Na první pohled jsem to úplně nepoznala, poněvadž originální název zní The Hurt Locker. Každopádně byl to on, ten FILM, co převálcoval i Avatara, a to v italském znění.
Na Itálii ho nadabovali nezvykle rychle; no ono tam vlastně ani moc co dabovat není - všehovšudy pět šest postav a jejich monology (perštinu afghánců -a že jí není málo- museli samozřejmě ponechat v původním znění). A jelikož to nemohla být náhoda (souhra místa a času), dali jsme mu šanci a zašli se na něj podívat.
Asi by bylo vhodné předeslat, že už předloni (2008) jsme s vítězným oskarovým filmem poněkud šlápli vedle, celí zvědaví jsme shlédli Tohle není země pro starý (No Country for Old Men) a shodli jsme se, že Oskaři neoskaři, bratři Coenové a tenhle jejich počin není opravdu naším šálkem kávy. Takže co má Oskara ještě není zárukou kvality.
Ehm, zpět k filmu.
Zápletka?
Jednotka, co zneškodňuje výbušniny v Afghánistánu.Každou chvíli riskují život, může jim to bouchnout pod rukama (což se taky několikrát stane, dvě z mluvících postav tam tímhle způsobem opravdu zemřou). Spousta pobíhajících civilních, co křičí a spolčují se proti Američanům (ne viditelně, jen náznakem - znamení zpovzdálí, semtam palba na ně...). Komploty, hlavní postava jedná dost na vlastní pěst, za což je zatracován dvěma spolupracovníky, co jsou povinni s ním vyjít a podporovat ho.
Silné chvilky?
1) když oni dva nejbližší spolupracovníci vážně uvažují, zda "šéfa" vyhodit do vzduchu (defektivní nálož při zkoušce) nebo ne2) když po celodenním ležení na poušti a chybějící vodě si "šéf" nechá podat pitíčko (takový ten džus v plastovém sáčku), z posledních sil ho otevře a místo sobě dá napít spolupracovníku-ostřelovači (mj. jednomu z těch, co jej chtěli nechat vybuchnout)
3) když se "šéf" vydá incognito do domu jednoho z Afghánců - má pistoli, ale nechá se odtama "vykopnout" ječící ženou v burce, co po něm hodí čajový servis
4) když kamera detailně zabere vyhublou opelichanou poloslepou kočku procházející odpadky v ulici (zvířata ve filmu mají zvláštní schopnost chytnout za srdce víc než lidi, obzvláště v takovém vojenském prostředí)
5) když se "šéf", co je fakt kapacita a zneškodnil v životě víc jak 800 náloží, nachází po skončení mise v nákupním centru před kilometr dlouhým regálem cereálií a neví, které vybrat (vzorová ukázka amerického plýtvání)
6) když si -po návratu z "války"- při hraní se svým malým synem ve vlastním domě s hezkou manželkou uvědomí, že vlastně miluje jen jednu věc - STŘIH - a už se zase v maskáčích vyloďuje kdesi v tetelícím se vzduchu na misi.
Doufám, že jsem vás nepřipravila o iluze (vlastně jsem vám řekla, o čem to bylo, že? No, recenzent ze mě asi nebude, berte to jako osobní dojmy:)).
Tak jinak bych to viděla asi takhle: zas máme na rok pokoj než si znovu šáhneme na horkou plotnu, abychom se spálili o nějaký ten "superúžasný" oskarový film.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Reaguji co nejdřív, díky za komentář!