Před bouří...

Tuhle minulý týden pršelo tak vydatně, že v zahrádce stála voda a když jsem druhý den šla pro mrkev, zabořila jsem se do blátíčka až po kotník, áááááh! :)

No a padaly i kroupy (grandini) a až bylo po bouřce a začalo se vyjasňovat, tak se nám naskytl takovýhle krásný pohled z okna:

Těsně po bouřce

To mi teď úplně připomnělo, že ještě než začalo pršet, tak jsem měla takové zláštní nutkání jít ven a být venku...  a prostě to nešlo potlačit, tak jsem šla na zahradu a vzduch byl takový těžký, šedé nebe nad hlavou a pomalu se přibližující blesky a hřmění hromů..
Kam se na takovouhle atmosféru hrabou adrinalinové sporty nebo i ruská ruleta.. není třeba hazardovat, stačí vylézt před bouří na volné prostranství, chvíli postát a Náhoda (Bůh nebo Vyšší princip, chcete-li) to rozhodnou za vás - buď to do vás praští nebo ne. Byl to takový opojný pocit, věděla jsem, že bych měla sakra zalézt, zavřít okenice a být ráda, ale prostě jsem si nemohla pomoct...

A tak tam tak stojím uprostřed pole a najednou třáááásk!

Ohlušující rána a záblesk, udeřilo to někde poblíž a mě to v tu chvíli probralo z tranzu, utíkám domů a zjišťuju, že to muselo být ale zatraceně blízko, poněvadž jsme bez elektřiny... 

Joj, tohle kolo jsem "vyhrála"! ;-)