Sushi orgie

xV Praze jsme zašli do "restaurace" v Palladiu na nám. Republiky, nabízející Running sushi (All you can eat), česky Sushi na běžícím pásu aneb Jezte, dokud můžete. A stálo to za to.

Rozhodně jako kulturně - kulinářský zážitek můžu jen doporučit. Není to pouze o sushi, mají různé japonské, čínské a vůbec východoasijské speciality (názvy po mně nechtějte) na maličkých barevných talířcích, které kolem vašeho stolečku projíždí na dvou běžících pásech za plexisklem.
U každého stolečku jsou malá zasunovací (nebo odsunovací?) dvířka a jakmile se vám některý z právě kolem projíždějících pokrmů líbí, musíte je hbitě otevřít, talířek ulovit a pak zase dvířka zavřít. A pak si pochutnáváte a kouskem očka pozorujete, co všechno se kolem vás míhá.
Na horním pásu jedou teplé pokrmy a na spodním studené, včetně sushi.  Tempo je poměrně svižné, takže o chce umět se rychle rozhodnout. Dobrý trénink! :)

Pro mě, jakožto pro analfabeta v sushi na všechny způsoby, to bylo úžasně vzrušující. Nikdy totiž pořádně nevíte, co dostanete. Na to jsem taky několikrát narazila, poněvadž není jaksi rozlišeno, který pokrm je slaný a který sladký. Hm. A jak známo, tak já sladké nepapám. Takže kynuté knedlíčky nasladko, smažený banán a sladká koule s adzuki krémem se po prvním kousnutí dočkaly odložení, a poučena jsem ani nezkoušela ty vábně vypadající kokosové a sezamové kuličky, nemluvě o ovoci (meloun vodní i cukrový, pomeranč, ..)

Nejhorší zkušenost?
Korejské kimči. Já to tipla, že to bude kimči, a proto jsem to chtěla vyzkoušet. Směs cibule se zelím naložené v pálivé paprice či chilli nebo nevím, každopádně po prvním soustíčku jsem prý okamžitě zrudla jak rak a měla jsem pocit, že budu chrlit oheň. To se vážně nedalo! Tak rychle jsem ještě nikdy skleničku vody nevylemtala!
Pak taky jakési pikantní smažené kuřecí kousky (kost a troška masa kolem, nenene).  

Nejlepší zkušenost?
Rizoto z basmati rýže se zeleninou, krevetky na všechny způsoby, sushi, miso polévka (kterou vám na požádání donesou v roztomilé nádobce s víčkem a megalžičkou, je v ní spoooousta wakame řas a kostičky tofu a tipla bych to na nějaké bílé miso, rozhodně to nebylo ani ječné ani rýžové, ty znám), kuřecí kousíčky na kešu oříšcích a překvapení v alobalu - tam prý nikdy nevíte, co dostanete, ale já měla štěstí na vařenou kukuřici, mňam!
Taky mě příjemně chuťově překvapil nakládaný (picklovaný) zázvor, který je k dispozici na stole spolu s wasabi pastou a sójovkou jako dochucovadlo. Asi to moc lidi nejedí, páč ho chtěl číšník odnést.. tedy než si všiml, že se jím láduju, načež se překvapeně omluvil a nechal mi ho tam.

Po asitak hodině se mí spolustolovníci už nemohli ani pohnout, jak byli napuclí, ale já jsem tak nějak ještě pořád měla apetít. Připisuju to mé velké kapacitě žaludku a taky tomu, že jsem neprokládala ovocem a sladkým. Jsem taková studna bezedná, no. :) No, ale přejídat se není zdravé, takže jsme místo opustili, všichni spokojení.

Poslední poznámka týkající se ceny: do 17. hodiny je tahle sranda za 300,- (nápoje jsou vždy extra, za 0,33l vodu dáte 40 Kč), po 17. se platí 400,-. Může se to zdát hodně, ale stojí to za to. Tedy na každodenní návštěvu to není (je tu dost smaženýho a poměrně i masa), ale jednou za čas při nějaké speciální příležitosti je to fajn zážitek.
Doporučuju.