Uzavřít Akropoli? No jste normální?

Tak druhý post-cestovatelský řecký pozdrav. Ano, ano (jak jste asi rozpoznali z diakritiky), už je to tak - jsme zpět doma. Ale všechny zážitky jsou ještě živé a čerstvé, včera ve vlaku z Říma jsem si dokonce říkala: "Nezdálo se mi to jenom?" Ale nezdálo. Mám důkazy! ;)

Abych navázala tam, kde jsem skončila - v Messolongi.
Dodatečně jsem zjistila, že má kolem 17.000 obyvatel - takové malé provinční městečko. A taky že jo, celé centrum jsme prošli za deset minut. Ovšem tolik barů a klubů jako tam se jen tak nevidí. Koukli jsme se i do přístavu - žel už se smrákalo (omluvte kvalitu fotky), ale aspoň jeden dům na vodě jsme viděli (normálně v něm žijí rybáři! :)).

Řekové si postavili dlouhatanánskou silnici uprostřed vodní hladiny, co nikam nevede - respektive vede, na pláž. Tam se otočíte (autem) a jedete zase zpět.
Nedává to moc smysl? No, to v Řecku víc věcí.

Třeba, že místní univerzita má dáno, kolik studentů může každý semestr pustit do dalšího ročníku, protože studenti sem "přinášejí peníze" a udržují tak ekonomiku - takže buď jste mezi 30 nejlepšími, nebo si studia pěkně prodloužíte (jako většina). No, a kdo to finančně neutáhne, ten odchází (což se prý taky stává vcelku často, ono je to náročné, obzvlášť když pijí jako Dánové... vlastně spíš bych poopravila rčení: "pít jako Řek" :))


Nebo třeba, že když jsme se ve čtvrtek ráno dokodrcali autobusem do Atén a celí natěšení vyrazili na Akropoli, tak nám bylo řečeno, že je zavřená.  

COŽE?!?

Jakoby jim patřila nebo co..

Zkrátka ti, co tam pracují na archeologických vykopávkách se zrovna v den, kdy my jsme chtěli vidět Parthenon rozhodli stávkovat proti propouštění a za zvýšení platů a obsadili Akropoli. Ráno tam na ně prý nalítla policie (to my byli ještě na cestě), ale i tak celý kopec uzavřeli. Hlavněže si turisté mohli koupit lístek za 12 €, ale nahoru je prostě nepustili, jak absurdní.

Tak jsme alespoň omrkli, co se dalo...

Divadlo Dionýsia Eleuthera

A vyrazili jsme na antickou Agoru, kde měli decentní problém s tím, že jsem neměla botky.
U vchodu: "Ale ke vstupu si musíte obout boty."
"Proč?"
"Prostě musíte."
"Ehm, ale já žádné nemám (nevzala jsem si ani rezervní žabky, kdo by čekal, že nebudu moct na venkovní prostranství!!)
"Hm.. okéj, (lístek už byl zaplacen), tak dobře, ale do muzea nemůžete." (Přinejhorším jsem je už jednou viděla.) 
"Oukej."

V atriu muzea mě odchytila hlídačka s tím, že "Madam, tady bosa nesmíte!"
Hm, tak jsem jí vysvětlila, že se mi rozbily boty a že žádné nemám (výmluva pochopitelnější než vysvětlovat, že je nenosím) a ona teda svolila (uf, že to byla fuška!), že v atriu zůstat můžu, ale dovnitř nesmím, že v tomhle případě pro mně nemůže nic udělat. (No já nechápu tu logiku, jakoby to těm keramickejm amforám vevnitř nebylo šumák.)

Hrnky a mísy ze 400 l př.n.l

Ale jelikož to byl už druhý ústupek, do třetice všeho dobrého jsem to prubla a zvolili jsme vchod do muzea na opačném konci. Byla tam taková mladá holčina se dvěma dalšíma Řekyněma, kolem třicítky. Že prý kontrola lístku a pak mě uviděla neobutou (škoda, že neumím řecky, zajímalo by mě, co si říkaly), tak stejná pohádka a po úvodním šoku se všechny tři pobaveně smály a ta mladá řekla s typickou řeckou kadencí "okéj" a pustila mě dovnitř aniž by mi zkontrolovala lístek.

Jó, pravidla jsou od toho, aby se porušovaly. To platí dvojnásob na jihu Evropy.
(Ta předchozí hlídačka na ně samozřejmě hned vlítla, jaktože mě pustili... hehe, ale to už nebyl můj problém, já byla vevnitř.:))   

Kdepak cement, takhle vydrží i zemětřesení

Viděli jsme chrám Héfaista, posilovnu (ehm, něco na ten způsob, prostě Gymnasion), Hadriánův oblouk i knihovnu, Diův chrám, olympijský stadion celý z mramoru (letos je to 2500 let od známého dvaačtyřicetikilometrového běhu jednoho řeckého vojáka z Marathonu do Athén se zprávou o vyhrané bitvě)..

Olympijské kruhy nad stadiónem

No zkrátka v Aténách je pořád co vidět a co dělat. 

Ve čtvrti Psiri a Keramikos je prý nespočetně kavárniček a barů a noční život tu tepe den za dnem...
Monastiraki je zase kulturním centrem a jsou zde maličké obchůdky se vším možným, třeba takové "Kristusky" nebo "gladiátorky" alias kožené sandálky tu prodávají na každém rohu.

Je libo sandálky jako Řek?

No a večer jsme důkladně prolezli nové, nedávno otevřené muzeum u Akropole, kde je spousta originálů (a ty, co tam nejsou, mají v Londýně v britském národním muzeu) a povídání a taky promítali, jak vypadal Parthenon původně (víte, že byl barevný? A jakože dost, modro-červeno-bílo a tak dál...) a jak to s ním v průběhu let dopadlo aj. aj.

Nové Acropolis Museum

A protože večer pršelo a bouřilo jak z konve, tak jsme vzdali myšlenku jít objevovat nightlife (spát můžeme doma, že) a akorát jsme se mrkli do baru poblíž hostelu.
A co jsem viděla, to mi vzalo dech:

Nápojový lístek v centru Atén

Ne, nejsou to Češi, jen byli jednou v Praze a hrozně jim chutnalo české pivo, tak si otevřeli v Aténách bar.. Pobavilo mě to, o to víc, že Řekové točené pivo nemají, akorát lahvové (Fix a Mythos). A měli docela i plno. :)

Ráno jsme si přivstali doufaje, že se stávkaři umoudří a Akropoli otevřou...
A přestože to první půl hodiny nevypadalo (podupávání před branou a jejich neustálé [:ví dont nou jet:]), kolem deváté řekli, že jo a vše grátis a my vystartovali na kopec (jelikož jsme byli v časovém presu kvůli letu zpět). A byla to náááááádhera!

Parthenon

Erechtheion (ten s dámama místo sloupů)

Chrám Athény Niké (po rekonstrukci)

Tak KALISPERA aneb pěkný dobrý večer přeju!