Na rovinu!

Přátelé a kamarádi,
cením si upřímnosti a jednání na rovinu. Je to velká výzva, já vím, ale stojí to za to.

Říct, co opravdu cítím, myslím si či potřebuji může být nesnadné a nepříjemné, ale je to jediná cesta, vedoucí od Tebe ke mně a ode mně k Tobě. Na otevřenosti je totiž přátelství (a každý osobní vztah) založeno, tam nemá přetvářka co dělat. Přítel vás neodepíše za to, jak se cítíte, i kdybyste na něj byli sebenaštvanější. Vyslechne vás a ocení vaši snahu, protože mu bude konečně jasné, na čem je.

Leč mějme na paměti, že většina přátel neovládá telepatii, takže dokud své myšlenky a pocity nezhmotníme verbálně, nikdy se o nich druhá strana nedozví! Ať už jsou pozitivní či kritické, plné pochybností nebo zcela vyhraněné  – ať už se cítíme jakkoli, sdělme si to! Komunikujme! Má to cenu!

Mám vás ráda a díky, že jste si tohle přečetli. 

Jako malý dárek jen tak jsem vám vytvořila obrázek s citátem, který se ke mně (v italské verzi) před pár dny dostal a trefil se přímo do černého: 

Pro zvětšení klikněte

Lidské soudy nad objektivní realitou

Tak jsem se právě dozvěděla, že jsem hlavní produkční nové, dvacetidílné série sitcomu B&B. Wau!
(A mám dokonce i sekretářku!:))
 
Co to pro mě znamená? Mění se tím pro mě něco? Stala jsem se důležitější? Jsem tak šťastnější?

Nene, nic z toho. Člověka přece nedefinuje to, jaké nálepky na sobě má a co vykonal nebo vykonává či jaké role zastává, ale to, kým doopravdy je, jak se on sám cítí. (Viz citát A. de Mella:

Šťastnými či nešťastnými nás nečiní svět a lidé kolem nás, ale to, co se odehrává v naší mysli." )

Ano, slovní spojení "definovat člověka" zní hodně krkolomně, ale záměrně jsem se tak chtěla vyhnout termínu "hodnotit". Poněvadž neexistuje dobré a neexistuje zlé a stejně tak není lepší a horší, důležitější a méně důležité či nedůležité...

 

To vše je jenom subjektivní hodnocení objektivní reality.
Když něco JE, tak to prostě JE. A vůbec tomu nezáleží na něčem tak malicherném, jako jakou nálepku jsme tomu my, lidé, dali. Nezáleží tomu vlastně vůbec na ničem a tak je to správně (hodnotím! ;)), tak to má být.

Pak taky co je pro jednoho štěstím, pro druhého může být neštěstí. Anebo na co dnes nahlížíme jako na správné, může se v delším časovém horizontu ukázat nesprávným a naopak. To všechno jsou jen myšlenkové konstrukce, nic z toho reálně neexistuje!! 

 

Je zábavné se nad tím zamýšlet. Zkuste si schválně aspoň chvíli nic nehodnotit. Veškeré myšlenky, které vás napadnou, nechte přijít a odejít aniž byste je někam škatulkovali.

Není to až zas tak snadné, že? :)

Vlastně je to docela fuška, jsme totiž zvyklí hodnotit úplně všechno, od oblečení ostatních, přes jejich způsob řeči ("ten tón!"), volbu slovníku, kamarádů, školy, práce, trávení volného času (ten je aktivní = správně; onen nic nedělá = špatně) atd atd.

Úúúúú! Zastavte! Vypněte!

Máme v hlavě nikdy neodpočívající elektrárny, které neustále produkují soudy a soudečky a soudečíčky (záleží, jakou důležitost jim přiřadíme).

 

Nechte mi položit pár otázek k zamyšlení:

• Kdo jsme my, abychom hodnotili?
• Musíme mít nutně názor na všechno?
• Musí nutně být všechno buď bílé nebo černé?
• V čem nám hodnocení pomáhá?
• Žije se nám lépe, obklopeni nálepkami, které jsme věcem a událostem dali a které se s námi často táhnou už od dětství?

Vemte si takové "zpětné uvolnění vzduchové bubliny ze žaludku po jídle" (lidově "brknout si" či "krknout si" atp., kdo zná spisovný termín, nechť mi jej napíše do komentáře - já ho nenašla):

 

V Evropě je takový projev považován za neslušnost, něco nechutného, co se prostě v "dobré společnosti" nedělá.

Ovšem například v Číně nekrknete-li si po jídle dostatečně nahlas a dostatečně dlouho, obojí za přítomnosti hostitele, jste považováni za neuctivé, nevychované a dáváte tak najevo, že vám nechutnalo.

V obou případech jde jen a jen o krknutí!

Ty významy jsme si na tenhle prostý lidský projev (nebo potřebu?) asociovali my, na základě toho, kde (a jak) nás vychovali. 

Takže odpověď na poslední otázku, kterou dnes položím, už nejspíš budete tušit.

• Je správná ta evropská nebo asijská verze? ;)

Pár duchaplných citátů...

K nedělnímu večeru dávám k dobru pár citátů, co mě nedávno oslovily. Sice bych je měla dávkovat jeden po jednom, jak jsou hluboké, ale co - když už, tak už, no ne? :)
Dobrou noc přeju...

Moudří vynikají, protože vidí sami sebe jako součást celku. Září, protože nechtejí oslnit. Dosahují skvělých věcí, protože nevyhledávají uznání. Jejich moudrost je obsažena v tom, jací jsou, ne v jejich názorech. Odmítají se přít, proto se nikdo nepře s nimi.
Lao-c´

Klid chlape, začni znovu milovat život a sejdi z téhle hory a prostě buď - buď - buď nekonečnou úrodou té jedné duše nekonečna, nekomentuj, nestěžuj si, nekritizuj, neoceňuj, neuznávej, necituj, nevystřeluj meteory myšlenek, jen plyň, plyň, buď celistvý, buď takový jaký jsi, vždycky je jen to, co je - naděje je slovo jako sněhová vichřice - toto je to Velké poznání, toto je to Probuzení, toto je ta nicotnost - tak sklapni, žij, cestuj, podnikej dobrodružství, modli se a nebudeš litovat.
Jack Kerouac (Dharmoví tuláci)

Je lepší rozsvítit jen malou svíčku, než proklínat temnotu.
Konfucius 

Proto: 
Žij podle svojí víry. Dělej to, co ti radí srdce... To, co chceš... Lidský život je divadelní představení, které se hraje bez předchozích zkoušek. Zpívej, směj se, tancuj, měj rád... a žij intenzivně každý okamžik svého života... dříve, než spadne opona a hra skončí bez potlesku.
Charile Chaplin

Nehněvat se, to prozrazuje někdy spíš duševní netečnost než vážnou povahu, avšak držet na uzdě své city a svůj jazyk, když jsi rozhněván, nebo i mlčet a mít ve své moci svá duševní hnutí a své rozrušení, to svědčí o nevšedních schopnostech, když už ne o dokonalé moudrosti.
Marcus Tullius Cicero 

Má-li problém řešení, nemá cenu dělat si starosti. Nemá-li problém řešení, starosti nepomohou...
Dalajláma

Tanec v pěti rytmech

Dnes tři taneční odkazy:

5 rytmů je česká verze anglického "tance 5 RHYTHMS", na který jsem náhodou narazila a který mě zaujal. Pořádají středeční otevřené kurzy v Praze, škoda, že tam nejsem, zašla bych.
Anebo na hodiny tance v domě Maitrea, i ty vypadají lákavě. Žel stále Praha. :)

Pokud máte chvíli a chcete se o sobě a o tom, jak se vaše já projevuje v tanci (nepředstavujte si žádnou klasiku) dozvědět víc, můžu jen doporučit anglickou stránku zakladatelky tance pěti rymů Gabrielle Roth.
Mimo mnoha krásných citátů a jednoduše formulovaných pravd tam najdete vše, co se tance a vyjádření sebe sama týká. Taky tam najdete proč vlastně pět rytmů, jaké to jsou a co znamenají.
Upozorňuju, že jim tam k tomu hraje moc pěkná hudba (ať se neleknete jako já :)) Pusťte si zvuk.  Na chvíli.

Jeden citát za všechny (co se mi nejvíc líbil): 
You cannot travel the path 
            until you have become the path itself.  
                       (Budha)

Sofiin svět dvoujazyčně k zahnání nespavosti

Včera jsem měla nějakou zvýšenou teplotu ze poněkud nejasného důvodu (možná proto, že se blíží úplněk, třicátého, už zítra, úúúúú!), a tak jsem se nakonec rozhodla nejet s C. do Modeny na kabaretistické představení a místo toho si pořádně odpočnout a jít brzy spát. No, ono když jste celý den doma (venku kosa jak v mrazáku), tak to se moc neunavíte, a tak jsem se nemohla divit, že pokus o usnutí kolem deváté hodiny večerní se naprosto nezdařil. Rozhodla jsem se tedy pro knížku.
Poslední, co jsem četla bylo Looking for Mr. Goodbar od Judith Rossner- takový smutně poutavý příběh, co začne zabitím a doznáním vraha a pak vypráví život oběti (holčina) od narození až po onen nešťastný den, kdy jí bylo něco kolem 27. No rotovaly mi myšlenky kolem toho ještě pár dní poté, takové to "a co by kdyby" a "proč"... Knížky jsou úžasný útěk z reality, ale taky taková dvojsečná zbraň, páč v nich se přece pořád něco děje a pak o tom musíte přemýšlet a najednou neprožíváte na sto procent svůj život, ale víc život hrdiny... Do extrému to dohnala televize, proto jsem přešťastná, že ji doma nemáme a upřímně mi nechybí, ba naopak, když se jednou za čas octnu doma, tak ji vyžaduji vypnout (a oni na mě  pak koukají jak na despotu :))
Ale zpět k bezesné noci. Zvolila jsem Sophie's World, světoznámý Gaarderův (Jostein) "filozofický" bestseller. (I proto, že jsem o Vánocích zhltla jeho Tajemství karet a přiznám se, že mi učarovalo!)
No, při prvním neznámém anglickém slovíčku jsem si vzala namísto slovníku (myslím, že tady A-Č ani nemám) do ruky Il mondo di Sofia a přečetla si celou frázi v italštině. Párkrát jsem si to takhle zopákla a nestačila jsem zírat, poněvadž jazykem se naprosto měnil smysl psaného! Přišlo mi, jako bych četla dvě úplně jiné knížky, ne tu samou v různých překladech! I ty jemné nuance volených slov vyjadřovaly úplně odlišné věci - prostě jsem na to koukala jak spadlá z višně. A je mi jasný, že kdybych měla po ruce českou verzi, tak vyzní opět zcela odlišně od těch dvou předchozích. A proto je třeba číst knížky v originále, je-li to jen možné. No, norsky jště neumím, takže se budu muset spokojit s tím, co mám, ale propříště! :)
Jo, jen tak pro pořádek - tu noc jsem, kromě Sofiina světa, stihla ještě:

• přečíst kus Tajemství tradiční čínské medicíny od Penelope Odyové ( pozor, důležitá poznámka ze str. 49, kde je mezi tzv. menšími "rozvraceči" neboli vnějšími příčinami možného vzniku nemoci uvedena i "nečinnost a příliš mnoho volného času, zpomalující energii a krevní oběh a vedoucí ke stagnaci a porušení funkce sleziny a žaludku" )
• natrénovat pár tahů a základní stínování tužkou (až do jejího otupění, ořezávat se mi nechtělo, tak jsem toho nechala), 
• uvařit si a vypít hrnek horké vody, 
• vyvětrat celý pokoj až do zimy, 
• poslechnout si celé Kamelotí album 
• přestlat celou postel
• a usnout se mi podařilo až když se C. vrátil kolem půl druhé. 

Insomnia alébrž nespavost je otřesný pocit. Nemohla jsem se dočkat rána a pořádného svižného pochodu venku.

O spisovatelství, nemoci a směnném hospodářství

Opět jsem se, nechtěně, dostala na nějakých více jak sto otevřených tabů v rámci Firefoxu a při velkém úklidu jsem narazila na pár, které radí, jak se stát tvořivým spisovatelem a které knihy je naprosto nezbytné načíst. Co kdyby se mi to někdy hodilo? Než je zruším, raději na ně sem odkážu - můžou se hodit i jiným.

• 75 Books Every Writer Should Read 
• 25 Helpful Websites for Creative Writers

 Z dalších oblastí jsem již poněkolikáté narazila na stránku o půstu, klystýru a dalších typech očisty střev - pozor, jen pro silné žaludky. Na půst nemám - jak nejím, tak jsem nevrlá a nepříjemná až hrůza. Dnes jím jen zeleninu, jsem totiž překyselená a to není dobrý. Navíc je Cris nemocný a já bych to nerada chytla taky. Uvařila jsem nám poránu čaj z lotosového kořene, zbytek jsme snědli v zeleninové směsi. Je to prý výborný čínský prostředek k uvolnění hlenů v organismu, používá se jako prevence i v boji proti nachlazení. Tak uvidíme. 
Poslední dnešní odkaz je na LETS (Local Exchange Trading System) neboli alternativu k peněžnímu hospodářství, ve zkratce je to systém "službu za službu". Myšlenka zajímavá, v Anglii prý již funguje. Vlastně bych vynechala ty jednotky, jen bych směňovala služby, to by taky šlo, ne?
Výstižný citát dne od Esthera Dysona: Maybe the best way to slow down is to sleep a little more, and pay more attention when you’re awake.