Odevzdání se osudu a italianizace

Co se má stát, to se stane. Jestli ty zkoušky mám udělat, tak je udělám. Jestli je udělat nemám, tak je neudělám, naučím-li se na ně sebevíc. Pravda, v případě první možnosti to bude poněkud obtížné, nenaučím-li se vůbec, ale tomu se právě snažím předejít. Jen ne a ne najít motivaci a chuť. Mám pocit, že bych nejraději zalezla do postele a spala a spala a ne jen "až do bílého rána", ale prostě pořád. Zatrsakrdonevetrkrucajselement (po Trautenberkovsku) to je mi práce se mnou! :)

Dnes se nebudu nijak rozsáhle rozepisovat (už to, že vůbec píšu je obírání času k učení, ale stejně bych se neučila, tak radši napíšu), jen jsem chtěla říct, že prostě někdy člověk míní... a Vesmír to s ním zase zamýšlí jinak. Kdoví jak. Bezesporu zajímavě, jenže to my stejně nemůžem pochopit.

No tak aspoň se něco děje, že.
Vlastně jeden poznatek: Zitalianizovala jsem se. Jojo, už je to tak. Jsem emotivní až to někdy příjemné není. :))
A ze spaní prý teď mluvím trojjazyčně, hahaha!

Jak na slovíčka?

Tak vědci z oboru neurofyziologie na univerzitě v Cambridge zjistili, že k tomu, abyste se naučili nové slovíčko (a už je nezapomněli) jej stačí 160x po sobě zopakovat. Celkově to prý zabere 14 minut. No a po čtrnácti minutách  šup na další slovíčko!
Píší to dneska v italském deníku Corriere della Sera; samozřejmě ne jako hlavní novinku. :)
Vzhledem k tomu, že včera byla o pouhé tři hlasy vyjádřena důvěra vládě a že kolem toho byla spousta zmatků, demonstrací a manifestací - nejen v Římě - a následně debat, prognóz, vyjednávání a kdovíčeho ještě, tak tenhle vskutku miničláneček skoro zapadl.

Prosinec v Itálii...

Tak schválně, my to doma vyzkoušíme. Vyberu příteli nějaké záludné české slovíčko (co říkáte na "nejkulaťoulinkatější"? ;)). Na oplátku si nechám vybrat nějakou italskou specialitku - tak prý třeba "precipitevolissimevolmente"...
Hehe, a uvidíme, kdo z koho!
Jen těch čtrnáct minut nám asi stačit nebude...

Jasu! Ela! Tady "Ελλάδα"

Tak zdravim vsechny sve ctivce a priznivce z Recka, konkretne z jihozapadniho pobrezi a z historickeho mesta Messolongi. Je tu velmi vlhko, ale teplo - pro Reky pry ne, ti nosi podzimni kabatky (nekteri), ale pro ceskou holcinu (i italskeho klucinu) je to dost teple pocasi. Studenti tohle mesto prezdivaji MessoLondon, to kvuli tomu desti, pry tu prsi neustale, takze to neni nic neobvykleho. Deset minut husty dest, prestavka a znova... a tak porad dokola.

Rectina je krasny jazyk, takovy zvuckny, stoupavy a klesajici, ... maji vyrazne slabiky -SU- ..
No nebudu to moc natahovat, jsme v internetove kavarne, a tak jen maly vycet uzitecnych reckych slov, v latince:
EUCHARISTOO (dve O znaci prizvuk a carku, co nevim, kde se na klavesnici najde) = dekuji
EU-CHA-RISTO = vtipny, srandovni, vesely

Po vysvetleni, jak funguji prizvuky a ze na tom zalezi vyznam slov mam takovy pocit, ze upustim od predsevzeti naucit se recky. :)  Ale nebylo by spatny byt polyglot, docela by se mi to libilo. No uvidime. Zatim je po statnicich v planu nemcina.

Dalsi slovicka:
MALAKA (nadavka a nejcasteji pouzivane slovo, pripojuji to na kazdy zacatek vety a pak tim i vety prokladaji)
PARAKALO =prosim
ENA = jeden (koupila jsem si v pekarstvi takovou tmavou jakoby chlebovou ale krupavou tycinku obalenou ve slunecnici, sezamu, lnenem seminku... byla moc vyborna, ale pani recka prodavacka nechtela uverit, ze chci jen jednu na ochutnani, cpala mi jich furu... Tak jsem se pro par dalsich jeste vratila na ceste zpet z autobusoveho nadrazi)

KALIMERA = dobre rano
KALINACHTOO = dobrou noc
ELA, JASU = ahoj, pozdrav. ten druhy i pri prichodu, i pri odchodu
NEE = ano (no aby se mi to nepletlo, ze:))
OCHII = ne

A vic si ted nevzpominam, treba se jeste neco priucim po ceste.

Kazdopadne Messolongi je "studentska vesnice", jak ji definovala nase kamaradka, taky studentka, u ktere bydlime.
Vcera ze nam ukaze NIGHTLIFE cili nocni zivot, a tak jsme v jedenact vyrazili.
O pulnoci jsem prekonala prvni krizi, ale zjisteni, ze kolem jedne, pul druhe to vsechno teprve zacina, me dorazilo. Kdyz jsme kolem druhe odchazeli (vylozene kvuli mne, pac jsem mela zarudle oci diky pokrocile nocni hodine -nejsem zvykla- a navic po ranni walking tour po Atenach, po efektu antibiotik, absenci poradne vecere... ), tak to pry bylo mimoradne brzy. A to jsme jen "nastartovali" vecer v necem jako venkovni hospode, odkud byl planovany presun do klubu, baru a tanceni a piti az do brzkych rannich hodin...
No ja snad starnu. Nebo mam proste jine priority.. no uvidime dnes vecer, prijede par dalsich lidi a je planovana delsi akce (!!!)... No tak snad jednou me to nezabije. ;-) Si rikam.. vypiju svuj obvykly litr vody  a bude.  :D
Ve ctvrtek rano odjizdime zpet do Aten, autobus jede v 6:30, tak kdovi, pujdeme-li vubec spat..

Pred tremi mesici pry doopravili Parthenon (zniceny vybuchem munice behem ataku Benatcanu na Otomany, co tehda Ateny okupovali) a znovu postavilli chram Nike na Akropoli, takze to bude castecne nove i pro mne, kteraz jsem se po Akropoli uz jednou prosla.. takove tri roky nazpet. Ale to byl srpen, horko, ja mela uplne jinou spolecnost a taky asi o patnact kilo vic.. Hehe, to jsou mi vzpominky!

Tak Καλή σας μέρα! cili  Hezky den!
(To neni z me hlavy, precist to jejich pismo, to je vam ale orisek! Ani znalost azbuky moc nepomaha.. Tudiz... vivat online prekladacum! ;))

Šušotáž

Že nevíte, co to je šušotáž? Já taky nevěděla, ale přišlo mi to děsně vtipný!
Tak bacha, jedná se o "tlumočení šeptem do ucha".

Narazila jsem na tohle zvláštní slovo při pročítání schopností v nabídce práce jedné české překladatelky.

V Itálii nejspíš nikoho s touto kvalifikací neseženete, vzhledem k jejich neschopnosti mluvit jinak než nahlas. A víc než nahlas. Leč kupodivu slovíčko pro to mají - šeptat se řekne sussurrare nebo bisbigliare. 

Jak se zdá, tak šušotat budou umět asi i v Polsku. Usuzuji tak mj. ze včerejší (pro mne úsměvné) scénky - je u nás teď ubytován polský pár a zrovna pršelo jen se lilo:

"Would you like to have some coffee?" (Nabízím oboum kávu).
Slečna se podívá na chlapce, polohlasem se ho polsky zeptá: "Chceš kafe?"
Chlapec zapíchne pohled do země a po chvilce souhlasně špitne, slečna se otočí ke mně a (již normálním hlasem) mi anglicky oznámí, že "YES".

Hm, tak jak na to tak koukám, tak víc než tu schopnost šeptat to dokazuje, že (a teď budu ale příííšerně bagatelizovat!) polští kluci jsou stydlíni.
A nejen polští.
(I když výjimky potvrzují pravidlo.)
Holt není nad rozhodné (a drzé) Italy! ;)
I když i ti mají své mouchy... tak třeba... neumí šeptat? ;)   

Sofiin svět dvoujazyčně k zahnání nespavosti

Včera jsem měla nějakou zvýšenou teplotu ze poněkud nejasného důvodu (možná proto, že se blíží úplněk, třicátého, už zítra, úúúúú!), a tak jsem se nakonec rozhodla nejet s C. do Modeny na kabaretistické představení a místo toho si pořádně odpočnout a jít brzy spát. No, ono když jste celý den doma (venku kosa jak v mrazáku), tak to se moc neunavíte, a tak jsem se nemohla divit, že pokus o usnutí kolem deváté hodiny večerní se naprosto nezdařil. Rozhodla jsem se tedy pro knížku.
Poslední, co jsem četla bylo Looking for Mr. Goodbar od Judith Rossner- takový smutně poutavý příběh, co začne zabitím a doznáním vraha a pak vypráví život oběti (holčina) od narození až po onen nešťastný den, kdy jí bylo něco kolem 27. No rotovaly mi myšlenky kolem toho ještě pár dní poté, takové to "a co by kdyby" a "proč"... Knížky jsou úžasný útěk z reality, ale taky taková dvojsečná zbraň, páč v nich se přece pořád něco děje a pak o tom musíte přemýšlet a najednou neprožíváte na sto procent svůj život, ale víc život hrdiny... Do extrému to dohnala televize, proto jsem přešťastná, že ji doma nemáme a upřímně mi nechybí, ba naopak, když se jednou za čas octnu doma, tak ji vyžaduji vypnout (a oni na mě  pak koukají jak na despotu :))
Ale zpět k bezesné noci. Zvolila jsem Sophie's World, světoznámý Gaarderův (Jostein) "filozofický" bestseller. (I proto, že jsem o Vánocích zhltla jeho Tajemství karet a přiznám se, že mi učarovalo!)
No, při prvním neznámém anglickém slovíčku jsem si vzala namísto slovníku (myslím, že tady A-Č ani nemám) do ruky Il mondo di Sofia a přečetla si celou frázi v italštině. Párkrát jsem si to takhle zopákla a nestačila jsem zírat, poněvadž jazykem se naprosto měnil smysl psaného! Přišlo mi, jako bych četla dvě úplně jiné knížky, ne tu samou v různých překladech! I ty jemné nuance volených slov vyjadřovaly úplně odlišné věci - prostě jsem na to koukala jak spadlá z višně. A je mi jasný, že kdybych měla po ruce českou verzi, tak vyzní opět zcela odlišně od těch dvou předchozích. A proto je třeba číst knížky v originále, je-li to jen možné. No, norsky jště neumím, takže se budu muset spokojit s tím, co mám, ale propříště! :)
Jo, jen tak pro pořádek - tu noc jsem, kromě Sofiina světa, stihla ještě:

• přečíst kus Tajemství tradiční čínské medicíny od Penelope Odyové ( pozor, důležitá poznámka ze str. 49, kde je mezi tzv. menšími "rozvraceči" neboli vnějšími příčinami možného vzniku nemoci uvedena i "nečinnost a příliš mnoho volného času, zpomalující energii a krevní oběh a vedoucí ke stagnaci a porušení funkce sleziny a žaludku" )
• natrénovat pár tahů a základní stínování tužkou (až do jejího otupění, ořezávat se mi nechtělo, tak jsem toho nechala), 
• uvařit si a vypít hrnek horké vody, 
• vyvětrat celý pokoj až do zimy, 
• poslechnout si celé Kamelotí album 
• přestlat celou postel
• a usnout se mi podařilo až když se C. vrátil kolem půl druhé. 

Insomnia alébrž nespavost je otřesný pocit. Nemohla jsem se dočkat rána a pořádného svižného pochodu venku.

Pochyby o tomhle blogu

Tak se pořád tak nějak zmítám na pochybách, psát-li blog česky nebo praštit-li do toho anglicky. Nebo ještě by taky připadala v úvahu italská varianta, ale to byste si, milí čeští přátelé, asi moc nepočetli. I když zase nevím, kolik vás to tu čte, ale nepředpokládám žádná závratná čísla.  Takže možná by ta angličtina nebyla až zas tak od věci.
Další pochybnost, která mě včera popadla, se týká vlastně celého obsahu tohodle blogu. Co vlastně tu chci mít? Kuchařku? Zážitky z cest? Popis mé profesní dráhy? Povídání o svých pocitech a myšlenkách? Komentáře týkající se mého života v Itálii? Každý z těchdle návrhů by vydal na samostatný blog! A tak to tu plácám páté přes deváté a chvíli odsud a chvíli zase odtama a vlastně netuším, má-li to nějaký smysl. Bude mi to k něčemu? Bude to někomu k něčemu? Nebo je to jen plýtvání času?