Situační komedie aneb měsíc na place

Drazí mí čtenářové,

jste tu ještě? Nebo jste se rozlétli po jiných blozích, čtete jiné příběhy, sledujete osudy a myšlenky jiných pisálků? Kdoví. Já vím jen to, že jsem zpět. A tímto vás všechny moc zdravím!
Skoro se ostýchám sem psát, mám pocit jako by to byl můj vůbec první příspěvek. Tolik jsem odvykla internetu, počítači a virtuální komunikaci. Ale změna je život a je na čase zase si rychle přivyknout.Máte radost? :)

Tak tedy abych nastínila situaci: zanedlouho po mém posledním promočním příspěvku jsme se na křídlech Air One přenesli do Itálie a posléze, vybaveni několika nezbytnostmi (každý krosnu oblečení plus asi tři tašky jídla, hahaha), byli odvezeni na civilizací odříznutý toskánský venkov.
Ten čerstvý vzduch, výhledy do krajiny, sluneční svit, kvákání žab, prozpěvování ptáků, růžové západy a zamlžené východy slunce! A mohla bych pokračovat dál, ale všechna tahle přírodní krása byla jen bonusem pro oko pozorného pozorovatele. Mise byla jiná - natočit dvacet dílů sitcomu (čili situační komedie). Respektive dle režisérových slov tzv. fiction [:fikšn:], tedy film. Ona totiž sitcom má co do normálního filmu daleko. A tak jsme natáčeli film na sitcomový scénář. O tom kdyžtak později.
Nerada bych dopředu něco prozradila, ale můžu říct, že složení štábu bylo mezinárodní (Itálie, Srbsko, Rakousko, ČR) a profesionalita vysoká. Moje funkce byla s fotoaparátem v ruce vždy- a všudy-přítomná.  No a nakonec nezůstalo jen u fotografky. ;) 

Vedla jsem si deník a ještěže tak, protože zpětně bych si toho (zavalena novými událostmi a příběhy, co se děly denně) pamatovala pramálo. Některé dny mají záznamy dlouhé, k některým jsem napsala jen pár poznámek. Zítra to bude přesně měsíc od chvíle našeho prvního setkání s celým štábem a herci a od seznámení se s místem, které se stalo téměř na měsíc naším druhým domovem. A tak si říkám, že to bude pěkné vám to takhle retrospektivně naservírovat.
Takže pozor, zítra začínáme!