Milí přátelé, tak tak koukám, že to tady pěkně flákám, co? :)
Nene, není tomu tak a ani jsem na blog nezanevřela či nezapomněla. Jen změna je život a já v pracovním procesu nemám ani chviličku otevřít počítač a napsat pár řádek. Což není žádné postesknutí, jen prosté a holé konstatování faktu. Ona totiž ani ta fyzická práce není na škodu, člověk se od rána do večera nezastaví a pohyb je základem zdraví, ne? Obzvláště je-li na čerstvém vzduchu, takže když už si nějakou tu volnou chviličku vyšetřím, šupkydupky na pole a zemědělčit. Ono to totiž není žádná sranda - všechno má svůj čas a když se nestihne zaset mrkev v třetí čtvrti měsíce, tak aby jeden čekal až do měsíce příštího... a to je škoda a plýtvání časem (takhle jsem už propásla březen).
Takže se musím pochválit, jaká jsem šikulka, že jsem tento týden zryla, okopala, připravila, zasela, zasázela a zalila svou budoucí úrodičku - záhonek petržele, mrkve, tuřínu a cibule, tři řádky vodnice (jenom proto, že mi zbyla z loňska, jinak by mě to ani nenapadlo), bazalku a lán hokkaidó dýní. Mám v plánu je nechat šplhat po síti s velkými oky, no železnou konstrukci mi uprostřed pole nikdo nevyrobí, ale třeba to bude na těch bambusových tyčkách, co jsem ke každé jamce zapíchla, držet. Uvidíme!
Co jiného zajímavého se v tomto týdnu událo?
Jsem zase o rok starší. Oficiálně. Letos jsem spáchala takový malý sociální experiment - kolik lidí (rodinu novou ani původní nepočítaje) si vzpomene na moje narozeniny, aniž bych jim to připomněla já, jakákoliv sociální síť (to pak neplatí, nemyslíte?), Instant Messenger či jiné virtuální vychytávky (ICQ jsem nespustila už ani nepamatuju, na Skype - díky onomu zmiňovanému vytížení- jsem taky nebyla a Facebook je už pro mě taky passé). Hypotéza nulového stavu se - až na dva překvapivé případy - do puntíku vyplnila, a tedy závěr: Čím pokročilejší technologie máme, tím víc necháváme vlastní velkokapacitní paměť zakrnět. Zkrátka vyvíjíme čím dál tím menší aktivitu, spoléhajíce na to, že nám stejně bude vše připomenuto... Zajímavé.
Chytajíc pár slunečních paprsků ve chvilce osobního volna při studiu manuálu k nové myčce, kterou jsme zakoupili za účelem úspory času a energie (především té naší, lidské) jsem se nechala neuváženě ofouknout studeným aprílovým větrem a zase mě bolí v krku a píchá na mandlích. Chybka, co by se stávat neměla. Doufejme, že to nevyústí v nemoc, to by se mi příliš nehodilo do krámu.
Naučila jsem se novou, svižnou a zábavnou australskou karetní hru s názvem President (Scum). Jeden večer jsme se čtyřma holčinama z Austrálie zapařily a - světe div se - čtyři hry po sobě s osobním skóre třikrát prezident a jednou víceprezident! Holt měla jsem šťastnou ruku. :)
Žádné barvení vajíček, pomlázka, pečení beránka či Colomby, rozbalování obřího čoko-vejce ani jiné velikonoční zvyky se neudály. Místo italského tradičního jehňátka a české tradiční nádivky jsme měli k obědu vynikající zelené mangoldovo-pórkovo-ječmenno-mungové puré s ředkvičkou jako červenou ozdůbkou a filet z lososa na čerstvé cibuli zakrytý agrettem (zakoupeno a objeveno na trzích - pan prodavač mě vyvedl z omylu, že se jedná o pažitku... prý je to agretto neboli (jak se teď dodatečně informuji) vousy mnichů (skoro by mě přešla chuť) - jarní zelenina (od března do léta) s čisticími účinky. Chutná jako něco mezi špenátem a řasou.. svěží, šťavnatá. Příjemně mě můj objev překvapil.
A jelikož odbila půl jedenáctá, musím výčet zajímavostí utnout a rozloučit se s vámi.
Tedy přeju krásné velikonoční pondělí, mějte se jarně, svěže a vesele a zase někdy! :)
Nene, není tomu tak a ani jsem na blog nezanevřela či nezapomněla. Jen změna je život a já v pracovním procesu nemám ani chviličku otevřít počítač a napsat pár řádek. Což není žádné postesknutí, jen prosté a holé konstatování faktu. Ona totiž ani ta fyzická práce není na škodu, člověk se od rána do večera nezastaví a pohyb je základem zdraví, ne? Obzvláště je-li na čerstvém vzduchu, takže když už si nějakou tu volnou chviličku vyšetřím, šupkydupky na pole a zemědělčit. Ono to totiž není žádná sranda - všechno má svůj čas a když se nestihne zaset mrkev v třetí čtvrti měsíce, tak aby jeden čekal až do měsíce příštího... a to je škoda a plýtvání časem (takhle jsem už propásla březen).
Takže se musím pochválit, jaká jsem šikulka, že jsem tento týden zryla, okopala, připravila, zasela, zasázela a zalila svou budoucí úrodičku - záhonek petržele, mrkve, tuřínu a cibule, tři řádky vodnice (jenom proto, že mi zbyla z loňska, jinak by mě to ani nenapadlo), bazalku a lán hokkaidó dýní. Mám v plánu je nechat šplhat po síti s velkými oky, no železnou konstrukci mi uprostřed pole nikdo nevyrobí, ale třeba to bude na těch bambusových tyčkách, co jsem ke každé jamce zapíchla, držet. Uvidíme!
Co jiného zajímavého se v tomto týdnu událo?
Jsem zase o rok starší. Oficiálně. Letos jsem spáchala takový malý sociální experiment - kolik lidí (rodinu novou ani původní nepočítaje) si vzpomene na moje narozeniny, aniž bych jim to připomněla já, jakákoliv sociální síť (to pak neplatí, nemyslíte?), Instant Messenger či jiné virtuální vychytávky (ICQ jsem nespustila už ani nepamatuju, na Skype - díky onomu zmiňovanému vytížení- jsem taky nebyla a Facebook je už pro mě taky passé). Hypotéza nulového stavu se - až na dva překvapivé případy - do puntíku vyplnila, a tedy závěr: Čím pokročilejší technologie máme, tím víc necháváme vlastní velkokapacitní paměť zakrnět. Zkrátka vyvíjíme čím dál tím menší aktivitu, spoléhajíce na to, že nám stejně bude vše připomenuto... Zajímavé.
Chytajíc pár slunečních paprsků ve chvilce osobního volna při studiu manuálu k nové myčce, kterou jsme zakoupili za účelem úspory času a energie (především té naší, lidské) jsem se nechala neuváženě ofouknout studeným aprílovým větrem a zase mě bolí v krku a píchá na mandlích. Chybka, co by se stávat neměla. Doufejme, že to nevyústí v nemoc, to by se mi příliš nehodilo do krámu.
Naučila jsem se novou, svižnou a zábavnou australskou karetní hru s názvem President (Scum). Jeden večer jsme se čtyřma holčinama z Austrálie zapařily a - světe div se - čtyři hry po sobě s osobním skóre třikrát prezident a jednou víceprezident! Holt měla jsem šťastnou ruku. :)
Žádné barvení vajíček, pomlázka, pečení beránka či Colomby, rozbalování obřího čoko-vejce ani jiné velikonoční zvyky se neudály. Místo italského tradičního jehňátka a české tradiční nádivky jsme měli k obědu vynikající zelené mangoldovo-pórkovo-ječmenno-mungové puré s ředkvičkou jako červenou ozdůbkou a filet z lososa na čerstvé cibuli zakrytý agrettem (zakoupeno a objeveno na trzích - pan prodavač mě vyvedl z omylu, že se jedná o pažitku... prý je to agretto neboli (jak se teď dodatečně informuji) vousy mnichů (skoro by mě přešla chuť) - jarní zelenina (od března do léta) s čisticími účinky. Chutná jako něco mezi špenátem a řasou.. svěží, šťavnatá. Příjemně mě můj objev překvapil.
A jelikož odbila půl jedenáctá, musím výčet zajímavostí utnout a rozloučit se s vámi.
Tedy přeju krásné velikonoční pondělí, mějte se jarně, svěže a vesele a zase někdy! :)
