřičné z Penny, taky mňam). Akorát radost jsem ze sebe neměla.
Ah, snídaně: ztuhlé jáhly, povařená hruška se solí a spoooousta opraženého maku. Na fotce Crisova varianta s granátovým jablkem, on mák nerad.

Oběd: rizoto s mrkví, cibulí a napařenou brokolicí plus miso polévka
Večeře: Palmite (kilová čerstvá ryba, chuťově i vzhledově taková přerostlejší makrela) se špagetovou dýní, mrkví, cuketou, salátem a brokolicí (krátce vařené ve vodě).

K tomu chlebu.. mám sušený žitný kvásek od Naturalu, přepočítala jsem hodnoty na poloviční porci, ale i tak.. Místo bouřlivého tříhodinového kvašení v teplovzdušné troubě (asi mě tu Isa zakousne za spotřebu elektřiny, i když to bylo jen na 40 st., jakmile slyšela "tři hodiny, už jsem myslela, že je po mně. Musím trénovat bílé lži aanebo aspon zamlčování, to mi stále ještě nejde) to akorát tak oschlo na povrchu a ani pak to nevykynulo, takže jsou z toho takové dvě tvrdé grahamové placky (pokus o schiacciatu) a dva bochánky (pokus o chléb) bez valné chuti.. Navíc ani nevím, jestli teda jsou nebo nejsou upečené.
No, spravila jsem si náladu rychlým upečením muffinů plus srnčáku (i když ona je to teda forma na biskupský chlebíček, ale já tomu prostě budu říkat srnčák..a nevím proč, ale zespoda moc nedopíká) z tzv. "co dům dal a la Pavlína": rýže, vločky, slad, kuk. mouka, pšen. mouka integral, kamut. mouka, voda, rozinky, len, piniové oříšky, kustovnice.. a mandle navrch.
Juk na výsledné výtvory, připadám si jak v pekařství :)


A teď z jiného soudku, trošku intelektuálnějšího. Objevila jsem (při hledání receptu na vodní pickles) pěknou stránku se zajímavými články, kde jsou mimojiné také odpovědi na mé otázky. Ono jak se říká (a čím dál víc se přesvědčuju o tom, že je to pravda): "Stačí se zeptat". V momentu, kdy se ptám, už vlastně odpověď na své otázky znám. Tak tedy: ne, ořechy ani ovoce nejíst. Už vůbec nejíst navečer. Hodně žvýkat a zhluboka dýchat. Nejlépe být co nejvíc venku. Poněvadž jsem nejspíš překyselená. Ale "chi se ne frega".. hláška z Bruna, na kterém jsme včera byli v kině. Nepříliš trefná. A hlavně nesmím chtít všechno ze dne na den, poněvadž tak to nefunguje. Viz tabulka (převzato z výše-zmíněných stránek).


Takže zpět k dietě a zuby nehty se jí držet!