Aprílujeme!

V Itálii se místo typického "apríl!" jako u nás říká "pesce di aprile!" [:peše dy apríle:] čili aprílová ryba... chichi, ale neptejte se mě proč tomu tak je.
Letošního prvního apríla jsem si z nikoho nevystřelila (ani aprílem ani rybou; napadaly mě jen samé nejapnosti), ale zato jsem strávila příjemné tvořivé odpoledne s FIMO hmotou!

Bylo to naše úplně první setkání - oťukávání a vzájemné poznávání bylo takové nesmělé; nevěděla jsem, co od ní mám a můžu čekat..
Napoprvé to ušlo, příště to bude lepší.
Chtěla jsem vyrobit mandarinkové korálky, ale hrozně jsem se s tím piplala, a tak to podle toho dopadlo.. ehm, nebo spíš nedopadlo.

Což mě trošku odradilo od další výroby, ale přece jen jsem si ještě zkusila natočit ze čtyři knoflíky, které se mi líbí mnohem víc než předchozí "cukrátkové" výtvory (že bych nabídla bonbónky těm dětičkám, co venku kolem jedenácté večer ještě vyřvávají jak na lesy?).

A příště žádná abstrakce, zkusím nějaké konkrétní miniaturky.. na miniatury jsem totiž expert!

Večer mě bolelo na mandlích a do rána je z toho nepěkná nemoc. A to prosím po táák dlouhé době..
Dle makrobiotiky je nemoc jen eliminací; takže bych neměla říkat, že jsem chytla bacila, ale že eliminuji..
No, ale on ten ranní běh jen v jednom lehkém dlouhém rukávu tomu asi moc nepomohl. Každopádně zdravé tělo neonemocní, což znamená, že nějaké oslabení (jakožto živná půda pro "bacila") tu nejspíš bylo.
Ať už je to jak chce, je mi děsná zima, píchá mě na mandlích a v uších; pálí mě oči a svědí nos.
Tak jsem si poránu vyžmoulala olivový olej (1 lžíce 15 minut; hlavně nepolknout!), uvařila si čaj z lotosového kořene (právě mi vře druhý nálev) a asi si dám půstík. Venku je překrásně, slunečno.. Velký pátek jak dělaný k procházce...
... Možná přece jen trošku toho bronzu půjdu nachytat, nadýchat se čerstvého povětří a tak... to mi přece nemůže ublížit, ne?