Ohoz na rande a dál?

První (druhá, třetí, ..) láska, první rande, trávení nekonečných hodin před skříní ve snaze rozhodnout se, co si oblíct. Několik dilemat najednou:
Aby se to hodilo k příležitosti (nepůjdu přece v šatičkách na pěší tůru, že). Aby se mu to líbilo (jakási ženská posedlost zalíbit se mužům za každou cenu). Aby to nebylo příliš vyzývavé, ale ani nic nenaznačující. Aby to bylo IN (v módě). Aby to bylo čistě vyprané, voňavé. Aby to všechno dohromady ladilo. Aby mi k tomu ladily doplňky (kterou kabelku si vezmu?). Aby mi nebylo zima, ale abych se ani nepotila. Abych nevypadala jak na pohřeb (celá v černém) nebo na svatbu (celá v bílém) nebo jak kanárek (příliš barevné). Nejsem v tom příliš hubená? Nebo nedělá mě tenhle střih naopak tlustší?
A to nemluvím o rozhodování se před zrcadlem:
Jak si načesat vlasy? Dát si gel? Umýt si je? Mokrý look nebo rozlítané? Nebudu vypadat jak divoženka? Nemám nevýraznou barvu? Bude se mu můj účes líbit (ústřední otázka, že)?
Stíny? Řasenka? Pudr? Make-up? Světle? Výrazně? Podmanivě? Nenápadně? Vyzývavě? Svůdně?
Který parfém? I antiperspirant? Nebo jen toaletní vodu? Decentně, nesmím to přehnat, ale nesmím ani páchnout potem..
Mám vyleštěné boty? Jehly? Tenisky? Hodí se to k oblečení? Neměla bych se k těmhle botám převlíct?
(...)

A to všechno proč? 

Kvůli chlapům?
Myslíte si, že to opravdu ocení?
A pokud to opravdu ocení, oceníte vy jeho? Vážně chcete někoho, jehož jediným přáním je, abyste vypadala jako ze žurnálu - umělá, pomalovaná, převoněná, vyšňořená.. nesvá?
Jste to ve finále opravdu vy nebo jen kopie modelu, okoukaného z  časopisu a navnímaného z reklam a obchoďáků?
Kde je vaše pravé já? Pod kolik vrstev líčidel, krémíčků, voňavek a hadříků jste je schovala? Nebo ještě hlouběji? Udusat do nitra, uzamknout, zahrabat, klíč zahodit, padací most vytáhnout, všechny cesty zničit.. Protože "to se přece nehodí"? "co by si o mně pomysleli"? "musím jít s dobou"? ...?!?
Tak dlouho si na něco hrajete, až se ztratíte a nevíte, která z těch mnoha tváří, které nasazujete, jste opravdu vy a které jsou jen masky, zajišťující klidný průplav tím, co nazýváte životem, ale ve skutečnosti je to jen přežívání. Marnotratné mrhání tak vzácného času, co tady na Zemi máme.
Já po vás nic nechci, nebojte.
Jen se sem tam sama sebe zeptejte: "Jsem tohle opravdu já?" "Je tohle opravdu to, po čem v hloubi duše toužím?" nebo "Vážně to já takhle chci?"
A když ne, tak k čertu s tím! Žijem jenom jednou, tak ať to stojí za to! 

Co je nám do okolí? To nás svou existencí může obohacovat stejně tak, jako my můžeme obohacovat je. Ale když neznáme sami sebe, asi těžko kohokoliv obohatíme o něco, co neznáme.
Jedna bezosobnostní vyumělkovaná lidská skořápka z obřího stáda, řídícího se domnělými módními a společenskými pravidly, mi toho asi moc nedá.
Tak nebuďme povrchní! Pojďme si za tím svým!