Gabrielovy náhradní mámy

Tohodle skřítka tu máme již pátým dnem na hlídání. Teda naštěstí ne my, ale C. rodiče (a prarodiče). Pamatujete se na říjnového Gabriela? Švagrová v pětatřiceti povila první (a asi i poslední) mimčo, kterému je teď něco málo přes sedm měsíců.
Joj, minulou neděli slavili první výročí svatby a zároveň křtili Gabriela a jako "dáreček" mu "nadělili" sedm dní odloučení od maminky. Ano, vidíte správně. Přiznám se, že jsem zvolila poněkud ironický tón, ale když jinak mi to nedá..

Gabrielův tatínek je na poměrně vysoké pozici v jedné italské společnosti a byla mu nabídnuta možnost týdenní dovolené v Kanadě na účet firmy. A jelikož sám by nejel (všichni tam budou spárovaní) a taková příležitost se neopakuje (slova jeho manželky), rozhodli se nechat synka v péči prarodičů a vyjet za dobrodružstvím. Ehm, vlastně vyletět.
V rámci Kanady mají naplánovány čtyři další vnitrozemní lety, navštíví ta nejvýznamnější místa jako Niagáry, Skalnaté hory atd. atd., vše plně hrazené. Program nabitý do poslední minutky.

Takže měsíc před odletem začalo odvykání na kojení (to má teprve půl roku!), první umělá strava..
Já děti nemám, ale mně by mohli nabídnout třeba čtyři takové cesty a nejela bych. Toho stresu! Opustit na celý týden část mého já, mně nejbližšího človíčka jen pro plachý pozemský zážitek.. Ani bych si to nemohla užít.. Navíc užít co? To, abych se hnala z místa na místo, pro pár fotek (protože co si budem namlouvat, to si přece nelze vychutnat v tak krátké době) a to, abych se vrátila ještě zdrchanější než jsem odjela? Navíc si s sebou musela vzít i odsávačku prsu (holt se jí pořád ještě tvoří mléko, že).. prostě echt proti přírodě.

Možná jsem úplně staromódní, ale když si pořídím dítě, tak se podle toho chovám a nenechám ho bez maminky..
A pak ty finty, třeba uspávání pyžamem, ve kterém spala než odjela, předávání si ho (pět dní u nás a zbytek u tatínkových rodičů a prarodičů), ...
Obě postarší dámy (takže jeho babička-64 let- a prababička-93 let-) mají pocit, že na něj musí neustále mluvit. Prostě neexistuje chvilka ticha. Nenechají ho na pokoji. Ale kdyby na něj aspoň mluvily, jenže to jsou opakující se neartikulované skřeky typu E - E - E ... a TI - TI - TI ... bez významu. Nebo fráze typu "Ma come è bello questo bambino?!" (No jak je krásné tohle děťátko?!) klidně třicetkrát za den.. Co z něj asi vyroste? :)

No naštěstí ještě neumí mluvit a je to takový nebrečící andílek, jinak by to bylo neustálé mamma mamma, vsadím se. Ale co bych za to dala vědět, co si myslí. Četli jste Prevítem snadno a rychle od Simona Bretta? Tak asi tak... :)

Nic, za pár dní jsou zpět a po dvou dnech odpočinku je čeká další firemní cesta. Tentokrát do Maroka. A vezmou s sebou i Gabriela. Do Maroka. Cuká mi ruka na jisté krouživé gesto kolem pravého spánku. Ale to je každého věc, že.