Jak jsem se pustila do pečení s kváskem...

Tak jak na to.. ten žitný se nějak nevyvedl, a tak padlo rozhodnutí nebýt líná a dát se do výroby vlastního kvásku, ne toho sušeného. Navíc mým cílem není žitný chléb, ale schiacciata, aby chutnala i C. Takže jak na kvásek i s fotografiemi z mé oblíbené stránky Cookaround.

Žel jsem nenašla doma hladkou mouku, takže pokus: zbytek hladké kamutové, celozrnné kamutové a místo lžičky medu jsem dala lžičku sladu.
Úvodní foto:


A ještě pár pokusů, fotek a rad ohledně "lievita naturale" z téže stránky.
...pokračování příště

Žitný kváskový chleba a jiné hokus-pokusy

Po včerejším naprosto nezdravém ztláskání Oskri kokosové tyčinky (se sladem, ale stejně!) vidím, že řešením pro mě nebude poránu nic nejíst, poněvadž pak mám tendenci do sebe něco cpát večer.
Takže dnes jsem zvolila opačnou strategii - pořádně se nasnídat a večer už nic moc nejíst. Žel se musím přiznat, že to až zas tak moc nefungovalo, v pauze mezi obědem a večeří jsem zašla Cristianovi na carubelu (s rýžovými chlebíčky, mňam) a pak jsem se dorazila i arašídovým máslem (rýžové došly, takže kukuřičné z Penny, taky mňam). Akorát radost jsem ze sebe neměla.
Ah, snídaně: ztuhlé jáhly, povařená hruška se solí a spoooousta opraženého maku. Na fotce Crisova varianta s granátovým jablkem, on mák nerad.

Oběd: rizoto s mrkví, cibulí a napařenou brokolicí plus miso polévka
Večeře: Palmite (kilová čerstvá ryba, chuťově i vzhledově taková přerostlejší makrela) se špagetovou dýní, mrkví, cuketou, salátem a brokolicí (krátce vařené ve vodě).

K tomu chlebu.. mám sušený žitný kvásek od Naturalu, přepočítala jsem hodnoty na poloviční porci, ale i tak.. Místo bouřlivého tříhodinového kvašení v teplovzdušné troubě (asi mě tu Isa zakousne za spotřebu elektřiny, i když to bylo jen na 40 st., jakmile slyšela "tři hodiny, už jsem myslela, že je po mně. Musím trénovat bílé lži aanebo aspon zamlčování, to mi stále ještě nejde) to akorát tak oschlo na povrchu a ani pak to nevykynulo, takže jsou z toho takové dvě tvrdé grahamové placky (pokus o schiacciatu) a dva bochánky (pokus o chléb) bez valné chuti.. Navíc ani nevím, jestli teda jsou nebo nejsou upečené.
No, spravila jsem si náladu rychlým upečením muffinů plus srnčáku (i když ona je to teda forma na biskupský chlebíček, ale já tomu prostě budu říkat srnčák..a nevím proč, ale zespoda moc nedopíká) z tzv. "co dům dal a la Pavlína": rýže, vločky, slad, kuk. mouka, pšen. mouka integral, kamut. mouka, voda, rozinky, len, piniové oříšky, kustovnice.. a mandle navrch.
Juk na výsledné výtvory, připadám si jak v pekařství :)


A teď z jiného soudku, trošku intelektuálnějšího. Objevila jsem (při hledání receptu na vodní pickles) pěknou stránku se zajímavými články, kde jsou mimojiné také odpovědi na mé otázky. Ono jak se říká (a čím dál víc se přesvědčuju o tom, že je to pravda): "Stačí se zeptat". V momentu, kdy se ptám, už vlastně odpověď na své otázky znám. Tak tedy: ne, ořechy ani ovoce nejíst. Už vůbec nejíst navečer. Hodně žvýkat a zhluboka dýchat. Nejlépe být co nejvíc venku. Poněvadž jsem nejspíš překyselená. Ale "chi se ne frega".. hláška z Bruna, na kterém jsme včera byli v kině. Nepříliš trefná. A hlavně nesmím chtít všechno ze dne na den, poněvadž tak to nefunguje. Viz tabulka (převzato z výše-zmíněných stránek).


Takže zpět k dietě a zuby nehty se jí držet!

Říjnové cesty a události ve zkratce

Tak jsme se dočkali, v Lucce bylo 8.10. porozeno mimčo vážící 3,90 kg se jménem Gabriele.

Jakožto první dítě byla rodička na sále děsně dlouho a pak se ještě dýl léčila (hemeroidy a podobné nepříjemnosti), takže maminka nám zanechala celé B&B království a odjela opečovávat dceru.
Zvládli jsme to bez újmy na zdraví (ne tak dodávku čerstvých hřibů a jedlých kaštanů, které jsem nestřídmě splácala a pak z toho měla v noci křeče a dostala pomyslné kapky od mého naturopata za to, že jím, co nesmím a ani se ho napřed nezeptám). Ba co víc, bylo příjemné vstávat ve dvou každé ráno kolem sedmé a připravovat hostům snídani.
Za odpracované dny jsme si nadělili výlet do Vídně (na víkend u přátel) a do ČR, kde jsem teda původně měla v plánu zajít na studijní a pořešit DP, ale jako vždy to dopadlo úplně jinak.
C. se zúčastnil 21.10. konkursu Na stojáka v Praze v Retro Baru na Francouzské.

Líbil, ale nepostoupil, je třeba ješte na textu zapracovat. Atmosféra příjemná, velmi konstruktivní, oproti Itálii to zde šlo jako po másle: líbíš, funguješ, šup s Tebou do divadla a do televize; nelíbíš, zapracuj, přijď to zkusit příště. Jooo, kdepak faleš a spletitosti doporučení, známostí, službiček a kdovíčeho ještě.

Viděla jsem se s Hankou, která mi vlila novou mízu do žil co se DP týče a vůbec to bylo příjemné setkání. Pobyli jsme doma, zašli na The Surrogates (Náhradníci), zanakupovali jsme si v sekáčích i jinde, pojedli jsme v MB restauraci, měli jsme se dobře. Já pak ještě před odjezdem dolů stihla i sraz s děckama z mé první Alma Mater, návštěvu babičky a odpoledne s Katkou. Ani mě nezamrzelo zmeškané setkání ve Florencii.
Po návratu do Itálie...
a po shlédnutém představení Arnalda Manginiho alias Mr. Beana,

setkání s Bongiem a jeho extrémně pointy-shoe slečnou, zkouknutí Final Destination 3, Ronina (C. volba) a Gomorry (můj výběr), připálení hrnce s rýží (to u té Gomorry, no...), dvou nových stand-up textech v rámci Miglio Comico Lab v Modeně

(konečně jsem viděla Cesare Buffagni LIVE.. no komiks dobrý, jde mu to, ale ty kecy kolem..), úvodního setkání nad novou televizní show Doppio Malto, kde budu hrát uklízečku z Ukrajiny (hehehe)

a pár dalších událostech
...nás čekal ten dlouho odkládaný přesun do Říma. Po dlouhém uvážení a hlavně kalkulaci finanční stránky věci (doppia za 700 Eur měsíčně, no to jste se zbláznili, ne?) jsme zvolili variantu "Raději nakrátko a intenzivně než nadlouho a flákat se".
No, ani Couchsurfingoví ani Hospitalitycluboví námi oslovení pro nás neměli na pár dní místo, a tak nakonec vyhrál nejlevnější hostel Peter Pan (spíše ubytovna s topením od 20:00 do +- 3:00, ale aspoňže kuchyňka jim fungovala) a traadááá ve středu 4.11. jsme vyrazili na tři dny.
Stihli jsme nafotit a vyvolat Book v C. agentuře, doufaje, že mu teď dají něco na práci. Prošli jsme si centrum, za deště v noci i za dne (to naštěstí nepršelo). Setkali jsme se s C. kamarádem a zároveň dalším potencionálním impresáriem, zašli jsme do divadla dei Satiri na cabaret (Giulia Ricciardi v představením nazvaném SONO UNA DONNA SòLA (sòla e non sola.. ano, je tam rozdíl ve výslovnosti "O" a tedy i ve významu, to by jeden nečekal, mají je otevřené a zavřené, stejně jako "E"..vše jsem se naučila při tříhodinové cestě zpět autem)) a málem jsme skončili v centru Hare Krišna, poněvadž jsem trvala na tom, že je to vegetariánská restaurace. Nebyla. Ale paní nás vehementně zvala na nějaké modlení.. Pohrdli jsme "duchovní stravou" a zvolili tu pozemskou. Ale byl to boj najít v centru Říma něco, co můžu jíst. Propříště: seznam vege- a jiných alte- restaurací v Římě.
No, a v pátek kolem poledne jsme už byli zpět, nabití energií do příštích dnů.

podzimní FUNGHI PORCINI a TARTUFO

Tak tolik opěvované, výtečné FUNGHI PORCINI se latinsky nazývají boletus edulis a je to náš hřib smrkový! Juchů, už to vím!

Toto poznání mě stálo 7 eur (nákup houbovo-lanýžové omáčky na těstoviny o hmotnosti 80g) a chvíli pátrání po internetu. V Itálii jim porcini rostou především pod stromem, plodícím jedlé kaštany (jakpak se asi jmenuje??), no toho u nás moc není, tak naše "porcini" si vybraly smrk - ten jim zase chybí na jihu.

Teď ještě juknu na tartufo, ale mám tušení, že to bude lanýž... chvíle napětí... Tuber magnatum pico neboli white truffle.. bingo! Lanýž bílý!
"Lanýž (latinsky TUBER) je druh vzácně se vyskytující jedlé houby s hlízovitými plodnicemi, rostoucí pod zemí v symbióze s kořeny převážně listnatých stromů. Má hrbolatý, nepravidelný kulovitý tvar a vyznačuje se výraznou chutí a vůní. Již po několik tisíciletí je lanýž pokládán za velmi vzácnou a také drahou labužnickou specialitu a přisuzují se mu dokonce i silné afrodiziakálními účinky."

Nejznámější druhy, nebo aspoň ty, které jsem ochutnala, jsou ten bílý a černý. Přestože je bílý dražší, víc mi chutnal černý, měl takovou těžší, výrazně aromatičtější houbovou chuť. Mňam! A jelikož tagliatelle nejím, měla jsem risotto s lanýži a chrochtala jsem jako prasátko :)

"Lanýž piemontský neboli bílý – věhlasný a světovými šéfkuchaři nejopěvovanější druh lanýže. Je to zároveň i nejdražší druh, jehož cena za kilogram překročí i 100 tisíc korun. Nejznámější místa výskytu jsou především v Itálii. Vyznačuje se příjemnou aromatickou česnekovo-sirnatou vůní, bělavo-hnědavou barvou s místy červenými skvrnami, dozrává na podzim a doporučuje se zpracovávat pouze za studena, aby neztratil své výjimečné aroma.
Lanýž černovýtrusý, někdy nazýván nesprávně i černý zimní (tuber melanosporum) – proslulý černý lanýž, známý převážně z nalezišť ve Francii jako "černý diamant", nachází se však i v Itálii. Cena za kilogram čerstvého lanýže se pohybuje kolem 60 tisíc korun. Je černé barvy a má výraznou aromatickou sirnatou vůni, dozrává koncem podzimu a v zimě. Před konzumací je vhodné ho tepelně upravit, aby se jeho aroma ještě více zdůraznilo."
Citace
A zítra budou kamutové těstoviny se "salsa tartufo bianco e porcini" uuuuu, slint slint!