Kamera-klapka-jedem!

A je to tady, už potřetí započalo natáčení sitcomu z prostředí bed and breakfast, už potřetí je C. hlavním protagonistou. Ovšem poprvé jsem oficiální (a vypadá to, že nejen backstage zákulisní) fotografkou. Jupííí. Všechno chce čas.
Doplnění: Konzultovala jsem Wikipedii a aktualizuji názvy členů filmového štábu.

Jsme v nádherném komplexu pro turisty, obklopeni dechberoucími výhledy do toskánské krajiny, ptačím štěbetáním, svěžím vzduchem.. Idylka. Tak idylická, že se mi stále ještě nechce věřit, že je to skutečnost a ne jen sen.

Přesun na místo byl plánován na neděli 16.4., byli jsme tu mezi prvními. Máme maličký podkrovní pokojíček v apartmánu sdíleném osmi lidmi. C. je zde jediný muž; dále tu bydlí dvě hlavní protagonistky, kostumistka (kostymérka), asistentka scénografky (rekvizitářka), kosmetička (umělecká maskérka) a ta, co zapisuje scény a natáčení a značí, který záznam je dobrý a který ne - skriptka!



Den 0. - přesun
Na 15:00 je na programu convocazione (konvokace) alias všichni na místech. Režisér dorazil po čtvrté hodině, jedna z hlavních protagonistek kolem osmé, zvukař (mistr zvuku) těsně před půlnocí. To tak pro představu.
V pět bylo jakés takés uvítání, vymezení pravidel hry - organizační tým (jehož jsem oficiálně inspektor asistent produkce) to vzal pěkně popořádku, moc hezky hlavní produkční (vedoucí výroby) E. mluvil.
V podstatě máme zajištěné ubytování, stravu a natáčecí prostory k dispozici. Na to padnou finance sponzorů, jinak se jedná o tzv. „low cost“ projekt (takže o platech většinou nemůže být řeč). Ovšem i tak! Majitelka turistického komplexu (dva velké domy) i servírka (z personálu zatím jediné, se kterými máme tu čest) jsou moc přívětivé, milé a vstřícné dámy, dokonce mi vyvařují speciálně-v rámci možností s ohledem na mou dietu. Čelist a klobouk dolů! Že by ten náklad vlastní zeleniny nebyl potřeba?
Navíc zjistíme, že kousek odtud je bio zemědělská farma.. jenže nemáme auto a pěšky by to byl tak výlet na celý den. Inu nechám si o ní zdát.
Poobědvali jsme (penne alias sekané potrubí se šparglovou omáčkou) i povečeřeli jsme (rizoto s chřestem a talíř mangoldu) u dlouhatánského krásně prostřeného stolu s veškerým servisem, zkrátka jako v restauraci.

Zadařilo se nám jít na kutě už v 22:35 a spánek to byl vynikající, osvěžující. Alespoň pro mě, problém aklimatizovat se v novém prostředí nemám, usínám do pěti minut jakoby mě do vody hodil.

Situační komedie aneb měsíc na place

Drazí mí čtenářové,

jste tu ještě? Nebo jste se rozlétli po jiných blozích, čtete jiné příběhy, sledujete osudy a myšlenky jiných pisálků? Kdoví. Já vím jen to, že jsem zpět. A tímto vás všechny moc zdravím!
Skoro se ostýchám sem psát, mám pocit jako by to byl můj vůbec první příspěvek. Tolik jsem odvykla internetu, počítači a virtuální komunikaci. Ale změna je život a je na čase zase si rychle přivyknout.Máte radost? :)

Tak tedy abych nastínila situaci: zanedlouho po mém posledním promočním příspěvku jsme se na křídlech Air One přenesli do Itálie a posléze, vybaveni několika nezbytnostmi (každý krosnu oblečení plus asi tři tašky jídla, hahaha), byli odvezeni na civilizací odříznutý toskánský venkov.
Ten čerstvý vzduch, výhledy do krajiny, sluneční svit, kvákání žab, prozpěvování ptáků, růžové západy a zamlžené východy slunce! A mohla bych pokračovat dál, ale všechna tahle přírodní krása byla jen bonusem pro oko pozorného pozorovatele. Mise byla jiná - natočit dvacet dílů sitcomu (čili situační komedie). Respektive dle režisérových slov tzv. fiction [:fikšn:], tedy film. Ona totiž sitcom má co do normálního filmu daleko. A tak jsme natáčeli film na sitcomový scénář. O tom kdyžtak později.
Nerada bych dopředu něco prozradila, ale můžu říct, že složení štábu bylo mezinárodní (Itálie, Srbsko, Rakousko, ČR) a profesionalita vysoká. Moje funkce byla s fotoaparátem v ruce vždy- a všudy-přítomná.  No a nakonec nezůstalo jen u fotografky. ;) 

Vedla jsem si deník a ještěže tak, protože zpětně bych si toho (zavalena novými událostmi a příběhy, co se děly denně) pamatovala pramálo. Některé dny mají záznamy dlouhé, k některým jsem napsala jen pár poznámek. Zítra to bude přesně měsíc od chvíle našeho prvního setkání s celým štábem a herci a od seznámení se s místem, které se stalo téměř na měsíc naším druhým domovem. A tak si říkám, že to bude pěkné vám to takhle retrospektivně naservírovat.
Takže pozor, zítra začínáme!

Spondeo a nejen to

Dnes (jedenáctý duben) byl nádherný den a moc jsem si jej užila. Možná proto, že jsem naň nekladla žádné nároky a neměla jsem žádná očekávání. Tak těšila jsem se na něj, to ano. Ale nějak jsem si přehnaně neplánovala jeho průběh, prostě jen rámcově a zbytek vyplynul sám. Dokonce i počasí se zařídilo! :)

Když totiž člověk nic konkrétního neočekává, tak může být vždycky jen příjemně překvapen. Jak říká Eckhart Tolle: „Je třeba jediného – zůstat přítomný, tzn. tady a teď.“ Pak vás nic nezaskočí a když zaskočí.. tak ono to zase odskočí, když se to přijme tak, jak to je. Trik je v tom přijímat věci tak, jak jsou a takové jaké jsou. 
Vysoká filozofická, co? Ale ne, to jen malé zamyšlení. :)

A teď k matérii.
Znáte mandaly?
No určitě, vždyť to je stará věc!
Jasně, a víte, že se nemusí jen malovat nebo vysypávat z písku či ze zrnek rýže?
(Teď mě napadá, že ona taková tradiční kraslice je vlastně 3D obdoba mandaly! Není to pěkné vědět, že tahle idea jde i napříč kulturami a kontinenty?)
Netušíte-li, kam mířím, tak malá inspirace:

Jedlé mandaly

 alias 

meditace nad večeří

Jaru, slunci, zelenině a tak nějak nám všem zdar!

Velikonoce propečené

Beránek by na mne asi hodil velké lejno, jelikož jsem si dnes neoblékla nic nového. Ale když my to zas s těmi tradicemi tak nepřeháníme (to bych totiž taky musela propadnout zoufalství, poněvadž do příštího roku zcela zaručeně uschnu), a tak si z toho hlavu nedělám. Navíc tu žádný beránek není, nakonec jsem se ho nepokoušela ani vykrajovat, jelikož po velikonoční mazanco-buchtě se jen zaprášilo, přestože byla tvaru obdélníkového. Ani fotka z ní není. Zato je fotka z mého (a teď se držte) prvního, echtovně kváskového a napařovaného chlebíku!
Voilá:

Velikonoční kváskový poklad

Kvásek jsem dostala silný, 25 let starý, opečovávaný (díky, B.!), mouku jsem použila žitnou bio z Farmářských trhů plus špaldovou bio (obě celozrnné) plus trošku kukuřičné strouhanky, přidala jsem špetičku soli, vyhnětla bochánek a nechala přes noc kynout. Ráno jsem jej vylepšila troškou mletého kmínu, hrstkou lněných a sezamových semen a ještě jej nechala nad topením (už v utěrce a na pařáčku) cca hodinku kynout. No a pak šup s ním do kastrólu a napařovat 2 hodiny. (Vodu třeba hlídat, jinak totiž budete drhnout připečený kastrol a větrat o 106. Což byla ta stinnější stránka věci.:))
Po dvou hodinách ven s ním, nejlíp na balkón, utěrku sundat a nechat zchládnout (příležitostně otočit, aby z jedné strany neomokval). A pak už jen krájet a obdivovat a rozplývat se nad tou lahůdkou.
Odteď jsme já a kvásek neoddělitelní! :)

A na závěr opět tři odkazy; z toho první dva rovnou na knihu (klikněte a dostanete se k pédéefku[=.pdf]) a poslední článkový. 

• Jak se zbavit brýlí: Zkušenosti hlupáka aneb klíč k prozření od Mirzakarim S. Norbekova. (Pozor, nejen pro brýlaté!)
  Zatím nemám přečteno, ale chystám se na to!
• Nová doba porodní od Vlastimila Marka. Podtituly zní: Život před životem; porod jako zázrak; první tři minuty a jak dál; přirozený porod jako cesta ke společnosti bez násilí. (Pozor, nejen pro těhotné!)
  Aneb porod není nemoc a jestli o něm a s ním spojených věcech chcete vědět víc (třeba jak to dělali kdysi či jak to dělají jinde), tak se s chutí začtěte.  
• Mudry (léčivé prstoklady, které může provádět úplně každý a úplně všude) - článek i s obrázky.

Inu a teď už nezbývá než vám všem popřát vypečený Velikonočně-pondělní večer, ať už s knihou nebo u jiné aktivity.

Dobrou noc, buona notte!