Chléb náš vezdejší.

Pššššt, pokouším se o kvásek, ale nechci to vyslovovat moc nahlas, abych to nezakřikla. Takže nikdo jakože nic neví a když se povede, tak pak oznámím. :)

No a vedla mě k tomu nejen kulinářská výzva (kvásek je zatím má nedosažená meta), ale i vzdálenost obchodů se zdravou výživou, kde ho mají, a navíc ne vždy je takový, jaký  bych si přála. A řekněme, že třeba i cena - za kilo kváskového chleba zaplatíte kolem 6 €... víte, kolik chlebů bych za to napekla? :) A mohli bychom je jíst i teplé...

Prozatím jsme u kupovaného, takže malá bilance: ozkoušeli jsme celkem čtyři  typy, dva a dva z dvou bio-obchůdků, kde je pečou / dováží. Plus jeden "běžný kváskový chléb.

Když to vezmu na stupnici oblíbenosti odspodu, tak poslední místo drží bílý chléb pekárny Burresi ("pane lievitazione naturale"), v ranních hodinách dostupný v supermarketech COOP. Velmi křupavá kůrka, vevnitř sněhově bílý, mouka nebio 00... viz článek Toskánský chléb. Druhý den večer je poněkud gumový, třetí den už tvrdý.

Čtvrtý v pořadí je bílý chléb ze zdravé výživy, kváskový a z bio mouky, prodávaný jako nakrájená veliká krychle. Ale jelikož je bílý (i když ne tak sněhově jako předchozí), tak nic pro mě a konzumovala ho moje polovička, které náramně chutnal.

Holt chutě máme každý úplně jinde a někdy jsou ty "preferenční střety krušné.

O stupínek výš u mě stojí kamutový chléb (viz foto).

Kamutový kváskový bio chléb

A v těsném závěsu nad ním špaldový, oba dva kváskové z jedné pekárny, velmi hutné a husté, lehce nakyslé, ten špaldový má výraznější chuť.  Jsou takové dost kompaktní s hutnou kůrkou, ale vydrží měkké i tři dny.

A na pomyslné špičce se zatím drží (a pochybuju, že ho odtam kdo kdy sundá) kváskový chléb z ovesné mouky a z mouky z lněných semínek.

První místo - ovesný chléb s moukou z lněných semínek

Kvásek je kamutový, pamatuju-li si to dobře a uvnitř jsou přimíchána semínka - len, slunečnice. Chleba jak má být, vydržel by i déle než 4 dny, ale jen se po něm zaprášilo. Po pořádném rozžvýkání sladká chuť.. hmmmm! Škoda, že ho dělají jen v sobotu a že to máme tak daleko.

Nezapomínejme, že chleba nemá v italském stolování takovou pozici jako v tom českém. Jedí ho prakticky ke všemu: k těstovinám, k masu, jako předkrm (pokapat olivovým olejem), jako scarpetta [:skarpetta:] = "botička" - kousek chleba, kterým se po skončení jídla vytře talíř tak, aby na něm nezbyla ani kapička salsy (omáčky). Chléb tady platí jako takové "docpávadlo", a proto nesmí mít chuť - má jen doprovázet chuť jídla a nerušit ji. 
Ovšem nikdy ho nejí samotný nebo jen třeba s máslem nebo pomazánkou (o paštice ani nemluvě:)). Tak maximálně přichází v úvahu Nutella. (I když i tu mají raději na palačinkách. :))

Óóó, co bych dala za kmínový chléb! Nebo Moskvu! Tu bych taky chtěla upéct.. ale jak na to? ...
Jdu hledat nějaký recept! ;)