(A mám dokonce i sekretářku!:))
Co to pro mě znamená? Mění se tím pro mě něco? Stala jsem se důležitější? Jsem tak šťastnější?
Nene, nic z toho. Člověka přece nedefinuje to, jaké nálepky na sobě má a co vykonal nebo vykonává či jaké role zastává, ale to, kým doopravdy je, jak se on sám cítí. (Viz citát A. de Mella:
Šťastnými či nešťastnými nás nečiní svět a lidé kolem nás, ale to, co se odehrává v naší mysli." )
Ano, slovní spojení "definovat člověka" zní hodně krkolomně, ale záměrně jsem se tak chtěla vyhnout termínu "hodnotit". Poněvadž neexistuje dobré a neexistuje zlé a stejně tak není lepší a horší, důležitější a méně důležité či nedůležité...
Když něco JE, tak to prostě JE. A vůbec tomu nezáleží na něčem tak malicherném, jako jakou nálepku jsme tomu my, lidé, dali. Nezáleží tomu vlastně vůbec na ničem a tak je to správně (hodnotím! ;)), tak to má být.
Pak taky co je pro jednoho štěstím, pro druhého může být neštěstí. Anebo na co dnes nahlížíme jako na správné, může se v delším časovém horizontu ukázat nesprávným a naopak. To všechno jsou jen myšlenkové konstrukce, nic z toho reálně neexistuje!!
Je zábavné se nad tím zamýšlet. Zkuste si schválně aspoň chvíli nic nehodnotit. Veškeré myšlenky, které vás napadnou, nechte přijít a odejít aniž byste je někam škatulkovali.
Není to až zas tak snadné, že? :)
Vlastně je to docela fuška, jsme totiž zvyklí hodnotit úplně všechno, od oblečení ostatních, přes jejich způsob řeči ("ten tón!"), volbu slovníku, kamarádů, školy, práce, trávení volného času (ten je aktivní = správně; onen nic nedělá = špatně) atd atd.
Úúúúú! Zastavte! Vypněte!
Máme v hlavě nikdy neodpočívající elektrárny, které neustále produkují soudy a soudečky a soudečíčky (záleží, jakou důležitost jim přiřadíme). - Kdo jsme my, abychom hodnotili?
- Musíme mít nutně názor na všechno?
- Musí nutně být všechno buď bílé nebo černé?
- V čem nám hodnocení pomáhá?
- Žije se nám lépe, obklopeni nálepkami, které jsme věcem a událostem dali a které se s námi často táhnou už od dětství?
Vemte si takové "zpětné uvolnění vzduchové bubliny ze žaludku po jídle" (lidově "brknout si" či "krknout si" atp., kdo zná spisovný termín, nechť mi jej napíše do komentáře - já ho nenašla):
V Evropě je takový projev považován za neslušnost, něco nechutného, co se prostě v "dobré společnosti" nedělá.
Ovšem například v Číně nekrknete-li si po jídle dostatečně nahlas a dostatečně dlouho, obojí za přítomnosti hostitele, jste považováni za neuctivé, nevychované a dáváte tak najevo, že vám nechutnalo.
V obou případech jde jen a jen o krknutí!
Ty významy jsme si na tenhle prostý lidský projev (nebo potřebu?) asociovali my, na základě toho, kde (a jak) nás vychovali.
Takže odpověď na poslední otázku, kterou dnes položím, už nejspíš budete tušit.
- Je správná ta evropská nebo asijská verze? ;)
Kdo jsme abychom hodnotili? Jsme lidé, myslící, rozumem obdařené (jistě že jsou výjimky, např politici atd.) bytosti, tudíž je naší přirozeností hodnotit a udělovat "nálepky" věcem a lidem a událostem. Je dobré mít vlastní názor. Nedávno jsem někomu položil otázku, jak, dle jeho názoru vznikl život na Zemi. Buď Darwinova teorie o evoluci, nebo byl život "vysazen" nějakou inteligencí, říkejme mu třeba Bůh. Dotyčná osoba odpověděla že na to názor nemá. Na otázku k čemu se alespoň přiklání mi bylo sděleno, že nemá cenu se tím zabývat.
OdpovědětVymazatV čem nám hodnocení pomáhá? V dalším rozhodování se. Když se půjdu někam ucházet o místo, tak se zaměstnavatel bude rozhodovat, podle toho, co který uchazeč umí, co studoval, co vykonal. Ne podle barvy očí, nebo podle toho jak se kdo cítí. Všichni se na všechno díváme lidským pohledem. Rozlišujeme špatné a dobré. Vražda je špatná, ať se na to dívám z kterého koliv úhlu. Jistě že takovýmu slimákovi je to putna. Jsou lidi, kteří nejí určité potraviny, cukry, tuky, některé ovoce, maso, protože je to podle nich nezdravé… Jiní nad tím nepřemýšlí a sní cokoliv. Proč? Protože každý má svůj názor. Každý to nějak hodnotí. Nikdo asi nebude jíst dobrovolně jedovatou muchomůrku, ale takovýmu slimákovi je to jedno….
Tohle bude chtít nejspíš "nechutně" dlouhý komentář-ani nevím, kde začít.:)
OdpovědětVymazat1) Je naší přirozeností hodnotit a udělovat nálepky? O jaké přirozenosti mluvíš? Definovala bych to spíš jako "vlastnost" nebo ještě líp "zvyklost", ale přirozenost teda rozhodně ne.
2) Co je ti k tvému současnému životu platné, jestli se přikláníš k Darwinově teoriio evoluci nebo ke stvoření bohem? Obojí (ať už je to jak chce) má stejný následek a to jsi ty, tady a teď. A tvé existenci (nazvěme to takhle) je úplně šumák, jestli jsi je tvoje hlava přesvědčena o tom, že ses vyvinul z opice nebo že tě stvořil bůh.
Měl-li by si člověk udělat názor na všechno, co na světě existuje, ani by to za celý život nestihl. A pokud vím, tak za á: názoru se nenajíš a za bé: za človka mluví hlavně činy, ne názory. Takže já bych s nimi taky zbytečně neztrácela čas.
3) Myslím, že zrovna slimák by ti jedovatou muchomůrku nesnědl, poněvadž zvířata následují instinkt a ten jim řekne, co jíst a co ne. Ale to odbočuju (I když někdy by nám to taky neuškodilo a nemusíme zrovna pít Sprite. :))
4) To, co jsi v souvislosti s hodnocením vyjmenoval je spíš umění správného rozhodnutí. Půjdu-li se ucházet o práci, jak zmiňuješ, je jasné, že musím mít jistou kvalifikaci. A je na "šéfovi" vybrat mě. Ale měl by to udělat na základě právě toho, co dokládám, co mám za sebou (tedy co mě v minulosti formovalo tak, že jsem nyní k oné práci vhodná) a pocitu, jaký ze mě má (první dojem plus stačí pár odborných otázek) než na základě toho, zda mám make-up, jaký mám objem hrudníku nebo zda jsem přišla v nejnovějším oblečku od Gucciho. Plesk, a už mám nálepku...
5) Ad špatné a dobré.. záleží, odkud na to hledíš. Co takhle oko za oko, zub za zub?
6) A co se stravy týče, to je spíš vyvození závěru z dostupných informací. A taky otázka priorit - někomu na tom záleží (a ví i proč) a někomu ne. Ale to jsme u osobních rozhodnutí jedince...
Je jedno jestli to nazveš přirozenost či vlastnost. Pro člověka je to prostě běžné a zcela normální hodonotit a vytvářet si na něco názor. (Nejsme zvířata, které se řídí, jak jsi poznamenala, instinkty a pudy. Lev v divočině si neřekne - mám hlad, tak si ulovím zebru. Vlastně ne, minule byla dost tuhá, zkusím raděj gazelu. - Prostě co vidí to uloví.)
OdpovědětVymazatKdyž jsme u toho názoru, neříkám, že musíš mít názor uplně na vše, ale.. Přečteš si knihu, uděláš si na ni názor. Zhlédneš vystoupení, uděláš si názor. Vyzkoušíš cizí recept a máš na to nějakej názor. Poznávám lidi a dělám si o nich názor. Když ti někdo položí otázku - existuje Bůh? Tak řekneš nemám na to názor? Když se zeptám - přistane člověk za našeho života na Marsu? Zas řekneš nemám na to názor. Před měsícem se ztratilo v Praze dítě. Dost se o tom psalo, mluvilo a doteď ho nenašli. Když o tom s někým mluvím, každý mi řekne svůj názor, je-li živá, mrtvá atd. Nikdo mi neřekl - nevím, nemám na to názor, nezajímá mě to. Prostě komunikace s ostatními lidmi, je tvořená předáváním informací a velkou část tvoří naše vlastní názory. Nacokoliv. Bylo by špatný kdybychom na vše co řeknou ostatní odpověděli jen nezajímá mě to, nemám názor.
Dnes byly ty rohlíky nějaky gumový, nezdá se ti? - nevím, nemám názor.
A chtěla bys raděj chlapce, nebo holčičku? - to je jedno nemám názor.
Vidělas co měl náš profesor za divnou košili, a ten účes? - nehodnotím to, nezajímá mě to.
A co je vlastně ...vyvození závěru z dostupných informací.. - to je vytvoření vlastního názoru.
Oko za oko, zub za zub? To jako za vraždu - trst smrti? Já nejsem proti, ale ta vražda musí být spáchána vědomě a hlavně musí být prokázána. Protože popravit někoho a za rok zjistit, že to neudělal, je přinejmenším dost blbý. A popravit někoho za to, že dostal na silnici smyk a srazil chodce mi taky nepřipadá vhodný trest. A když jsem psal, že vražda je špatná, tak sem tím nemyslel popravu jako trest, ale původní zločin. Prostě bezdůvodné zabití člověka člověkem.
Takže za sebe říkám, mějme názor, hodnoťme.
Možná už sis udělala z těch několika mých komentářů na mě nějakej názor, možná že už mám někde na sobě nějakou malou nálepečku....
PS. jednou jsem našel muchomůrku ožranou slimákem, že by slimák sebevrah? A nebo pro něj prostě nebyla jedovatá.