Jak zefektivnit čas?

Například tím, že nad psaním tohodle příspěvku nestrávím minimálně hodinu (jako obvykle), ale pouhých deset minut - hodila by se mi minutka, tik tak tik tak crrrrrrrrrrrr! Po deseti minutách konec, zavíráme, jedeme dál, máme toho ještě spoustu.

Tyto "povýletové" dny mají jednu společnou charakteristiku - jsou neobyčejně hektické. Má to ale i svoje kouzlo - když běháte jak fretka, musíte myslet zároveň na deset věcí a hlídat si, abyste na některou z nich nezapomněli (což se většinou stejně stane), nemáte čas přemýšlet nad životem brouka a hloubat nad malichernostmi. Den uběhne tak rychle, že se ani nenadějete a je tu soumrak, šero, tma... tradáááá!

A už aby se šlo spát. Ale i večer se dá dělat spousta věcí, tak například prát (před sedmou hodinou večerní nepovoleno z důvodu úspory energie a že jí ta "naše" pračka vysosá - méně než dvě hodiny jí to nikdy netrvá), psát (jindy není ani chvilka na otevření počítače - taky dobře, aspoň nebrouzdám, nezabíjím čas a nevystavuju se elektrosmogu, hehe), uklízet, umývat nádobí, vařit, šít...
Zkrátka všechno to, co během dne je škoda dělat, poněvadž slunce prostě láká z baráku ven a nedá se tomu odolat.

Dnes jsem nachytala aspoň trošku vitamínu D v tílku během půlhodinového natáčení na terase. Sice se tady říká, že v měsících, co mají v názvu "R" je slunce pořád ještě zrádné a není radno na něm bez pohybu pobývat déle než je nezbytně nutné. Marzo (březen) i aprile (duben) do tohoto "pravidla" ještě spadají, ale koneckonců měl-li by se člověk řídit neustále jen pravidly a pořekadly, pranostikami, poučkami, doporučeními a radami starších... to by se z toho asi brzy zbláznil. Takže tůdle, opalovat se půjdu i zítra.

K tomu zefektivnění času jsem chtěla zmínit jen to, že věci se dají dělat dvojím způsobem (což platí na všechny jevy nejen v lidském světě, dualita světu vládne - můžete být optimistou nebo pesimistou nebo nějakou kombinací těchto dvou, ale třetí varianta neexistuje, to bychom museli mluvit o trialitě - uf, je takové slovo vůbec ve slovníku?).
Vezměme v úvahu třeba to, že před sebou máte práci určitého obsahu, do které se vám moc nechce. Navíc nemáte ani moc náladu.

A) Práci vykonáte s počátečním otrávením, tzn. nepůjde vám moc od ruky, bude vám to dlouho trvat a nebude vás to bavit a stejně v myšlenkách budete někde jinde.
Přínos? Nulový. Dokonce bych spíš řekla mínusový.
Zadostiučinění z vykonané práce žádné, pocit nutného zla a plýtvání časem.

B) Přesvědčíte sami sebe, že čím dřív je hotovo, tím dřív se můžete věnovat jiným věcem (ještě lepší varianta je najít na té práci něco pozitivního, například umývání země je vynikajícím protažením svalů, no ne? ;)) a hejbnete kostrou - až jsem se divila, o kolik se dá vše zrychlit.
Představte si, že vám jede vlak, který musíte stihnout. Dejte si limit (rozumný, ale ne moc dlouhý, jinak vás to nebude stimulovat) a uvidíte, že stejný objem práce se dá zvládnout za polovičku času. Ano, možná se u toho zapotíte, ale není to spíš plusem?
Zadostiučinění? Velké (Jsem já to ale šikulka!). 

Toliko poznatky z praxe.
Taky jsem laicky vypozorovala, že v jisté hodiny jsem aktivnější než jiné - ráno (přinutím-li se vstát z postele opravdu brzy) zvládám trojnásobek čehokoliv než odpoledne nebo večer, o noci nemluvě. A to jak z oblasti fyzické, tak psychické práce; platí to i na úroveň nálady, množství energie, míru aktivity....
Nejhorší je dlouho spát, to pak mám pocit, že jsem jak palicí praštěná a i když chci, únavy se za celý den nezbavím. Zní to skoro paradoxně, ale čím víc člověk odpočívá, tím víc je unaven. A naopak. Čím víc člověk pracuje, tím víc energie má. No vážně to tak funguje!

Tento článek nemá ani hlavu ani patu.
Jen jsem měla pocit a potřebu se trochu rozepsat.
Děsí mě, že mou italianizací zapomínám rodný jazyk - onehdy jsem se přistihla dumat nad předložkou, kterou použít v jednom slovním spojení. Teď se už nemůžu upamatovat, které spojení to bylo, ale váhala jsem mezi na a pro... a bylo to teda kruté zjištění, nemohla jsem se rozhodnout. A aby se mi to nestávalo, musím víc česky číst a psát. A mluvit, ale to je obtížnější.

Konec. Přesáhla jsem 10 minut, jdu se penalizovat! ;)

P.S.: Poslední londýnský odrobinek - zajímalo-li by vás, jak to vypadalo v Londýně v roce 1927, tak vřele doporučuju následující video.
A věděl-li by někdo z vás, co je to za skladbu v závěrečné části (piano), napište mi prosím vzkaz. Jsem jí unešená, ale nemůžu si vzpomenout (za předpokladu, že jsem to kdy věděla, což není jisté), jak se nazývá a od koho je. Díky!!