Hokus pokus dortkorpus!

No a jak jsem tak v tom jednom kole, kdy nevím, co dřív udělat a kam dřív skočit, tak do toho si ještě usmyslím, že budu píct dort. Manželovi k narozeninám.
No, natajno (jak bych si to představovala) to jaksi není úplně proveditelné (vzhledem k velikosti našeho minibytečku a prostému faktu, že jsme skoro pořád spolu), a do poslední chvíle hrozí, že to ani nestihnu. Což by mě mrzelo.
Miluju totiž překvapení. A čím jsem starší, tím víc mě baví ta aktivní část  - být spíš překvapitel. I když ani překvapený není nepříjemné. Ale vzhledem k tomu, že příchozí překvapení neovlivním, zatímco odchozí ano, tak volím tu aktivní část. A koneckonců neříká se "dej a bude ti dáno, přej a bude ti přáno"? Co takhle "překvap a budeš překvapen"? :)

Ale stahuju hlavu z oblačných mudrlantských výšin zpět na zem k onomu dortu.
Takže dort se většinou dělá z mouky, že.
Mouka zahleňuje a já bych ji neměla. Kritérium č.1: Dort musí být takový, abych jej mohla i já. (Ne až tak moc kvůli mně, ale spíš jde o tu sdílenou chvíli a přece někomu nedarujete dort aby si ho snědl celý sám, že.)
Takže dedukce: "Co je to mouka?" Usušená namletá obilná zrna.
Spojením mouky s mlékem / vodou či jinými tekutými látkami vznikne těsto.
A co takhle ten postup tak trošičku obrátit?
Místo mouky vezmu primární surovinu - obilná zrna. Místo zpracování a následného zvlhčení je napřed namočím a pak zpracuju. Není to geniální nápad? Je! :)

A jak to všechno dopadlo?
Namočila jsem broušenou špaldu v malém kastrůlku do vody na několik hodin. Pěkně mi ta zrna nabobtnala. A večer, po 21. hodině (když konečně byla chvilka volna) jsem se pustila do hokusu - pokusu - dortkorpusu.
Bylo to takové malé alchymistické experimentování, připadala jsem si jako malý kouzelník a moc mě to bavilo. Doufajíc ve výsledek, který bude chutnat. Nedávno jsme si totiž doma vyjasnili chutě a k mému egoistickému velkému zklamání - jelikož to opravdu byla jen otázka vlastního ega: každý má nárok na vlastní chutě a vlastní názory a já nikomu ty svoje (ať už názory nebo chutě) vnucovat nemůžu - jsem se dozvěděla, že jsem ze svých dezertů entuziastická hlavně já, zatímco jemu mnohem víc chutná sladká a osvědčená klasika (jíž se ode mne nedočká). Nu což, o to víc to pro mne byla výzva - upéct něco, co bude nejen MB, ale co zároveň i potěší onen chlupatý a náročný jazýček, co doma mám. A zadařilo se!

Ingredience "báj voko", příště si je pečlivě zapíšu, slibuju. Ale abych je nezapomněla úplně..
namočená špalda (2 hrsti? tak 250 g),  
voda (ta z namáčení lepší míň než víc),  
špetka soli,  
skořice,  
bio rozinky (aspoň 100 g), 
lněné semínko (1 lžíce)
rýžový sirup (tak aspoň 3-4 lžíce),  
troška žitné mouky (na obarvení do hněda, tak 2 lžíce),  
mandlové mléko (tak půl skleničky, piju to jen já a litr za ty tři dny, co to v ledničce vydrží teda vážně nevytáhnu.. a v buchtě se to ztratí;)),  
olej (tak dvě lžíce),  
kypřicí prášek bez fosfátů (cca půl pytlíčku, tzn. kolem 20g), 
Mišutka na zahuštění (ptáte se, kde jsem ji vzala? Nechala jsem si ji dovézt! Cha!;))

Vše krom posledních dvou (Mišutky a prášku do pečiva) vysypat do mixéru a rozmixovat na tekutou hmotu (ne příliš tekutou). Poté přidat Mišutku (zahustí) s práškem, rychle a důkladně zamíchat a rozprostřít (docela to teče, nelekněte se) do naolejovaného a kukuřičnou strouhankou vysypaného pekáčku (já použila jednorázovou hliníkovou formu). Péct při 180°C asitak 50 minut, zkrátka dokud se neodlepí od krajů a kůrka na povrchu nezezlatoví.

A jelikož v jednoduchosti je krása (a taky díky pokročilé večerní hodině), po zchládnutí do "dortkorpusu" přišla jedna modrá svíčka a "tanti auguri a te..." (čili všechno nejlepší po italsku)

Chutnalo!!!
Památná věta: "Proč neděláš buchty jako tuhle? Je výborná! Máš na ni recept, doufám..." Hm, tak příště se pokusím o přesnou rekonstrukci - snad se zadaří.

P.S.: To, že se jednalo o dort, byla jen souhra okolností, je to normální vynikající buchta. Rozmixované rozinky a množství sladu ji dělají poměrně hodně sladkou (pro neMB strávníky podstatné, buchty "naslano" totiž nefrčí), použití celých rozmixovaných zrn vede k zajímavé, jakoby "mokré" konzistenci uvnitř.

Průřez korpusem

Nejlepší byla rovnou z trouby, kdy kůrka pěkně křupala a vnitřek byl ještě vlažný. Druhý den již celá poněkud změkla, ale chutově stále ještě výborná, i třetí den a do čtvrtého už z ní nezbyl ani drobeček. 
Měla-li bych víc času, uvažovala bych o polevě - nejspíš "čokoládové" nebo "karobové". Poněvadž ale kakao nesmím já a karob (jinovější a ještě méně doporučený než kakao, obzvláště pro ty, kteří trpí kožními vyrážkami) by zase neměl C., tak mohu vlastně říct: "Ještěže jsem měla tak málo času!".
Povrch by se dal před pečením ozdobit i mandličkami (nebo semínky - slunečnice, dýně... ale to by mi neprošlo, semínkožrouta máme doma jen jednoho). A to je vše, co mě teď z možných vylepšení napadá.
Jo, dobrou chuť přeju, vyzkoušíte-li! :)