Usoudila jsem, že je toho zapotřebí a jelikož nejsem plánovací typ (no, ne že bych vyloženě nebyla, ale co si naplánuju, to mi většinou - ať už je to mnou nebo shodou okolností - nevyjde), tak jsem se prostě jedno úterý nenasnídala. A jelikož na půst nějaký ten pátek už myslím, tak jsem se i přesvědčila, že se ani nenaobědvám (ale že mě to stálo cukání!) a když už se schylovalo k večeru, tak to přece nepokazím večeří, že.
A vydržela jsem. Jen na vlažné vodě s citrónem. Pro ty kolem mne to asi nic příjemného nebylo, pro mě samotnou taky nijak zvlášť, ale mám z toho teď dobrý pocit. Cítím se lehčí, nabitější energií, elánem...
Možná na tom pozitivním pohledu na svět skrze jídlo něco bude - středeční probuzení bylo vyloženě veselé! A to jsem se k tomu ani nijak nutit nemusela (viz předešlý post).
Chtěla jsem to protáhnout na tři dny, ale nakonec jsem se - po odborné konzultaci - rozhodla přehodnotit svou myšlenku a k vlažné vodě a vlažné vodě s citrónem jsem přidala i zeleninové vývary. A dnes k obědu jsem snědla i trochu vařené mrkve s cibulkou, což bylo veškeré mé dnešní jídlo. A cítím se výborně!
Kdyby mi to někdo vykládal, věřit mu nebudu. Ale on mi ten "očistný den" dal zase novou perspektivu, jak se na věci dá koukat. Ne jídlem je živ člověk. A zaměstnávat myšlení neustále řešením toho, co bych vložila do úst / žaludku .. to přece není život! Ten tkví v něčem jiném.
Shrnuto, podtrženo:
Půst je skvělá věc, ale jako všechny skvělé věci to zjistíte, až ho zkusíte. :)
Mě - kromě jiného - k němu motivoval jarní článek D. Lužné.
Zítra jsem ještě na vývarech, možná trošce zeleninky (vzhledem k tomu, že fyzického pohybu mám ažaž a breatharián nejsem). Vyloženě se na další den těším a mám z něj upřímnou radost. Dá se to nazvat třídenním půstem? Myslím, že jo. Tak já si to tak nazvu.
Energie mám mnohem víc než na "mé normální" (poslední dobou poněkud cestováním a stresem nabourané) téměř makrobiotické stravě (to téměř zařazuju proto, že makrobiotika je mi obrovskou inspirací, ale ještě ani zdaleka ji nemám prostudovanou tak do hloubky, abych se mohla za čistého makrobiotika vydávat. Takže moje potraviny se pohybují v pásmu zdraví, poměry na talíři se snažím mít optimální, o působení potravin také něco vím, ale .. nikdo není dokonalý ani vševěd, že. Pořád se je co učit.).
Každopádně se těším i na návrat k pořádnému žvýkání cereálií, zrovna dnes jsme byli v na nedaleké eko-farmě nakoupit nějakou tu sezónní biozeleninu a když jsem viděla, jaký výběr obilovin (splňujících zásady biozemědělství) tam měli, tak jsem neodolala a od všeho jsem si sáček pořídila - jáhly, ječmen, špalda, žito.. Mňam, tohle mi vystačí minimálně na měsíc!
A taky mám dojem, že celé to nejezení působí i na mentální oblast - například se mi daří formulovat myšlenky mnohem lépe (jasněji, stručněji, výstižněji, jít k jádru a neodbíhat od věci).
A vůbec - zkuste si to taky! ;)
A vydržela jsem. Jen na vlažné vodě s citrónem. Pro ty kolem mne to asi nic příjemného nebylo, pro mě samotnou taky nijak zvlášť, ale mám z toho teď dobrý pocit. Cítím se lehčí, nabitější energií, elánem...
Možná na tom pozitivním pohledu na svět skrze jídlo něco bude - středeční probuzení bylo vyloženě veselé! A to jsem se k tomu ani nijak nutit nemusela (viz předešlý post).
Chtěla jsem to protáhnout na tři dny, ale nakonec jsem se - po odborné konzultaci - rozhodla přehodnotit svou myšlenku a k vlažné vodě a vlažné vodě s citrónem jsem přidala i zeleninové vývary. A dnes k obědu jsem snědla i trochu vařené mrkve s cibulkou, což bylo veškeré mé dnešní jídlo. A cítím se výborně!
Kdyby mi to někdo vykládal, věřit mu nebudu. Ale on mi ten "očistný den" dal zase novou perspektivu, jak se na věci dá koukat. Ne jídlem je živ člověk. A zaměstnávat myšlení neustále řešením toho, co bych vložila do úst / žaludku .. to přece není život! Ten tkví v něčem jiném.
Shrnuto, podtrženo:
Půst je skvělá věc, ale jako všechny skvělé věci to zjistíte, až ho zkusíte. :)
Mě - kromě jiného - k němu motivoval jarní článek D. Lužné.
Zítra jsem ještě na vývarech, možná trošce zeleninky (vzhledem k tomu, že fyzického pohybu mám ažaž a breatharián nejsem). Vyloženě se na další den těším a mám z něj upřímnou radost. Dá se to nazvat třídenním půstem? Myslím, že jo. Tak já si to tak nazvu.
Energie mám mnohem víc než na "mé normální" (poslední dobou poněkud cestováním a stresem nabourané) téměř makrobiotické stravě (to téměř zařazuju proto, že makrobiotika je mi obrovskou inspirací, ale ještě ani zdaleka ji nemám prostudovanou tak do hloubky, abych se mohla za čistého makrobiotika vydávat. Takže moje potraviny se pohybují v pásmu zdraví, poměry na talíři se snažím mít optimální, o působení potravin také něco vím, ale .. nikdo není dokonalý ani vševěd, že. Pořád se je co učit.).
Každopádně se těším i na návrat k pořádnému žvýkání cereálií, zrovna dnes jsme byli v na nedaleké eko-farmě nakoupit nějakou tu sezónní biozeleninu a když jsem viděla, jaký výběr obilovin (splňujících zásady biozemědělství) tam měli, tak jsem neodolala a od všeho jsem si sáček pořídila - jáhly, ječmen, špalda, žito.. Mňam, tohle mi vystačí minimálně na měsíc!
A taky mám dojem, že celé to nejezení působí i na mentální oblast - například se mi daří formulovat myšlenky mnohem lépe (jasněji, stručněji, výstižněji, jít k jádru a neodbíhat od věci).
A vůbec - zkuste si to taky! ;)
