Kampa' to bude?

středa 6. října 2010

O vilných italských starcích aneb...

...aneb proč bez doprovodu ani ránu.

Tuhle jsem nazvala přítele paraniodním, když mě onehdy nechtěl pustit pěšky do centra (máme to asitak půlhodinku po klidné asfaltce) - prý cizinka, mladá a sama, to nebude dělat dobrotu. Nakonec jsme se usnesli na kompromisu - jela jsem na kole.

Naštěstí byla tahle diskuse úspěšně zapomenuta a já se dnes, jako ostatně každou středu, vydala na trhy. Bylo po jedenácté, pofukoval lehký větřík a já to vzala pěšky (bez bot) výjimečně kratší cestou.
Tak si takhle jdu, přemýšlejíc o několika věcech naráz a užívajíc si posledních slunečních paprsků, a v tom vidím v dálce pod ořešákem hned vedle asfaltky dědulu sbírat ořechy. Jak jsem se přiblížila, hned toho nechal, i pozdravila jsem ho obligátním "buongiorno" a pokračovala procházkovým tempem.

Nicméně k mému překvapení zpod ořešáku velmi čile přikřepčil až ke mně a vybafl na mě: "Vieni con me!" (Pojď se mnou!)..
Otázala jsem se, co že to říkal. Tedy ne, že bych mu nerozuměla, ale nepochopila jsem, co tím jako myslel. Následoval rozhovor (přeloženo):

On:  
Pojď se mnou! 
Já:  
A kam? 
Támhle (ukazuje ke vzdálenému neobydlenému konci ulice, kde se ční pouze pár průmyslových budov), pojď. 
A proč?
No né, jenom na pět minut, pokecáme... Pojď se mnou.  

Ne, nejdu.
Pojď, jenom na pět minut, hodíme řeč..  

Nikam nejdu.
Pojď... však i ty víš, co je to ráj..
(a vilný pohled... ajaj, konečně se mi docvaklo, co že to vlastně chce)
Ne, já s tebou nikam nejdu, jdu na trhy, nemám zájem ani čas.
Jenom pět minut, pojď.

CO SI TO VŮBEC DOVOLUJETE? Nikam nejdu.
Pojď, pobavíš se, jenom pět minut..
(a těsně nad zadkem mi přistála jeho ruka)
NEŠAHEJ NA MĚ!! (Zvýšený hlas a ruka byla hned pryč.)  

Šel mi po boku v nepříjemné blízkosti, a to i přesto, že jsem výrazně přidala do kroku.
Věkem odhaduju na něco mezi 75 a 90 lety, žlutá (pravděpodobně nikdy nečištěná) protéza, bílé vlasy, skřehotavý hlas.. No jak ze špatného filmu.

Pojď se mnou, pojď!
Gestikuloval opravdu výmluvně, oběma rukama se mi snažil naznačit že mám jít támhle s ním ...

I použila jsem i já výmluvné italské gestikulace (těžko popsat, gesto vyjadřující asi něco jako "Jak si to jako představujete? Nepřipadá v úvahu, jste se zbláznil, ne?") - nezabralo.

Naštěstí jsme dorazili na křižovatku s hlavní silnicí a já pokračovala doprava, zatímco on to stále ještě nevzdal a chtěl mě lákat rovně, do oněch odlehlých míst. Auta neauta vlezl na cestu, zastavil se v prostředku a mával, řvouce: Pojď! Pět minut! Slečno!

Tak jsem ho poslala někam (konkrétně do p.....) s tím, že nejsem žádná k.... (s prominutím). V Itálii si vůbec servítky neberou a pokud vy jo (jakože já jo), tak to daleko nedojdete. Holt na hrubý pytel...

Přešla jsem silnici a vydala se vpravo, aniž bych mu věnovala byť jen jediný další pohled.
Kolem nikde nikdo, jen pár projíždějících aut..

Ještě hodnou chvíli jsem slyšela jeho zoufalé pokusy mě přilákat zpět (volání, mlaskání, tleskání, povykování...), ale naštěstí se za mnou nerozběhl, asi to vyhodnotil jako prohrané.

Každopádně poučení z toho plynoucí:
  • Ano, Italové myslí jen na to jedno a bez ohledu na to, kolik jim je let. (A erekce jim prý nedělá potíže i ve velmi pokročilém věku. Osmdesát? No problem!)
  • Samotná holka (žena, na věku nezáleží), co nevypadá jako Italka (stačí světle hnědé vlasy či outfit ne podle poslední módy) a bez doprovodu je vždycky cíl. Oběť. Potencionální šance. Můj příběh je ještě nic, spíš úsměvný než děsivý, ale o kolika znásilněních, únosech a dalších šílenostech se tu denně píše v novinách, vám ani nebudu vyprávět.
  • Člověk se musí mít na pozoru vždy a všude. Oči otevřené a hlavně si nic nenamlouvat.
    • To, že nevěříte, že by vám sedmdesátník mohl dělat platné nemravné návrhy, nic nemění na tom, že to tak být může. 
    • To, že věříte, že ten milý člověk vám opravdu chce pomoct a svézt vás, nic nemění na tom, že to tak vůbec být nemusí.
Holt jsou to jižani a ti nemyslí hlavou, ale něčím úplně jiným... mnohem níž položeným.

A tak se závěrem chci příteli omluvit.
Není paranoidní, jen své krajany zná a ví, jak se věci mají.
Teď už to vím taky, jako vy.
A tak to mějte na mysli, až sem pojedete. :)

7 komentářů:

  1. Tyy jo. Já si říkal jak si žiješ na poklidném věnkově a vono tam může bejt i docela nebezpečno. Dědek asi zaspal jaro, tak to chtěl rychle dohnat. A taky si dost fandil koukám - prej jenom pět minul. Hlavně, že to dobře dopadlo, bejt o polovinu mladší, bůhví kam až mohl zajít. Každopádně ti přeji už žádné další takovéto zážitky.

    OdpovědětVymazat
  2. Anonymní8/10/10 13:43

    Ty máš teda v té Itálii zážitky, jak vidno nejen pozitivní.Příště raději jeď na tom kole, i kdyby byl mladší, tak mu ujedeš. L.K.

    OdpovědětVymazat
  3. No, a den na to byla na titulní stránce ve všech novinách zpráva, která se mi nechce ani psát (nechtěla se mi ani číst, ale tím, že zavřu před něčím oči ještě neznamená, že to neexistuje, že):
    Byl objasněn případ v srpnu zmizelé patnáctileté Sarah z městečka Avetrana, na jihu Itálie: Přišla na návštěvu k sestřenici, před vchodem pozdravila strýčka, co v garáži opravoval traktor, ten na ni mávl, ať přijde blíž, a když nebyla svolná nechat na sebe šahat, tak mu "ruplo v bedně", popadl provaz a v minutě ji uškrtil. Pak ji naložil do kufru auta (dceři, co se po ní přišla ptát, řekl, že ji neviděl), odvezl ji na opuštěné vzdálené pole, svlíkl ji, zneužil, oblečení spálil a mrtvolu zamaskoval do příkopu...
    Jen pro úplnost - strýčkovi bylo 57. Uf!

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj, objevila jsem Tvůj blog až dnes. A jsem nadšená.:) Teda kromě tohohle tématu.
    Všichni "jižani" jsou podobní. :( :)
    Mám spoustu podobných zkušeností z Řecka a spol.

    Pája

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj Pájo, díky! :)
    Asi to mají v krvi nebo že by tím horkým počasím? Ale zase mají jiné výhody.
    Jen k té Avetraně - kauza narostla obludných především mediálních rozměrů, nejsou noviny, co by o tom nepsaly. (A asi v tom nakonec neměl prsty jen strýček, ale i sestřenice a tetička...) Italové to neskutečně prožívají. Oni prostě milují drama!

    OdpovědětVymazat
  6. Anonymní4/11/10 19:54

    Myslím, že v krvi, ale výchova v rodině a příklady v okolí dělají také své... jeden týpek mi vyprávěl, že v dětství poznal co nebo kdo jsou prostitutky, když si je na výletu pronajal jeho děda a i pro něho... pro mé chápání masakr, ale asi to nenormální není. :)
    Jiné výhody tu naštěstí jsou. ;) :)

    To s tím strýčkem je nechutné. :(((

    OdpovědětVymazat

Reaguji co nejdřív, díky za komentář!