Jarní východ slunce

Dnes jsem si přivstala, abych mohla pozorovat východ slunce.
V 6:26 se ta krásná jemně naoranžovělá koule líně vyhoupla nad obzor, ještě celá rozespalá, jako by říkala: „Uáááááááá, tak mě tu máte, dobré ráno!“ To celé za doprovodu mohutného kokrhání kohouta a cvrdlikání ptáků, různě posedávajících na okolních stromech. Kol kolem ticho, lidské mravenčení je ještě zaduchláno v peřinách.
Ten klid! Ten mír!
Takové představení neshlédnete v žádném divadle, v žádném kině! Tenhle „film“ můžete jen zažít.
Miluju venkov. A východy slunce. I západy, ty zase jsou zase romantické jinak.

A jelikož je jaro kolem nás, pokochejte se i vy pár obrázky z italské rostlinné říše. Tady jsou fotky květin, které nám v průběhu posledních týdnů postupně rozkvétaly na zahradě:   

 

A jedna bonusová, ze zvířecí říše (ještěrek se tu na sluníčku vyhřívá kopa):

A nádavkem sedmikrásková louka, nechala jsem ten obrázek schválně veliký (nelekněte se), abyste si jej mohli stáhnout jako tapetu na plochu: 

Krásné jaro a mnoho východů slunce vám všem! 

Pavlína

Aprílově

Apríl!

Tak co, vyvedli jste někoho aprílem?
Přemýšlela jsem takhle včera večer, jaký vtípek vám připravit, ale ne a ne nic vykoumat. Oznámení, že tu definitivně končím se mi, vzhledem k četnosti posledních příspěvků, zdálo býti spíše nejapným žertíkem, pokud by se to ovšem dalo nazvati žertíkem.
No a takhle na dálku a elektronicky se žertuje vcelku špatně, poněvadž je zde vždycky riziko, že vtípek zůstane nepochopen, ba co hůř: někdy i pochopen zcela špatně a to pak ouvej, následky žehlit neradno. Navíc máme každý svůj vlastní osobitý smysl pro humor, a tak co jednomu přijde vtipné, druhý považuje za trapnost a tak dále a tak dále. Ovšem pro pozorné návštěvníky by se tu něco našlo... tak schválně, kdo si toho všimne? ;)

Vypadá to, že jaro přišlo a zase odešlo. Nebo bych spíš měla mluvit o létě?

Minulou sobotu jsem se v tílku a kraťáscích opalovala na trávníku a včera jsem, cestou na trhy drkotala zimu i přes pět vrstev oblečení. Ano, ano, přistoupila jsem na cibulový systém, a to z prostého důvodu: zimní bundu jsem definitivně uložila ke spánku na jistém místě (a u nás doma to nebylo) a místo ní se optimisticky vybavila lehkou jarní šusťákovou bundičkou.
Eh, tak mě včera napadlo, jestli jsem to trošku neuspěchala. Ale co by, přece nebudu v březnu (teď už dubnu!) chodit v zimním kabátu! Otužování zdar, beru to jako zkoušku druhého stupně. Ten první, sprchování končetin ledovou vodou, již mám úspěšně zvládnut. A můžu jen doporučit, povzbudí to nejen tělo, ale i mysl.

A když přišla řeč na mysl, tak zde je odkaz, na který jsem narazila na internetu, a o kterém se domnívám, že stojí za zhlédnutí:

• Rozhovor s Jaroslavem Duškem nejen o tom, že peníze vlastně neexistují. Žádné strachy, jen o penězích to není.

A přidám ještě další dva odkazy, tentokráte z oblasti zdraví:

• Divoká kuchařka: jedlé rostliny v přírodě i na talíři. Název snad vystihuje zcela vše; úplný poklad a studnice vědomostí na téma plané rostliny kolem nás a jejich využití.

• Česká asociace Shiatsu aneb masáže podporující regenerační procesy a aktivující často podceňované samouzdravující síly organismu. Takové malé Japonsko v České republice.

No a závěrem snad jen dodám, že jsem byla ve Fotoškole a že se tedy můžete těšit na o něco kvalitnější fotografie – ne co do technických parametrů, ale do uměleckých. Tak nějak intuitivně jsem snad nikdy nebyla „cvakař“, ale teď k tomu mám i ten teoretický podklad.

Navíc jsem konečně pochopila, že fotografie není jen zachycení okamžiku (kdovíproč jsem o ní tak nějak vždycky smýšlela jako o reportážním prostředku), ale sdělení pomocí vizuální informace (obrazu). Takže je vlastně na autorovi (mojí maličkosti či komukoliv z vás, kdo fotíte), co svou fotografií řeknete, jak jí oslovíte a koho. No prostě celá věda a do detailů zabíhat nebudu. Ale tak, jako tady volím vhodná slova, tak i na fotografii je třeba zvolit co ano a co ne a jak. Zkrátka i focení má svůj pravopis. :)

Krásné jaro! 

MMRK! Mňam Makrobio Rýžové Košíčky

MMRKám na Vás!
A to s čerstvým receptem na jeden mňamózní makrobiotický dezert, po kterém se jenom zapráší!
A to prosím pozor, i u tak náročných a vybíravých strávníků / expertů přes sladké, jako je... například moje neMB polovička!
Tak jsem zase objevila něco, co je pěkným kompromisem pro nás oba... i když já bych se i od téhle laskominy měla raději držet dál. No ale vydržte to! ;)

Malý úvod:

V Itálii mají jeden typ sladkého, co až zas tak za sladké moc považováno není, po kterém se C. může utlouct: rýžový košíček, co se nazývá budino [:budýno:].

Italové jej s chutí konzumují k snídani vestoje v baru (alternativa k typické brioche [:brioš:] čili "našemu" croissantu), následně jej zapíjejíce cappuccinem [:kapučínem:] či jiným typem kávy (v našem případě ječnou kávou (orzo).

I řekla jsem si, že na tom přece nemůže být nic tak složitého a jala se tuhle delikatesku intuitivně imitovat - samozřejmě bez použití vajec, cukru, mléka, ricotty, bílé mouky, másla, barviv a dalších extrémních "off limit" ingrediencí.

Jak se mi to povedlo můžete posoudit sami; C. byl víc než spokojen a pro velký úspěch následovalo repete (MB budini II.), které se od předchozího lišilo jen nepatrně (do těsta přidána kukuřičná mouka (místo rýžové) a mišutka pro větší savost a měkkost těsta; náplň pšenično-datlovo-citrónová namísto rýžovo-šafránové a rozinky pouze vevnitř, ne na povrchu), ale úspěšností se první variantě hrdě vyrovnalo.

Co (a jak) na to?  

Těsto:
1 sklenička pšeničné celozrnné mouky
1 sklenička kamutové celozrnné mouky 
0,5 skleničky kaštanové mouky
0,5 skleničky rýžové mouky
0,75 skl. rýžového sirupu
0,5 skl. oleje (ne olivový!)
špetka soli

Všechno důkladně zpracovat (hantýrkou "prohňácat", nejlépe se to dělá rukama, ale ani dřevěná vařečka není k zahození) a nechat chvíli odpočinout v ledničce. Následně tvořit kuličky (dlaněmi) a z nich tvarovat placičky či rovnou "mističky" - vkládat do předem připravených papírových košíčků (myslím, že by šly i formičky) vyskládaných na plechu. Nejlépe tak, aby v každém košíčku byl důlek na náplň - no možná nebudou až zas tak dokonale kulaté (viz moje), zato budou ORIGINÁLNÍ! ;)

Náplň:
rýže (případně jiná obilovina s většími zrny, třeba pšenice či špalda)... odhadem 2-3 skl. (? pardón, jsem já to ale kuchařka, co... zkrátka aby byla ponořená)
1,5 skleničky bio jablečného džusu
0,5 skl. rýžového mléka (tekuté, z krabice / kdo má přístroj na přípravu obilných mlék, ten vyhrál! (Já ne :( ) 
skoro 0,5 skl. maizeny (kukuřičný škrob)
vanilka (prášek, trošička)
špetka soli
3 hřebíčky
šafrán (či kurkuma, kvůli barvě, ale jen maliličkato!!!) (podruhé nahrazeno datlemi, citrónem, piniovými příšky a špetkou karobu)
nesířené rozinky
kukuřičná strouhanka na vysypání košíčku (vysaje případný přebytečný tuk)

V kastrolku (keramický je nejlepší) povařit zbylou (či předem uvařenou a zchládlou) rýži v džusu a rýž. mléce s kořením a solí. Trošku mléka si odlít do skleničky s maizenou, tu v něm (zastudena!!) rozmíchat.

Mezitím je čas na vysypání vnitřku košíčků troškou kuk. strouhanky a vložení dvou rozinek na dno každého z nich.

Až bude směska povařená (tak 10 min, řekla bych), vyjmout hřebíčky, vlít znovu důkladně promíchaný kukuřičný škrob v rýž. mléce a intenzivně míchat - zkrátka a dobře budete vařit puding s tím rozdílem, že v něm budete mít rýži, no. :))
Provrknout tak dvě minutky, stáhnout z ohně a bleskurychle dávkovat lžičkou (dřevěnou samozřejmě) do připravených košíčkových mističek.
Rychlejší vyhraje, puding mu neztuhne a bude se mu to "nalívat" skoro samo.
Plnit přiměřeně - přiměřeně, aby to jako košíček vypadalo. Navrch možno zdobit rozinkou (či mandličkou nebo čímkoliv jiným) a šup s tou parádou do trouby rozehřáté na 180 °C, kde si budini pobudou 25 minutek.
Doporučuju průběžnou vizuální kontrolu kolem 20. minuty, výsledná doba pečení totiž dost záleží na typu trouby.

No a rada na konec - nejlepší jsou teplé, i když čerstvě po vytažení z trouby ta náplň zatraceně pálí (jaké překvapení!). Ovšem i studené jsou vynikající, drží tvar a jsou dobře přenosné i jako malá svačinka (jeden až dva perfektně zasytí i velké jedlíky).
A vydrží až pět dní - netvrdnou! ;)

Tak hodně zdaru do pečení, jaro sice není ideální období k tomuto typu úpravy jídel, ale na druhou stranu když už to sladké být musí, tak alespoň zdravou alternativou s "košer" přísadami. ;)

Nechte si chutnat!

Výměna lustru

Dneska máme podle oficiálního kalendáře první jarní den, že?

Tak u té příležitosti jsme vyměnili lustr (byl by býval vyměněn tak jak tak, ale proč to takhle pěkně nespojit, když už mě to napadlo. :))
Těžký mosazný, skoro starožitný z dob prvního zařízení tohodle pokoje, co jsem do něj při každé ranní rozcvičce minimálně štrejchla (ne-li přímo majzla), jsme nahradili lehučkým, moderním a hlavně vysoho posazeným - tak vysoko, že na něj ani nedosáhnu (leda špičkama prstů při výskoku).

Povšimněte si na prvním obrázku těch černých profi lamp; ty jsou tam nově a slouží k osvětlení nahrávacího studia, když se natáčí. Ty tam zůstaly, přestože na fotce "poté" nejsou zachyceny.

Před:  

Poté:

Ano, tahle infantilní lampička se dvěma včeličkama nám bude osvětlovat byt. Jsem na to zvědavá.
Já ji nevybrala, ale s volbou jsem se vcelku rychle smířila - je to takové odlehčující, dětské, pozitivní... ale není z oddělení pro děti, je to "normální" "dospělácký" lustr! :)
Je vidět, že i v Itálii mají smysl pro humor.

Pavlína na Moravě

Tak druhý pokus, právě mi spadl internet v Informačním centru, tak snad to teď půjde.

Porušuji název svého blogu,jelikož Pavlína teď není v Itálii, ale na Moravě.
A co že tady dělá?
Vrhla se do šití a stává se švadlenou! :)

Zařídila jsem si týdenní intenzivní kurz šití u babičky a hrčím na šicím stroji o 106!
Je to super, už jsem si vyrobila riflovou tašku (takové megažebradlo, co mám ráda) a manžestrový pytlík na něco (využití vymyslím)... a moc mě to baví.

Dnes jen stručně, foto dodám dodatečně, o to vás nepřipravím.

Tak mi připadá, že mé koníčky jsou v současné moderní době lehce zastaralé (šití, vaření, výbava domácnosti, bylinky, i stavění obydlí by mě bavilo)... Anebo spíš mé koníčky jsou normální jen doba se řítí zvláštní cestou? ;) 

Jinak jaro je cítit v každé molekule vzduchu a je to výborný. Jen ten mráz by ještě nemusel tak štípat (kolem -5!!) a bylo by to dokonalé! Zkrátka jaro tak na půl. :)

Pa příště!

Termosky (na jaře)

Tak z těch zmíněných událostí stojí za zmínku to, že jsem si pořídila novou termosku na jídlo. Zítra ji totiž budu potřebovat. Jedu na pár dní zpět do vlasti...
Včera tu propuklo jaro a já zítra odjíždím do studených krajin! :))

Takže avizuju předem, že v následujících asi dvou týdnech to bude s článečky takové spíše sporadické (raději straším předem než se dodatečně omlouvám), tak se na mě nezlobte a zachovejte mi přízeň (chcete-li a líbí-li se vám tu:)).

K té termosce. Asi před rokem jsem si pořídila Ferrino (750 ml, mohu jen doporučit) a jelikož jsem ho využíval fakt hodně, už jeví značné vnitřní známky opotřebení (zašlé vevnitř, nepřiléhá guma v uzávěru), ale přesto je stále funkční.
Jenže takhle při procházce Florencií jsem narazila na outdoor shop (jakože jich tady v Itálii není jak hub po dešti jako u nás) a ve výloze na mě mrkala tahle fešanda.

Pravda, vypadala trošku jinak..viz obrázek. Já, známý superpřemýšleč (než se rozhodnu, to mi to ale trvá) jsem neváhala, zašla do obchodu, omrkla ji (poslední kousek, z té výlohy) a za chvíli si ji odnášela.
Má v sobě dvě termopřihrádky plus jednu mističku.  Aspoň nebudu muset jíst třičtvrtě kila rizota na etapy.. jak to mám v jednom, tak mě to svádí přejíst se.

Paní prodavačka mě ujistila, že v mističkách se teplo udrží mnohem déle než bez nich.. no já nevím, četla jsem spíš opak, ale vyzkouším a uvidím. Má psáno osm hodin, tak jsem zvědavá. Jen pro úplnost zmíním, že mě stála 17,50€. A teď už je to, myslím, naprosto vyčerpávající popis.

Jinak jak jsem slíbila, tak plním, a můžete se podívat, jak vypadala a vypadá nyní naše stěna:

Jdu teď vařit oběd, ale ještě se vrátím, poněvadž se s vámi chci podělit o dva recepty.. ale víc už ani muk!
Dnes večer uvidím finální produkt, na kterém jsme pracovali - prvních pět epizod našeho sitcomu se vším všudy tak, jak by měl běžet v dubnu v TV. Tak se těším!

Jaro (a vizita naturopata)

Jaro je tu, jaro je tu, juchuchůůů!
Ne, nezbláznila jsem se! I přes naše člověčí vnímání času (tzn. první jarní den je 21.3.) to příroda vidí jinak a začala se probouzet (a to prý už 4.2.!!) No, já to začala registrovat až teď, ale mám z toho ohromnou radost!

První jarní foto ze dneška:

Jinak jsme včera opět navštívili našeho naturopata nebo spíš doktora celostní medicíny nebo spíš TČM poradce... prostě toho, do jehož rukou jsme svěřili naše zdraví, když nám (teda hlavně mně) bylo nejhůř a který nás (opět mě) z toho dostal.
Tentokrát jsem trvala na pohmatu ruky (zjistí tak moc, od pulsu, přes teplotu, no a pak jsou tam určitý body, jejichž stimulací zjistí, kde co v těle není v pořádku - nechci ani vzpomínat na září 2008, kdy jsem k němu poprvé šla, té bolesti!) a taky že jo, dostalo se mi, co jsem chtěla a jsem zdravá jako rybička, jen trošku oslabená, ale to se lehce doladí (odbornou terminologií tonizuje).. dostala jsem Xiao Yao San a Ba Wei Di Huang Wan na podporu čchi a posílení ledvin. (Hned doma jsem zalistovala ve své příruční knížce Tajemství čínské medicíny abych se podívala, co že to vlastně je :))
Ptal se mně taky na mou životosprávu.. nejspíš mu tam nechodí moc lidí, co se do slova a do písmene drží jeho rad, a nejí nic nad povolený rámec. Jo, a musím si zjistit, jak se u nás v Čechách vaří pivo, takové to, co není na export, protože by se zkazilo... myslím má nízký obsah alkoholu. Ale to si sem píšu spíš pro sebe, abych se na to upamatovala.

Ta zábavná část příběhu přijde teď. Vzali jsme s sebou totiž do Florencie i Crisovu maminku. Ano, chtělo to hodně přesvědčování. Má cholesterol na 360 (limit je kolem 200) a už nevěděla, co za léky zkusit, za kým jít. A tak kývla. Celou cestu autem nás krmila hláškama typu:
"No to já jestli budu muset jíst proso, jak ptáci, tak to já tam teda ani nejdu!"
"To určitě, vyvářet nějaký zrní, kdepak!"
"No ale bez mlíka po ránu, vždyť mi bude chybět vápník!" (na mou odpověď: "ze zeleniny, v brokolici je ho spousta, sezamová semínka, dýňová semínka..") "To určitě, semínka..a jak je budu jako jíst, s čím? Nene, já ráno bez mlíka nemůžu být."
"No a trocha toho kafe, co to komu udělá?"
"Jo a v televizi říkali, že ty čínský prášky jsou rakovinotvorný!"  
"Počkejte za deset let, budete ještě nemocnější než teď!" 
"Já za to nemůžu, že jím sladký, já vlastně ani nechci, ale když je to na stole, tak ani nevím jak a musím to dojíst." atd. atd.
No, doktor jí na cholesterol zakázal mlíko, sýr, sladký, ovoce, ořechy, vepřový a kuřecí.

Doporučil rýžové a ovesné mléko, ječnou kávu, celozrnné těstoviny ze špaldy či kamutu, gomasio, fazole adzuki, loupanou červenou čočku, marmeládu bez cukru, přírodně kvašený chléb, kukichu...

Dal jí houbičku Shiitake a ještě jedny prášky plus laktobacily na podporu střevní flóry. Ale skepse na skepsi.. "To já vařit nebudu!"
"Já nevím, co s tím!"
"Manžel mi to jíst nebude, no nemůžu přece vyvařovat pro dva!"
"To mi sem nedávej, to stojí moc peněz!" (ve zdravé výživě, kam jsme vyrazili na nákup)
"Když to budou mít v supermarketu, tak si to koupím, ale jinak ne!"
"Já za to nemůžu utratit tolik! Prášky, co jsem brala od doktorky mě nestály nic!"
"Tady na tom receptu není ani razítko!" atd. atd.
Pesimista od narození, pořád ve stresu, namíchlá.. to je pak těžký bojovat s cholesterolem.
Ale co, my jsme jí ukázali cestu a teď už je jen na ní, jestli se tama vydá nebo jestli se k ní obrátí zády, protože to není pohodlné.. Ale pohodlím se člověk moc daleko nedostane.
Jo, a samozřejmě po hodině v autě tam a hodině zpět nedoslýchám. :) Italové prostě nejenže neumějí mlčet, neumějí ani mluvit potichu, ani normálně!

Pečená jablka

Tak jsem o Velikonocích navštívila babičku a po půl roce jsem měla něco, u čeho moje chuťové buňky prožily orgasmus, ale můj žaludek mi teda moc nepoděkoval - respektive se mi nepěkně odměnil šíleným nafouknutím a mírnou bolestí břicha... pečená jablka!
Pár domácích svraštělých jablíček, uskladněných od zimy, oloupat, nakrájet na kousíčky, opláchnout, nasypat na plech a dát zapéct. Nic nepřidávat a přesto jsem rodinu podezřívala, že je přicukrovali, jak byla sladká...
Na horních se vytvoří taková seschlá krustička, co vzdáleně připomíná Maršmelouáky, ale krásně se sama rozplyne na jazyku..
Jen při té vzpomínce mám Pavlovův reflex!
Pár jsem si jich dovezla i do Prahy, ale už jsou pryč. Mňam! Po půlroční absenci cukru to byl můj první jarní "doping".. ani se mi nechce říct prohřešek, poněvadž jsem nezhřešila, jen si dala něco extra. Hmmmm...