Tu i tam, začal máj!

Byla jsem včera ráno zalít svou budoucí úrodu a ejhle, rostlinky dýní Hokkaidó už raší, vystrkují první lístečky, zelenají se - radost pohledět.

Na zahradě nám jak blázen kvete bez černý - má nádherná obrovská voňavá květenství.. přímo vyzývající ke konzumaci! ;) Takže jsme už třikrát měli kosmatice alias kozičky alias smažené květové bezy /bezové květy.
Jenže ono smažení a jaro k sobě moc nejdou (chudák žlučník) a navíc se toho poměrně rychle člověk přejí a navrch ani to těstíčko, ve kterém se to dělá, nic moc, přestože bylo z celozrnné mouky. Ale i ta, jako každá mouka, zahleňuje. Takže jsem -jen tak ze zvědavosti- vyzkoušela je ofritovat: květy jen tak ponořit do horkého oleje (neumyté, suché, nejlépe čerstvě utržené). Krásně zašumí! Jakmile jsou do zlatova, vytahujeme, osušíme bleskově na ubrousku a jíme - jemně křupou a i na pohled jedna slast. Nejlíp třeba s rýží a mrkví (ta má ráda kombinaci s olejem, aspoň se z ní pěkně vstřebá vitamín A a K). Holt objevy jen tak mimochodem jsou ty nejlepčejší! :)

Právě zkouším bezovou vodu - vylouhovat v ní květy, možná později přidám pár kapek citrónu a zítra to ozkoušíme. :)

Stav počasí ve střední Itálii: slunečno, větrno, občasné přeháňky, dnes ráno mlha jako mlíko.

Nabíječka k baterii do foťáku stále ještě nenalezena, nechce se mi věřit, že bych ji opravdu mohla někde (třeba v Londýně, že) ztratit, ale vyčerpala jsem veškeré nápady na potencionální skrýše. A to zrovna je co fotit! Chjóóó...

Po dlouhých měsících čekání (už to vypadalo, že na Godota) se konečně objevil pan malíř / natěrač a jal se nám zkrášlovat dům zvenčí. Za dnešek zvládl skoro osminu a už jen z ní jsem zůstala paf - z šedé Popelky se nám vyloupla krásná narůžovělá elegantní Princezna.. Zkrátka radost pohledět a odteď už naše stavení nebudu nikdy více nazývat "barákem". Dokonce máme i novou budku pro netopýry! :)

Všude kvete akát - té vůně kolem! Připadám si jak stopovací pes, ale nemůžu si pomoct, to nejde nevyužít příležitosti a zhluboka se nenadechnout - za chvíli totiž odkvete...
Ale žádný smutek, o vůně kvetoucích stromů tu naštěstí nouzi nemám, už se těším na jasmín, šeřík a jiné! Jen třešeň už dávno odkvetla - takže prvomájové políbení se událo pod zelenými mini bambulkami třešniček - platí to? Neplatí? Kdoví.


Asi jsem dosáhla toho nejnižšího krevního tlaku, co se kdy pamatuju - nějak se mi motala hlava a trošku únavy a tak, posilovnu jsem celou prozívala.. i naměřila jsem si doma (světe drž se) 83/57. Naštěstí se umoudřil (nejspíš se zalekl manželových starostlivých obav) a vzápětí povylezl na rozumných 108/66. Uf.
I pohledala jsem na internetu, co jako na to... a kromě informace, že to může být buď znak diabetu či hypoglykémie nebo je příčina neznámá a nerozpoznatelná, jsem zvěděla jedině, že mám jíst pravidelně a malé porce, víc solit, pít kávu či cumlat lékořici. Aha.
Tak lékořici nemůžu (jako jednu z mála věcí) cítit ani na kilometr už od malička. 
Kafe nepiju už nějaký ten pátek (nepočítám-li meltu či tu ječnou) a kvůli nízkému tlaku nezačnu.  Solení? I zkusila jsem to. A řeknu vám: Nic moc, mám žízeň jak trám, br! Dle hesla "přiměřeně, přiměřeně!" zítra opět k normálu.
Jediné co, tak to snad můžu zkusit s tím častějším jezením.. možná. Nějaké jiné konstruktivní nápady? :)
Koneckonců život ohrožující nízký tlak není a sklon k němu jsem měla asi vždycky. Tak nedělejme z komára velblouda a popojeďme dál! :)

Švagrová má teď někdy termín, čeká druhé mimčo. To první už je jedenapůlletý blonďatý diblík, co začíná mluvit (zvládá nonno -dědu-, nonna -bábu-, mamma -mámu- a víc nevím). Ten čas ale neuvěřitelně letí, ještě se pamatuju, jak se měl narodit. Holt vteřina ke vteřině a ani se nenadějem a roky jsou fuč.. Zvláštní se nad tím pozastavit a zamyslet se.

A právě teď je čas na večerní procházku; loučím se s vámi a brzy na viděnou! (Spíš teda na počtenou, chichi!)