Podzimní talíře

A koho nebaví jídlo, ten ať se dál ani nedívá a nezdržuje se čtením... I když o čtení to dnes moc nebude, spíš o pokoukání.

Miniporce jako z restaurace. Název? Co třeba "Podzimní hnízdo"? :)

Mám zálibu (nebo úchylku?:)) a tou je focení (si) jídla. Nejlépe, když je to nějaký pěkně naaranžovaný talíř, ale někdy se holt nezadaří (když je hlad, tak se nedá nic dělat) a je to "jen" jídlo.

Seitanovo-Hokkaidová variace s basmati rýží

I když se snažím, aby to nikdy nebyla jen hora karbohydrátů a dalších složek v nevzhledném kydanci na talíři. Zkrátka UHO ("univerzální hnědou omáčku") si ještě ze školních jídelen živě pamatuji a takhle teda moje výtvory nesmí nikdá vypadat!

Spousta vycházejících sluncí.. použijte fantazii! :)

I kdyby je měla zdobit jen jediná barevná zeleninka, jediný kreativní nápad! 

Dýňovo (à la kyselo). Juchů, budu snězen!

No a jelikož je podzim, tak kuchyni (až po mně) panuje dýně.  

Dýně na sto a jeden způsobů, a tak se nedivte, že ji uvidíte na fotkách víc než je zdrávo. (I když dýně není nikdy dost!!! :))

Je libo trojúhelníček z dýňového dortu? ;)

Povětšinou koukáte na naše makrobiotické obědy / večeře / předkrmy.. mám ráda barvy (je to vidět?:)) a navíc razím heslo "Zeleninu do každého chodu!" (i když ke snídani to jde ztěžka, ale začínám si zvykat. Taková mrkev, kukuřice nebo Hokkaidó poránu, to je vám sladké nastartování!)

"Radioaktivní talíř"! Pozor, kontaminace biozeleninou! ;)

Dietní -dámská- verze: polenta v Hokkaidó

Nicméně zpět k dýni - o tu tu není nouze, vyrostlo jich nám fůra, že to nestíháme jíst. Máme tu následující druhy:

•  Špagetová (nevýrazná chuť, zatím jsem neobjevila ten dokonalý recept na její přípravu)

Úsměv rovnou z kastrůlku! (Špagetka na špaldě)

• Hokkaidó oranžová (těch žel až zas tak moc nebylo, krém z nich bych mohla od rána do večera klidně každý den!)
• A ta třetí bude asi Butternut, muškátová (?)... Má takovou zelenou slupku (nejedlou) a po uvaření je svěží, skoro jako ovoce spíš než zelenina. Asi by byla dobrá i na naložení jako kompot.

A závěrečná foto je jako jediná bez oranžové zeleniny (a nemám na mysli mrkev!:)) - to ještě když plodily cukety (včera jsme usbírli poslední dva minikousky).
Vymyslela jsem úžasný způsob, jak oddělit první chod od druhého v rámci jednoho talíře (nebo spojit předkrm a první chod - jak je libo). Je k tomu potřeba jen pár párátek a voilà!

Jednohubkovo (olivové tofu+mrkev) těstovinový talíř 2v1

Tak potěšení z jídla zdar, dobrou chuť a dobrou noc!

Turista v Itálii

Tak jsem tu, po delší pauze pokračuji s pravidelnými příspěvky... Nebo se o tu pravidelnost mohu alespoň pokusit, že.

Ne, nikde jsem nebyla.. teda respektive byla jsem na spoustě míst, ale ve skutečnosti jsem z Toskánska paty nevytáhla. :)
Ono se dá být turistou i v místě svého bydliště. Obzvláště, když vám přijede návštěva. Nebo rovnou dvě, jak se přihodilo právě mě. No, přihodilo - ono to vlastně bylo domluvené, ale ne úplně záměrně. Ehm, stane se.

Přiznám se, že ze začátku jsem z toho měla trošku obavu - dvě úplně oddělené části mého "předchozího" života se setkají na místě, které je mým nynějším životem. Taková konfrontace na několika frontách: nejen ony (části) se mnou, ale i ony s prostředím, já s nimi, ony (oni) s námi a ony mezi sebou... uf!
Ale zakázala jsem si zbytečné přemýšlení předem a strachování se, však to nějak dopadne a proč to řešit, když situace ještě nenastala, že. "Don't destroy your NOW by worrying about TOMORROW.", jak by řekla Janis Joplin.

A dopadlo to. Něco podle očekávání, něco překvapivě; něco příjemně, něco naopak; každopádně poslední návštěva dnes ráno opustila Itálii a já tak trošku rekapituluju.

Dělat takového turistického průvodce není jen tak! Navíc, když k tomu musíte zvládat i roli překladatele a často i vysvětlovatele (to je ten, co se pokouší přiblížit významy, gesta a souvislosti, které z pouhého překladu nemohou být pochopeny), hostitele, kuchaře, organizátora, ...
Holt jsem všestranná osobnost! ;o) Jestli jsem se osvědčila nechám na posouzení těm, co to soudit mohou, já jsem ze sebe dala maximum.

A teď už pár fotek ze "znovuobjevování Toskánska". :)

Někde jsem byla poněkolikáté; na některá místa jsem zavítala prvně; dokonce jsem se (naprosto proti pravidlům) namanula i ke hře zvané geocaching; objevila, ve kterém italském zmrzlinářství mají rýžovou zmrzlinu bez cukru (Festival del Gelato) a chlazené sladké mandlové mléko ze Sicílie (čokoládovna Vestri); zjistila, že v Národní knihovně ve Florencii mají velmi neochotné a arogantní zaměstnance; poznala, že Pisa je alternativnější než jsem čekala; tamtéž na ulici Lungarno Antonio Pacinotti jsem prolezla pěkný obchod s kdovíproč zlevněnými knihami..
A další objevy?
Že v aulách na univerzitě přednášející mluví do mikrofonu.
Že vintage oblečení není většinou můj šálek kávy.
Že Italům se dá vytknout mnoho věcí, ale ne umění žít a užívat si života.
Že v Sieně na Piazzetta Giustizia je úžasná "retro" čajovna s originálním názvem Tea Room a spoustou domácích dortíků.
Že mraky nad Itálií jsou úplně jiné než mraky v Čechách a na Moravě.

A mnoho a mnoho dalšího.
Třeba taky, že už se cítím (a nejspíš i chovám) víc italsky než česky. Heh, to je třeba podrobit zkoušce, jestli to na rodné hroudě nevyprchá. Však ono se uvidí.

Podzimní sytá dýňová polévka

Na dlouhé chladné podzimní večery jako dělaná, plná samých výživných a dobrých věcí, prostě jedna radost. A navíc jednoduchá na přípravu. Použijete jen tři hrnce! ;)

Ingredience: 

kus dýně Hokkaidó
kus špagetové dýně
malý bulvový celer
dvě malé bílé cibule
mořská řasa Wakame
zeleninový vývar (lze i jen voda)
rýže pololoupaná nejlépe kulatozrnná
červená čočka
pár kousků bobkového listu
vrchovatá lžíce strouhaného kokosu
sůl
petrželková nať
přidala bych i zázvorovou šťávu, ale nedaří se mi sehnat čerstvý zázvor, tak příště.

Postup:

Dostatečně velký hrnec (tak, aby se nám do něj vlezla všechna polévka) naplníme asitak do třetiny vodou, přidáme Wakame a pod pokličkou vaříme.
Ve vedlejší nádobě si uvaříme pololoupanou kulatozrnnou rýži (20 min). Pokud máme, tak lze použít i zbylá rýže z nějakého předešlého chodu... není nad efektivní recyklaci v kuchyni! :)
V další nádobě uvaříme červenou čočku (propláchnout a do studené vody s bobkovým listem, přivést k varu a vařit 15 minut, závěrem lehoučce osolit).

Dýně nakrájíme na nepravidelné kousky (nebo pravidelné, jakou máte prostě zrovna náladu), celer na tenké plátky, cibuli na kostičky.. prostě fantazii se meze nekladou.
Do Wakame vývaru přilijeme zeleninový vývar (ať žije recyklace!) - pokud nemáte, prostě zaplňte ze začátku hrnec víc než jen z třetiny a následně osolte -  a jakmile veškerá tekutina začne vřít, šup se zeleninou do ní!
A vaříme 15-20 minut. Zkrátka dokud Hokkaidó krásně nezměkne i se slupkou.

Přidáme vrchovatou lžíci nastrouhaného kokosu a povaříme dalších 5 minut.
A pak už jen hotovou čočku i s vodou a rýži (já uvařila čerstvou, ale byla-li by studená, dala bych ji prohřát do čočky) a všechno zaráz vyklopíme do dýňovky. Přivedeme k varu a ňam ňam, můžeme servírovat.

Pro zahřívací efekt na závěr přikapneme trošku čerstvé zázvorové šťávy - hned jak ji seženu, tak nám tuhle véču dělám znovu, už se těším! Ozdobit zelenou petrželkou a tradááá!

Podzimní sytá & hustá dýňová polévka

Dobrou chuť!

PS:
Fotografie moc umělecká není, já vím, ale pro ilustraci snad stačí...
Už jsem se nemohla déle zdržovat, polévka na mě vyloženě křičela: "Sněž mě!!!"
No a mě nezbylo než jí vyhovět, ááách! :)

Chléb náš vezdejší.

Pššššt, pokouším se o kvásek, ale nechci to vyslovovat moc nahlas, abych to nezakřikla. Takže nikdo jakože nic neví a když se povede, tak pak oznámím. :)

No a vedla mě k tomu nejen kulinářská výzva (kvásek je zatím má nedosažená meta), ale i vzdálenost obchodů se zdravou výživou, kde ho mají, a navíc ne vždy je takový, jaký  bych si přála. A řekněme, že třeba i cena - za kilo kváskového chleba zaplatíte kolem 6 €... víte, kolik chlebů bych za to napekla? :) A mohli bychom je jíst i teplé...

Prozatím jsme u kupovaného, takže malá bilance: ozkoušeli jsme celkem čtyři  typy, dva a dva z dvou bio-obchůdků, kde je pečou / dováží. Plus jeden "běžný kváskový chléb.

Když to vezmu na stupnici oblíbenosti odspodu, tak poslední místo drží bílý chléb pekárny Burresi ("pane lievitazione naturale"), v ranních hodinách dostupný v supermarketech COOP. Velmi křupavá kůrka, vevnitř sněhově bílý, mouka nebio 00... viz článek Toskánský chléb. Druhý den večer je poněkud gumový, třetí den už tvrdý.

Čtvrtý v pořadí je bílý chléb ze zdravé výživy, kváskový a z bio mouky, prodávaný jako nakrájená veliká krychle. Ale jelikož je bílý (i když ne tak sněhově jako předchozí), tak nic pro mě a konzumovala ho moje polovička, které náramně chutnal.

Holt chutě máme každý úplně jinde a někdy jsou ty "preferenční střety krušné.

O stupínek výš u mě stojí kamutový chléb (viz foto).

Kamutový kváskový bio chléb

A v těsném závěsu nad ním špaldový, oba dva kváskové z jedné pekárny, velmi hutné a husté, lehce nakyslé, ten špaldový má výraznější chuť.  Jsou takové dost kompaktní s hutnou kůrkou, ale vydrží měkké i tři dny.

A na pomyslné špičce se zatím drží (a pochybuju, že ho odtam kdo kdy sundá) kváskový chléb z ovesné mouky a z mouky z lněných semínek.

První místo - ovesný chléb s moukou z lněných semínek

Kvásek je kamutový, pamatuju-li si to dobře a uvnitř jsou přimíchána semínka - len, slunečnice. Chleba jak má být, vydržel by i déle než 4 dny, ale jen se po něm zaprášilo. Po pořádném rozžvýkání sladká chuť.. hmmmm! Škoda, že ho dělají jen v sobotu a že to máme tak daleko.

Nezapomínejme, že chleba nemá v italském stolování takovou pozici jako v tom českém. Jedí ho prakticky ke všemu: k těstovinám, k masu, jako předkrm (pokapat olivovým olejem), jako scarpetta [:skarpetta:] = "botička" - kousek chleba, kterým se po skončení jídla vytře talíř tak, aby na něm nezbyla ani kapička salsy (omáčky). Chléb tady platí jako takové "docpávadlo", a proto nesmí mít chuť - má jen doprovázet chuť jídla a nerušit ji. 
Ovšem nikdy ho nejí samotný nebo jen třeba s máslem nebo pomazánkou (o paštice ani nemluvě:)). Tak maximálně přichází v úvahu Nutella. (I když i tu mají raději na palačinkách. :))

Óóó, co bych dala za kmínový chléb! Nebo Moskvu! Tu bych taky chtěla upéct.. ale jak na to? ...
Jdu hledat nějaký recept! ;)