Makrobiotika stále populárnější!

• Článek ve Vlastě o makrobiotickém vaření a stylu života (Nine Star Ki).
• Článek v časopisu Jóga dnes o makrobiotice jakožto o stravě vyvolených a jeho pokračování o cukru. 
• Od téže autorky pak další článek o MB na stránkách nového (aspoň pro mne) makro - bio - vege- atd. obchůdku Cesmína.bio v Praze na Londýnské. 
• Popularizační článek Makrobiotika donaha svlečená od Honzy Jíchy na Tiscali.cz.
• A o makrobiotice jakožto životním stylu ve Fit ženě.

A určitě by se toho dalo najít i víc, zkrátka se mi zdá, že makrobiotika se stává čím dál tím populárnější. Ovšem samozřejmě to může být jen a jen můj osobní dojem. Znáte to, když se na něco konkrétního zaměříte, jakoby NÁHODOU se kolem začnou objevovat indície a znamení.. Zkrátka a dobře, zajímáte-li se o makrobiotiku, začnou kolem vás vyskakovat články o ní jak houby po dešti. :)

Tak kdo by se chtěl dozvědět víc, tak nezůstaňte u článků, ale na doporučení jsou tu jiní odborníci / stránky / fóra...

A proč to vlastně všechno píšu.
Víceméně makrobiotiku praktikuju už třetím rokem, ale pořád ještě jsem asi nepochopila spoustu věcí. Třeba jak to prezentovat. Holt člověk se stále učí.
Minulý týden se mi tuhle stalo, že jsme večer jeli se známými do jednoho televizního studia (my jako doprovod, známý spolumoderoval) na přímý přenos jedné televizní "show".

O kvalitě toho programu se nebudu zmiňovat, pro mne osobně to byla hodina utrpení, kdy bych se nejraději zahrabala pod zem. Ano, jsem přehnaně empatická. Jednalo se o takové ty "šprýmařské žertíky", kdy voláte lidem a utahujete si z nich... no někdo to považuje za vtipné. (Snad jediný povedený byl ten, kdy se ptali po jistém panu Saurovi, co měl být na "schůzi" v kulturním domě. Křestním jménem Dino. A příjemce na druhé straně drátu zařval do sálu na plné kolo Dino Saur... načež zavěsil, protože mu to nejspíš došlo. :))

Byli jsme dva páry v jednom (ne našem) autě a po skončení vysílání (kolem půlnoci) všichni řádně hladoví. Jíst o půlnoci?!? Bylo-li by po mém, jeli-bychom domů a čau. Žel jsem byla v menšině. A jediné, co bylo v tuhle pokročilou hodinu široko daleko otevřené, byl McDonalds.
Takže jsem se, chtě-nechtě, ocitla ve fast-foodu pod palbou dotěrných otázek na téma proč si nic nedám ("tak aspoň zmrzlinu!"), soucitných a nechápavých pohledů ("No to je hrozný; chudinko, ty nic nemůžeš, já bych se z toho zbláznil, jak vůbec existuješ? Co teda vlastně jíš?") absolutního staromódního nevyvratitelného a neotřesitelného názoru na jídlo ("Rýže? To jako na snídani?!? Ale tak capuccino si aspoň dáš, ne? Ani kafe?!?") plus snahy zviklat mě ("aspoň něco, jen dneska!") a dát mi pocítit, jak trhám partu ("to je hrozný, jíst když naproti mě jsou nasucho.. si to ani neužiju").
Zcela sebekriticky se přiznám, že jsem situaci vnitřně nezvládla (navenek nebylo nic poznat) a nálada mi okamžitě sjela hluboko pod bod mrazu, kde zůstala ještě následující den.
Myslím, že nemám pražádnou chuť zase se s nimi na dlooooouhou dobu někam vypravit.

Tak a teď si dovolím malou reflexi:

Jsou lidé, kteří, ani když řeknete, že je to vaše volba, že jste tak spokojení a šťastní a hlavně zdraví, a že vám to naprosto vyhovuje, nejsou schopní to pochopit a přijmout. Protože se to vymyká normálu. Zkrátka jste "divní".
Buď si zaklepou na čelo a nechají vás být (to se mi snad ještě nestalo) nebo vás zahrnou otázkami. Ale nejsou to otázky zvídavé, takové, jaké by vám položil někdo, koho jste zaujali a kdo se chce dozvědět víc. Ne.
Jsou to otázky tzv. "prokazující a potvrzující vaši nepravdu a bláznovství". Takový člověk jakoby stál pomyslně nad vámi (cítí se tak) a shlížel na vás tam dolů se soucitem. (Navíc když řeknete, že jste se změnou začali kvůli zdravotním problémům (jako já) - právě jste si vykopali hrob a uložili se do něj zaživa.)

Řešením je (dle hesla "na hrubý pytel hrubá záplata") kategorický postoj*.
Být dogmatik pevný v kořenech i názorech (aspoň navenek) a nenechat se zviklat a vyprovokovat k mluvení o sobě sama.
Ba co víc, zvládnete-li (já musím trénovat), zkuste se na něj kouknout svrchu vy. ("Jíst o půlnoci? Smažené kuře? Vy jste se zbláznili - víte, jak si tím škodíte?!?")

Prostě jsem makrobiotik. Tečka.
Makrobiotika říká, že "bla-bla-bla". 
V makrobiotice se nepoužívá "bla-bla-bla". Proč?
Protože podle makrobiotiky "bla-bla-bla". 
Takový malý kolovrátek, co si stále přede svou..

Výhody:
Nevystavujete se tak osobní konfrontaci (kterou, ať se snažíte jak chcete, tak s tímto staromódním druhem lidí prostě nevyhrajete) a heslo MAKROBIOTIKA je Vám jakýmsi "obranným štítem".
Vezměte to třeba jako  jistý druh náboženství. Řeknete-li "jsem křesťan", taky se vás nebudou ptát "a to se musíš každý den modlit? A každou neděli chodit do kostela? Chudáku..." Ne, vezmou to tak, jak to je.
Je to vaše rozhodnutí, vaše volba. Takže jsem makrobiotik. Ber nebo nech být.

Ano, je to takové trošku "berličkové řešení".
Samozřejmě neradím uplatňovat všude a na všechny - já ráda vysvětlím, v čem makrobiotika spočívá, jaké jsou její výhody a silné stránky, klidně i zabrousím do osobních zkušeností - ale POUZE za předpokladu, že člověk, se kterým mluvím, má OPRAVDOVÝ zájem a nepovažuje mě jen za kuriozitu či potvrzení svého "šťastného života" naplněného salámky, sýrečky, mlíčky, masíčkem, buchtičkami a zmrzlinkami.

A propos, zmínila jsem se, že onen známý váží dobrých 120 kg? ;)

*díky C. za nový úhel pohledu na věc.