Kdepak Martin na bílém koni...

Svatý Lazar (S. Lazzaro) to byl, kdo k nám do Itálie dovezl sníh.
Teda alespoň pomyslně k nám, protože na severu už nějaký ten den posněžovalo.
Každopádně včerejší sněhová bouře (a když říkám bouře, myslím bouře - poprvé v životě jsem slyšela hřmění společně se sněhovou vánicí a je to impresivní! :)) zastihla Toskánsko zcela nepřipravené (kdo by to taky byl býval čekal, že; tady vždycky sněžívalo zřídka) a dalo by se říct, že je zcela ochromila:
Silnice se staly nesjízdnými, i vlaky přestaly jezdit (jen ve Florencii zůstalo 5000 lidí blokovaných na nádraží); koncerty, výstavy, inaugurace, autorská čtení... všechno zrušeno kvůli počasí.

No zkrátka ještě štěstí, že jsme byli doma. Sice jsme měli v plánu vyjet, ale přehodnotili jsme priority. Kdo by chtěl riskovat život kvůli něčemu odložitelnému, že.
Načež na ten sníh napršelo a přes noc to zamrzlo, takže takhle po ránu je venku bílo a klouzačka a obávám se, že se nedostaneme nikam ani dnes. Hm.

17.12.2010 - Olivovník pod sněhem

A to jsem se zmínila, že nám už třetí den neteče teplá voda? A to jsme na tom prosím ještě dobře! Babičce v přízemí neteče ani ta studená. Zkrátka zamrzly trubky, co naděláme.

Loni nasněžilo o dva dny později, přesně 19.12.2009 - pamatuju si to (zázrak!;) protože i tenkrát zamrzly silnice a já jsem se neměla jak dostat na letiště a tudíž jsem neodletěla na první pokus -jak bylo plánováno- do ČR. (Letos pro jistotu zrušili pravidelnou leteckou linku už koncem listopadu.)

Tak trošku natruc a jako kompenzaci jsem si zkusila, jaké to je být na pódiu a mít za cíl rozesmát 70 lidí, kteří na vás hledí a chtějí se bavit... Fuška, řeknu vám. Holt komikem se člověk nejspíš rodí. Ovšem zkušenost k nezaplacení.

Tak zimě zdar, jdu cvičit Pozdrav slunci, třeba je to vyláká zpoza mračen...
(Naivní, naivní!;))

Dobročinnost "na polích" a Sanremo

Nesnídám, nesvačím, nestihnu to, nestačím! ...  

Tak neplatí jen to první, poněvadž snídani si teda odepřít nedokážu, ale jinak jsem úplně jak ten Běžník z Broučků :) 
Včera večer jsme byli na dobročinném představení ve městě nazývaném Campi Bisenzio. (Znělo mi divně napsat, že jsme byli v Campech Bisenzio; tak by se to totiž správně skloňovalo, jelikož campi [:kampi:] jsou v překladu pole a Bisenzio [:byzencio:] se jmenuje řeka, co tam teče, takže jsme vlastně byli na polích u řeky, hehehe). Bylo to v tanečním klubu Glass Globe, na to, že nejsem frekventantem těchdle míst, mě docela uchvátil - kopulovitý tvar, červené semišové sedačky, otevřený prostor..

Ideální prostředí na diskotéku i posezení při svíčkách.. možná i na víc, ale rozhodně ne na dobročinnou akci. Navíc zrovna v čase, kdy v italské televizi dávají Festival di Sanremo (neboli festival italské písně, založený už v r. 1951, aby se později stal jakýmsi "praotcem" Eurovize. Můžou se zúčastnit jen Italové s italskou písní;  prezentuje to už 13 let Pippo Baudo, mluví o tom celý národ a právě odstam pochází ty "nejprofláklejší" italské písně, jak je známe v zahraničí).

Každopádně na tu dobročinnou akci (výtěžek měl jít na pronajmutí nadzemní hrobky pro jednu pětiletou holčinu, která zemřela na srdeční vadu, přestože jí bylo transplantováno srdce za peníze z předešlé dobročinné akce) nepřišel skoro nikdo (asi 60 lidí), trvalo to straaaašně dlouho (opět to jejich italské pojetí času.. my tam měli být v 18:00, podle programu se mělo začínat v 21 a v reálu? První taneční číslo vystoupilo v 22:15! Čímž pádem celý večer skončil v 01:00, hodinu poté jsme odjížděli a do postele jsem se dostala v půl čtvrté ráno, ojoj!), prostorově přetékající grafoložka Mirka Cesari rozebírala každý čmrk a každou vlnku v podpisu všech zúčastněných (s obzvláštní pozorností na písmeno G, poněvadž to prý značí sexualitu.. a jak víme, tak to je - s kapkou nadsázky - to jediné, co Italy zajímá) a moderátor neměl ani ponětí o nějakém "timingu" (neboli že by to mělo odsýpat a ne prostoje - mezery - nepřipravenost).
No, poprvé jsem viděla kabaret Graziana Salvadoriho, pěkný styl, žádné nízké vtipy. Jen nechápu, jak může být v módě nosit svetr, pod kterým zcela jasně a záměrně vykukuje spodní část košile - ééééé! 

Na fotosekvenci jsou:
Graziano - Cristiano - Cristina - Niki - Mirka.
Žel se mi nepodařilo nacpat je do jednoho obrázku, vypadalo by to líp, já vím. :)
Jo, a viděli jsme i mangiafuoco [:mandžafuoko:] čili polykačku ohně - a s ní (Siria jméno její, proslavil ji kdo jiný než Grande Fratello čili Velký Bratr) se loučím...

PS: Uměla se teda především svůdně vlnit, a číhejte ty jehly! ;)