Turista v Itálii

Tak jsem tu, po delší pauze pokračuji s pravidelnými příspěvky... Nebo se o tu pravidelnost mohu alespoň pokusit, že.

Ne, nikde jsem nebyla.. teda respektive byla jsem na spoustě míst, ale ve skutečnosti jsem z Toskánska paty nevytáhla. :)
Ono se dá být turistou i v místě svého bydliště. Obzvláště, když vám přijede návštěva. Nebo rovnou dvě, jak se přihodilo právě mě. No, přihodilo - ono to vlastně bylo domluvené, ale ne úplně záměrně. Ehm, stane se.

Přiznám se, že ze začátku jsem z toho měla trošku obavu - dvě úplně oddělené části mého "předchozího" života se setkají na místě, které je mým nynějším životem. Taková konfrontace na několika frontách: nejen ony (části) se mnou, ale i ony s prostředím, já s nimi, ony (oni) s námi a ony mezi sebou... uf!
Ale zakázala jsem si zbytečné přemýšlení předem a strachování se, však to nějak dopadne a proč to řešit, když situace ještě nenastala, že. "Don't destroy your NOW by worrying about TOMORROW.", jak by řekla Janis Joplin.

A dopadlo to. Něco podle očekávání, něco překvapivě; něco příjemně, něco naopak; každopádně poslední návštěva dnes ráno opustila Itálii a já tak trošku rekapituluju.

Dělat takového turistického průvodce není jen tak! Navíc, když k tomu musíte zvládat i roli překladatele a často i vysvětlovatele (to je ten, co se pokouší přiblížit významy, gesta a souvislosti, které z pouhého překladu nemohou být pochopeny), hostitele, kuchaře, organizátora, ...
Holt jsem všestranná osobnost! ;o) Jestli jsem se osvědčila nechám na posouzení těm, co to soudit mohou, já jsem ze sebe dala maximum.

A teď už pár fotek ze "znovuobjevování Toskánska". :)

Někde jsem byla poněkolikáté; na některá místa jsem zavítala prvně; dokonce jsem se (naprosto proti pravidlům) namanula i ke hře zvané geocaching; objevila, ve kterém italském zmrzlinářství mají rýžovou zmrzlinu bez cukru (Festival del Gelato) a chlazené sladké mandlové mléko ze Sicílie (čokoládovna Vestri); zjistila, že v Národní knihovně ve Florencii mají velmi neochotné a arogantní zaměstnance; poznala, že Pisa je alternativnější než jsem čekala; tamtéž na ulici Lungarno Antonio Pacinotti jsem prolezla pěkný obchod s kdovíproč zlevněnými knihami..
A další objevy?
Že v aulách na univerzitě přednášející mluví do mikrofonu.
Že vintage oblečení není většinou můj šálek kávy.
Že Italům se dá vytknout mnoho věcí, ale ne umění žít a užívat si života.
Že v Sieně na Piazzetta Giustizia je úžasná "retro" čajovna s originálním názvem Tea Room a spoustou domácích dortíků.
Že mraky nad Itálií jsou úplně jiné než mraky v Čechách a na Moravě.

A mnoho a mnoho dalšího.
Třeba taky, že už se cítím (a nejspíš i chovám) víc italsky než česky. Heh, to je třeba podrobit zkoušce, jestli to na rodné hroudě nevyprchá. Však ono se uvidí.