MMRKám na Vás!
A to s čerstvým receptem na jeden mňamózní makrobiotický dezert, po kterém se jenom zapráší!
A to prosím pozor, i u tak náročných a vybíravých strávníků / expertů přes sladké, jako je... například moje neMB polovička!
Tak jsem zase objevila něco, co je pěkným kompromisem pro nás oba... i když já bych se i od téhle laskominy měla raději držet dál. No ale vydržte to! ;)
Malý úvod:
V Itálii mají jeden typ sladkého, co až zas tak za sladké moc považováno není, po kterém se C. může utlouct: rýžový košíček, co se nazývá budino [:budýno:].
Italové jej s chutí konzumují k snídani vestoje v baru (alternativa k typické brioche [:brioš:] čili "našemu" croissantu), následně jej zapíjejíce cappuccinem [:kapučínem:] či jiným typem kávy (v našem případě ječnou kávou (orzo).
I řekla jsem si, že na tom přece nemůže být nic tak složitého a jala se tuhle delikatesku intuitivně imitovat - samozřejmě bez použití vajec, cukru, mléka, ricotty, bílé mouky, másla, barviv a dalších extrémních "off limit" ingrediencí.
Jak se mi to povedlo můžete posoudit sami; C. byl víc než spokojen a pro velký úspěch následovalo repete (MB budini II.), které se od předchozího lišilo jen nepatrně (do těsta přidána kukuřičná mouka (místo rýžové) a mišutka pro větší savost a měkkost těsta; náplň pšenično-datlovo-citrónová namísto rýžovo-šafránové a rozinky pouze vevnitř, ne na povrchu), ale úspěšností se první variantě hrdě vyrovnalo.
Co (a jak) na to?
Těsto:
1 sklenička pšeničné celozrnné mouky
1 sklenička kamutové celozrnné mouky
0,5 skleničky kaštanové mouky
0,5 skleničky rýžové mouky
0,75 skl. rýžového sirupu
0,5 skl. oleje (ne olivový!)
špetka soli
Všechno důkladně zpracovat (hantýrkou "prohňácat", nejlépe se to dělá rukama, ale ani dřevěná vařečka není k zahození) a nechat chvíli odpočinout v ledničce. Následně tvořit kuličky (dlaněmi) a z nich tvarovat placičky či rovnou "mističky" - vkládat do předem připravených papírových košíčků (myslím, že by šly i formičky) vyskládaných na plechu. Nejlépe tak, aby v každém košíčku byl důlek na náplň - no možná nebudou až zas tak dokonale kulaté (viz moje), zato budou ORIGINÁLNÍ! ;)
Náplň:
rýže (případně jiná obilovina s většími zrny, třeba pšenice či špalda)... odhadem 2-3 skl. (? pardón, jsem já to ale kuchařka, co... zkrátka aby byla ponořená)
1,5 skleničky bio jablečného džusu
0,5 skl. rýžového mléka (tekuté, z krabice / kdo má přístroj na přípravu obilných mlék, ten vyhrál! (Já ne :( )
skoro 0,5 skl. maizeny (kukuřičný škrob)
vanilka (prášek, trošička)
špetka soli
3 hřebíčky
šafrán (či kurkuma, kvůli barvě, ale jen maliličkato!!!) (podruhé nahrazeno datlemi, citrónem, piniovými příšky a špetkou karobu)
nesířené rozinky
kukuřičná strouhanka na vysypání košíčku (vysaje případný přebytečný tuk)
V kastrolku (keramický je nejlepší) povařit zbylou (či předem uvařenou a zchládlou) rýži v džusu a rýž. mléce s kořením a solí. Trošku mléka si odlít do skleničky s maizenou, tu v něm (zastudena!!) rozmíchat.
Mezitím je čas na vysypání vnitřku košíčků troškou kuk. strouhanky a vložení dvou rozinek na dno každého z nich.
Až bude směska povařená (tak 10 min, řekla bych), vyjmout hřebíčky, vlít znovu důkladně promíchaný kukuřičný škrob v rýž. mléce a intenzivně míchat - zkrátka a dobře budete vařit puding s tím rozdílem, že v něm budete mít rýži, no. :))
Provrknout tak dvě minutky, stáhnout z ohně a bleskurychle dávkovat lžičkou (dřevěnou samozřejmě) do připravených košíčkových mističek.
Rychlejší vyhraje, puding mu neztuhne a bude se mu to "nalívat" skoro samo.
Plnit přiměřeně - přiměřeně, aby to jako košíček vypadalo. Navrch možno zdobit rozinkou (či mandličkou nebo čímkoliv jiným) a šup s tou parádou do trouby rozehřáté na 180 °C, kde si budini pobudou 25 minutek.
Doporučuju průběžnou vizuální kontrolu kolem 20. minuty, výsledná doba pečení totiž dost záleží na typu trouby.
No a rada na konec - nejlepší jsou teplé, i když čerstvě po vytažení z trouby ta náplň zatraceně pálí (jaké překvapení!). Ovšem i studené jsou vynikající, drží tvar a jsou dobře přenosné i jako malá svačinka (jeden až dva perfektně zasytí i velké jedlíky).
A vydrží až pět dní - netvrdnou! ;)
Tak hodně zdaru do pečení, jaro sice není ideální období k tomuto typu úpravy jídel, ale na druhou stranu když už to sladké být musí, tak alespoň zdravou alternativou s "košer" přísadami. ;)
Nechte si chutnat!
A to s čerstvým receptem na jeden mňamózní makrobiotický dezert, po kterém se jenom zapráší!
A to prosím pozor, i u tak náročných a vybíravých strávníků / expertů přes sladké, jako je... například moje neMB polovička!
Tak jsem zase objevila něco, co je pěkným kompromisem pro nás oba... i když já bych se i od téhle laskominy měla raději držet dál. No ale vydržte to! ;)
Malý úvod:
V Itálii mají jeden typ sladkého, co až zas tak za sladké moc považováno není, po kterém se C. může utlouct: rýžový košíček, co se nazývá budino [:budýno:].
Italové jej s chutí konzumují k snídani vestoje v baru (alternativa k typické brioche [:brioš:] čili "našemu" croissantu), následně jej zapíjejíce cappuccinem [:kapučínem:] či jiným typem kávy (v našem případě ječnou kávou (orzo).
I řekla jsem si, že na tom přece nemůže být nic tak složitého a jala se tuhle delikatesku intuitivně imitovat - samozřejmě bez použití vajec, cukru, mléka, ricotty, bílé mouky, másla, barviv a dalších extrémních "off limit" ingrediencí.
Jak se mi to povedlo můžete posoudit sami; C. byl víc než spokojen a pro velký úspěch následovalo repete (MB budini II.), které se od předchozího lišilo jen nepatrně (do těsta přidána kukuřičná mouka (místo rýžové) a mišutka pro větší savost a měkkost těsta; náplň pšenično-datlovo-citrónová namísto rýžovo-šafránové a rozinky pouze vevnitř, ne na povrchu), ale úspěšností se první variantě hrdě vyrovnalo.
Co (a jak) na to?
Těsto:
1 sklenička pšeničné celozrnné mouky
1 sklenička kamutové celozrnné mouky
0,5 skleničky kaštanové mouky
0,5 skleničky rýžové mouky
0,75 skl. rýžového sirupu
0,5 skl. oleje (ne olivový!)
špetka soli
Všechno důkladně zpracovat (hantýrkou "prohňácat", nejlépe se to dělá rukama, ale ani dřevěná vařečka není k zahození) a nechat chvíli odpočinout v ledničce. Následně tvořit kuličky (dlaněmi) a z nich tvarovat placičky či rovnou "mističky" - vkládat do předem připravených papírových košíčků (myslím, že by šly i formičky) vyskládaných na plechu. Nejlépe tak, aby v každém košíčku byl důlek na náplň - no možná nebudou až zas tak dokonale kulaté (viz moje), zato budou ORIGINÁLNÍ! ;)
Náplň:
rýže (případně jiná obilovina s většími zrny, třeba pšenice či špalda)... odhadem 2-3 skl. (? pardón, jsem já to ale kuchařka, co... zkrátka aby byla ponořená)
1,5 skleničky bio jablečného džusu
0,5 skl. rýžového mléka (tekuté, z krabice / kdo má přístroj na přípravu obilných mlék, ten vyhrál! (Já ne :( )
skoro 0,5 skl. maizeny (kukuřičný škrob)
vanilka (prášek, trošička)
špetka soli
3 hřebíčky
šafrán (či kurkuma, kvůli barvě, ale jen maliličkato!!!) (podruhé nahrazeno datlemi, citrónem, piniovými příšky a špetkou karobu)
nesířené rozinky
kukuřičná strouhanka na vysypání košíčku (vysaje případný přebytečný tuk)
V kastrolku (keramický je nejlepší) povařit zbylou (či předem uvařenou a zchládlou) rýži v džusu a rýž. mléce s kořením a solí. Trošku mléka si odlít do skleničky s maizenou, tu v něm (zastudena!!) rozmíchat.
Mezitím je čas na vysypání vnitřku košíčků troškou kuk. strouhanky a vložení dvou rozinek na dno každého z nich.
Až bude směska povařená (tak 10 min, řekla bych), vyjmout hřebíčky, vlít znovu důkladně promíchaný kukuřičný škrob v rýž. mléce a intenzivně míchat - zkrátka a dobře budete vařit puding s tím rozdílem, že v něm budete mít rýži, no. :))
Provrknout tak dvě minutky, stáhnout z ohně a bleskurychle dávkovat lžičkou (dřevěnou samozřejmě) do připravených košíčkových mističek.
Rychlejší vyhraje, puding mu neztuhne a bude se mu to "nalívat" skoro samo.
Plnit přiměřeně - přiměřeně, aby to jako košíček vypadalo. Navrch možno zdobit rozinkou (či mandličkou nebo čímkoliv jiným) a šup s tou parádou do trouby rozehřáté na 180 °C, kde si budini pobudou 25 minutek.
Doporučuju průběžnou vizuální kontrolu kolem 20. minuty, výsledná doba pečení totiž dost záleží na typu trouby.
No a rada na konec - nejlepší jsou teplé, i když čerstvě po vytažení z trouby ta náplň zatraceně pálí (jaké překvapení!). Ovšem i studené jsou vynikající, drží tvar a jsou dobře přenosné i jako malá svačinka (jeden až dva perfektně zasytí i velké jedlíky).
A vydrží až pět dní - netvrdnou! ;)
Tak hodně zdaru do pečení, jaro sice není ideální období k tomuto typu úpravy jídel, ale na druhou stranu když už to sladké být musí, tak alespoň zdravou alternativou s "košer" přísadami. ;)
Nechte si chutnat!
Hezké a jistě i chutné. Bravo. Já stále bez nároku na moučník. 20 kilo shozeno, zbývá 5 do štíhlosti. :-)
OdpovědětVymazatZdar, jdu na další 5 kilometrovou procházku.
Vydrž! Cíl už je blízko! :)
OdpovědětVymazatUž s Cílem bojuji devátý měsíc. Díky za podporu.
OdpovědětVymazatŠkoda, že Pavlína nevlastní v Praze makroušskou moučníkárnu. Byla bych po změně svého obtloustlého těla na normální štamgastem. No nic, kdo chce mlsat, musí si vyrábět sám. :-)
Ovšem co není, může být - zajímavý nápad! ;)
OdpovědětVymazatAž si ji otevřu, tak dám určitě vědět a pro svou první pravidelnou návštěvnici (tou dobou už totiž bude Cíle dávno dosaženo, o tom nepochybuju) upeču něco speciálního! ;)
Do těch dob... aspoň ta inspirace na domácí tvoření. :D