Mé první AMASAKÉ

Tralala, povedlo se mi vyrobit si své úplně nejprvnější domácí amasaké! Také jediné, co jsem kdy ochutnala!

Amasaké, neboli rýžový dezert či krém, pochází z Japonska a jedná se o fermentovanou rýži (může být i s jinou obilovinou jako jáhly, oves...). Fermentací se polysacharidy, v rýži obsažené, rozloží na jednoduché cukry a věřte tomu nebo ne, rýže nádherně zesládne!
Kdybych to nezkusila na vlastní oči a chuťové buňky, neuvěřím, že dovnitř nenasypali cukr!
V makrobiotických kruzích profláklá to dobrůtka, lze koupit i v prodejnách zdravé výživy (ale chtějí za to hříšný peníz) a prý dokonce prospívá slinivce!

Tímto ještě jednou děkuju Ivě za úžasný recept, co mi poslala, a předávám dál, co a jak na to:

Tak předně si sežeňte pšenici a nakličte si ji (nechat stát přes noc ve vodě, poté v nakličovadle / sklince s gázou a gumičkou / plastové krabičce s víčkem, které jehlou hódně probodáte dno.
Nezapomeňte tak dvakrát denně proplachovat, jinak zplesniví!)

Je naklíčeno jakmile jsou výhonky dlouhé tak 2-3 mm.
(Mě klíčila na etapy, celkově asitak tři - vždycky jsem odebrala tu pšenici s klíčky, zbytek propláchla a nechala ještě v krabičce).

Pak ji přesuňte na bílou utěrku na radiátor a usušte. Usušenou můžete skladovat v ledničce, v uzavřené skleničce.

Uvařte 250 g rýže (bílá, bio, vhodná na vše, uvařená za 15 min) v trojnásobku vody se špetkou soli. (1:3, klasika:))
Jak vypnete, nechte vychládnout na teplotu "zamíchám prstem bez popálenin" (má to být 50-60°C).

Namelte si dvě lžíce "startéru" (naklíčená pšenice z ledničky; nemaje mlýnek, možno i na vločkovači - já to provločkovala 2x) a šup s ním do rýže.

Zamíchat dřevěnou vařečkou, kastról zaklopit talířem (kdo má pokličku lepší), zabalit do utěrky a ručníku (deky, spacáku, peřin.. to taky nevedeme) a udržovat při stálé teplotě na radiátoru po dobu 6 hodin.
Náš radiátor rád stávkuje (rýže mi povážně zchládla), takže na poslední dvě hodiny jsem vymyslela fintu: zavřela jsem kastrol i s talířem do trouby, zahřála jsem ji na jedničku a vypla. Pěkně to udrželo teplíčko.

Po šesti hodinách zamíchejte, ochutnejte (hmmm, slaďučké!) a převařte (kvůli zastavení fermentace, jinak vám to prokvasí trávicí trakt) a tradááááá:

Nám to nestihlo ani vychládnout, horké amasaké je výborné! C. si jenom hladil bříško, což mě těšilo samozřejmě úplně nejvíc. 

Finální poznámky a body k dobru:

1. Náklady na výrobu jsou minimální (pšenice, rýže, trocha vody, plynu, příp. elektřiny).
2. Výsledek je vynikající, předčil moje očekávání, přestože chuť je jen sladká a té jsem dost odvykla. Příště zkusím přidat nějaké koření (citron. kůra / hřebíček / badyán / skořice / rozinky / goji / oříšky / sezam / tahini / kompot...)
3. On se ten dezert vyrobí vlastně sám. Energii vloženou do klíčení pšenice zase ušetříte tím, že ona tu "sladkou" práci udělá všecku sama během těch několika hodin. Jen si hlídat čas!

Tak dobrou chuť přeju!