Jedna povánoční

Zdravím vás všechny!
Tak co, už se chystáte na bujaré oslavy Nového (a nového) roku?

Já nerozvážná se nechala opít rohlíkem (nebo spíš teplým oblevovým počasím, co nastalo kolem Štědrého dne) a vyrazila bez dvojnásobného zachumlání à la maskovaný lupič (to vám koukají jen oči) dvakrát na procházku, domnívajíc se, že mé zdraví je dokonalé.
Ale chyba lávky, stačilo jedno ofouknutí a angína (nebo spíš tonsilíta, abych byla úplně přesná) se opět přihlásila. Už se mi o tom ani nechce psát.
A tak nebudu. (Jak prosté! ;))
Pracuju na vyzdravení se, jen ten klid na lůžku se mi jaksi dodržovat nedaří...

Letošní Ježíšek byl bohatý (oproti loňským ujištěním a předsevzetím, že to nebudeme přehánět), užili jsme si jej... dobře, tak budu mluvit za sebe.. já si ho užila; i přesto, že jisté okolnosti z mé italské rodiny (nechala jsem C. doma úplně samotného a babičku navíc 23. odvezli do nemocnice, kde doteď pobývá) tomu nebyly úplně nakloněny.
Ale prožít naplno se má vše, tak se tím řídím (aby taky ne, nebudu přece kázat víno a pít vodu... i když v mém -lehce makrobiotickém- případě bych to spíš otočila...) a užívám.

Vieweghova Biomanželka byla trefa do černého, s chutí jsem se začetla a zvládla ji zhltnout za dva dny. No, nic vyloženě nového mi neodhalil, nejspíš jsem dostatečně alternativně naladěna. Dost se odkazuje na knihu Ženy, které běhaly s vlky - je fajn vědět předem, o čem ta kniha je; užijete si ten román o hodně víc.
A skutečně jsem se musela zasmát, když se v jisté pasáži (že by to byla ta o feng-šuej? Teď nevím..) odkazuje na dva protichůdné principy "jing a jang".
No, chybička se vloudila a nemyslím, že by to bylo schválně. I když kdoví.

Ehm, vlastně mi ta spisovatelská profese nepřipadá až zas tak těžká... Že bych to přece jen zkusila? ;)

PF 2011

Kéž je tvůj příští rok plný kouzelných okamžiků!

( Ony tu jsou, stačí se jen pozorně dívat kolem! )

☺☺☺

Trénink na Vánoce

Poslední příspěvěk roku 2010 z Itálie.. 
Vyrobila jsem si mandalku, visí mi nad psacím stolem (který jsem byla nucena přestěhovat, jelikož u severní venkovní zdi mi, i přes několik vrstev oblečení, byla hrozná zima).

Jinak ten trénink, ano, minulý týden jsem zkoušela cukroví, ehm, nebylo to tedy pravé cukroví, "jen" jáhlovo-kokosové nepečené kuličky...
Jako pokus dobrý, ovšem musela jsem uznat, že sladkostí to příliš neoplývalo (a když to pro mě neoplývalo, C. to připadalo vyloženě nesladké).

Nu což, pokusné koule jsem snědla já (přece je nebudeme vyhazovat!) a bylo mi z toho docela blbě - nějak nejsem zvyklá na tolik sladu (sirupu) do těla. Jak rychle si tělo odvyká!

Takže padlo rozhodnutí: letošní vánoce (opět) bez cukroví. 
A víte, že mě to ani nijak nostalgicky neovlivňuje? (Zatím! ;)) Rovnice "Vánoce = cukroví" je asi už definitivně překročena.
(No kdybych to neměla vydržet, tak ty jáhly zkusím povařit v moštu (1:2), prý tak správně zesládnou.)
Jo, a ty kousíčky, co vidíte, to nejsou ořechy, jak byste se mohli domnívat, ale mouka z lněných semínek - dokonale ořechy nahradila!!

Tak.
Zahrála jsem si i na Ježíška, teda respektive na Babbo Natale (italská obdoba Dědy Mráze / Santa Clause... v přesném překladu něco jako Vánoční tatínek)..
Jelikož jsem byla obdarována maminkou i babičkou z přítelovy strany, tak jsem darovala i já - koukněte, jak mi je v l'erboristerii pěkně zabalili! (A ta rolnička je pravá!) :)

Před domem se nám pod náporem sněhu ulomilo (opět!) několik piniových větví a ještě štěstí, že neskončily na silnici, poněvadž spadnout někomu na hlavu, tak to by byl rychlý konec a nápodobně i s autem - ojoj. Takhle nám to "akorát" zničilo plot a zaneřádilo parčík. Každopádně aspoň jsem se mohla juknout zblízka, jak a kde rostou borovicové šišky - přímo z větve!! :)

A poslední, nejnovější italská verze vánočního stromu!

Vtipkuju, jen jeden zasněžený...

A to by bylo vše, drazí milí.
Užijte si vánoce, prožívate-li je, nebo prostě zimu, sníh, mráz, ... zkrátka všechny ty atributy, co k tomuto období patří.
Zrovna včera jsme se zamýšleli nad tím, jak si lidé stěžují, protože je v zimě zima a sníh, v létě vedro a sucho, na podzim prší....

Ale vždyť bez toho všeho by to přece nebylo ono! :)

Kdepak Martin na bílém koni...

Svatý Lazar (S. Lazzaro) to byl, kdo k nám do Itálie dovezl sníh.
Teda alespoň pomyslně k nám, protože na severu už nějaký ten den posněžovalo.
Každopádně včerejší sněhová bouře (a když říkám bouře, myslím bouře - poprvé v životě jsem slyšela hřmění společně se sněhovou vánicí a je to impresivní! :)) zastihla Toskánsko zcela nepřipravené (kdo by to taky byl býval čekal, že; tady vždycky sněžívalo zřídka) a dalo by se říct, že je zcela ochromila:
Silnice se staly nesjízdnými, i vlaky přestaly jezdit (jen ve Florencii zůstalo 5000 lidí blokovaných na nádraží); koncerty, výstavy, inaugurace, autorská čtení... všechno zrušeno kvůli počasí.

No zkrátka ještě štěstí, že jsme byli doma. Sice jsme měli v plánu vyjet, ale přehodnotili jsme priority. Kdo by chtěl riskovat život kvůli něčemu odložitelnému, že.
Načež na ten sníh napršelo a přes noc to zamrzlo, takže takhle po ránu je venku bílo a klouzačka a obávám se, že se nedostaneme nikam ani dnes. Hm.

17.12.2010 - Olivovník pod sněhem

A to jsem se zmínila, že nám už třetí den neteče teplá voda? A to jsme na tom prosím ještě dobře! Babičce v přízemí neteče ani ta studená. Zkrátka zamrzly trubky, co naděláme.

Loni nasněžilo o dva dny později, přesně 19.12.2009 - pamatuju si to (zázrak!;) protože i tenkrát zamrzly silnice a já jsem se neměla jak dostat na letiště a tudíž jsem neodletěla na první pokus -jak bylo plánováno- do ČR. (Letos pro jistotu zrušili pravidelnou leteckou linku už koncem listopadu.)

Tak trošku natruc a jako kompenzaci jsem si zkusila, jaké to je být na pódiu a mít za cíl rozesmát 70 lidí, kteří na vás hledí a chtějí se bavit... Fuška, řeknu vám. Holt komikem se člověk nejspíš rodí. Ovšem zkušenost k nezaplacení.

Tak zimě zdar, jdu cvičit Pozdrav slunci, třeba je to vyláká zpoza mračen...
(Naivní, naivní!;))