Vyfikundace

Dost úděsné slovo, viďte? A přitom je jeho význam není tak hrozný - jedná se o "vylepšení, zlepšovák, chytrý nápad zlepšující současné řešení". Věděli jste to? Já  tedy ne, ale jelikož je to slovo slangové, nespisovné a hovorové, není se ani moc čemu divit. Z čeho se vyvinulo těžko odhadovat. Fámy, že jej bylo použito již v Poláčkově románu Bylo nás pět, jsem s lítostí (prohledáním veškerého obsahu) vyvrátila. Nikde nic, takže já osobně zůstanu u vychytávky. Ale zase jsme o něco chytřejší, ne?

A jakéže zlepšení jsem si doma vyrobila já? Praktické, jak jinak!

Jelikož můj laptop má již svá léta (letos  má táhne na šestý rok), nedisponuje takovými vychytávkami jako je, v současnosti již zcela běžná, vestavěná kamera. Vyhrabala jsem tu jednu Logitechku, která ale stářím noťasu sekunduje, ba skoro bych řekla, že ho bez obav trumfne. Má takový ten trojhranný podstavec, který se pokládal na bednu monitoru (tam bývala spoooousta místa) a z něj vás snímala. Jenže co s tím tady a teď? 

Zkoušela jsem podložit krabicí schovanou za obrazovkou (nepříliš stabilní, náročné na místo a hlavně vhodně velkou bedničku), položit vedle počítače (zvesela mi to snímalo ubrus z různých úhlů pohledu, pro druhou stranu poněkud nezáživné, i když ubrus máme pěkný, modrý), umístit do rozumné výšky hned vedle boční hrany obrazovky (nutno opět něčím podložit a navíc koukat se na mě z profilu asi nic moc, přece jen konverzujete tváří v tvář, že ano). 

A po včerejšku jsem si řekla dost! Jsi kutil koumák, tak přece něco vymyslíš!
A taky že jo a dlouho to netrvalo! Voilà, mrkněte, jaký mám pěkný úchyt na kameru: 

Jedna plastová láhev...

Trojhranný podstavec jsem odpreparovala, zbyla jen malá nožička na spodní straně kamery. Nožičku jsem omotala gumičkou, do víčka od vršku plastové láhve (původním obsahem LIMA rýžové mléko) jsem vykrojila adekvátně velký otvor, na bocích vyřízla lehce zaoblené klínky, namalovala motivační úsměv a hurá videohovořit! :)) 

A když jsem stvořila fotokompozici, dodatečně jsem si uvědomila, že vlastně ten kalíšek na propisky, co stojí v popředí, je druhá část oné PETky.. Jedna láhev a co z toho člověk nadělá užitečných věcí! ;) 

Kutilům zdar (všem ostatním též:))! 

Kamera-klapka-jedem!

A je to tady, už potřetí započalo natáčení sitcomu z prostředí bed and breakfast, už potřetí je C. hlavním protagonistou. Ovšem poprvé jsem oficiální (a vypadá to, že nejen backstage zákulisní) fotografkou. Jupííí. Všechno chce čas.
Doplnění: Konzultovala jsem Wikipedii a aktualizuji názvy členů filmového štábu.

Jsme v nádherném komplexu pro turisty, obklopeni dechberoucími výhledy do toskánské krajiny, ptačím štěbetáním, svěžím vzduchem.. Idylka. Tak idylická, že se mi stále ještě nechce věřit, že je to skutečnost a ne jen sen.

Přesun na místo byl plánován na neděli 16.4., byli jsme tu mezi prvními. Máme maličký podkrovní pokojíček v apartmánu sdíleném osmi lidmi. C. je zde jediný muž; dále tu bydlí dvě hlavní protagonistky, kostumistka (kostymérka), asistentka scénografky (rekvizitářka), kosmetička (umělecká maskérka) a ta, co zapisuje scény a natáčení a značí, který záznam je dobrý a který ne - skriptka!



Den 0. - přesun
Na 15:00 je na programu convocazione (konvokace) alias všichni na místech. Režisér dorazil po čtvrté hodině, jedna z hlavních protagonistek kolem osmé, zvukař (mistr zvuku) těsně před půlnocí. To tak pro představu.
V pět bylo jakés takés uvítání, vymezení pravidel hry - organizační tým (jehož jsem oficiálně inspektor asistent produkce) to vzal pěkně popořádku, moc hezky hlavní produkční (vedoucí výroby) E. mluvil.
V podstatě máme zajištěné ubytování, stravu a natáčecí prostory k dispozici. Na to padnou finance sponzorů, jinak se jedná o tzv. „low cost“ projekt (takže o platech většinou nemůže být řeč). Ovšem i tak! Majitelka turistického komplexu (dva velké domy) i servírka (z personálu zatím jediné, se kterými máme tu čest) jsou moc přívětivé, milé a vstřícné dámy, dokonce mi vyvařují speciálně-v rámci možností s ohledem na mou dietu. Čelist a klobouk dolů! Že by ten náklad vlastní zeleniny nebyl potřeba?
Navíc zjistíme, že kousek odtud je bio zemědělská farma.. jenže nemáme auto a pěšky by to byl tak výlet na celý den. Inu nechám si o ní zdát.
Poobědvali jsme (penne alias sekané potrubí se šparglovou omáčkou) i povečeřeli jsme (rizoto s chřestem a talíř mangoldu) u dlouhatánského krásně prostřeného stolu s veškerým servisem, zkrátka jako v restauraci.

Zadařilo se nám jít na kutě už v 22:35 a spánek to byl vynikající, osvěžující. Alespoň pro mě, problém aklimatizovat se v novém prostředí nemám, usínám do pěti minut jakoby mě do vody hodil.

Jak zefektivnit čas?

Například tím, že nad psaním tohodle příspěvku nestrávím minimálně hodinu (jako obvykle), ale pouhých deset minut - hodila by se mi minutka, tik tak tik tak crrrrrrrrrrrr! Po deseti minutách konec, zavíráme, jedeme dál, máme toho ještě spoustu.

Tyto "povýletové" dny mají jednu společnou charakteristiku - jsou neobyčejně hektické. Má to ale i svoje kouzlo - když běháte jak fretka, musíte myslet zároveň na deset věcí a hlídat si, abyste na některou z nich nezapomněli (což se většinou stejně stane), nemáte čas přemýšlet nad životem brouka a hloubat nad malichernostmi. Den uběhne tak rychle, že se ani nenadějete a je tu soumrak, šero, tma... tradáááá!

A už aby se šlo spát. Ale i večer se dá dělat spousta věcí, tak například prát (před sedmou hodinou večerní nepovoleno z důvodu úspory energie a že jí ta "naše" pračka vysosá - méně než dvě hodiny jí to nikdy netrvá), psát (jindy není ani chvilka na otevření počítače - taky dobře, aspoň nebrouzdám, nezabíjím čas a nevystavuju se elektrosmogu, hehe), uklízet, umývat nádobí, vařit, šít...
Zkrátka všechno to, co během dne je škoda dělat, poněvadž slunce prostě láká z baráku ven a nedá se tomu odolat.

Dnes jsem nachytala aspoň trošku vitamínu D v tílku během půlhodinového natáčení na terase. Sice se tady říká, že v měsících, co mají v názvu "R" je slunce pořád ještě zrádné a není radno na něm bez pohybu pobývat déle než je nezbytně nutné. Marzo (březen) i aprile (duben) do tohoto "pravidla" ještě spadají, ale koneckonců měl-li by se člověk řídit neustále jen pravidly a pořekadly, pranostikami, poučkami, doporučeními a radami starších... to by se z toho asi brzy zbláznil. Takže tůdle, opalovat se půjdu i zítra.

K tomu zefektivnění času jsem chtěla zmínit jen to, že věci se dají dělat dvojím způsobem (což platí na všechny jevy nejen v lidském světě, dualita světu vládne - můžete být optimistou nebo pesimistou nebo nějakou kombinací těchto dvou, ale třetí varianta neexistuje, to bychom museli mluvit o trialitě - uf, je takové slovo vůbec ve slovníku?).
Vezměme v úvahu třeba to, že před sebou máte práci určitého obsahu, do které se vám moc nechce. Navíc nemáte ani moc náladu.

A) Práci vykonáte s počátečním otrávením, tzn. nepůjde vám moc od ruky, bude vám to dlouho trvat a nebude vás to bavit a stejně v myšlenkách budete někde jinde.
Přínos? Nulový. Dokonce bych spíš řekla mínusový.
Zadostiučinění z vykonané práce žádné, pocit nutného zla a plýtvání časem.

B) Přesvědčíte sami sebe, že čím dřív je hotovo, tím dřív se můžete věnovat jiným věcem (ještě lepší varianta je najít na té práci něco pozitivního, například umývání země je vynikajícím protažením svalů, no ne? ;)) a hejbnete kostrou - až jsem se divila, o kolik se dá vše zrychlit.
Představte si, že vám jede vlak, který musíte stihnout. Dejte si limit (rozumný, ale ne moc dlouhý, jinak vás to nebude stimulovat) a uvidíte, že stejný objem práce se dá zvládnout za polovičku času. Ano, možná se u toho zapotíte, ale není to spíš plusem?
Zadostiučinění? Velké (Jsem já to ale šikulka!). 

Toliko poznatky z praxe.
Taky jsem laicky vypozorovala, že v jisté hodiny jsem aktivnější než jiné - ráno (přinutím-li se vstát z postele opravdu brzy) zvládám trojnásobek čehokoliv než odpoledne nebo večer, o noci nemluvě. A to jak z oblasti fyzické, tak psychické práce; platí to i na úroveň nálady, množství energie, míru aktivity....
Nejhorší je dlouho spát, to pak mám pocit, že jsem jak palicí praštěná a i když chci, únavy se za celý den nezbavím. Zní to skoro paradoxně, ale čím víc člověk odpočívá, tím víc je unaven. A naopak. Čím víc člověk pracuje, tím víc energie má. No vážně to tak funguje!

Tento článek nemá ani hlavu ani patu.
Jen jsem měla pocit a potřebu se trochu rozepsat.
Děsí mě, že mou italianizací zapomínám rodný jazyk - onehdy jsem se přistihla dumat nad předložkou, kterou použít v jednom slovním spojení. Teď se už nemůžu upamatovat, které spojení to bylo, ale váhala jsem mezi na a pro... a bylo to teda kruté zjištění, nemohla jsem se rozhodnout. A aby se mi to nestávalo, musím víc česky číst a psát. A mluvit, ale to je obtížnější.

Konec. Přesáhla jsem 10 minut, jdu se penalizovat! ;)

P.S.: Poslední londýnský odrobinek - zajímalo-li by vás, jak to vypadalo v Londýně v roce 1927, tak vřele doporučuju následující video.
A věděl-li by někdo z vás, co je to za skladbu v závěrečné části (piano), napište mi prosím vzkaz. Jsem jí unešená, ale nemůžu si vzpomenout (za předpokladu, že jsem to kdy věděla, což není jisté), jak se nazývá a od koho je. Díky!!

Jak na slovíčka?

Tak vědci z oboru neurofyziologie na univerzitě v Cambridge zjistili, že k tomu, abyste se naučili nové slovíčko (a už je nezapomněli) jej stačí 160x po sobě zopakovat. Celkově to prý zabere 14 minut. No a po čtrnácti minutách  šup na další slovíčko!
Píší to dneska v italském deníku Corriere della Sera; samozřejmě ne jako hlavní novinku. :)
Vzhledem k tomu, že včera byla o pouhé tři hlasy vyjádřena důvěra vládě a že kolem toho byla spousta zmatků, demonstrací a manifestací - nejen v Římě - a následně debat, prognóz, vyjednávání a kdovíčeho ještě, tak tenhle vskutku miničláneček skoro zapadl.

Prosinec v Itálii...

Tak schválně, my to doma vyzkoušíme. Vyberu příteli nějaké záludné české slovíčko (co říkáte na "nejkulaťoulinkatější"? ;)). Na oplátku si nechám vybrat nějakou italskou specialitku - tak prý třeba "precipitevolissimevolmente"...
Hehe, a uvidíme, kdo z koho!
Jen těch čtrnáct minut nám asi stačit nebude...

Z technologického soudku

A dnes to bude velmi stručné a možná i velmi překvapivé, nevím. Každopádně dřímá ve mně i technologická část osobnosti (pozor, neplést s technickou, té je tam opravdu pomálu), která prostě čas od času vyplave na povrch. A když vyplave zrovna v tu pravou chvíli, kdy jsem tzv. "pro-akčně" naladěna (abych vysvětlila - když se zrovna neplácám v dojmu, že vše už bylo objeveno, vymyšleno a provedeno a že vlastně nevím, k čemu jakákoliv konstruktivní aktivita je), tak...
... A teď jsem úplně zapomněla, jak jsem tu větu chtěla dokončit. Zatrolené větné roviny, už na základce mi říkali ať ta svoje složitá "spisovatelská" čtyř-řádková souvětí zkracuju.
Jó, a takhle to dopadá. To se pak člověk ztratí, ani neví jak. :)

Takže rovnýma nohama do těch internetových vychytávek:

Netvibes

neboli "Online pracovní deska", kam si můžete uložit vše, co vám připadá užitečné, kam se rádi chodíte dívat, radit se či poradit, relaxovat, čerpat inspiraci, obchodovat, nakupovat, sdílet nebo si prostě jen tak číst. Výhoda tkví v tom, že s jejich (netvibes) pomocí máte online přístup odkudkoliv ke všemu, co si tam doma nastavíte aniž byste museli pracovat stále na vlastním počítači. Nemusíte si tak zahlcovat paměť (tu vlastní, v hlavě uloženou) všemi těmi stránkami a odkazy. Koneckonců je nemožné si pamatovat vše.
Být informovaný neznamená vědět vše, ale vědět, kde danou informaci najít! :) 
Já mám například na svém počítači naukládáno asi milion bookmarků / záložek (dobře, dobře, tak tolik jich nebude, ale ke stovce určitě!) seskupených do různých kategorií podle toho, co mě zajímá. No a kdo si to má všechno pamatovat, že. A počítač s sebou taky úplně všude nenosím. Tak jsem si prostě vytvořila stránku, importovala všechny oblíbené linky / odkazy a je to.
Teď jen nezapomenout, jaké že to na ty netvibes mám heslo... ;)

Copy Paste

Nene, tentokrát se nejedná o žádnou pastu ani italské těstoviny (paste), ale o slovní označení tolik používaného Ctrl+C a Ctrl+V neboli Kopírovat a Vložit.
Určitě se vám taky už někdy stalo, že jste potřebovali v rychlosti napsat takové ty záludné znaky jako je například zavináč (@) nebo copyright (©) nebo prostě třeba müsli (kde jenom ty dvě tečky nad u... já jsem to věděla...) a očima jste už potřetí, počtvrté projeli celou klávesnici a ony ne a ne se ukázat. A minuty utíkají... Ne všichni si zkrátka pamatují kombinace klávesových zkratek a koneckonců i s jejich použitím můžete mít leckde problém. 
A jsme u jádra pudla!
Takhle úžasná "copypaste" stránečka to za vás všecko vyřeší. Je tam nepřeberné množství různých znaků a netradičních písmen a dokonce i obrázků... a to jen a jen vám k dispozici - stačí na vybraný symbol kliknout a máte ho ve schránce! Pak už jen vložíte (nebo ctrl vé) a voilà! ✔ ✔ ✔
A ušetřený čas můžete strávit nějak smysluplněji... třeba se trošku protáhněte, ať rozproudíte energii!:)

Další díl vychytávek až zase něco vychytám! :) ★
Tak páčko!

Kolik jazyků umíš, ...

Drazí milí čtenářové,
tak jsem opět tu, i když ne tady, ale tam..
Zkrátka jsme právě na takových menších prázdninách, nazvěme je třeba "zimními". Dýchajíce čerstvý, svěží, studený a hlavně krásně suchý český vzduch si užíváme plnými doušky všeho, co nám naše druhá země nabízí.
Není to hezké, mít dva domovy? :)
Když nad tím přemýšlím, tak ze začátku jsem si připadala jako cizinec v Itálii. (Ehm, že by to bylo tím, že jsem v Itálii cizinec opravdu byla? ;))
Byla to pro mě nepoznaná země, kterou jsem krůček po krůčku začala odhalovat a objevovat, pronikat do jejích tajů a odkrývat její tajemství, seznamovat se s jazykem, s kulturou..
Teď už jsem tam jako doma; vím, co od ní můžu čekat a jak se mám chovat; prostě už mě překvapí jen máločím.

Takže nyní mám jedinečnou možnost být při tom, jak se ČR stává druhým domovem pro mou polovičku. A je to krásný proces. Sice náročný, ale krásný.
Tu kulturní část už má víceméně za sebou, u té jsem já neasistovala, ale teď to vše v českém jazyce a s českým jazykem dostává jiný rozměr.
Nejvtipnější na tom je, že si sama uvědomuju, jak je čeština složitá a propletená a plná výjimek. Chvílemi si nad tak primitivními otázkami typu "a proč to tak je?" lámu hlavu i já. A nevím. Jazyk rodilého mluvčího je totiž něco samozřejmého; něco, nad čím nepřemýšlíte. Něco, kde nemusíte hloubat, se kterou předložkou se to které sloveso pojí a tím pádem zda bude následovat akuzativ, genitiv nebo instrumentál - prostě to tak je a basta! Ale vysvětlete to cizinci, že.
Taková výuka češtiny je obrovská zkouška trpělivosti. Zatím ještě propadám (nebo k tomu mám blízko), ale už pozoruju pokroky.

Každopádně věřte mi to nebo ne, co jazyk, to jiná osobnost. Abych se vyjádřila přesněji - osobnost člověka se neuvěřitelně mění v závislosti na tom, jakým jazykem právě mluví. A pozoruju to jak na sobě, tak na lidech kolem.
A mám to potvrzeno i od jiných, prý jsem k nepoznání, když mluvím italsky, hehe! :)

Tak a teď už musím, za chvíli totiž vyučuju! ;)

Inspirační výtvarno

Můžete si to vyložit jako výtvarnou inspiraci či jako inspiraci a výtvarno.. Nebo prostě jak chcete. :)

Tuhle jsem poránu pocítila takové ale neskutečné nutkání malovat. No a nedalo se tomu odolat, vše ostatní prostě muselo počkat. :)
Zalezla jsem si zpět do postele s pastelkama a do hodinky byl obrázek na světě. A myslím, že by bylo škoda nechat ho jen v mém skicáku. :)

Ranní bezejmenný

Jako druhou inspiraci přidávám odkaz na Tvůj život, což je česká firma, na kterou jsem narazila čirou náhodou (no dobře, já vím, že náhody neexistují). Je to o práci na sobě samém; stanovení vlastních cílů; uvědomění, čeho chceme v životě dosáhnout...
Vše pozitivně a hodně motivačně laděno.
Stylově vcelku podobné myšlenkové linii amerického guru osobnostního rozvoje (s výborným příjmením - jmenuje se Steve Pavlina ;)) s tím rozdílem, že tuhle je to česky (i když gramatika by zasloužila větší pozornost, ale koneckonců nějaká ta chybka asi na zasetí myšlenky vliv mít nebude, to jen já jsem češtinou postižená a na pravopis háklivá:)).
Já se momentálně těším na další pokračování sekce O finanční svobodě. A víc už ani muk.

Jo, vlastně ještě poslední muk:

Prý nám to, co nás irituje na ostatních, nastavuje zrcadlo a ukazuje nám, že takoví jsme i my. 

... 

Tak se omlouvám všem, kterým jsem ještě neodpověděla (nebo odpověděla s velkým zpožděním) na e-maily a další typy zpráv.

O svém nešvaru "odkládat činy na později" vím a pracuju na jeho odstranění! 

Howgh! :)

CARROT CAKE čili "mrkváček"

A je to tady. Opět jsem se měla pustit do vážného psaní závěrečné práce a opět to dopadlo kulinářským experimentováním! ;)
Ale že to tentokráte stálo za to! Je to jeden z mých mistrovských kousků, ani jsem nemohla uvěřit, že se dá stvořit něco tak dobrého! Takže sladkomilci nalaďte chuťové buňky a jedém...

Mrkváček*Mr. Kváček*M. R. Kváček*Mrk Váček*Mrkva Czech..

Čeština je krásný jazyk! ;)

Inspirováno Hančiným Banana Cake (slibovala jsem si už hodnou chvíli zkusit tenhle receptík v mrkvové verzi; banány, jak známo, totiž nejím, jelikož nejsou z našeho podnebného pásu a pak té chemie, co v nich je...br!).

Přísady: 

100 g ječných vloček 
50 g ovesných vloček (oba druhy čerstvě navločkované)
100 g (odhadem) celozrnné mouky
450 g mrkve oloupané a nastrouhané nahrubo (použila jsem mixér či jak se tomu říká)
100 g opláchnutých bio rozinek
80 g opláchnutých slunečnicových semínek
70 g olivového oleje
trocha vody (na uvaření mrkve)
150 ml jablečného džusu
1/2 lžičky jedlé sody

Postup: 

V lehce osolené vodě povaříme (asitak 20 minut) všechnu nastrouhanou mrkev, do níž přilijeme i olej a později vhodíme uvařit i rozinky a semínka. Vody nedávejte moc, měla by to být taková mrkvová kaše (jak za syrova, tak i pak za uvařena.. koukněte na foto), nic se slívat nebude, všechno využijeme!

Po odstavení doporučuju nechat chvíli zchládnout, bude se vám s tím líp pracovat.
Přidáme vločky a zamícháme. Přisypeme mouku a opět promícháme. Mě se stalo, že těsto bylo najednou moc husté, a tak jsem na zředění přilila jablečný džus (zbytek v ledničce, aspoň jsem mu našla uplatnění;)) Výsledná hmota by měla být řídká tak akorát, lépe méně než více.. asi takhle:

K narozeninám jsem dostala krásnou malou (1,5 litru) zapékací mísu, a tak měla premiéru! Vymazaná olejem a vysypaná kukuřičnou strouhankou (mais tostato) čekala jen na poslední dva kroky, a to: vmíchání půl lžičky jedlé sody do těsta a vyplnění svého objemu tak do větších tří čtvrtin (to je mi odhad; pečením trošku nabude).
Následně šup s ní (nezakrývat) do vyhřáté trouby (stupeň 3 prvních 20 minut, pak pečeno převážně zespodu), kde si pobude 50 minut. ano, zdálo se mi to moc, ale je to správně, pečeme skoro hodinu.
Nevyklápíme, krájíme a servírujeme rovnou z mísy...

Dobré pošmáknutí přeju a bacha, je to nebezpečně dobré! :)

Já "mrkváčka" nechala zchládnout v troubě a první ochutnávka byla ještě za vlažného stavu (úúúú, výborný!). K snídani druhé kolo za studena (zchládlé uchováváno v zaklopené míse) a efekt naprosto stejný: úúúú, vynikající!

 

Jen se po něm zaprášilo. To vlastně ne, protože pěkně drží formu a je takový lehce navlhlý, ale nadýchaný..

.. prostě nepopsatelně výtečný!" :)

Mořské ryby

Objevila jsem internetový obchod s čerstvými rybami (už jen to slovní spojení.. e-shop a čerstvé ryby se mi zdá absurdní, ale vypadá to, že to funguje), což by samo o sobě nebylo až zas tak strašně zajímavé, ale v jejich sekci Mořské ryby jsem se konečně dozvěděla, jak že se všechny ty naše večeře jmenují. A teda dost mě to zklamalo! To bych se nenadála, že tu budu jíst jazyky, vlky a štítníky... ale popořádku:

Například má oblíbená romantická galinella (viz můj listopadový post se závěrečnou fotkou a vysvětlením, z čeho ten název pochází) se v češtine zcela neromanticky nazývá Štítník červený. Já teda žádné štítníky nejím, zásadně galinelly!
Pár dalších překladů ryb, co mám v kuchyni vyzkoušeny (pomalu se stávám rybím expertem, ale jen co se těch mořských týče, ze sladkovodních tak maximálně kapr a tolstolobik):
Cefalo [:čéfalo:] - Cípal hlavatý:

bílé maso, chuťově nepříliš výrazné, rozpadá se a hlavně má ta ryba spoustu šupinek, co neočistíte, a tak při jeho konzumaci neustále žmouláte a hledáte a vyplivujete.. jednou výhodu spatřuji snad jen v tom, že rozhodně nemůžete bagrovat! ;)

Orata - Pražma obecná:

dobrá, bílá, nenáročná na přípravu. Má i růžovou verzi.

Rombo - Kambala velká:
čtvercová ryba na povrchus ochrannými krystalky pokrytými zeleno-šedo-černou slizkou kůží. Chuťově výborná (podobná sogliole), jen doporučuju tu vrchní kůži důkladně odstranit, ta je nejedlá! A na to, kolik stojí, z ní zas tak moc masa ( po odkůžení, vykostění atp.) není.
Salmone - Losos atlantický:
růžové maso, před dvěma dny jsem s nm poprvé vařila a chuťově výborné, hodně tučné.
Sogliola - Mořský jazyk pravý:
další, co odmítám pod českým názvem jíst.. prý jazyk! Jinak delikatesa, i Italové si jí tady váží. Bílé maso, snadno odkostitelná, bez šupin.
Sgombro - Makrela obecná: 
můj favorit, modrá ryba s jemným černým vzorkem na hladké kůži. Jedli-li jste kdy uzenou makrelu, tak vězte, že chuť nevznikla uzením, ale je to její původní!  
Palmite - Tuňák makrelovitý:
taková "přerostlá makrela"; modrá ryba s vynikající chutí a stříbrnou hladkou kůží. Žel menší než kilovou těžko seženete a ta se ve dvou nedá sníst!
Branzino - Mořský vlk:
opět výborné bílé maso, jedno z našich oblíbených. Šupiny neznatelné, jednoduchý na přípravu. Většinou bývají "vlci" větší, a tak pro dva bohatě stačí jeden.

Pár mých fotek na ukázku (ryba jde vždycky až za svými jmény:))

Plus mám v zásobě ještě pěknou řádku jiných ryb, kterým jsem ale jméno nenašla, poněvadž v uvedeném obchodě je nemají v sortimentu. Tak třeba zase příště, s jinými mořskými potvůrkami.