Sitcom 2012: 8. den

Giordanovo dědictví

Pondělí 23. 4. 2012. Den probíhá hladce, ráno si zajdu protáhnout svaly a zazpívat si, krásně svítí slunce. Přes den fotím, je tu i Tiziana (ta z epizody o květinových dětech, nesmírně originální postarší dáma), k obědu dojídám vynikající směsku žito-ječmen-oves-rýže-pohanka, co jsem si uvařila doma a zelené fazolky, dobrůtka!

Dnešní epizoda se odehrává celá v interiéru, jaká pohodička! Giordano má možnost získat dědictví, ale podmínkou je být úplně chudý a ženatý. Tak to Cristiano narafičí tak, aby to vypadalo, že Giordano všechny žádané prerekvizity splňuje, dokonce jej (na papíře) ožení s Tizianou, která má v těchto dnech být v Dánsku. A nic tedy nebrání tomu, aby Giordano dědil... 

Jenže ouha, zrovna, když Giordanovi právník, rozhodující o přidělení dědictví, gratuluje, objeví se Tiziana, která zaspala a zmeškala autobus do Dánska. Ta samozřejmě o ničem neví a nestačí se divit. A jak to všechno dopadne vám samozřejmě neprozradím. :) 

Blejsknu Silvii, majitelku zdejšího turistického komplexu, s protagonisty této epizody. Vzhledem k tomu, že s Johnym Morenem, jejím velkým idolem a nejoblíbenějším komikem vůbec, fotku nemá, musím si ji předcházet. Teda ne já osobně, ale celý štáb.  

Večeříme až v půl desáté u druhého, odděleného stolu - tolik se nás sejde k jídlu! Celý náš stůl má čokoládovou zmrzlinu jako dezert, až na mne, samozřejmě. Což o to, taky mám chuť na sladké, ale nechám si ji zajít. Tiziana předvede kus ze svého kabaretního představení, majitelka se nasměje, já se spíš usmívám, je to samý dvojsmysl se sexuálním podtextem, někteří to ale vyloženě nezvládnou (pokojská) a v půlce odchází. I když to není úplně můj šálek kávy, připadalo by mi nezdvořilé, ba dokonce nevychované začít se bavit či snad hulákat do telefonu. No, tak tohle tady ale samozřejmě nikdo neřeší. 

Zábavou technické části štábu (a nejen té) je puppa! Jakýsi vtípek úrovně dětí na základce: někoho se na něco nesrozumitelně zeptáš, on odpoví Eh? nebo Come? (něco jako Cóó?) A ty zařveš puppa! a můžeš se, spolu s ostatními kolem, potrhat smíchy. Na smysl se mě neptejte, uniká mi. Ale nejsem sama, i holčina ze Srbska jen kroutí hlavou a nechápe. Holt jiná mentalita, nevyrostly jsme v tom. 

Přijede excentrická sebestředná Carmen Ellectra, bývalá modelingová agentka, nyní instruktorka fitness - v sitcomu. Ona je vlastně tahle role psána na tělo, poněvadž co se  sebestřednosti týče, jsou na tom obě, i Carmen i protagonistka, tak nastejno. Přidělí jí postel v našem apartmá, což znamená 9 lidí (5 dole + 4 nahoře), a tedy permanentně obsazená koupelna. Navíc z toho 8 bab! Na večerní "vyčurat a vyčistit si zuby" čekám dobrých 35 minut!

Poprvé **** u moře

Mí drazí čtenářové, tak mě tu zase máte a hodlám Vás denně zaplavit mými příspěvky, to máte radost, že? :)

Holt Pavlína se vrátila do Itálie po dvou týdnech prázdnin (o kterých ještě uslyšíte, poněvadž načerpala spooooustu nových zážitků a zkušeností a znalostí a poznatků a vůbec:)), a upřímně se musí přiznat, že jí to psaní blogu chybělo. Tak, a je to venku! :)

Tento první víkend byl ve znamení oslav.. namísto abych se dokodrcala autobusem až do Florencie jsem mimořádně vystupovala už v Bologni, odkud jsme autem zamířili na sever, k móři! Cílová destinace: Riccione [:ri-čóne:], známé to přímořské letovisko, blízko Rimini. Teda to moře nebylo úplně hlavním důvodem, ale spojili jsme příjemné s užitečným a u příležitosti sobotního večerního představení v Teatro del Mare jsme tam strávili víkend.

Představení byl vlastně součást konkursu Locomix (jeden ze čtyř březnových večerů), 13. 3. bylo přítomno sedm komiků, z toho dvě dvojice, ucházejících se o přízeň nejen oficiální poroty, ale i diváctva. Výsledky poroty budou za měsíc, zato my, diváci, jsme hlasovali na místě - při vstupu jsme dostali lísteček s oněmi sedmi jmény a na boku zapíchnuté párátko. No a po exhibici všech stačilo párátkem propíchnout papírek vedle toho, pro koho jste hlasovali, kdo vás večer nejvíc pobavil...

Vyhodnocení následovalo v závěru večera, po krátkém hudebně-zábavném intervalu. Můj oblíbený komik obsadil třetí místo (dostal dárkové balení vín, které nepijeme:)), jako druhý skončil Antonio Innocente, který diváky dostal atrapou malého letícího prasete (ano, mávalo křídly) a na prvním místě dvojice mladých hochů Enzo a Ramon imitujících virtuální svět.. vtipná scénka, zatím neokoukaná, žel jako přídavek ji zahráli podruhé, jelikož neměli nic jiného.

Ale proč ten název ****, že ? :)
Poněvadž jsem poprvé strávila noc ve čtyřhvězdičkovém hotelu! A byla jsem z toho dost unešená!

Hotel Boemia (jak příznačné pojmenování) měl s Locomixem dohodu, a tak jsme měli dvojlůžák i s polopenzí za hódně dobrou cenu. Nejlepší na tom byla ta večeře, tak dobře už jsem nejedla ani nepamatuju!

Podávala se od půl osmé - antipasto neboli předkrm jako švédský stůl (nejlepší byly grilované cukety a čekanka, salát z krevet a cuket, krabí kousky, vařené fazolky a taková zelenina ve formě žluto-bílých koleček.. netuším, co to bylo), tři první chody (opět samoobsluha z takových samoohřevných kádí - zeleninová polévka naprosto vedla, pak tak byly výtečné domácí ravioli plněné ricottou a špenátem v lanýžové omáčce a vermicelli, takové uzoulinké špagetky, s rajčaty a mušlemi, co jsem neochutnala), tři druhé chody (roštenky na zeleném pepři, krůtí přírodní řízky a celý losos pečený v troubě - toho jsem jasně zvolila a asi nemusím ani zmiňovat, že jsem nepochybila) a příloha vařená kapusta, vařená tráva (taková stébélka, podobná pažitce, ale chutnají spíš trávovitě, botanicky se to určitě nějak jmenuje, ale to po mně nemůžete chtít:)) a milión čerstvé zeleniny jako saláty a samože chlebů fůra a hranolky.. tak to šlo mimo mě. Stejně jako dlouhá sekce sladkostí a ovoce, stejně jsem byla napucnutá ažaž.
Tak jsme se těmi dobrotami nechali unést, že jsme zapomněli na čas a do divadla jsme místo ve čtvrt na devět dorazili až k deváté s jazykem na vestě. Ale stálo to za to.

Moře za soumraku ve studeném období je poněkud smutné, ale v dopoledním slunci má své kouzlo. Na horizontu splývala šeď oblohy s šedí oceánu, skoro nebyl ten předěl k rozeznání. A šplouchání vlnek a štěbetání racků chechtavých jenom dokreslovalo tu zvláštní, jarní mořskou idylku, kdy na pláži ještě nestojí ani jeden slunečník a pod nohama vám křupou spousty naplavených mušlí, které nikdo neuklízí ani nesbírá...

No a v neděli jsme se ještě prošli po pláži v Rimini, zašli na oběd do naší oblíbené rybí restaurace Il Moccolo (po tomhle víkendu budu o rýži aspoň tři dny!:)) a tradááá směr Toskánsko.
A teď dospávat a zítra navi!

Říjnové cesty a události ve zkratce

Tak jsme se dočkali, v Lucce bylo 8.10. porozeno mimčo vážící 3,90 kg se jménem Gabriele.

Jakožto první dítě byla rodička na sále děsně dlouho a pak se ještě dýl léčila (hemeroidy a podobné nepříjemnosti), takže maminka nám zanechala celé B&B království a odjela opečovávat dceru.
Zvládli jsme to bez újmy na zdraví (ne tak dodávku čerstvých hřibů a jedlých kaštanů, které jsem nestřídmě splácala a pak z toho měla v noci křeče a dostala pomyslné kapky od mého naturopata za to, že jím, co nesmím a ani se ho napřed nezeptám). Ba co víc, bylo příjemné vstávat ve dvou každé ráno kolem sedmé a připravovat hostům snídani.
Za odpracované dny jsme si nadělili výlet do Vídně (na víkend u přátel) a do ČR, kde jsem teda původně měla v plánu zajít na studijní a pořešit DP, ale jako vždy to dopadlo úplně jinak.
C. se zúčastnil 21.10. konkursu Na stojáka v Praze v Retro Baru na Francouzské.

Líbil, ale nepostoupil, je třeba ješte na textu zapracovat. Atmosféra příjemná, velmi konstruktivní, oproti Itálii to zde šlo jako po másle: líbíš, funguješ, šup s Tebou do divadla a do televize; nelíbíš, zapracuj, přijď to zkusit příště. Jooo, kdepak faleš a spletitosti doporučení, známostí, službiček a kdovíčeho ještě.

Viděla jsem se s Hankou, která mi vlila novou mízu do žil co se DP týče a vůbec to bylo příjemné setkání. Pobyli jsme doma, zašli na The Surrogates (Náhradníci), zanakupovali jsme si v sekáčích i jinde, pojedli jsme v MB restauraci, měli jsme se dobře. Já pak ještě před odjezdem dolů stihla i sraz s děckama z mé první Alma Mater, návštěvu babičky a odpoledne s Katkou. Ani mě nezamrzelo zmeškané setkání ve Florencii.
Po návratu do Itálie...
a po shlédnutém představení Arnalda Manginiho alias Mr. Beana,

setkání s Bongiem a jeho extrémně pointy-shoe slečnou, zkouknutí Final Destination 3, Ronina (C. volba) a Gomorry (můj výběr), připálení hrnce s rýží (to u té Gomorry, no...), dvou nových stand-up textech v rámci Miglio Comico Lab v Modeně

(konečně jsem viděla Cesare Buffagni LIVE.. no komiks dobrý, jde mu to, ale ty kecy kolem..), úvodního setkání nad novou televizní show Doppio Malto, kde budu hrát uklízečku z Ukrajiny (hehehe)

a pár dalších událostech
...nás čekal ten dlouho odkládaný přesun do Říma. Po dlouhém uvážení a hlavně kalkulaci finanční stránky věci (doppia za 700 Eur měsíčně, no to jste se zbláznili, ne?) jsme zvolili variantu "Raději nakrátko a intenzivně než nadlouho a flákat se".
No, ani Couchsurfingoví ani Hospitalitycluboví námi oslovení pro nás neměli na pár dní místo, a tak nakonec vyhrál nejlevnější hostel Peter Pan (spíše ubytovna s topením od 20:00 do +- 3:00, ale aspoňže kuchyňka jim fungovala) a traadááá ve středu 4.11. jsme vyrazili na tři dny.
Stihli jsme nafotit a vyvolat Book v C. agentuře, doufaje, že mu teď dají něco na práci. Prošli jsme si centrum, za deště v noci i za dne (to naštěstí nepršelo). Setkali jsme se s C. kamarádem a zároveň dalším potencionálním impresáriem, zašli jsme do divadla dei Satiri na cabaret (Giulia Ricciardi v představením nazvaném SONO UNA DONNA SòLA (sòla e non sola.. ano, je tam rozdíl ve výslovnosti "O" a tedy i ve významu, to by jeden nečekal, mají je otevřené a zavřené, stejně jako "E"..vše jsem se naučila při tříhodinové cestě zpět autem)) a málem jsme skončili v centru Hare Krišna, poněvadž jsem trvala na tom, že je to vegetariánská restaurace. Nebyla. Ale paní nás vehementně zvala na nějaké modlení.. Pohrdli jsme "duchovní stravou" a zvolili tu pozemskou. Ale byl to boj najít v centru Říma něco, co můžu jíst. Propříště: seznam vege- a jiných alte- restaurací v Římě.
No, a v pátek kolem poledne jsme už byli zpět, nabití energií do příštích dnů.