Všechno to tu vysavíme!

SAVO! SAVO! SAVO!
Můj nejnovější objev z Itálie (tahle země mě prostě nepřestane překvapovat) je ten, že zde používají SAVO (po italsku candeggina [:kandedžína:] nebo varichina [:varikýna:], chemicky NaClO čili chlornan sodný, nepletu-li se) naprosto na vše.
Můžete se tomu divit, jak chcete, ale je to tak.

Začalo to nenápadně - jelikož mi Savo smrdí (a jsem přesvědčená, že rozežírá plíce, když se vdechuje - jestli je to pravda nevím), tak je prostě odmítám používat. 

Hehe, a jsem za to náležitě ohodnocena jako ta, co neumí POŘÁDNĚ uklízet. 

Nu což, tady se se svým přírodním přístupem k životu nezavděčím tak jako tak, takže o jedno hodnocení víc či míň, na tom už nesejde. :)

Ani do vody na umývání země ani na bělení prádla. Tady jsem si myslela, že veškeré použití Sava končí, ale mýlka lávky! V celém domě se dá najít alespoň šest dvoulitrových láhví plných candegginy - k čemu, říkám si? 

Tak já vám to tajemství odhalím - SAVO se používá k:

• umývání země (čím víc, tím čistší zem!), záchodu, koupelny, ...
• praní (přidat k pracímu prášku)
• proti plísním na zdi (potřít stěny)
• bělení skvrn (polít rovnou na prádlo - argument, že se po tom dělají žluté fleky neobstál)
• umývání nádobí (prý smrad z vejce nic tak dobře jako Savo neumyje, ani ocet)
• utírání stolů (s ubrusem i bez, candeggina to zvládne obojí)
• umývání salátu (to se podržte!) Ano, oni v něm i umývají salát (dezinfekce nade vše) před konzumací!!! 

Jdu do kolen, fakt. A tady ten výčet určitě nekončí, já totiž dozajista nevím vše!
No, mě tenhle produkt používat nikdo nedonutí. To radší budu drtit hlínu mezi zuby!

Jo a jako čisticí prostředek číslo 2 tu vládne devadesátiprocentní líh růžové barvy a pronikavého, žaludek-obracejícího pachu. Pro fajnové nosíčky se prodává i "ovoněná" verze - barva zůstává, jen ten pach je jaksi přeražen silnou "květinovou" vůní.
No tak ten alkohol vám aspoň nerozežere kůži, jen ji neuvěřitelně vysuší.

Pointa žádná, jen -možná trochu nevěřícné- konstatování faktu. Howgh.

P.S.: Je libo do SAVO kavárny? ;o)

Jako socha svobody...

Přesně tak si právě připadám, snad jen s tím rozdílem, že ona má vztyčenou pravou ruku (já levou) a drží v ní pochodeň (já nedržím nic, spíš signalizuju palcem vzhůru).
Právě se mi totiž zadařilo (ovšemže nechtěně, nejsem masochista) skřípnout si do dveří (zatracené balkónové trojkřídlovky) palec těsně pod nehtem. Prostě jsem vyvinula jemný tlak abych otevřela to třetí okno (čí že byl ten blbý nápad leštit skla?!) a ono to popojelo, ozvalo se jemné "křup" a mně se zatmělo před očima.

Pak už jsem jenom mačkala, poskakovala, drtila rty (kupodivu to pomáhá) a následně chladila. Pokud byste nevěděli, jak rozproudit krev a zahřát se, můžu jen vřele doporučit! Ještě teď jsem zpocená a to jsem se ani nehla z domu!

No a teď teda babo raď co s tím! Na veřejnosti s rukou nad hlavou riskuju deportaci k Dr. Choholouškovi; nemluvě o tom, že psaní jednoruč je značně časově náročné. A navíc mám pocit, že si ten palec žije úplně vlastnám životem, pulzuje, natíká, fialoví... Snad to nebude zlomená kůstka, to by mi ještě scházelo!

Jo, a řekla jsem vám proč se mi to stalo? Ne?
Přece proto, že jsem dnes byla ve výborné náladě - šťastná, samej vtípek...Ona Nemesis ví, jak se připomenout.
Holt člověk se nesmí nikdy cítit příliš vysoko (šťasten, spokojen), poněvadž pak ho čeká těžkej "držkopád" (rána osudu, potrestání).
Může se to zdát jako prkotina, ale fakt tomu tak je!  
(Mám to vyzkoušený! :-/)

Sitcomové dozvuky

Takže již je tomu nějaký ten den (konkrétně druhý až třetí) po ukončení naší sitcomové zkušenosti a tak se můj záznam nedá nazvat jinak než dozvuky. Do úteka zůstali pouze režisér Marco (jeli s Cristianem na venkov natočit zpovzdálí nějaké venkovské sídlo, které by se hodilo jako vložka mezi scénkami) a herečka Daniela (z Bologni, měla naplánován vlak na středeční devátou hodinu ranní).
Ráno jsem si vzala na starosti snídani a čekalo mě nemilé překvapení v podobě rozsvícených všech tří světel v sále.. pochopím, že děckám je to jedno, ale od "zodpovědných" postarších osob bych čekala, že když půjdou spát, tak zhasnou. No tak ne. Ona navíc i po odjezdu nechala přímotop v koupelně puštěnej na plný pecky, nemluvě o kouření v pokoji.
Holt nezodpovědnost a absolutní lhostejnost, co na to říct.
V úterý jsme se pustili do velkého úklidu, který se nakonec protáhl na dva dny, třetí už jen douklízí Isa, takové ty vychytávky.
V každém ze čtyř pokojů bylo asitak 20 dkg čisté váhy prachu a špíny na zemi, nepřála bych vám vidět ty chuchvalce. A tak jsme to vzali zgruntu, chvíli to zabralo, ale ve středu bylo hotovo včetně praklování matrací, leštění oken, ometání pavučin a dalšího.
Za odměnu jsem si ve středu odpoledne zajela se Šárkou (má nová "certaldovská" kamarádka, původem Brňačka) na nákupy do Florencie, jelikož jsem potřebovala nové džíny. No, nové.. spíš "džíny", poněvadž žádné nemám. A upřímně - taky už mě nebavilo bloncat pořád v těch manžestrákovejch zvonáčích (trošku jsem se v nich znelíbila poté, co jsem shlédla video z mého prosincového debutového vystoupení coby kabaretistka) a tak jsem se rozhodla pro radikální změnu. Jela jsem si pro "straight /droit"..prostě rovné. Když už na to tu postavu mám, tak ať je to vidět. Nechci, aby to vypadalo, že se nějak chvástám, ale musím konstatovat, že velikost 38 mě víc než potěšila.
Pořídily jsme obě, ona v Dieselu, já jedny v Mangu (takové výrazně slušnější, tmavé a hodně nízké a obtažené) a druhé v Promodu, taky úzké, taky nižší, ale taková vyloženě džínsovina, příjemné, 98% bavlna. Přesně ty, co když si je natáhnete, tak cítíte, jako by byly šity přesně na vás, prostě mi padly jako ulité. A jelikož byly ještě pořád slevy, tak oboje po dvaceti eurech mi ani nezpůsobily uragán v peněžence.
Na cestě zpět jsem nestačila valit bulvy, poněvadž z mé nově získané kamarádky se vyklubala absolventka reiki, kineziologického sezení, automatické kresby, frekventantka kartářky, sestra indigového dítěte, věřící v Průvodce (něco na způsob Tajemství - tedy že můžeš mít a být cokoliv, co chceš, stačí si požádat a vizualizovat si to jako by to už byla skutečnost - já i sitcom byl výsledkem její vizualizace 4-5 měsíců zpět) a v příchozí pátou dimenzi (teď prý jsme ve třetí a čtvrtá bude příliš rychlá, do páté vstupujeme už 2012, do ní půjdou jen ti "duchovně uvědomnělí").. zkrátka setkání tohoto druhu bych se nikdy nenadála. Moc zajímavá osůbka. Zase se uvidíme v březnu.
Uvědomila jsem si, jak se čím dál tím víc vzdaluju knihovnictví a především informačnímu profesionálství.
Holt život je nevyzpytatelný.
No photos today, sorry, I'm taking a rest! ;)