Poprvé **** u moře

Mí drazí čtenářové, tak mě tu zase máte a hodlám Vás denně zaplavit mými příspěvky, to máte radost, že? :)

Holt Pavlína se vrátila do Itálie po dvou týdnech prázdnin (o kterých ještě uslyšíte, poněvadž načerpala spooooustu nových zážitků a zkušeností a znalostí a poznatků a vůbec:)), a upřímně se musí přiznat, že jí to psaní blogu chybělo. Tak, a je to venku! :)

Tento první víkend byl ve znamení oslav.. namísto abych se dokodrcala autobusem až do Florencie jsem mimořádně vystupovala už v Bologni, odkud jsme autem zamířili na sever, k móři! Cílová destinace: Riccione [:ri-čóne:], známé to přímořské letovisko, blízko Rimini. Teda to moře nebylo úplně hlavním důvodem, ale spojili jsme příjemné s užitečným a u příležitosti sobotního večerního představení v Teatro del Mare jsme tam strávili víkend.

Představení byl vlastně součást konkursu Locomix (jeden ze čtyř březnových večerů), 13. 3. bylo přítomno sedm komiků, z toho dvě dvojice, ucházejících se o přízeň nejen oficiální poroty, ale i diváctva. Výsledky poroty budou za měsíc, zato my, diváci, jsme hlasovali na místě - při vstupu jsme dostali lísteček s oněmi sedmi jmény a na boku zapíchnuté párátko. No a po exhibici všech stačilo párátkem propíchnout papírek vedle toho, pro koho jste hlasovali, kdo vás večer nejvíc pobavil...

Vyhodnocení následovalo v závěru večera, po krátkém hudebně-zábavném intervalu. Můj oblíbený komik obsadil třetí místo (dostal dárkové balení vín, které nepijeme:)), jako druhý skončil Antonio Innocente, který diváky dostal atrapou malého letícího prasete (ano, mávalo křídly) a na prvním místě dvojice mladých hochů Enzo a Ramon imitujících virtuální svět.. vtipná scénka, zatím neokoukaná, žel jako přídavek ji zahráli podruhé, jelikož neměli nic jiného.

Ale proč ten název ****, že ? :)
Poněvadž jsem poprvé strávila noc ve čtyřhvězdičkovém hotelu! A byla jsem z toho dost unešená!

Hotel Boemia (jak příznačné pojmenování) měl s Locomixem dohodu, a tak jsme měli dvojlůžák i s polopenzí za hódně dobrou cenu. Nejlepší na tom byla ta večeře, tak dobře už jsem nejedla ani nepamatuju!

Podávala se od půl osmé - antipasto neboli předkrm jako švédský stůl (nejlepší byly grilované cukety a čekanka, salát z krevet a cuket, krabí kousky, vařené fazolky a taková zelenina ve formě žluto-bílých koleček.. netuším, co to bylo), tři první chody (opět samoobsluha z takových samoohřevných kádí - zeleninová polévka naprosto vedla, pak tak byly výtečné domácí ravioli plněné ricottou a špenátem v lanýžové omáčce a vermicelli, takové uzoulinké špagetky, s rajčaty a mušlemi, co jsem neochutnala), tři druhé chody (roštenky na zeleném pepři, krůtí přírodní řízky a celý losos pečený v troubě - toho jsem jasně zvolila a asi nemusím ani zmiňovat, že jsem nepochybila) a příloha vařená kapusta, vařená tráva (taková stébélka, podobná pažitce, ale chutnají spíš trávovitě, botanicky se to určitě nějak jmenuje, ale to po mně nemůžete chtít:)) a milión čerstvé zeleniny jako saláty a samože chlebů fůra a hranolky.. tak to šlo mimo mě. Stejně jako dlouhá sekce sladkostí a ovoce, stejně jsem byla napucnutá ažaž.
Tak jsme se těmi dobrotami nechali unést, že jsme zapomněli na čas a do divadla jsme místo ve čtvrt na devět dorazili až k deváté s jazykem na vestě. Ale stálo to za to.

Moře za soumraku ve studeném období je poněkud smutné, ale v dopoledním slunci má své kouzlo. Na horizontu splývala šeď oblohy s šedí oceánu, skoro nebyl ten předěl k rozeznání. A šplouchání vlnek a štěbetání racků chechtavých jenom dokreslovalo tu zvláštní, jarní mořskou idylku, kdy na pláži ještě nestojí ani jeden slunečník a pod nohama vám křupou spousty naplavených mušlí, které nikdo neuklízí ani nesbírá...

No a v neděli jsme se ještě prošli po pláži v Rimini, zašli na oběd do naší oblíbené rybí restaurace Il Moccolo (po tomhle víkendu budu o rýži aspoň tři dny!:)) a tradááá směr Toskánsko.
A teď dospávat a zítra navi!